Caitlyn 10

30. prosince 2014 v 9:18 | Coneja |  Caitlyn

Zdravím :). J tu další díl Caitlyn :). Jsem teď lehce nejistá ohledně toho, jestli sem přidávat další a další díly, respektive, jestli o ně vůbec stojíte :). Jsem teď na prahu pochybností a nevím, jestli začít psát delší verzi Caitlyn a zveřejňovat dál, nebo to utnout několika díly :). Ráda bych znala váš názor, jestli o ní stojíte, hlasujte prosím v anktetě, nebo pište do komentářů :)) (pozn. akt. - anketa uzavřena)

Vstoupila jsem do pokoje a na gauči seděla Cam. Měla na sobě velice zvláštní šaty a na tváři rozpačitý úsměv.
"Ahoj Cam, co tady děláš?" Stála jsem ve dveřích pořád překvapená.
"Ahoj beruško," obrátila oči ke mně, "tvá domácí mě pustila dovnitř, řekla, že tu na tebe můžu počkat."
"Ovšem, potřebuješ něco? Byla jsem dneska celý den v práci, chtěla bych si dát sprchu a jít spát." Z jejich rozzářených očí jsem měla strach.
"Pojď za mnou, přisedni si." Poklepala na místo vedle sebe.

Opatrně jsem si sedla vedle ní.
"Strašně ti to sluší." Otočila se ke mně.
"Díky, o čem se mnou potřebuješ mluvit, vzkazuje něco Jeremy?" Hleděla jsem před sebe a doufala jsem, že brzy zmizí.
"Jsem tu snad já, ne? Jeremy by ti zavolal." Vypadala trochu uraženě.
"Něco jsem ti přinesla." Začala rukou lovit na boku pohovky.
"Co to je?" Postavila přede mě velkou hnědou krabici.
"Pamatuješ si, jak tě Jeremy našel a dotáhl tě k nám?"
"Velmi dobře." Řekla jsem trochu arogantně.
"Musela jsem na tobě provést různé testy, tahali jsme tě po těch strojích, potom už jsi ztratila vědomí, ale to je možná dobře. Vyhodil tě někde v parku."
"Říkám ti, že si to pamatuju dobře, tak se sakra vymáčkni."
"Nebuď na mě taková, chci ti pomoct. V té krabici jsou veškeré výsledky těch testů." Otevřela jsem ji a vytáhla hromadu papírů. Na většině z nich byla jenom čísla a já polovině z toho vůbec nerozuměla.
"A co já s tím?" Hleděla jsem na ni překvapeně.
"Caitlyn, přestaň dělat, že o ničem nevíš. Jeremy chce tu vraždu přišít na tebe." Vražda. Já na ni skoro zapomněla. Má s tím snad něco společného?
"Tak proč mě teda zachraňoval z věznice?"
"Nezachraňoval. Když by tě zatkli a ty bys vypovídala proti němu, neměl by v tu chvíli žádné důkazy o opaku. Potřeboval čas, aby mohl zahladit stopy a odebrat tvou DNA. Pokud tě znova najdou a důkazy budou nastrčené, s tvojí poruchou paměti tvá výpověď bude bezcenná, on z toho vyklouzne bez problému a všechno bude svědčit proti tobě." Poslouchala jsem každé její slovo, takže já nejsem vrah? Spadl mi velký kámen ze srdce, ale souboj ještě nebyl u konce.
"On opravdu někoho zabil?"
"No, on přímo ne, ale měl na to lidi." Cam na chvíli sklopila oči a zakousla se do rtů.
"Cam, hele, proč mi vůbec pomáháš? Když se ty materiály ztratí, bude to na tebe, nebo se mýlím?"
Cam přivřela oči a položila mi ruku na stehno.
"Caitlyn," roztřásly se jí ruce, "celej život dělám tohle," ukazováček namířila na svoje ňadra, "jsem závislá na drogách už od třinácti, sama nechápu, že ještě žiju. Postupem času mě zabije buď heroin, nebo nějakej agresivní trouba z Jeremyho gangu. Nikdy jsem nepoznala svoje rodiče, nikdy jsem neměla svůj pokoj, domácího mazlíčka nebo sourozence, jako ty. Nikdy jsem nebyla zamilovaná. Ale teď, když vím, že můj život nemá smysl a že jsem jen malá figurka ve velký továrně na špinavý prachy, poznala jsem to nejkrásnější, co jsem kdy mohla. Poznala jsem tebe. Ať už jsi blondýna nebo tmavovláska, neviděla jsem tě půl roku, ale pořád můžu říct - miluji tě." Oči se jí zasklily slzami a pramínky vlasů jí přepadávaly do obličeje. Hromadilo se ve mně nekonečno otázek. Já měla rodiče? Sourozence? Chtěla jsem se dozvědět co nejvíc, ale Cam byla ve stavu, kdy jsem ji nechtěla takhle trápit.
"Cam." spustila jsem.
"Mlč," Přiložila mi dlaň na ústa, "nechci od tebe lítost, nechci od tebe nic. Chci jenom jednu noc." Její ruka z mých úst sjela na prsa.
"Jednu noc?" Zarazila jsem se.
"Jednu noc s tebou, Caitlyn, bez kamery, bez všech těch zatracených prasáren!" Rozkřikla se v bolestné křeči.
"Jenom jednu noc čiré lásky a budu moct odejít šťastná." Zahleděla se mi do očí. Viděla jsem v ní dřímat bolest a utrpení. Chtěla jsem ji obejmout, ale nevěděla jsem, jak moc si ji můžu připustit k tělu.
"Cam, já nemůžu." Odtáhla jsem se.
"Proč? Dělala jsi to celé ty roky, proč mi nemůžeš věnovat jeden večer, kdy budu moct být konečně s tebou, jako žena a ne jako sexuální objekt slintajících úchylů na internetu?" Musela mě tolik nenávidět a zároveň tolik milovat.
"Jsem už někdo jiný, chápeš? Vím, jaké to je mít zlomené srdce."
"Proboha! Jeremy tě nikdy nemiloval!" Zakřičela na mě. Já měla něco s Jeremym? Ta holka o mně věděla víc, než jsem si myslela. Zvědavost mě nutila z ní vymámit hromadu dalších věcí, ale soucit a strach mi v tom bránili. Najednou se Cam z ničeho nic uklidnila.
"Já ... Už bych měla jít." Vstala a blížila se ke dveřím.
"Cam, moc ti děkuju za ty výsledky. Ozvu se ti, ano? Slibuju." Cítila jsem se, jako největší zrůda. Nikdy jsem nikomu nechtěla tolik ublížit. Cam mě pohladila po tváři.
"Jsi krásná." Řekla s nepřítomným pohledem v očích. Padla mi do náruče a políbila mě na tvář. Otevřela dveře a bez rozloučení odešla pryč.
Začala jsem nervózně kráčet po pokoji. Cam, Jeremy, Frank, Amy, Gill a Daria. Všichni tito lidé měli něco společného a byla jsem to já - hranice mezi svou minulostí a přítomností.
Najednou mi zazvonil telefon v kapse.
"Ahoj Caitlyn, díky, že jsi přivezla Amy. Potřebuju s tebou mluvit, mohli bychom se vidět? Přijedu po škole do Petit gâteu. Frank."
Prvně mě od sebe odhání a teď se mnou chce mluvit? Neměla jsem náladu na to mu odepisovat, beztak je tam teď s Amy. Při té myšlence se mi sevřel žaludek. Půjdu spát, rychle. Zahodila jsem telefon na gauč a šla se konečně umýt. Očima jsem pohladila poslední knihu od Bertsonové. Dneska ne, je čas jít spát, řekla jsem si pro sebe. Zhasnula jsem světlo a usnula jsem s ospalým pohledem na slunečnice, které zdobily můj odkládací stolek.

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laura K. Laura K. | Web | 31. prosince 2014 v 12:02 | Reagovat

Ahoj ak by si chcela pár malých rád:
Nový design, Viac fotiek menej textu pri komixoch ;)

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 31. prosince 2014 v 12:05 | Reagovat

[1]: Děkuju za doporučení :) pokusím se s tím něco udělat ;)

3 Anna Anna | 31. prosince 2014 v 12:13 | Reagovat

Ahoj,jsi velmi tvůrčí osoba a tvoje tvorba se mi moc líbí,pokračuj v tom čem děláš ale musím souhlasit s komentářem nademnou více obrázků a méně textu.:-) :-) Šťastný nový rok!

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 31. prosince 2014 v 12:28 | Reagovat

[3]: Děkuju moc :) budu se snažit :))

5 Luca. Luca. | Web | 31. prosince 2014 v 12:53 | Reagovat

Souhlasím s prvním komentářem, také bych to trochu změnila. Bílé písmo bije do očí, takže se mi to trochu hůře četlo. Text klidně můžeš nechat takhle dlouhý, ale doporučovala bych více fotek. Jestli chodíš na nějaké sims blogy, tak určitě víš, že vždycky mají v komixech aspoň tak pět fotek, nejméně.
Každopádně ale píšeš opravdu dobře, takže já být tebou, bych pokračovala.
Pokud změníš design na trochu světlejší, přidáš více fotek, bude to hned lepší! :-)

A tobě taky Šťastný nový rok! :)

6 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 31. prosince 2014 v 12:59 | Reagovat

[5]: Děkuju ti, zkusím na tom zapracovat :)

7 Mika Mika | 31. prosince 2014 v 15:32 | Reagovat

Moc pěkné :) Podle mě by jsi rozhodně neměla přestávat! Jsi moc tvůrčí osoba a byla by škoda to nechat být. Takže já svůj názor řekla, snad nepřestaneš :) :-)

8 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 31. prosince 2014 v 15:34 | Reagovat

[7]: Děkuju ti moc za podporu a také za návštěvu :)

9 cajickovy-blog cajickovy-blog | Web | 31. prosince 2014 v 16:07 | Reagovat

Myslím že jsi velmi talentovaná na psaní.Rozhodně neztrácej motivaci,byla by velká škoda,kdybys přestala.
Vždy se najde někdo koho bude fascinovat příběh tak jako mě.
A pokud ti to nebude vadit,přidám si tě mezi oblíbené blogy ;)
Ale rozhodně pokračuj v tvorbě :)

10 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 31. prosince 2014 v 16:29 | Reagovat

[9]: Rozhodně mi to vadit nebude, jsem ráda, že se někomu moje tvorba líbí. Děkuju ti za tak krásně napsanou pochvalu a moc si vážím tvé přízně :)

11 cajickovy-blog cajickovy-blog | Web | 31. prosince 2014 v 16:38 | Reagovat

[10]: Nemáš vůbec za co :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama