Caitlyn 5

26. prosince 2014 v 8:18 | Coneja |  Caitlyn

Nový díl Caitlyn je opět tady :)) v příštím díle už se děj trošičku rozjede, tak doufám, že Vás nepřestane bavit :))



Probudila jsem se v měkké posteli až ráno, když mi Slunce zasvítilo do očí. Prohlížela jsem si pokoj kolem dokola. Byl velký, ale dost tmavý. Před postelí stál krb a okolo něj nějaká křesla. Byla mi pořád hrozná zima. Nevím, kam mi zmizelo oblečení, měla jsem na sobě jenom prádlo. Vstala jsem a chtěla jít prozkoumat okolí, nebo si minimálně sehnat něco na sebe.


Přiblížila jsem se ke dveřím, a když jsem je chtěla otevřít, vstoupil do nich nějaký muž. Moje pozornost se soustředila na tetování na pravé ruce. Byla jsem si jistá, že to bylo to stejné, jako měl včera ten policista.
"Caitlyn. Neříkej, že ses vrátila." Promluvil na mě.
"Kdo jste?" Přistoupil ke mně blíž a natáhl pravou ruku. Pohladil mě po tváři.
"Pořád tak krásná a přesto tak jiná." Rukou sjížděj po mém krku směrem dolů. Ucukla jsem.
"Prosím nedotýkejte se mě. Můžete mi prosím říct, kde jsem?" Vzdala jsem veškerou snahu něco zjistit, protože on nevypadal, že by se mnou chtěl vyjednávat.


"Ty kryso!" Rozčílil se a uhodil mě do tváře.
"Myslela sis snad, že když si změníš jméno, obarvíš vlasy a budeš si hrát na hodnou spořádanou holčičku, že tě nenajdu? To si opravdu myslíš, že jsem tak blbej?!" Křičel na mě a já se snažila postavit zpátky na nohy.
"Už mi neutečeš, dneska na tobě provedu ty testy, jak jsme se domluvili. Počkáš tady, Cam si tě za chvilku vyzvedne. Tady máš ty svý hadry, už to s tebou není jako dřív." Hodil po mě hromadu oblečení a práskl dveřmi.


Popadla jsem všechny svršky a oblékla se. Za okamžik do pokoje vstoupila mladá žena. Mohla být jen o trošku starší než já.
"Caitlyn, Caitlyn," zakroutila hlavou a ušklíbla se, "ty jedna mrcho, ty ses vůbec nezměnila, tak pojď." Vzala mě přátelsky kolem ramen a vedla mě pryč. Dorazily jsme do drobné místnosti, která byla plná strojů.
"Tak se posaď, ať už to máš za sebou." Sedla jsem si na křeslo a nad hlavou se mi objevila skleněná koule. Stroj začal prapodivně vrčet. Cítila jsem, jak mě opouští veškerá energie. Vnímala jsem všechno okolo sebe. Obraz zářivky se mi začal vzdalovat a nemohla jsem pohnout levou rukou. Chtěla jsem ji uchopit druhou, ale i ta už se přestala hýbat. Nohy mi zkameněly a začala jsem být příšerně unavená. Volně jsem zavřela oči a světlo nade mnou se pomalu měnilo v temnotu.


Proboha, kde to jsem? Ležela jsem na trávě venku někde u rybníka. Bolela mě hlava a ještě se mi trochu točila. Podívala jsem se na svoje ruce, byly bledé, světlejší než obvykle. Postavila jsem se na nohy. Snažila jsem si vzpomenout na všechno, co se dělo. Nemohla jsem si nic vybavit. Zatracená paměť!


Pravděpodobně jsem zabloudila, a tak jsem došla na nejbližší cestu. Měla jsem pocit, jako bych to tu znala. Na konci se přede mnou zjevila velká cedule. "Chráněná oblast Westville." Díky bohu, byla to asi hodina cesty domů. S mámou jsme tu jednou byly, když mě chtěla poprvé vzít ven. Tehdy to nedopadlo moc slavně, nicméně jsem si to pamatovala. Alespoň něco.
Když jsem dorazila domů, byla jsem vyprahlá a hladová. Ohlédla jsem se do zrcadla, které viselo ve vstupní hale. Zarazila jsem se. Viděla jsem svůj odraz, dívku se špinavou tváří a bledýma rukama. Přistoupila jsem blíž, zaměřila jsem svůj pohled na pěšinku na své hlavě. Kořínky vlasů byly černé. Ten muž s tetováním opravdu nelhal? Nebývala jsem dřív blondýna? Zakručelo mi v břiše. Po jídle jsem se šla konečně umýt a převléknout do něčeho čistého.

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 26. prosince 2014 v 13:18 | Reagovat

to se teda neboj, že by mě to přestalo bavit, je to moc dobré :-)

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 26. prosince 2014 v 16:12 | Reagovat

[1]: Děkuji moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama