Caitlyn 1

23. prosince 2014 v 1:37 | Coneja |  Caitlyn

Nový komiks Caitlyn - první díl

Ahoj, já jsem Caitlyn. Chci vám povědět svůj příběh. Příběh o dívce, která trpí retrográdní amnézií. Příběh o sobě.
Je mi 24 let, každý z vás si určitě myslí, jak v tomto věku člověk rozvíjí svou osobnost, baví se, žije. Ano, mělo by to tak být. Jestli jsem doposud prožila krásný život? Co já vím. Z celých těch 24 let, co chodím po tomto světě, mám šanci si pamatovat pouze posledních 7 měsíců. Nemám možnost vzpomínat na své dětství, na pubertu, na první lásku.
Před 7 měsíci jsem utrpěla těžké trauma. Ani už nevím, co se stalo a možná kdybych měla víc peněz, mohla bych po tom díky odborné práci s psychologem pátrat, ale bohužel, nemám. Vím jen, že jsem tady, že jsem přežila a že můžu žít dál. Uznejte, kolik lidí si přeje zapomenout na svoji minulost, a ať ta moje byla jakákoli, mohla jsem, ač nedobrovolně, za ní udělat tlustou čáru a začít teď nový život.
"Caitlyn? Zlatíčko! Pojď dolů, začíná ti tvůj seriál!" ozval se křik zdola.
Tohle je moje máma. V podstatě jediný člověk, kterého znám. Ovšem, že ne jediný, ale jediný, komu můžu věřit. Je to skvělá žena. Úspěšná, veselá, šťastná. Vždycky má úsměv na tváři. Moc mi pomohla projít si tím vším. Jenže je tu takový malý problém. Za celou tu dobu, jsem nevyšla pořádně ven. Chodím jen do práce a zpátky. Občas jsem se byla projít na pláž a taky mám řidičák, což je trošku ironické - řídit umím, ale nevzpomínám si, jak jsem se to učila, kdy jsem se to učila nebo s kým jsem se to učila. A máma je hodně společensky založená, takže pořád někam chodí. Já zůstávám doma, protože z toho všeho co je za dveřmi, mám strach. Bojím se vejít mezi lidi, vstoupit do společnosti, nebo jít na místo, kde to neznám. Přece jenom, stále poznávám svět.
"Mhmm, mami. Vždyť mě umačkáš." Usmála jsem se s hranou výčitkou.
"Musím jít do práce, nemůžu se dneska s tebou dívat, ale neměj obavy, hned jak skončím, přijdu domů."
"Dobře zlatíčko, utíkej, já jdu dneska za Gill do knihovny, měla by se za tebou stavit na svoji dopolední dávku kávy." Máma mě pohladila po vlasech a podala mi batoh s uniformou do práce.
"Budu ji čekat. Měj se hezky." Řekla jsem při odchodu.
Přišla jsem ke svému autu, hodila si batoh na sedadlo a šlápla na pedály. Řízení jsem si opravdu užívala, byla to moje radost a potěšení. V našem zapadlém městečku byly silnice široké, vzhledem k tomu, že se tudy většinou jenom projíždělo. Cesta do práce mi trvala asi 10 minut, nebylo to daleko, ale občas jsem si ji trochu prodlužovala různými oklikami, zastávkou u pláže nebo jen tak při poslechu hudby.
Pracuju jako servírka, nebo spíše prodavačka v jedné roztomilé kavárně. Jmenuje se Petit gâteau. Moc lidí sem nechodí, ale máme tu i stálé zákazníky.
Jako každý den jsem namířila svůj krok přímo do šatny. Jednoduchá uniforma složená z bílého trička a černých kalhot sice nesrší originalitou, ale tematicky vcelku zapadá do celé té krásné atmosféry.
Káva si pohrávala s mými čichacími receptory a chuťovými buňkami celé ráno. Jakmile dlouho nikdo nešel, hleděla jsem na svůj oblíbený obraz, který visí přímo vedle baru. Jsou na něm slunečnice, je vcelku letmý, nicméně autor krásně propracoval detaily. Zbožňuju slunečnice, připomínají mi úsměv mojí maminky.
Chvíli před obědem se do kavárny přiřítila Gill. Gill je knihovnice, maminčina kamarádka. Občas mi donese nějakou knížku, protože četba je většina mého času doma, když nejsem v práci.
"Ahoj Caitlyn, bude dneska kafíčko?"
"Samozřejmě, jako obvykle." Usmála jsem se, vzala si půllitrový kelímek a rozemlela kávu.
"Ty nám kveteš do krásy." Ozvalo se od stolečku naproti a spatřila jsem Gill, jak si mě prohlíží.
"Děkuju Vám, kéž bych to mohla tvrdit. Žádné staré fotky nemám, zajímalo by mě, jaké to bylo, když jsem byla malá." Chtěla jsem kelímek položit na stůl, ale to už mi ho Gill brala z ruky.
"Něco tu pro tebe mám." Začala lovit v kabelce a vytáhla bílý balíček.
"Vydržte minutku, jen to tady uklidím a hned běžím za Vámi." Je to takový zlozvyk, jakmile zákazník dopije kávu, hned to běžím uklidit, protože kdyby šéf viděl, že to nedělám, byly by z toho jenom nepříjemnosti.
"Ne! Je to to co si myslím?" Začala jsem jásat, když jsem si balíček pořádně prohlédla.
"Ano, ano. Celá trilogie Bertsonové, věděla jsem, že se ti bude líbit. Přišlo nám hodně výtisků a stejně tu tolik lidí ani nebydlí, natož ti, co by si to přečetli."
"Pane bože, děkuju!" Bertsonová byla jedna z mých oblíbených autorek a mě teď srdce plesalo nadšením.
"Odpoledne se tu staví Frank, říkal, že má dneska dlouho školu, mohla bych tě poprosit, hodila bys ho večer domů? Mám strach ho nechat brouzdat po městě takhle za tmy, však tu ten provoz znáš." Úplně ve mně zatrnulo. Neměla jsem nejmenší tušení, kdo je Frank.
"Určitě to pro Vás ráda udělám Gill, jenom omluvte mě, ale jak ho poznám?" Bylo mi hrozně trapně, ale naštěstí Gill byla jedna z těch lidí, kdo věděl o mém problému.
"Nevzpomínáš si na Franka?" Lehce se ode mě odtáhla, jako bych se jí tou neznalostí dotkla.
"Omlouvám se." Cítila jsem, jak se mi do očí nalévají slzy. Tohle je tak trapné! Chtěla jsem odejít pryč, ale musela jsem čelit zmatenému pohledu paní Gill a upřímně jsem byla dost zdrcena tím, že i přes to všechno ke mně takhle přistupuje.
"Ach promiň drahoušku, neuvědomila jsem si, jak to vlastně máš." Položila mi ruku na rameno a snažila se mě letmo utěšit.
"Spíš mě udivuje, že jsem ti za celých těch 7 měsíců ještě znovu nepředstavila Franka. Uličník jeden, asi se mu podařilo pokaždé nějak proklouznout. Frank je můj sedmnáctiletý syn, a jelikož s tím trošku tříská puberta, "výlety s maminkou" ho už moc nezajímají." Chvíli se rozpačitě zahleděla z okna a potom sebou trhla, popadla tašku a dala se na odchod.
"Děkuju ti za kávičku a nezapomeň na toho Franka!" Zakřičela už napůl ve dveřích a utíkala do auta.
Po zbytek směny jsem ochotně roznášela bagely, dortíky, cukrovinky a kávu a den utíkal jako blázen. Ačkoli se vám může zdát mé povolání, jako stereotyp, nenechte se vyvést z míry. I mě samotnou překvapuje, co všechno se při takovéto práci dá zažít.
Rutinní kávou provoněnou směnu, kde tiše hraje jukebox a hrstka zákazníků si příjemně lebedí v židlích u teplého čaje, najednou přeruší prudký příchod mladého chlapce. Posadí se do nejodlehlejší části kavárny, vytáhne svůj notebook a zírá do něj.
Jak tam tak sedí, kliká myší a občas pozvedne koutky úst, vytrhne mě z mého slunečnicového rozjímání. Koukám, že chlapec má stejný nástup jako maminka. Ta podoba nemůže být náhodná. Zalil mě pocit horka, neřesti i studu, roztřásly se mi dlaně a rozbušilo srdce. Co se to krucinál děje? V ten okamžik se mi zatmělo před očima a dokázal mě probudit jenom hlasitý smích jedné zákaznice, co baštila něco dobrého se svými přítelkyněmi. Narovnala jsem se, zhluboka se nadechla a vyrazila směrem k chlapci.
"Co to bude, mladý muži?" Usmála jsem se, možná lehce křečovitě.
"Jé ahoj Caitlyn." Vzhlédl ke mně a rozšířily se mu oči.
"Páni, strašně dlouho jsem tě neviděl, jak se máš? Dám si asi něco, hm .. tak do padesáti centů, víc u sebe nemám."
Myslela jsem, že se zakoktám, nebo na místě udusím, ale děly se se mnou nevídané věci.
"Nech to na mě, šetři si kapesný. Donesu ti něco dobrého."
Položila jsem na stůl talířek se zákuskem a na chvíli si přisedla.
"Informovala tě máma, že tě dneska vezu domů?" Informovala .. to je tak hloupé slovo.
"To je taky důvod, proč jsem tady." Zasmál se a založil notebook do batohu.
"Směna mi končí za deset minut, takže hned potom můžeme vyrazit."
Frank mlčel a naházel do sebe tři zákusky.
"Rychlej metabolismus." Prohodil, když jsem si prohlížela jeho útlou postavu.
Byl tak vyspělý a zároveň tak drobný. Měl dětsky vyhlížející tělo, velice štíhlé nohy, jak už dospělí muži nemívají, zároveň přitom lehce zakulacený obličej. Naopak výraz v jeho tváři a taky jeho hlas byl tak mužný. Nechápala jsem, co se se mnou děje a proč, ale bylo to překvapivě příjemné. Chvíli jsem ho nechala sedět a pouklidila jsem po posledních zákaznících. Otočila jsem ceduli na dveřích a šla se převléct do šatny. Celou dobu jsem ho pozorovala škvírou u dveří, i když jsem se převlékala. Seděl na židli a pohrával si s telefonem. Utřela jsem si zpocené dlaně do kalhot a popadla batoh na záda.
"Nasedat, mladý pane!" Hodila jsem jeho i svůj batoh na zadní sedadlo a pomalu se přesunula na to svoje.
"Ženským za volantem moc nevěřím." Zachechtal se, když jsem v důsledku svého nesoustředění protočila motor.
"To by ses divil, jaká jsem náramná řidička." Chtěla bych mu povědět, jak jsem se učila, nebo co všechno umím, ale bohužel .. nepamatovala jsem si to.
"To teda náramná." Dodal, když uviděl, jak se mi pořád třesou ruce.
"Však počkej, až jednou budeš řídit, hochu." Pobaveně jsem mu odpověděla, ale to už mě pravděpodobně neposlouchal a celou cestu jsme promlčeli.
Vysadila jsem ho před domem, mávl na mě rukou a já počkala, než zaleze dovnitř. Ještě chvíli po tom jsem cítila jeho vůni, jako by se táhla podél cesty, kterou odkráčel. Trhla jsem sebou a všimla si, že na mě mává Gill z okna a děkuje mi uznalým pokýváním hlavou.

Doma jsem našla vzkaz, že máma má firemní večírek a že se vrátí asi dost pozdě. Vešla jsem do svého pokoje a rovnou si lehla na postel a vytáhla svůj první ukořistěný skvost z trilogie od Bertsonové.
Nechala jsem se unášet proudem libozvučných slov její prózy. Rozplývala jsem se nad každým přečteným řádkem a perfektně formulovaným humorným jazykem. Ale pořád ve mně bylo něco, co mi bránilo dojít až k úplné literární Nirváně. Položila jsem si knížku na prsa a na chvíli zavřela oči. Dělávám to často, člověk si tak mnohem lépe umí představit děj celé knihy. Konec konců takhle mě učila máma si vzpomínat na svoji minulost. Škoda, že marně. Nicméně v bujných představách mých komorních knižních večírků to rozhodně zabírá. Ovšem s výjimkou toho dnešního.

Pokračování příště

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alison Alison | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 11:41 | Reagovat

Vypadá to zajímavě :-) Přidám si tě do nejblogů jo? jestli chceš obrázek pošli mi ho na email martin519131@gmail.com

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 27. prosince 2014 v 12:16 | Reagovat

[1]: Díky :) .. Fotku už tam máš :)

3 Alison Alison | 27. prosince 2014 v 12:17 | Reagovat

Vím ;-)

4 Vanessa P. Vanessa P. | Web | 28. prosince 2014 v 12:25 | Reagovat

zaujímavo to vypadá :-)

5 miluskyzapisnik miluskyzapisnik | E-mail | 28. prosince 2014 v 13:23 | Reagovat

Jen piš a neboj se. Bude to jen a jen lepší...

6 coneja coneja | Web | 28. prosince 2014 v 14:25 | Reagovat

[4]: Děkuju :)

[5]: Díky za podporu snažím.se :)

7 miluskyzapisnik miluskyzapisnik | E-mail | 28. prosince 2014 v 22:27 | Reagovat

Jo akorát píšeš černé kalhoty a ona má sukni na tom obrázku... :-))

8 coneja coneja | Web | 29. prosince 2014 v 2:12 | Reagovat

[7]:  jsou to kalhoty :).na té fotce to tak možná nevypadá :)

9 Werangummi Werangummi | Web | 29. prosince 2014 v 12:44 | Reagovat

To vypadá fakt zajímavě! Strašně se mi na tom líbí ty obrázky,přijde mi,že to nějak tak pěkně oživují:) určitě si přečtu i další díly!

10 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 29. prosince 2014 v 22:31 | Reagovat

[9]: Děkuju :) snažím se to i nějak efektivně nafotit :))

11 littlecomics littlecomics | Web | 30. prosince 2014 v 20:21 | Reagovat

Chytlave napsane!:)

12 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 31. prosince 2014 v 11:54 | Reagovat

[11]: Děkuju :)

13 HockeyGirl HockeyGirl | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 15:48 | Reagovat

Je to moc hezké, líbí se mi na tom i ty obrázky, je to takové pestré a hezky proložené :-) Jsi na sebe moc kritická, mě se to líbilo a to píšu už od nějakých 10ti let :-) Určitě si přečtu další kapitolu

14 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 31. prosince 2014 v 16:03 | Reagovat

[13]: Děkuji, potěšila jsi mě :) možná je ta sebekritika jedna z mých špatných vlastností :D ale jsem ráda, že se ti to líbí, vážím si toho :)

15 M M | 1. ledna 2015 v 12:27 | Reagovat

Není to vůbec špatný nápad, zní to zajímavě. Možná bych časem zauvažovala o přidávání textu přímo k obrázkům, pokud je to graficky možné. :-)

16 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 1. ledna 2015 v 12:44 | Reagovat

[15]: Děkuji :) .. Graficky to jinak možné samozřejmě je, ale vzhledem k tomu, že píšu delší pasáže a prolinam přímou řeč s myšlenkovými pochody tak by to asi vypadalo zvláštně :)

17 Naranique Naranique | 5. ledna 2015 v 17:06 | Reagovat

Jak si chtěla, hodnotím. Ten příběh je super, líbí se mi. Taky píšeš zajímavě :-)

18 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 5. ledna 2015 v 18:01 | Reagovat

[17]: Děkuju ti za názor :))

19 K K | Web | 10. ledna 2015 v 21:27 | Reagovat

Zatím se mi líbí :) Škoda že jsem začala číst až teď :)

20 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 10. ledna 2015 v 21:33 | Reagovat

[19]: Však ony ty kapitoly nejsou dlouhé, děkuji ti moc :))

21 Jarka Jarka | 11. ledna 2015 v 9:31 | Reagovat

Je to moc pěknej příběh. :-)

22 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 11. ledna 2015 v 9:57 | Reagovat

[21]: Děkuju ti :)

23 Sabinee Sabinee | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 22:17 | Reagovat

Parádní :3
Miluju takovéhle příběhy, musím jít rychle číst dál :P :)

24 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 27. ledna 2015 v 22:23 | Reagovat

[23]: Děkuju ti! :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama