Caitlyn 2

23. prosince 2014 v 12:00 | Coneja |  Caitlyn

Caitlyn - Druhý díl


Jakmile se listy papíru v knize dotkly mé hrudi a já nesměle zavřela oči, začaly se mi tvořit před očima siluety. Siluety dvou těl - chlapce a ženy. Stále se mi rozostřovaly a zaostřovaly, pořád dokola. Vnímala jsem každý pohyb té siluety a pod nosem se mi začala vybavovat ta vůně, která mě dneska natolik omámila. A nebyla to káva ani čaj, vnímala jsem každý nádech a stále si vybavovala tu nádhernou vůni z auta. Moje mysl se k siluetám začala přibližovat, začala jsem rozpoznávat části jejich těl. Když najednou se přiblížila natolik, že jsem rozpoznala jejich tváře.
Otevřela jsem oči a hledala knížku. Ležela sem schoulená na boku, zmatená z toho, co jsem právě viděla. Kniha ležela zavřená u postele. Viděla mě máma? Byla tu? Nebo jsem ji sem položila sama? Snažila jsem se rozvzpomenout, ale v mojí mysli byly pořád ty obrázky - mě a Franka.
Proboha to je příšerný! Co jsem to za člověka? Vždyť je to ještě dítě! A já sním o takovýchto věcech. Docela by mě zajímalo, jestli už jsem někdy něco takového zažila. Byla jsem vůbec někdy s mužem? Nebo snad se ženou? Z tolika otázek, dlouhého přemýšlení a erotických fantazií jsem začínala být unavená. Rychle jsem se převlékla a šla co nejrychleji spát.
Druhý den ráno mě probudil zvuk mléka, když ho máma nalévala do těsta na vafle. Překvapilo mě, že ačkoli se vrátila dost pozdě (alespoň doufám), byla vzhůru už okolo deváté hodiny. Vážím si toho, jak se o mě stará. Často si připadám sama, jako malé dítě, jelikož jsem na ní z hlediska své minulosti naprosto závislá.
Posadila jsem se na pohovku a chvíli přemýšlela. Dítě. Zamrazilo mě v zádech. Vzpomněla jsem si na včerejší večer a veškeré pocity se ve mně horlivě mísily. Projížděly mnou jemné pocity vzrušení, ale zároveň mě za krkem řezala morálka silným bičem. Zvedla jsem hlavu a koukala na slunečnice, které jsem měla uprostřed stolku. Milovala jsem se. Na každém lístku se pohupoval maminčin úsměv. Pocit hladu a síla aromatu z maminčiných vaflí mě donutili vstát a prozkoumat kuchyni.
"Dobré ráno, zlatíčko." Vítala mě máma v jídelně s připravenou snídaní. Máslo se na vaflích rozpouštělo a vsakovalo svůj objem do horkého těsta. Vůně sílila a můj žaludek se dožadoval uspokojení.
"Ahoj mami. Díky za snídani." Prohodila jsem rychle. Posadila jsem se vedle ní a zakousla se pořádně do hřejivého pokušení.
"Koukám, že ses vyspinkala do růžova. Připrav se, dneska večer přijdou Saulovi." Opět ve mně zamrazilo, ztuhl mi úsměv na tváři a div mi nezaskočil kousíček snídaně. Maminka se rozesmála.
"Přijde Gill a Frank, což mi připomíná, že toho jsi za celou tu dobu ještě neviděla. Byl na středoškolským pobytu někde za kopečkem, ale už je nějakou chvíli zpátky. Nojo, puberťák jeden, asi se ti vyhýbá." Později jsem litovala, že jsem takovou otázku vůbec položila, ale nedalo mi to: "Vyhýbá? Proč by se mi měl vyhýbat?"
"Ty si na něj pamatuješ?" Rozzářila se máma.
"No tříská s ním puberta. A taková pěkná kočka jako ty, vždyť znáš kluky." No, to tedy znám. Nebo neznám? Popadla jsem tašku a vyrazila na pláž.
Skoro celou dobu jsem seděla na břehu a koukala do vody. Voda je tak svobodná. Rozprostírá se po většině naší planety. Je nezkrotná a přitom tak tichá a nenápadná. Dokáže uhasit žízeň, nebo oheň a zároveň rozpoutat těžké časy. Na pláži mi chyběly slunečnice. Jaká by to byla krása, kdyby lemovaly celé pobřeží. Polední sluníčko mě pálilo do vlasů, ale i přes ten nepříjemný pocit, jsem dočetla první knížku od Bertsonové. Strávila jsem nad ní několik hodin, a když už se i odpoledne chýlilo ke konci, došlo mi, že pokud chci působit na večeři na úrovni, neudělat mamince ostudu a možná i trošičku zapůsobit na zraky toho klučiny, měla bych se sebou honem rychle něco provést.
Oblékla jsem si šaty, které jsem považovala se nejvíce estetické. Ukazovaly a zároveň zakrývaly to, co měly. Byly možná trošičku těsnější a tak jsem se v zrcadle zahleděla na svoje lehoučce vystouplé bříško. Maličko jsem se na sebe zašklebila. No co, už to asi není, co to bývalo. A bývalo? Zase jsem začala přemýšlet o své minulosti, ale popadla jsem ji za krk a zatlačila pod zem. Na to teď nebyl čas. U zrcadla jsem strávila snad hodinu a potom jsem se jenom posadila na postel a říkala si, proč já to sakra vlastně dělám.
Když jsem sešla dolů po schodech, všichni už jedli. Můj talíř byl položen vedle Franka. Zadívala jsem se na jeho hebké ruce, jak byly položené na stole. Rozbušilo se mi srdce.
"Tak tady ji máme!" Zvedla hlavu u stolu máma jako první. Lehce jsem klopýtla a přisunula jsem se na své místo. Zahleděla jsem se na Franka. Apaticky žvýkal svoji porci, ale jakmile zvedl hlavu i on, na chvíli se naše pohledy střetly. Elegantně jsem se usadila vedle něj a Gill, lehce pobouřeně, sledovala můj výstřih.
"Kam pak jsi se nám tak vyfikla?" Mrkla na mě spiklenecky.
"Nevím, nikam nehodlám jít. Jenom jsem si říkala, že vždycky chodíš tak slušivě oblečená, tak jsem se jen chtěla přiblížit tvojí společnosti." Možná až moc hraně, ale mermomocí jsem se snažila zamaskovat jakýkoli svůj fyziologický projev mého těla vůči Frankově přítomnosti. Gill zjevně tato poznámka zalichotila a tím pádem nechala můj výstřih výstřihem.
"No nic děti, já a Gill se přesuneme do obýváku. Caitlyn, ukliď, prosím tě, nádobí a jděte s Frankem nahoru. Nějaké hry máme schované v mém pokoji, kdybyste se nudili." Máma a Gill vstaly od stolu a s několika drby na jazyku odkráčely do obýváku.
Svoji maminku nadevše miluji, ale občas se ke mně chová jako k dítěti. Těžko říct, jestli i přes svůj věk pořád dítětem jsem, ale i já už jsem cítila, že tohle bylo nevhodné. Deskovky, bože.
Vylezli jsme nahoru. Když jsem šla po schodech, cítila jsem Frankův dech na svých holých zádech. Myslela jsem si, že zešílím.
"No, jestli chceš, můžu skočit pro nějaký ty hry."
"Eh, nezlob se, ale já se tady uvelebím na podlaze a něco si zahraju sám." Píchlo mě u srdce, měla jsem chuť ho popadnout za ruce, přimáčknout ke stěně a začít ho vášnivě líbat, ale ovládla jsem se.
"Dobře." Usmála jsem se, ačkoliv tón v mém hlase zněl spíše zklamaně. Lehla jsem si na postel a chtěla si přečíst další knížku, ale měla jsem překrásný výhled na Frankova záda. Sledovala jsem mrštné pohyby jeho prstů na klávesnici a přála jsem si, aby se se svou hbitostí předváděly na jiných místech v tomto pokoji. Bylo mi ze sebe špatně. Tolikrát jsem za ten večer na Franka pohlížela jako na dítě i jako na muže. Ve stejných intervalech se ve mně odehrávaly boje nechuti a ctěné libosti. Toužila jsem se ho aspoň dotknout, a když už jsem sebrala odvahu a vstala, i on vstal ve stejný okamžik.
Chvíli jsem jen tak stála a koukala se mu do očí. Občas i ty jeho nevinně sklouzly k mému výstřihu a jeho tvář se lehce začervenala. Cítila jsem, že ho přitahuji, ale že se bojí. Ani se tomu nedivím, je to pořád ještě dítě. Při uvědomění si tohoto nepřehlédnutelného faktu jsem vystřízlivěla ze svého rozjímání a pokynula mu s úsměvem rukou na gauč.
Nahoře i dole se klábosilo a povídalo. Maminky se dole veselily a jejich smích se občas rozléhal po celém domě. My jsme také zůstali u povídání. Probrali jsme mnoho zajímavých témat a ukázalo se, že Frank je velice inteligentní a vyspělý kluk, což z mého pohledu pouze utvrdilo mužnou stránku jeho osobnosti. Některé názory mě pobavily, jiné překvapily a jiné jsem mu záviděla. Také bych chtěla přemýšlet o životě na střední, o tom, kam se rozhodnu jít na vysokou.

Najednou se zespodu ozvalo "Franku" a mně bylo jasné, že můj drobný poklad, zhmotnění mých fantazií, bude muset odejít. Vstal, uklidil si notebook a při odchodu na mě mávl rukou.
"Měj se hezky." Dodal a pomalu se vzdaloval ode dveří. Stála jsem na podlaze jako přibitá. Ucítila jsem zase tu vůni, co včera v autě. Jako pokrývka mě přes ramena pohladila husí kůže. Možná to taky bylo tím, že v pokoji bylo docela chladno, ale to jsem ve Frankově přítomnosti vůbec nevnímala. Po vlažné sprše jsem se zabalila do chundelatého županu a usnula ve své posteli.

Pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Prababička Prababička | E-mail | Web | 5. ledna 2015 v 0:12 | Reagovat

Zaujimave... :-)

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 5. ledna 2015 v 0:28 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama