Caitlyn 11

31. prosince 2014 v 16:28 | Coneja |  Caitlyn

Je tu tedy další Caitlyn, jak jste si přáli, doufám, že vás potěší :) Je možná o něco delší, než ostatní díly, ale věřím, že vás i přesto bude bavit :)


V práci jsem se soustředila, co nejvíc to šlo. Nemyslela jsem na nic jiného, než na své milé zákazníky, na horkou kávu a slunečnicový obraz. Svět se zdál krásný a vůbec nic mě netížilo.
Okolo třetí přišel Frank.
"Ahoj Caitlyn!" Mával na mě už u dveří.
"Ahoj, jsi tu nějak brzy." Popadla jsem dva talířky s koláčky a mířila k němu.
"Dneska mám jen do dvou. Nevadí, že tu tak sedíš se mnou? Nechci, abys měla problémy." Překvapující, poprvé za celou dobu se zmínil o mé práci.
"V pořádku, šéf tu dneska není a do deseti minut je tu Brittany, má odpolední směnu." Zakousla jsem se do tvarohového pokušení a moje chuťové buňky začaly tančit.
"Tím líp. Potřeboval bych od tebe radu." Nesměle se zadíval na svoje kolena a dojedl koláček.
"O co jde?"
"Jde o Amy." Snížil tón v hlase. Do háje, já té holce asi jednou opravdu utrhnu hlavu. Ani tu není a i přesto mi leze na nervy.
"No, nevím, jestli ti budu moct poradit, víš, jak to mám se svojí minulostí." Snažila jsem se z toho vykroutit, ale Frank měl neskutečnou výdrž.
"Tady nejde o věk, spíš o vás ženský," červená barva mu zalila tvář, "jak to máte, jako biologicky, s tím, když to dostanete?" Jak kouzelné, lepší téma si nemohl vybrat.
"Co přesně tě zajímá?"
"No, eh, Amy včera říkala, že to dostala a z toho důvodu jsme nemohli, no .... náš vztah posunout někam dál." Jeho pohled pořád směřoval na kolena a já v tu chvíli měla chuť toho kluka obejmout. Nespali spolu! Díky bohu. Moje hvězdička je pořád čistá, jako kvítek levandule.
"Podívej, když má holka tyhle záležitosti, za týden to zmizí a je klid, jen možná teď bude trochu nepříjemná." V duchu jsem se zasmála.
"Neboj se, přijde na to." Snažila jsem se ho uklidnit, ale srdce mi plesalo nadšením.
"Takže, když se včera rozbrečela, snědla mi půlku večeře a celou noc kňourala, že ji bolí břicho, je úplně normální?" Vytřeštil na mě oči.
"Naprosto." Usmála jsem se a položila mu ruku a rameno. Byl tak křehký, ale po chvíli jsem tam nahmatala už malý náznak maskulinity.
"Vlastně, taky bych od tebe něco potřebovala, Franku." Moje nejtemnější myšlenky pomaličku vyplouvaly na povrch.
"Jasně, povídej, co potřebuješ?"
"Přemýšlím o tom už celkem dlouho a od té doby, co se seběhlo několik událostí, jsem se rozhodla, že bych chtěla jít na vysokou."
"Ehm, ty? Nejsi na to už maličko, no, stará? Nemyslím to špatně, ale na vejšku se chodí ve dvaceti." Ten malý mizera, ale já byla rozhodnutá.
"Studují i mnohem starší lidé, chtěla bych v životě víc, než jen post drobné zakřiknuté servírky." Řekla jsem.
"A co by sis konkrétně představovala? Máš vybranou školu? Navíc je jednadvacátého září, semestr začíná prvního, pochybuji, že by tě teď jen tak vzali."
"O tom jsem se s tebou chtěla poradit. Ty máš tyto věci zmáknutý, nutně potřebuji odjet už teď. Ideálně dneska."
"Cože? Proč? Jde o tu policii? Musela bys jet do jinýho státu, abys byla v klidu."
"No to taky, ale nechci už dál zůstávat tady. Nic mě tu nedrží. Tak pomůžeš mi?" "Lhářka Caitlyn" se opět dostala na povrch. Chtěla bych tu zůstat s ním a pečovat o něj, ale on o mou přízeň nestojí, práva mě budou bavit, zaměstnají mě a ještě něco v životě dokážu.
"Ovšem. Půjdeme do knihovny a něco vymyslíme. Jen tak mimochodem, co chceš studovat?" Sebral si batoh a pomalu jsme šli do šatny.
"Práva, chci udělat něco dobrého pro naši zem."
"Pokud vím, byla jsi už několikrát trestaná, myslíš si, že právníci tohle můžou?"
A sakra, o tomhle jsem nepřemýšlela.
"No .. Nemusím být přímo právníkem, můžu si otevřít poradnu, nebo něco takového."
"No dobře, ale hoď sebou, večer má přijít Amy." Oči se mu rozzářily hned, jak vyslovil její jméno. Rychle jsem se oblékla a vyrazili jsme.
Přijeli jsme do knihovny a Frank mě rovnou dotáhl k počítači. Celou dobu stál vedle mě a kdykoli se něco objevilo, nebo jsem něčemu nerozuměla, naklonil se nade mě a vysvětlil mi to. I přes veškeré soustředění mě vábila jeho vůně a já se držela opěrek, abych se ho hned na místě nezmocnila.
Na konec jsme našli malé univerzitní městečko ve vedlejším státě. Mělo úplně všechno - studovaný obor, ubytování, slušné pracovní nabídky a tak dále. A hlavně, nemusely se dělat přijímačky, stačilo si zaplatit školné, přijet a udržovat si dobrý průměr, přičemž studenti se špatným průměrem museli univerzitu opustit. Naštěstí jsem mohla přijet už zítra, akorát jsem si těch pár dnů navíc musela připlatit.
"Tak a to je všechno." Usmál se na mě Frank, když jsme dohledali vše potřebné.
"Teď si akorát musíš z počítače, co máš doma, podat přihlášku a můžeš vyrazit."
"Výborně, asi pojedu ještě dnes."
"Dnes? Ubytované přijímají tak nejdřív od osmi."
"To nevadí, pojedu přes noc. Stejně je to celkem dálka."
"Já doufal, že tě ještě uvidím, než odjedeš," zesmutněl, "večer má přijít Amy, takže dnes už asi mít čas nebudu." Celou dobu jsem se podřizovala já jemu, ale nemohla jsem už déle čekat. Přitahovalo mě to k němu, jako magnet a já nechtěla nikoho ohrozit. Musela jsem to odmítnout.
"To je mi líto, ale já jsem rozhodnuta. Bude lepší, když budeš večer s ní, však já se za půl roku vrátím. Navíc mě můžeš přijet kdykoli navštívit." Frank vypadal nešťastně a já byla taky. Neuvědomila jsem si, jak moc mi bude chybět a jak je půl roku dlouhá doba, ale bude to tak nejlepší.
"Na, vezmi si tohle." Řekl a vytáhl z batohu knížku.
"Nikdy nezapomenu - George Caring. Proč mi to dáváš?" Zeptala jsem se.
"Je to první kniha, kterou tato knihovna vypůjčila, půjdeme ji zaregistrovat k mámě. Aspoň budeš mít na mě nějakou vzpomínku." Měla bych jich tisíce. Při každém mrknutí jsem viděla ten krásný večer, ale bylo to od něj milé.
"Ahoj, děti." Vítala náš paní Gill na recepci.
"Vy dva jste sem už dlouho nezavítali." Zasmála se.
"A taky dlouho nezavítáme," strčil do mě Frank, "Caitlyn nám odjíždí na vysokou."
"Franku!" Okřikla jsem ho.
"Ještě o tom musím promluvit s Dariou." Pokládala jsem knížku na stůl.
"Nepovídej, vážně? To je skvělé! Kam odjíždíš? Můžeme tě někdy přijet navštívit? Franka už to taky brzy čeká." Gill už zase byla rozjařená a roztěkaná, ale já to na ní měla ráda.
"Adresu Vám pošlu mailem, nebojte se. S radostí někoho uvítám." Sebrala jsem knihu a pomalu se odbírala k východu.
"Tak ti přeju hodně úspěchu, drahoušku. Ozvi se nám, až se ubytuješ." Gill mě pohladila po paži a vyprovodila nás ven.
"Tak já se s tebou loučím, užij si večer s Amy." Skládala jsem batoh do kufru od auta.
"Počkej, Caitlyn," zarazil mě Frank, "budeš mi strašně chybět. Chci se tě na něco zeptat." Ne, proboha, ne, žádné dojemné loučení, tohle opravdu nesnáším.
"Co tě vedlo k tak rychlé akci? Buď ke mně upřímná, prosím. Ať už se s policií děje cokoli, nebudu tě soudit." Zamrazilo mě v zádech. Opravdu mu mám vyklopit pravdu? Třeba se mi uleví, anebo taky ne. Stála jsem na okraji propasti a hodlala jsem do ní skočit s pořádným saltem.
"Fajn, řeknu ti to," sedla jsem si na okraj otevřeného kufru, "celé to začalo, když jsem se dozvěděla od Darji, že nejsem její dera. Trochu nás to rozkmotřilo a ona si teď zaslouží trochu prostoru a soukromí a já teď musím vstřebat ten fakt, že není moje máma. Navíc nedávno jsem zjistila, že jsem se v mládí tahala s partou lidí, která založila odpornou webovou stránku, kde jsem vystavovala svoje tělo."
"Já vím," přerušil mě, "s klukama tam občas ze srandy zavítáme. A když už jsme u té upřímnosti, byla jsi první holka, po které jsem kdy sexuálně zatoužil." Začervenal se. A nejen on.
"Dobře, to jsem nevěděla, možná mi to teď neulehčuješ," rozbušilo se mi srdce, "no nicméně, tahle parta mě znova zkontaktovala a já doufala, že z ní vymámím něco o své minulosti. Bohužel zvrhlo se to, zdrogovali mě a natočili se mnou další ohavné svinstvo. Musím zmizet, nebo by mi opět mohli ublížit. Jedna slečna, která je součástí celé té akce, mi vyjádřila svoje hluboké city a já jsem z toho upřímně dost zmatená a nešťastná. Nechci se s ní vídat a nechci ji trápit - další důvod, proč musím zmizet co nejdřív. A hlavně," zarazila jsem na chvíli svůj monolog, "jsi tu ty."
"Já?" Vytřeštil na mě oči.
"Ano," řekla jsem, "v ten osudný den, kdy mě tvoje máma požádala, abych tě odvezla domů, se ve mně něco změnilo. Nechci tomu říkat přímo zamilovanost a ani nevím, jestli to pochopíš, ale posedl jsi mě. Nemůžu na nic jiného myslet, fascinuješ mě, okouzluješ mě, děláš se mnou nevídané věci. A od toho večera, kdy jsem ti dělala chůvu, jsem se do tebe zbláznila. Toužím po tobě každým kouskem svého já, ale vím, že přes náš věkový rozdíl a taky přes ten fakt, že máš přítelkyni, to není vhodné. Nechci pobláznit tvou mladou, adolescentní hlavinku, ale říkám to tak, jak jsi to chtěl - upřímně." Nastal dlouhý moment ticha. Moje srdce prasklo ve švech a veškerá tajemství, napětí a bolest se najednou uvolnila a temná hmota uvnitř se rozprostřela okolo mého těla, vše špatné bylo pryč a já jsem si to ticho mohla poklidně užít.
"Neodházej." Frankův tichý hlas přerušil ten poklidný moment.
"Zůstaň tu se mnou." Řekl. Jeho oči se opět naplnily tím zábleskem, který se odrážel v těch mých toho překrásného večera.
"Máš Amy." Podotkla jsem nechápavě.
"Já vím, Amy," povzdechl, "nikdy mi tohle nedokázala říct, ani po té době, co mě uháněla."
"Ona tě uháněla?" Pobavilo mě to.
"Ano, ve skutečnosti jsem s ní hlavně proto, abych nemusel čelit tomu obrovskému nátlaku. Kluci do mě pořád šili, ať už si s ní něco začnu, a ona sama mě pronásledovala v jednom kuse." Lhal mi? Nemiloval ji?
"Vždyť jsi mi tvrdil, že ji miluješ a že jen s ní můžeš být šťastný."
"Já nevím," znejistěl, "ty první okamžiky byly moc hezký a chvíli jsem měl i pocit, že ji miluju, ale nefascinuje mě tolik, jako ty. Je krásná, milá, celkem i inteligentní, ale nechovám k ní tolik obdivu, jako by si zasloužila." Byla jsem ohromena. Sedmnáctiletý mozeček ze sebe dokázal vypravit něco tak neuvěřitelného, zodpovědného a vyspělého, ale já věděla, že musím odjet a nechtěla jsem, aby moje hvězdička uhasla.
"Podívej, Franku, stalo se přesně to, co jsem nechtěla. Popletla jsem tě. Vyjádřila jsem ti své city a ty teď ke mně necítíš lásku ani touhu, ale jenom soucit. Buď s Amy, dej jí ještě šanci na to, aby tě mohla milovat, a my dva si můžeme dál psát nebo můžeš mě navštívit, odjedu za každou cenu a je jenom na tobě, jak se k tomu postavíš." Moje srdce se zase začínalo naplňovat lží, ale pořád jsem cítila ten blažený klid, když se před tím konečně vyprázdnilo.
"Díky, Caitlyn." Usmál se a vší silou se mi přimáčkl na hruď. Jeho dech mě šimral na krku a já ho něžně mohla vískat ve vlasech. Byly tak krásně hebké. Naposledy jsem si přičichla a nasála tu překrásnou vůni a potom mě jeho paže pustily a on mi byl vzdálenější víc, než kdy jindy.
Nasedla jsem do auta a zmizela pryč, ve zpětném zrcátku jsem ještě viděla jeho mávající dlaň.
Přišla jsem domů emocionálně vyčerpaná, ale čekal mě ještě jeden veliký úkol - musela jsem si promluvit s Dariou.
"Ahoj, mami." Přišla jsem k ní do pokoje a objala ji zezadu kolem krku. Zrovna utírala povrch šatníku.
"Ahoj, Caitlyn." Otočila se na mě překvapeně.
"Ano, slyšíš správně." Usmála jsem se na ni.
"Přemýšlela jsem o tom, co ošklivého jsem ti tehdy řekla a chci to napravit. I když možná v mých žilách nekoluje tvoje krev, jsi mojí mámou, jako nikdo nikdy před tím nebyl. Dala jsi mi domov a důvěřuju ti na maximum. Odpusť mi prosím to, co jsem udělala a dovol mi ti zase říkat "mami", protože se jako tvoje dcera cítím."
"Zlatíčko," rozplakala se máma a popadla mě kolem krku, "ani nevíš, jak jsem šťastná, že to tak vnímáš."
"Neplač, mami." Bylo mi tak krásně, konečně jsem někomu srdce jen nezlomila, ale složila zpátky dohromady.
"Mám ale na srdci důležitou věc," trochu jsem zvážněla, "dlouho jsem o tom přemýšlela a chtěla bych jít studovat na vysokou. Hledala jsem na internetu a můžu odjet už dnes, souhlasila bys s tím, abych mohla odjet? Bez tvého "ano" nikam nepojedu."
"Samozřejmě, broučku, budu tě podporovat ve všem, co děláš. Pokud tě to učiní šťastnou, pomůžu ti. Ale byla bych ráda, kdybys mi volala, nebo alespoň psala." Máma si otřela oči a bylo na ní vidět, že je na mě pyšná.
"To je jasné," znovu jsem se usmála, "půjdu si podat přihlášku a vyrazím." Políbila jsem ji na tvář a utíkala do svého pokoje.
Přihlášku jsem odeslala a zažádala o studentské bydlení. Obratem mě přiřadili do jednoho skromného domečku s jednou spolubydlící. Bylo půl sedmé a já si teprve začala balit věci. Rozloučila jsem se s mámou a v osm hodin jsem vyrazila na dlouhou cestu. Přespala jsem v autě a do městečka jsem dorazila okolo půl osmé ráno. Nemohla jsem si vynachválit první dojem, kterým mě naprosto uchvátilo.

Pokračování příště

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 raia | creyativite ^∇^ raia | creyativite ^∇^ | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 16:05 | Reagovat

ahoj, ďakujem za pochvalu na blogu. ^u^ podľa mňa by si si mohla vytvoriť účet na wattpade (ako to mám napríklad ja) a pridávať poviedky aj tam. ľudia tam sú stále informovaní o tvojich poviedkach, ak si to pridajú do knižnice alebo ak ťa sledujú. ^u^  
asi by som zvolila trochu kratší článok s medzerou oddelenými odsekmi,. ale písala si že je to trošku dlhšie. s tými obrázkami je to fajn nápad, ln by ich asi trebalo zarovnať do stredu. ^u^
nerozumiem len jedinej veci, a to prečo sa príbeh očividne pdohráva niekde v amerike, alebo anglicku, podľa mien. je tu veľmi veľa ľudí čo píšu príbehy takéhoto typu. taktiež by som zvolila zaujímavejší názov. ^u^

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 1. ledna 2015 v 16:38 | Reagovat

[1]: Já ti děkuju za doporučení podívám se tam :).
Příběh se odehrává v neznámu, proto zde nejsou nikde konkrétní názvy států apod :) .. anglická jména jsem si vybrala hlavně proto, že jim skoro každý rozumí a ví, jak se čtou, párkrát jsem experimentovala se španělskými jmény, ale lidé s tím právě nebyli dvakrát spokojení :))

3 Layla Layla | Web | 1. ledna 2015 v 18:26 | Reagovat

Šťastný nový rok i tobě! :)

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 1. ledna 2015 v 18:27 | Reagovat

[3]: Taky ti přeju :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama