Caitlyn 8

28. prosince 2014 v 10:38 | Coneja |  Caitlyn

Caitlyn je tu opět pro Vás :)

Hoggins byl můj šéf v Petit gâteau. Nebyla jsem už několik dní v práci, neměla jsem auto, a jestli se brzo dostane na internet ta včerejší záležitost, asi už nikam chodit nemusím.
Začala jsem přemýšlet. Bez práce budu mít čas, ale nebudu mít peníze, tudíž si budu muset shánět jinou práci. Mohla bych pracovat u Jeremyho, ale hnusí se mi to ve všech směrech, nicméně mohla bych o sobě zjistit další informace. Když bych je zjistila, mohla bych se očistit a žít dál krásný, spořádaný život. Ale co když jsem opravdu vrah?
Myšlenky se mi míhaly hlavou a při té poslední, jako by se mi na hrudník dovalil těžký kámen. Rozběhla jsem se po cestě - Musím do práce, hned!
Kavárnička vypadala úplně stejně. Jak dlouho jsem tu nebyla? Tři, čtyři dny? Uviděla jsem před ní stát šéfovo auto, no bezva. Opatrně jsem vstoupila dovnitř a uviděla jsem šéfa, jak něco řeší s jinou servírkou, co měla dneska směnu. Omámila mě vůně pražené kávy a po tváři pohladil obraz slunečnice, cítila jsem se jako dřív.
"Slečno Wrecková!" Zarazil mě šéf hnedka ve dveřích.
"Jé, dobrý den, pane Hogginsi." Začala jsem se trošku červenat a atmosféra houstla s tím, jak se ke mně přibližoval.
"No zdravím! Konečně jste se tady ukázala! To mi chcete říct, že takhle chodíte do práce?!" Poukázal na můj nevhodně krátký oděv a rozcuchané vlasy.
"Takhle tedy ne, máte okamžitě padáka!" Modrá žíla mu povyskočila na čele a dlaně mu zrudly.
"Pane Hogginsi, prosím, dejte mi ještě jednu šanci, mám teď složité období, stále řeším svoje onemocnění, je to moc těžké. Už se to nebude opakovat, přinesu si uniformu a pracovní dobu budu dodržovat dle Vašich rozpisů." Maličko jsem zahrála na city, nahodila jsem zoufalý pohled a snažila jsem se aspoň trochu zamaskovat krátkou sukni.
"Slečno Wrecková," položil mi ruce na ramena, "mám Vás rád. Obvykle jste velice zodpovědná pracovnice, ale tohle si nemůžeme dovolit. Co si potom o nás pomyslí naši zákazníci? Jelikož často děláte přesčasy a jste opravdu velmi šikovná, dám Vám ještě možnost vrátit se a začít znovu normálně fungovat. Ale nesmíte mě zklamat." Poutáhl si kravatu, která mu v důsledku jeho rozbouření lehce klesla dolů.
"Děkuji Vám, moc si toho vážím." Chtěla jsem se jít do šatny trochu poupravit, ale šéf mě zastavil.
"Přijďte až zítra, Brittany už to vzala za Vás. Ale přijďte včas a trochu normálně oblečená." Potom se otočil a šel se posadit do měkkého křesla. Ulevilo se mi. Na cestu jsem si objednala jedno menší latté a šla jsem pomalu domů. Auto jsem neměla, takže se mi cesta protáhla tak na půl hodinky. Mohla bych to vzít přes pláž, už dlouho jsem tam nebyla. Chyběla mi vůně moře a smějící se racci na pobřeží. Ale chtěla jsem se vrátit domů k Darie, aspoň jí říct, že chci být chvíli venku, nebo se minimálně převléknout.
"Kde jsi byla?!" Ozvalo se hned ve dveřích.
"Víš, jaký jsem o tebe měla strach?!" Daria přede mnou stála jen v pyžamu a nervózně poklepávala nohou.
"Venku." Sklopila jsem zrak.
"Celou noc? Volal mi tvůj šéf a ptal se, kde jsi, žes nepřišla několik dnů do práce. Co jsem mu tak měla říct? Dokážeš si představit, jak mi byl trapně? Nesmíš už tohle dělat."
"Nejsi moje matka." Pohlédla jsem na ni se svraštěným obočím. Daria se zarazila a odešla zpátky do obýváku.
"Nemyslela jsem to špatně." Přišla jsem k ní.
"Chápu, celých sedm měsíců péče mě stálo akorát tohle." Rukou poukázala směrem ke mně.
"Dělej si, co chceš, já jen měla o tebe starost." Sebrala pár talířků ležících na stole a zmizela v kuchyni. Sakra, já jsem tak pitomá! Pomáhala mi tak dlouho a já sem schopna říct tohle. Ztratila jsem se v koupelně a chystala jsem se na pláž, snad alespoň tam zapomenu na svoje problémy.
Vkročila jsem na teplý písek. Ucítila jsem opět ten krásný pocit svobody. Rackové mě vítali svým chechtáním, písek mě hladil po botách a příjemný závan větru mě laskal ve vlasech. Sundala jsem si boty a užívala si hebké dotyky hřejivých částeček. Procházela jsem se okolo vody, která si pohrávala s mými prsty na nohou. Konečně jsem se smála, konečně jsem byla svobodná, když v tom mě bolest a nenávist spoutaly do svých těžkých řetězů.
Na konci pláže jsem spatřila Franka. Dováděl tam s drobnou dívkou, asi ve stejném věku, jako byl on. Běhali po pobřeží a cákali na sebe vodu. Nechtěla jsem dělat unáhlené závěry, mohla to být jeho kamarádka, sestřenice, nebo přítel transvestita, ale mé naivní prosby pohřbil dlouhý romantický polibek při okraji moře.
Ta dívka byla ztělesněním všeho, co jsem nenáviděla a on mohl milovat. Měla nádherné rudé vlasy a velké zelené oči. Působila nevinně a mladě, ale zároveň její černé linky a vcelku svalnaté ruce z ní utvářely silnou ženu. Usmívala se, byla šťastná. Nepřekvapovalo mě to, měla to, co mi uteklo před nosem, to, co vyklouzlo z mého objetí stejně rychle, jako se vrylo do mého srdce, měla Franka. Ten k ní vzhlížel stejným způsobem, jako ke mně toho večera. Děvče si sundalo drobné boty a rozběhlo se směrem k vodě.
"Franku!" Křičela a smála se. "Pojď si pro mě!" Vyzařovala z ní mladistvá naivita a dětské nadšení. Začala skákat a dělat piruety, Frank na ni zamilovanýma očima hleděl z osamělé pláže.

Vyrušila jsem ho.
"Ahoj Franku." Litovala jsem toho, že jsem se k němu vůbec přiblížila. Každá vteřina ticha po mém pozdravu mě bodala do zad a já si přála zmizet s nejbližším přívalem vln.
"Ahoj, dobarvila sis vlasy?" Otočil se na mě s lehce vyčítavým pohledem.
"Jo, eh, dík, že sis všiml." Ano, bylo to velice trapné.
"Potřebuješ něco? Další knížky ti máma donese zítra." Otočil se zpátky na dovádějící dívku ve vodě a zamával na ni. Ta na chvíli strnula a pomalým krokem vylézala z vody.
"Kdo je to?" Snažila jsem se usmívat, ale hrdlo se mi zužovalo při jakémkoli pomyšlení na ni.
"To je Amy. Chodíme spolu do školy." Pořád se na ni usmíval a hleděl směrem k ní. Naprosto ignoroval moji přítomnost a jeho oči patřily jenom těm jejím.
"Koukám, že jste si blízcí." Pořád jsem mu hleděla do tváře, ale já ho prostě nezajímala.
"Hele, já myslel, že už jsme si to vyříkali." Konečně se ke mně otočil.
"To, co se dělo u tebe doma, neber si to špatně, bylo to fajn, ale já ti už k tomu svoje řekl. Nevím, kdo jsi, a nechci mít problémy. S ní můžu být šťastný. Amy není jenom pouhá náhrada za tebe. Do ní jsem se zamiloval." Popadl Amy, která už stihla dojít až k nám, kolem ramen a přitáhl si ji blíž k sobě.
"Ahoj, já jsem Amy." Usmála se na mě její baculatá tvářička a natáhla ke mně ruku.
"Caitlyn." Odpověděla jsem trochu pohrdavě a nechala své dlaně v kapsách.
"Nedokážeš si představit, jaký to je. A věř mi, že až jednou najdu důkaz o svojí nevinně, budeš první, koho o tom přesvědčím. Možná máš andělskou tvář, jsi inteligentní a milý kluk, ale uvnitř jsi pořád ještě dítětem, neuvědomuješ si, jak některé věci dokážou ranit. Přemýšlej o tom." Otočila jsem se a ušla několik kroků.
"Jo a ještě něco," zahleděla jsem se Amy do tváře, "opatruj ji a buďte šťastní." Můj pohled opět sklouzl na překvapeného Franka a potom jsem si šla dál svou cestou.
Ze sluncem prohřáté pláže plné svobody a nadšení se rázem stalo místo bolesti. Teplý vánek, který mi před pár minutami vál do tváře se proměnil v ostrý horký proud, co se mi prodíral pod kůži. Na rameni mi seděla "Caitlyn moralistka" a kárala mě za každý krok, který jsem v minulosti udělala. Cestou domů jsem plakala, cítila jsem to, co nikdy předtím. Padalo na mě vyčerpání a těch pár kroků domů se zdálo, jako nekonečná trať.
Doma jsem se položila do postele a opět vytáhla knížku od Bertsonové. Každá postava v ní mi přišla hloupá a naivní. Každou stranu popisující lásku jsem měla chuť roztrhat a zahodit. Zničil mi duši, ale přece nemůže zničit můj obdiv k Bertsonové! Vztekle jsem knihu pohodila do roku pokoje a slzy se mi hrnuly z očí ven. Drahá Caitlyn, asi se budeš muset opět vrátit do svého rutinního spořádaného života. Hleděla jsem do stropu a přísahala jsi, že jednou své jméno očistím, a ať už to bude Wrecková nebo DeBoorová.

Pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lulu Lulu | Web | 28. prosince 2014 v 11:05 | Reagovat

Hezké!! :•)

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 28. prosince 2014 v 11:15 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

3 Vanessa P. Vanessa P. | Web | 28. prosince 2014 v 12:29 | Reagovat

pekné :-)

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 28. prosince 2014 v 12:36 | Reagovat

[3]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama