Caitlyn 3

24. prosince 2014 v 13:29 | Coneja |  Caitlyn

Třetí díl Caitlyn přímo na Vánoce. Užijte si ho :)


Ráno jsem se probudila s velikou nechutí ke vstávání. Byla jsem unavená a chtěla jsem ještě spát. Tento dojem mi však překazil blikající čas na budíku, když jsem zjistila, že jsem zaspala. Blesku rychle jsem na sebe natáhla zelený svetr a s kručícím žaludkem seběhla schody. Nasedla jsem do auta a řítila se do práce. Vletěla jsem do šatny a už jsem ze sebe chtěla strhnout svršky, abych se mohla převléci, když v tom se zjevil Frank za mými zády. Co dělá v mé šatně? Zastavil se mi dech. Vyděsila jsem se, ale zároveň se mě zmocnil pocit vzrušení, když jsem si představila, co všechno bych mohla udělat, kdybych si ho nevšimla. Zapojila jsem mozek na nejvyšší stupeň, ovládla svoje emoce a vší silou se soustředila na chování běžné dospělé ženy k hloupému vtípku nevyvinutého hlupáčka.
"Franku! Co tady sakra děláš?!" Na oko jsem se rozčílila, abych tomu vtipálkovi nahnala strach.
"Eh, promiň Caitlyn, nechtěl jsem tě vyděsit." Začal se šíleně smát.
"To ti tak věřím." Zmírnila jsem tón v hlase, protože mi jeho zájem a dětinské chování přišlo neskutečně roztomilé.
"Nezlob se na mě." Řekl už trochu posmutněle.
"V pořádku, ale příště už to nedělej." Proklínala jsem "lhářku Caitlyn", ale "Caitlyn moralistka" mě uznale plácala po zádech.
"Máma ti posílá další knížku. Po škole musím hned domů, tak jsem se chtěl stavit ráno, abych ti ji mohl předat." V koutku duše jsem doufala, že by mě chtěl jenom vidět, ale jsem naivní. Co může ženská jako já čekat od sedmnáctiletýho kluka. Pohlédl na knížku a potom na mě. Nikdy bych něco takového nečekala.
Přitisknul mě na svůj útlý hrudník a vší silou mě objal. Přisál svoje rty k těm mým a já v tu chvíli nestála nohama na zemi. Držel mě tak pevně, že i přes mé mdloby jsem stála v jeho náručí vcelku obstojně. Když jsem vystřízlivěla, pořád se naše rty dotýkaly. Až teď jsem si uvědomila, jak je vysoký. Byl o trošku vyšší než já, ale tak akorát na to, aby stál lehce shrbeně při našem polibku. Něco ve mně mi říkalo, jak je to špatné a že jako "ta chytřejší" a "ta dospělejší" bych to okamžitě měla utnout.
Nicméně toho nebylo třeba, udělal to sám.
"Franku." Vykoktala jsem ze sebe. Podíval se na mě, odhodil knížku a utekl bez jediného slova. Chvíli jsem hleděla na otevřené dveře a potom na knížku. Usmála jsem se. Ale nebyl to úsměv na tváři, ale úsměv vycházející z mého srdce. Bylo to tak krásné a tak hloupé. Morálka spala pod mojí kůží a veškeré emoce jásaly na povrchu. Svlékla jsem si svetr a opatrně k němu přičichla. Byla tam. Byla tam ta krásná vůně jeho mládí. V práci jsem pozorovala svůj oblíbený slunečnicový obraz. Něco se změnilo. Neukazoval mi úsměv mojí maminky. Ukazoval mi život. Nebyl na něm ani Frank, ani já. Byla na něm láska. Láska slunečnic k Slunci, které je naplňuje životem, a proto jsou tak nádherně rozkvetlé. Ať moje práce byla jakkoli hloupá, nechodila jsem s talířky, jako dřív - já tančila. Byla jsem šťastná jako nikdy předtím.
Když jsem večer přijela domů, něco se mi nezdálo. Před domem stálo černé auto. Zaparkovala jsem a potichu se doplížila k hlavním dveřím. Když jsem vstoupila dovnitř, celý dům pohlcovalo temné ticho a jemné praskání ohně v krbu. Přišla jsem do obýváku. Scéna mohla vypadat podobně jako včera. Bohužel nebyl slyšet ženský smích, nýbrž ticho, které paradoxně křičelo víc, než cokoli jiného. Na gauči seděla máma s paní Gill, která nervózně podupávala podpatkem. V křesle u krbu seděl Frank a hleděl na svá kolena. Přepadl mě strach. Pokud se paní Gill dozvěděla, co se ráno stalo, přestaneme se stýkat? Máma ztratí skvělou kamarádku, já nebudu mít kam chodit pro knihy, paní Gill nejspíš brzo zešílí bez své dopolední dávky kávy a já se přetrhám na kusy, když nebudu moct koukat do Frankových kulatých očí.
"No sláva! Caitlyn! Už hodinu tady na tebe čekáme." Máma vstala a přistoupila ke mně. Čím víc se přibližovala, tím větší jsem měla strach. Cítila jsem se jako mládě, které chce zakousnout vlastní matka. Gill si nervózně odkašlala a při vstávání z gauče mámě nenápadně naznačila, že nemá moc času. Máma mě objala a já začala být lehce zmatená.
"Ach zlatíčko, budu muset zase zmizet. Doufám, že se nezlobíš, nemám teď na tebe moc času." S kameným výrazem ve tváři jsem poslouchala, co bude následovat.
"Nevím, kdy přesně se vrátím, ale já a paní Gill teď musíme odjet. Neptej se prosím a poslouchej mě," zarazila mě, když jsem otevřela ústa, "jediné co po tobě chci, abys pohlídala Franka. Paní Gill ho nechce nechat doma samotného a já věřím, že ti tu aspoň bude dělat společnost a nebudeš se cítit sama." Chvíli jsem přemítala, jestli jsem slyšela správně a jakmile jsem si uvědomila, že ano, rozbouřily se ve mně pocity štěstí, měla jsem chuť mámě všechno říct, obejmout ji a Frankovi padnout do náruče. Roztřásly se mi znovu ruce, tentokrát ovšem jenom lehce. Pozvedla jsem koutky svých úst a uznale pokývala hlavou.
"Samozřejmě s radostí. Myslím si, že to tu nějak zvládneme." Mrkla jsem na Franka, ale ten uhnul pohledem. Maminky se uchopily do závěsu a společně odjely tím černým autem pryč.
Otočila jsem se na Franka. Než jsem stihla cokoliv říct, ozvalo se: "Promiň."
"Nechápu." Zarazila jsem se.
"Omlouvám se za to, co jsem udělal dneska ráno, bylo to hloupé." Sklopil hlavu a zahleděl se na špičky svých tenisek. Ten kluk mě neskutečně vytáčel. Měl úplnou pravdu, bylo to hloupé, ale přepadla mě touha to udělat znovu.
"Nemluv takhle." Přistoupila jsem k němu a pohladila ho po levé ruce. Rozčilovalo mě to moje chování, bylo to tak .. nemravné. Snažila jsem se všemožně ovládnout, přátelsky ho políbit na čelo a uložit do postele, jak by si to jeho maminka představovala. Já ho ale do postele neuložila, ne tak, jak by správná chůva měla.
Chytila jsem ho za ruku a dovedla do máminy ložnice. Proboha, to je ještě horší než se zdá, nicméně v tuhle chvíli jsem si to neuvědomovala. Celou dobu mlčel, ležel na posteli a sledoval, co se bude dít. Nalehla jsem si na něj a svoji hlavu položila na jeho hrudník. Rukou jsem se dostala pod jeho triko. Přivřel oči a já vycítila, že je to to správné místo. Slyšela jsem tlukot jeho srdce, který se stupňoval, když jsem mu pomalu svlékla jeho vrchní díl oblečení. Když jsem chtěla pokračovat, zarazil mě. Usmál se a začal rozepínat můj svetr. Trochu se mi ulevilo, nechtěla bych ho vyděsit. Vzhlížel ke mně jako k bohyni a já se i jako bohyně cítila. Políbila jsem ho na krku, opět přivřel oči. Začal se lehce třást a mě to přišlo naprosto kouzelné. Byl to práh humoru a nevinnosti, cítila jsem takovou zodpovědnost a zároveň nejistotu. Jeho rozkrok se vydouval vůči náporu obtažených kalhot. Vysvobodila jsem jej a zároveň i sebe, tudíž se nám naskytl vzájemný pohled na naše téměř obnažená těla a od všeho nás dělilo pouhé spodní prádlo.
"Neboj se." Pošeptala jsem mu.
"Nemám strach, jen si vzpomínám na to všechno, co bylo před sedmi měsíci." Trochu jsem znejistěla. Neměla jsem nejmenší tušení, jaký vztah jsem měla k tomuto chlapci. Nevěděla jsem, jestli mám pokračovat, nebo přestat. Co ke mně cítí? Všiml si mého ústupu a pohladil mě po bocích.
"Bylo mi tě moc líto, ale mám o tom všem od mámy zakázaný mluvit. Jen tomu nerozumím. Nemá cenu se tě ptát proč, nevzpomeneš si. Nevím, jaká jsi teď a nechci tě soudit. Nemiluju tě, jen jsi mě vždycky fascinovala." V záplavě všech těch informací jsem byla dost zmatená. Nevěděla jsem, co všechno Frank ví a vůbec co ví. Políbila jsem ho na rty.


Po počátečním polibku jsem ho uchopila za zápěstí a vyhoupla se nad jeho boky. Líbala jsem ho na rtech, líbala jsem ho svoji duší a celým svým srdcem. Projížděly mnou šílené představy, cítila jsem obrovský nával endorfinů a bylo mi nádherně. To všechno jsem vyjadřovala pouze svými polibky. Natáhla jsem ruku a chtěla si nahmatat háček na svém prádle, ale rozrazily se dveře a dovnitř vskočil muž v policejní uniformě.
"Caitlyn Wrecková! Zatýkám vás pro podezření z vraždy!"

Pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama