Caitlyn 9

29. prosince 2014 v 10:18 | Coneja |  Caitlyn
Přemýšlela jsem, jestli sem mám dát jeden dlouhý díl, nebo ho rozdělit na dva ratší a rozhodla jsem se tedy pro tu druhou možnost :). Užijte si ho a bavte se :))


Moje ráno bylo typické - vstala jsem, vyčistila si zuby, nasnídala se, oblékla, popadla batoh a utíkala do práce. Chtěla jsem zpátky svůj stereotypní život, chtěla jsem být zase tou veselou servírkou, co s úsměvem roznáší dortíky a občas si poklábosí se svými zákazníky. Bohužel, osud byl proti mně a ráno byl ten poslední stereotyp, co mě pro dnešek očekával.
Převlékla jsem se do pracovního a zakopla svůj batoh, jako vždycky, pod věšák. Měla jsem ještě dvacet minut čas, šéfova slova jsem brala opravdu zodpovědně. Posadila jsem se na židli. Hlavou se mi proháněly myšlenky všeho druhu. Myslela jsem na Franka, na Jeremyho kšefty, na Dariu a na to, co jsem jí řekla. Celých sedm měsíců si stěžuju, že nemám žádné vzpomínky a teď, když je konečně mám, bolí mě z toho akorát u srdce. Utřela jsem si oči. Proboha nemůžu pořád sedět a brečet, jako malé dítě. Kruci, taky jsem si s sebou mohla vzít něco ke čtení, co tady budu tak dlouho dělat? Nemusela jsem o tom dlouho přemýšlet, za okamžik se totiž do šatny vřítila paní Gill. Chyběla mi ta její roztržitost, věčný spěch a roztěkaná povaha.
"Ahoj Caitlyn, drahoušku! Nezaklepala jsem, promiň." Zachichotala se.
"Dobrý den." Opatrně jsem zvedla hlavu.
"Ale copak?" Zarazila se na chvíli. "Něco tě trápí?" Přejela jsem si rukou po obličeji, abych zamaskovala stopy řasenky.
"Všechno je v pořádku." Usmála jsem se na ni.
"Zlatíčko, pojď sem." Objala mě okolo krku. "Přinesla jsem ti zase něco pěkného, dočetla jsi už tu Bertsonovou?"
"Ano, bylo to moc fajn." Zalhala jsem, ke třetí knížce jsem se ve skutečnosti ještě nedostala, ale asi by nerada slyšela, že místo poklidného čtení fantazíruju o jejím synovi.
"Koukej, Daria už se mnou mluvila," pohladila mě po rameni, "vím, o čem jste se spolu bavily, a věř mi, že je z toho taky dost nešťastná. Nech to vyšumět, ono se to brzy zase urovná." V jejích očích se odrážely zbytky mojí naděje. Ach, kdyby mi tak mohla pomoct.
"No nic, musím zmizet, ale měla bych na tebe ještě malou prosbičku." Elegantně na mě zamrkala a křečovitě se usmála, ostatně jako vždycky, když o něco žádala.
"Dneska u nás bude přespávat Amy, je to Frankova nová známost. Má dneska školu o něco déle než on a tak nemůžou jet k nám domů společně. Navíc Frank jde ještě do čtenářského klubu, no, asi víš, co tím chci říct. Potřebuju na ni zapůsobit, jako zodpovědná matka a trochu okouzlit i její rodiče. Včera jsem ji požádala, aby se sem dneska zastavila. Nepřivezla bys ji k nám, až tady skončíš? Byla bych ti moc vděčná." Nevěděla jsem, co na to říct. Mrazilo mě v zádech a nejradši bych roztřískala zrcadlo a po "Amy" hodila židlí, ale místo svojí agrese jsem jenom prohlásila:
"Ovšem."
Hraný úsměv na tváři se mi zařezával do líček.
"Děkuju ti, Caitlyn. Jsi opravdu velice zodpovědná žena. A netrap se kvůli Darie, věřím, že se to za nedlouho vyřeší." Trhla s sebou a v mžiku byla pryč.
Netrap se kvůli Darie, teď jste mi zavařila milá Gill, honilo se mi hlavou. Celý den jsem pobíhala, jako na trní, zákazníky jsem nevnímala a byla jsem dost roztržitá. Vypila jsem litr a půl čaje a doufala jsem, že mě to uklidní, bohužel čaj neuspěl.

Odbíjelo šest večer a mě končila směna. Poslední zákazníci odcházeli ještě napůl s plnou pusou. V kavárně bylo prázdno a já stála za barem. Slunečnicový obraz byl lehce nakřivo, ale mně se líbil. Utírala jsem stolky, když v tom se mě zezadu dotkla ledová ruka. Hrůzou jsem zapištěla.
"Ahoj!" Zasmál se dívčí hlas za mnou. Přepadla mě nervozita. Kdybych jí teď jednu natáhla, nemohla by se ani zlobit, nebo ne?
"Ach, Amy. Zdravím tě, dáš si něco?" Vší silou jsem se snažila působit alespoň trošku mile.
"Ani ne, budeme večeřet u Franka a sladký na večer bych taky moc neměla, ale koukám, že tobě to celkem svědčí." Chichotala se a ukazovala na moje břicho. No co, já byla se sebou spokojená, ačkoliv to určitě mohlo být lepší.
"No jo, prsa po tom rostou vcelku obstojně." Usmála jsem se a upřela zrak na Amyin plochý hrudník. Sláva, Amy konečně sklaplo.
"Skočím se převléknout a odvezu tě k Frankovi." Položila jsem hadřík za bar a mířila rovnou k šatně. Amy se zjevně docela nudila a tak kráčela přímo za mnou.
"Tý jo, máš tady dost slušných hadrů!" Rozběhla se k věšáku. Převlékala jsem se trochu se studem, ale co už, její oči svítily na kousky oblečení v šatně, moje křivky jí byly naprosto ukradené.
"Proč vám vůbec oblíkají takový pytle? Nechtělo by to něco odvážnějšího?" To její kdákání už mi lezlo na nervy, do jedné ruky jsem popadla batoh, do druhé Amy a odešla k autu.
"Hej, co mě vláčíš?!" Vytrhla se mi, když jsem zamykala šatnu.
"Jinak bys tam strávila mládí, pojď, nasedej do auta." Chvíli jsme mlčky jely, ale nedalo mi to a musela jsem se zeptat.
"Kolik ti vůbec je?"
"16, proč?" Překvapilo mě to, vypadala o něco starší.
"Jen tak, zajímalo mě to, jak se má vůbec Frank?" I přes tak jasnou otázku jsem doufala, že na to neodpoví.
"Jo, máme se krásně. Dneska plánujeme posunout náš vztah někam dál, jestli mi rozumíš." Pohrávala si s telefonem a opřela se o madlo od dveří. Prudce jsem zabrzdila. Přece se s ním nemůže vyspat, ne s ním! On je něžná růže mezi trním, drobná hvězda, která mi svítí do mojí zlomené duše, nikdo ho nesmí znečistit a už vůbec ne copaté adolescentní kuře.
"Jejda, červená." Omluvila jsem zdvořile své prudké zastavení.
"Neblázni, Amy, nemyslíš si, že na tyhle věci jste ještě trochu nevyzrálí?" Asi jsem uhodila kamenem do otevřené rány, mládež zjevně nemá ráda, když ji někdo nazývá mládeží.
"A je to tu. Čekala jsem, kdo další mi plánuje udělat přednášku." Ohradila se a našpulila pusu.
"Máma s tím začala, táta se do toho taky zapojil. Vsadím se, že i Gill s tím bude mít problém a když se do toho zapojíš ještě ty, fakt mi všichni lezete krkem!"
"Myslíme to s vámi dobře." Vsadím se, že paní Gill tohle ani nenapadne, pousmála jsem se pro sebe, její Frank je přece ještě malý chlapeček.
"A co nám do toho pořád přestat mluvit? Chceme to oba, tak kde je problém?"
"Já ti k tomu asi nic neřeknu, stejně bys mě neposlouchala." Výjimečně jsem k ní byla upřímná. Co já jsem mohla vědět, jaké věci jsem dělala v šestnácti, obzvlášť po tom všem, co o sobě vím. Neměla jsem nejmenší právo jim do ničeho zasahovat, ačkoli nutkání bylo veliké.
"Konečně někdo." Řekla Amy a hleděla do telefonu.
"Tak prosím, vystupte si, mladá dámo." Zastavila jsem u příjezdové cesty.
"Díky za svezení." Zabouchla za sebou dveře a já jsem vyrazila domů.
Při příchodu mě čekalo další překvapení.

Pokračování příšte

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 larelahachel larelahachel | Web | 29. prosince 2014 v 20:30 | Reagovat

Zaujímavá poviedka, dobre píšeš :)

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 29. prosince 2014 v 22:29 | Reagovat

[1]: Děkuju ti :)

3 bffzazitky bffzazitky | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 12:42 | Reagovat

Úžasný blog :-)

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 30. prosince 2014 v 16:57 | Reagovat

[3]: Díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama