Caitlyn 6

26. prosince 2014 v 17:08 | Coneja |  Caitlyn
Jelikož mi děláte radost svým zájmem, zveřejňuju pro Vás ještě jednu Caitlyn :) na další díl se můžete těšit už zítra! :)

Frank. Musela jsem na něj pořád myslet. Včerejší noc s ním mě naprosto uchvátila, i když se v podstatě nic nestalo. Hlavou mi zněly matně tóny jeho hlasu, v očích mi zářily slunečnice. Prohledala jsem celý dům, ale nikde jsem ho nenašla. Vzala jsem ze stolu mámin deníček s telefonními čísly a zkoušela se mu dovolat. Bohužel mi nezvedal telefon. Byl asi ve škole, ale měla jsem o něj obavy. Přemýšlela jsem nad jeho posledními slovy. "Nemiluju tě, ale vždycky jsi mě fascinovala." Co to může znamenat? Zná moji minulost? Nevěděla jsem, jak dále jednat, a proto jsem neměla jinou možnost. Musela jsem mluvit s mámou. Naštěstí přišla domů až po tom, co jsem ze sebe udělala člověka.
"Mami?" Uslyšela jsem klíče ve dveřích.
"Ahoj beruško, jakpak ses měla? Zvládli jste to tady dobře?" Pohladila mě po vlasech a usmála se.
"Eh, bez problému. Mami, prosím tě, potřebuju s tebou mluvit." Máma se na chvíli zarazila.
"Jsem unavená drahoušku, chci se v klidu najíst a jít si na chvíli lehnout."
"Ne, mami. Záleží mi na tom. Přestaň mě prosím odbíjet." Vím, že mě milovala, ale poslední dobou jsme na sebe neměly skoro vůbec čas. Bylo to pro mě důležité, jako nic na světě. Poprvé ve svém sedmiměsíčním životě jsem pocítila potřebu upřednostnit jiného člověka nad spokojeností mojí maminky.
Máma byla trochu překvapená z mojí reakce, ale sebrala pár papírů a odešla do obýváku. Elegantně se usadila na gauč a ten nasál vůni jejího parfému.
"Pojď za mnou." Zavolala na mě.
"Bála jsem se chvíle, kdy tohle budu muset říct. Nevěděla jsem, jestli jsi na to připravená, ale zjevně už jsi. Možná jsem to já, kdo na tohle není připraven, ale chci ti vyhovět. Podívej se na tenhle obrázek."
Byla na něm extravagantní dívka s výrazným líčením. V očích jí bujela neřest a odvaha, jakoby se vysmívala všem pravidlům světa.
"C. DeBoorová." Vypadlo ze mě. Zúžilo se mi hrdlo, nic víc už sem ze sebe dostat nemohla.
"Takhle jsi vypadala před tím, než se to stalo."
"To jsem já?" Rozšířily se mi oči.
"Jestli ten příběh nechceš slyšet, nemusím ti ho říkat."
"Ne, promiň, pokračuj." Nebyla jsem si jistá, jestli ho slyšet chci, ale musela jsem vědět, co tím Frank myslel. Na ničem jiném mi teď nezáleželo.
"Oni mě trestali? Proč je tam napsáno DeBoorová?" Pruhované pozadí a číslo v levém okraji fotky přece nemůže být náhoda.
"Nejednou," přivřela oči máma, "řeknu ti to celé od začátku."
"Zlatíčko," otočila se ke mně a uchopila mě za obě ruce, "já nejsem tvoje matka." Nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku, srdce se mi sevřelo. Celou dobu jsem žila ve lži? Milovala jsem ji. Milovala jsem ji jako svou matku. Pomáhala mi, podporovala mě, bylo to moje veselá slunečnice.
"Začalo to jeden večer, když jsem čekala na Gill venku na lavičce. Měla mě ten večer vyzvednout z práce a jít se mnou a s Frankem do divadla. Stála jsi u silnice velmi spoře oblečená. Víš, dřív ses živila trošku jiným způsobem než dnes, jestli mi rozumíš."
"Byla jsem..?"
"Ano." Přerušila mě máma. Zamrazilo mě v zádech. Posledních pár dnů jsem se rozplývala nad mladým chlapcem, přitom jsem s jinými muži musela být už několikrát.
"Sledovala jsem tě asi deset minut. Nevím, jak dlouho jsi tam stála, ale po nějaké době ses sbalila a sedla si vedle mě.
"Nejdou kšefty, děvenko?" Zeptala jsem se tě.
"Co Vás to zajímá? Jestli mě chcete soudit, můžu jít hned."
"Nezlob se, nesoudím tě. Nikdy jsem neměla čest se slečnou takového povolání." Mlčela jsi.
"Nemyslíte si, že máte na něco lepšího?"
"Táhněte k čertu! Je to moje volba! Nemám čas ani náladu se s Vámi o tom bavit!" Vztekle jsi vstala a odcházela.
"Času máte spoustu, minimálně dneska večer, jak koukám." Chtěla jsem tě zastavit, ale už jsi mě neposlouchala.
Potom jsem tě viděla až v nemocnici. Tehdy jsem tam čekala na klasickou prohlídku. Přivezli tě s těžkým zraněním a vezli tě přímo na sál. Slyšela jsem doktory, jak se bavili co s tebou. Původně tě ani nechtěli operovat. Zželelo se mi tě, chtěla jsem ti pomoct. Nikdy jsem neměla vlastní děti, nemohla jsem je mít, ostatně, kvůli tomu jsem přišla o všechny muže ve svém životě - chtěli rodinu. Když jsem s doktory mluvila, řekla jsem, že jsem tvoje teta. Nebyla jsem si jistá, jestli se vídáš se svými rodiči, nebo jestli stále žijí. Když ses zotavila, zjistili, že si na nic nevzpomínáš. Celé týdny tě nikdo nenavštěvoval, a tak jsem využila příležitosti. Řekla jsem ti, že jsem tvoje matka a prošlo mi to. Byla jsi tak šťastná. Já jsem získala dceru a ty psychickou oporu. Vytvořila jsem ti nový život, nové jméno, nabarvila ti vlasy. Stala ses novým člověkem, mohla jsem tě vychovat, tak jak jsem si vždycky přála vychovat svoje děti."
Nemohla jsem uvěřit ničemu, co říkala. Pracovala jsem jako "večerní společnice", neznala jsem svoje rodiče a pořád jsem neznala odpověď na svoji otázku. Co to má společného s Frankem? Co je pravda a co je lež? Celých 7 měsíců jsem milovala svou matku, ale teď už to moje matka nebyla. Pohled v jejich zklamaných očích mě píchal u srdce, ale zároveň mi byla vzdálenější, než kdykoliv před tím. Musela jsem vidět Franka, chtěla jsem totiž vědět všechno.
"Díky, ma-, díky." Vstala jsem a sebrala klíče od auta.
"Caitlyn. Nezlob se na mě prosím." Vypravila ze sebe máma, když jsem mířila ke dveřím.
"Nezlobím se." Řekla jsem a zabouchla za sebou. Za volantem jsem se cítila jako jiný člověk. Nemohla jsem se na nic soustředit, myslela jsem na mámu, tedy teď už na paní Dariu. Mířila jsem k Frankově škole a doufala, že ho tam zastihnu. Zabrzdila jsem kousek opodál, abych nevypadala moc nápadně. Už z dálky jsem viděla, jak se venku baví se svými kamarády. Smál se a zbytek chlapců ho přátelsky poplácávalo na zádech. Mávl na ně a šel si vlastní cestou, to byla moje šance.
"Ahoj." Zastavila jsem ho.
"Čau, co tady děláš?" Nevypadal dvakrát šťastně, že mě vidí. Já ale byla okouzlena. I přes to všechno, co mě tížilo, i přes to všechno, co se stalo během posledních dnů, jsem najednou byla znovu šťastná. Prchavý příval ovšem odezněl a já si opět uvědomila, proč tady vlastně jsem.
"Co máš s vlasy?" Zahleděl se na moji pěšinku na čele.
"To je další věc, potřebuju s tebou mluvit."
"O co jde? Spěchám domů." Poodstoupil.
"Potřebuju poznat svoji minulost. Myslela jsem si, že můžu žít nový život, ale minulost se vždycky bude táhnout jako stín za mými zády. Potřebuju znovu objevit svoji osobnost, chci vědět, kým jsem byla."
"Nezlob se, ale já ti nemám co říct." Jeho hlas zněl tak chladně a odtažitě.
"Nemůžu se s tebou dál bavit. Dokázal jsem přežít to, čím ses živila, věřil jsem, že už jsi jiná. Ale jak sama říkáš, tvá minulost se vždycky bude táhnout jako stín za tvými zády. A já nedokážu být s někým, kdo je vrah." Jeho prsty se letmo dotkly mého zápěstí, jako by mi chtěly dát navždy sbohem.
"Jak můžeš věřit tomu, že jsem někoho zabila?" Vytřeštila jsem oči a moje srdce se svíralo v bolestných křečích.
"Přesvědč mě o opaku." Otočil se a zmizel.
Nasedla jsem do auta a sledovala jeho kroky.
"Sakra!" Třískla jsem do volantu a z očí se mi spustil proud, jako vodopád. Zhmotnění mých fantazií, můj drobný poklad zmizel. Zahleděla jsem se na své ruce. Opravdu by byly někdy schopny někomu vzít život? Nenáviděla jsem tu poruchu den ode dne víc.

Doma jsem rovnou vyběhla schody a zavřela se do pokoje. Popadla jsem svůj notebook a začala hledat.
"Caitlyn Wrecková." Nic.
"Caitlyn DeBoorová." Opět mi to nic nenašlo. Měli jste na mysli "DeBoo"? Nemám sakra nic na mysli! Chci vědět alespoň něco o své minulosti! Apaticky jsem stiskla kurzor na nabízený odkaz a konečně mě to k něčemu dostalo.

Pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Minionka <3 Minionka <3 | 26. prosince 2014 v 20:33 | Reagovat

Wow, to je zajímavé :)) Moc krásný komikx :3 Ještě dočtu předchozí, ať mi to dává větší smysl :D

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 26. prosince 2014 v 20:41 | Reagovat

[1]: To doporučuji :D :) .. a děkuju za libý komentář, jsem ráda, že se ti to líbí :)

3 Roxy Roxy | Web | 26. prosince 2014 v 20:52 | Reagovat

To je skvělý příběh !:)

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 26. prosince 2014 v 20:55 | Reagovat

[3]: Děkuju moc :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama