Leden 2015

10 typů kamarádů

30. ledna 2015 v 20:57 | Coneja |  Názory

Ahoj conajáci ;)) !
Vytvořila sem pro vás další díl, ze svojí názorové série a to 10 typů kamarádů. Sice jsem původně plánovala dříve vytvořit článek s názvem Typy lidí, kteří mě vytáčejí na silnici, ale jsem zaprvé moc líná slézt pět pater a nafotit svoje autíčko a zadruhé zde byla přímo žádost o tento článek, a tak ho s radostí upřednostním! :)) Bavte se a užijte si ho!

Nejlepší

Je to vaše druhé já. Můžete mu říct úplně cokoli, i kdyby to mělo být sebe trapné. Necítíte se s ním špatně, protože i když máte silné deprese, řekne nějakou hovadinku, která vás zaručeně pobaví. Můžete s ním chodit ven, dělat spoustu nesmyslů, nikdy vás nenechá na holičkách a ještě se vám k tomu královsky vysměje. Většinou máte společný typ humoru, kterému nikdo jiný nerozumí.
Vlastnosti: Prostě DA BEST!

Přijdu v pět

"Přijdu v pět" kámošové vám zaručí vždycky dostatek času. Ať už plánujete cokoli - večírek, návštěvu, výlet, nebo sraz v mínus třiceti u autobusu, který jede jednou za hodinu, zaručeně se neobjeví dřív, než o hodinu později původně dohodnutého času. Výhodou se může zdát spousta ušetřeného času a jistota, že "vy vždycky stíháte". Problém se může objevit v případě, že jste oba dva členové skupiny "přijdu v pět". Nicméně v tomto případě byste se asi ani nikdy nesetkali.
Vlastnosti: "Dochvilný", nespolehlivý, nestíhač

Dokonalý kretén

Tato osoba je absolutně nevyzpytatelná. Vždycky si spolu užíváte celkem dobrou zábavu, když v tom řekne něco, co vás perfektně vytočí, urazí nebo naštve. Nejradši byste mu vlepili hned na místě a už se s ním nikdy neviděli. Nicméně vždycky vás nějaký způsobem dokáže přesvědčit, že má cenu se s ním bavit. Sami ani nevíte, proč se s ním vůbec kamarádíte, ale necháte ze sebe dělat blbečka pořád :).
Vlastnosti: Zmetek, rozdvojená osobnost

Mrchožrout

Ačkoli se obvykle přívětivě usmívá, nebývá to většinou na vás. Tento člověk za vámi přijde pokaždé jenom, když něco potřebuje. Když vám zazvoní telefon, esemeska, zabliká facebook nebo se jeho strašidelně veselý obličej zjeví přímo před vašimi zraky, hned vám je jasné, proč vás plánuje oslovit. Často jste bohužel moc dobré duše a nedokážete ho poslat k čertu.
Vlastnosti: Flákač, vyděrač, žere mrtvoly

Sexbomba

Když za vámi poprvé přišel, úžasem jste oněměli. Váš endokrinní systém se rozvášnil a vaše ruce zpotily. Zdeprimuje vás jakákoli zmínka o tom, že s někým spal, někdo se mu líbí, nebo má na někoho zálusk. V mírné formě "kámoše sexbomby" se ho snažíte mermomocí dostat do postele, každopádně těžší forma už je závažnější - jde vám o lásku, a to už u něj objevujete mnohem cennější aspekty, jako jsou intelekt, schopnosti, koníčky a podobně :).
Vlastnosti: Nádherný dokonalý perfektní, chytrý, božský, geniální ........

Duch

Občas vám možná napíše zprávu, nebo se ozve, ale máte pomalu pocit, že už ani nevíte, jak vypadá. Obvykle se s takovými lidmi seznámíte na táboře, v baru, nebo na nějaké jednorázové akci. Jeho život si možná můžete přečíst na facebookové zdi anebo z fotek. Další forma ducha může být internetová známost, se kterou si aktivně píšete a znáte se třeba z nějaké hry, nebo fanklubu a jednoduše jste si padli do oka a máte se rádi.
Vlastnosti: Vzdálený, může to být kdokoli

Informátor

Tento člověk je velice prospěšný. Je čtyřiadvacet hodin v kuse online, nebo na telefonu a vždycky ví, o každé akci ve vzdálenosti padesáti kilometrů, až velmi často přemýšlíte, kde ty informace vůbec bere. Skoro nikdy ho nevidíte sedět u počítače, protože obíhá všechny fesťáky, hospody, mejdany a události. Svůj instagram má zaházený hromadou fotek ze všech možných akcí, od selfíčka z davu fanoušků, až po fotografii se samotnou celebritou. Zná ho úplně každý. Ideální případ je, když se sejdou dva informátoři - většinou to bývají nejlepší přátele a oblétávají všechno spolu.
Vlastnosti: Google, www.novinky.cz, www.kdeco.cz, www.kudyznudy.cz

Chundelatý

Za "chundelatého" kamaráda považujeme vašeho domácího mazlíčka. Pravidlem samozřejmě není heboučká srst, ale láska a oddanost v jeho očích. Je dokonalý v tom, že mu můžete říct naprosto cokoli a vyjma papouška vaše tajemství nikomu nevyzradí, většinou ho ani sám nechápe. Když jste smutní, přijde za vámi a pouhé přitulení vám hned zvedne náladu. Ano! Je to jeden z mála typů kamarádů, kterého se můžete vřele dotýkat, a nikdo vás nepovažuje za úchyla :)! Bohužel se na rozdíl od jiných o něho musíte pravidelně starat, ale většina z nás to stejně dělá ráda ;).
Vlastnosti: Tichý, věrný, oddaný, vděčný

Postelový

Je velmi podobný sexbombě (viz výše), ale nemáte k němu v podstatě žádnou vyšší emocionální vazbu. Rádi si s ním užíváte intimní chvíle a poodhalíte mu svoje přednosti, ale vše pouze na úrovni přátelství. Velkou výhodou je svoboda - nemusíte se na nikoho vázat, když zapomenete na jeho narozeniny, nezhroutí se z toho svět, nemusíte se ohlašovat a složitě vymýšlet vánoční dárek. Ovšem na druhou stranu se často stává, že se do postelového kamaráda nevědomě zamilujeme a pak nastává problém. Ovšem pokud je situace opětovaná - posouváme se dál, čímž ale celé postelové přátelství padá a stává se z něj vztah :D.
Vlastnosti: Sexy, nezávazný, na tenkém ledě

Imaginární

Pokud jste opravdoví psychopati, máte jistě své imaginární kamarády. Ale jsou pouze ve vaší mysli a to je skvělé! Nikdo vám nevolá v půl čtvrté ráno, protože podle vás váš kamarád zrovna taky spí. Můžete si ho kdykoli přivolat k sobě, popovídat si o čem chcete, vymyslet si jejich jména, původ vzhled a jakkoli si je poupravovat. Nikdy vás neohrozí a vždycky s vámi souhlasí. Pokud nechcete dostat luxusní apartmán v Bohnicích, Černovicích, či jiném vámi zvoleném kvalitním psychiatrickém ústavu, radši se o nich moc nezmiňujte na veřejnosti.
Vlastnosti: Podle vašeho přání!


Opět na závěr připomínám, jako u každého svého názorového článku, všechno berte s rezervou :)). Jsem tu od toho, abych vás bavila, nikoli urážela, tudíž si nic neberte osobně a spokojeně se usmívejte! :))

Poznáte alespoň z každé skupiny jednoho z vašich přátel?

Který typ ze zmiňovaných vás pobavil nejvíce?

Podělte se do komentářů! :))


Půl roku trápení

27. ledna 2015 v 20:54 | Coneja |  Názory

Zdravíčko, milí conejáci :),
V článku - Inspirace, ty mrcho jedna podšitá - jsem vás žádala o radu a o několik témat, která by vás třeba zajímala v mém podání :). Stále mi k tomuto článku můžete psát své nápady a komentáře :). Zároveň jedna (má vcelku oblíbená ;)) bloggerka - Cherry Angela - mě zaujala svým přáním o nějaký vážnější názorový článek. Jelikož je můj blog založen spíše na humorných událostech, řekla jsem si, že nápady spojím dohromady a tedy bych vám chtěla popsat svůj okamžik v životě, kdy jsem uvažovala o sebevraždě.

Humor, láska a žal jsou jedním pocitem, ale v jiné modifikaci
Ačkoli se vám to možná může zdát nepředstavitelné, přesvědčím vás svým příběhem o tom, že tyto pocity od sebe dělí opravdu jen tenoučká hranice.
Všechno to začalo, když mi bylo asi 12 let. Nastoupila jsem zrovna na gymnázium do prvního ročníku. Puberta se mnou cloumala už tehdy, a tak jsem jako většina dívek v tomto věku chodila s kamarádkami po obchodech, zbožňovala High school musical a zidealizovaného Zaca Efrona, pokojíček jsem měla obsypán plakáty známých celebrit, bravíčka se mi hromadila ve skříni a na stole se mi válela nevkusná a příšerně růžová líčidla. Sice se trošku za toto období stydím, ale všichni jsme byli malí ;).
Ale zpátky k mé myšlence. Na nové škole jsem poznala velice zajímavého pana profesora. Popisovala jsem ho, jako tajemnou osobu v jednom z článků tématu týdne. Jako trhlá puberťanda jsem si z něj z nějakého nepochopitelného důvodu začala s kamarádkami dělat legraci a poukazovala na jeho osobitý styl a eleganci. Tehdy mi to přišlo jako ohromná zábava. Možná za tohle mě příroda nemilosrdně potrestala.
O rok později se tento "posměch" transformoval do jakési prapůvodní podoby platonické lásky. Každopádně v počátcích jsem to jaksi nezaznamenávala. Začal mi připadat zajímavý, než směšný, okouzlující, než divný a neuvěřitelně fascinující. Okolo třináctého roku jsem ho začala vnímat z trošičku jiného úhlu. Vnímala jsem totiž i jeho mužnou část, ale nedokázala jsem v tomto věku takovéto pocity identifikovat. Díky němu jsem si vytvořila ideální obraz muže, který mě přitahuje. Možná je to dobře, nebo bych snad na do smrti zůstala na zmakeupovaných křečovitých hvězdičkách z Disney channelu (dříve Jetixu)?

Rebelka jako vyšitá
V té době mi tak nějak postupem času začalo docházet, že už neprozkoumávám internet s jeho jménem, proto, abych to co nejrychleji poslala kamarádkám pro zasmání, ale proto, že k němu něco cítím. Jako obranný reflex se u mě vyvinula typická forma "rebelie" .. Začala jsem se seznamovat se staršími spolužáky, tahala jsem se s různými pochybnými opileckými partičkami, lhala jsem rodičům, zhoršily se mi známky a nevlastní sestře jsem na prázdninách kradla cigarety. Dokonce jsem si našla i prvního kluka. Uvnitř sebe jsem ale věděla, že to nejsem já, že je to jen jakýsi mechanismus, který se brání tímto připitomělým chováním na neznámou situaci. Bohužel problémy se stupňovaly. Máma mě nutila do doučování, partičky chtěly začít experimentovat s drogami a mé lži byly čím dál tím průhlednější. Jednoho večera jsem se zamyslela, chtěl by muž, jako byl on dívku, která se chová tímto způsobem? Zarazila jsem se a utnula veškeré procesy, které touto dobou probíhaly. Se svou první láskou jsem se rozešla a chtěla jsem se oddat jenom záhadnému panu profesorovi. Rebelka ve mně byla zničena.

Otočka o 180° stupňů
Sice se nic nemá přehánět, ale v tom okamžiku uvědomění se ve mně veškeré názory a vjemy otočily. Z prolhané rebelky se stala spořádaná holčička nejmravnějšího druhu. Chodila jsem domů v sedm, dobrovolně. Známky jsem vyladila téměř všechny na výbornou a den, co den jsem hodiny seděla nad učením. V této době mi mohlo být něco kolem čtrnácti let. Ztratila jsem také hodně kamarádů - všichni si na mě ukazovali jako na "šprtku" a konverzovali se mnou jenom v případě, že potřebovali opsat úkol, udělat referát, nebo si sehnat materiály na písemku. Byla jsem opravdu hodně nešťastná. Měla jsem pokřivenou důvěru svých rodičů, neměla jsem svou vysněnou lásku a hlavně to, co potřebují mladí lidé nejvíce - přátele. Ve škole jsem trávila přesčasy. Chodila jsem tam, když se otvíralo a odcházela, když se zavíralo. Byla jsem tam asi od půl sedmé do půl páté .. což je v přepočtu deset hodin. Celých těch deset hodin jsem tam proseděla jenom proto, abych ho mohla aspoň na pět minut za celý den vidět.

Nepopsatelná úleva
Když jsem překročila hranici svých patnáctin, rozhodla jsem se zatočit se svým trápením. Jednoho dne, mám dojem, že to bylo někdy v říjnu, jsem se postavila před kabinet matematiky. Ruce se mi třásly a bála jsem se, jako nikdy v životě. Zastavila jsem jednu ze svých spolužaček, která zrovna procházela kolem a řekla jí: "Neptej se mě proč, ale jenom mi řekni, že to zvládnu a že se nemám čeho bát." Na tahle slova do smrti nezapomenu. Spolužačka byla lehce vyvedena z míry, ale souhlasně přikývla a podpořila mě v mém bláznivém nápadu. Zabouchala jsem na dveře a v ten moment se mi zatmělo před očima, a to doslova. Stála jsem přede dveřmi jako přibitá, měla jsem tolik vteřin na to, abych utekla, ale já viděla jenom černo, než se přede mnou zjevil on - můj dokonalý pan profesor. Třásla jsem se, ale moje odhodlání bylo silnější. Vyjádřila jsem mu svoje city a sekundy, které prolínaly čas mezi mým vyznáním a jeho odpovědí mi připadaly neskutečné. Zachoval si kamennou tvář a přikývl hlavou. Řekl něco ve smyslu, že to chápe a že se tohle občas stává, ale že s tím nemůže nic dělat. Rozumný to muž. Když jsem odešla zpátky do třídy, nahrnuly se mi slzy do očí, ale nebyla jsem smutná. Hrozně se mi ulevilo a dva roky toužebného zírání na chodbách se odplavily pryč.

Promiskuita a zlomená duše
Bohužel odmítnutí bolí, a když je člověk sám, bolí ještě mnohem víc. Opět se u mě vyvinul další obranný mechanismus - promiskuita, a to byl ten nejhorší půl rok v mém životě. Začalo to zcela nevinně. Poznala jsem jednoho vcelku milého kluka. Sice mi v té době bylo 15 a jemu 24, ale oproti panu profesorovi, kterému bylo asi 35, mi to nepřišlo tak zvláštní. Sice jsem se do toho klučiny nezamilovala, ale vypadal sympaticky a choval se ke mně hezky, aspoň z počátku. Říkala jsem si, že mi možná pomůže překonat moji bolest a že by nám to třeba mohlo klapnout. Jak já tehdy byla naivní. Jednou mě pozval normálně ven, což mi nepřišlo nějak divné. Když mě ale vyzvedl ve městě, celou cestu k němu domů promlčel, nezdálo se mi to, ale říkala jsem si, že má určitě jenom trochu špatnou náladu. Dorazili jsme k němu na kolej a původně jsme se měli mrknout na nějaký film - ano, v patnácti mi nedošlo, že by to mohla být léčka. Po příchodu mi ovšem sdělil, že si zapomněl někde disk a že si teda můžeme jenom povídat. Bylo mi s ním najednou hrozně nepříjemně, byl chladný a protivný, nebylo to jako dřív. Po několika minutách se po mě vrhl a Pannou jsem v tom okamžiku byla už jenom v astrologii. Nebránila jsem se, ale příjemné to nebylo. Po skončení celého incidentu mě vykopl s tím, ať si u něj nic nezapomenu, že už se asi stejně nikdy neuvidíme. Celou cestu domů jsem probrečela. A ejhle nepřišly měsíčky. Byla jsem nešťastná a bála jsem se, že bych mohla být v tak nízkém věku těhotná s takovýmto parchantem. Naštěstí se pouze zpozdily, ale moje trápení se tím neukončilo. To, co se stalo, ve mně akorát prohloubilo můj smutek a to byl ten okamžik, kdy jsem seriózně uvažovala o sebevraždě. Přestala jsem si sama sebe vážit a asi po dobu půl roku jsem vystřídala v posteli různé muže a ženy.

A pak přišel zachránce
Po půl roce náhodných známostí jsem se seznámila se svým současným přítelem. Vlastně jsem čekala, že to dopadne, jako u všech těch předchozích lidí - postel a čau... Asi jsme si to mysleli oba, jelikož si v té době před dvěma měsíci prošel těžkým rozchodem. Ale byl to osud, padli jsme si do oka a na první schůzce téměř k ničemu nedošlo - což pro mě bylo překvapení, ačkoli příjemné. Bylo léto a bylo nám spolu hezky, začali jsme spolu trávit skoro každý den, jezdila jsem k němu domů, koukali jsme na filmy, dlouho jsme si povídali, společně vařili, hráli hry a chodili na procházky. Říkala jsem si, že to bude klasický letní románek, který brzy skončí, ale když jsem musela odjet s rodiči na týden pryč, neskutečně mi chyběl. Hned jak jsem se vrátila, prožili jsme spolu nejnádhernější večer mého života, po kterém mi oznámil, že by mé rodiče chtěl poznat osobně. Pár týdnů se s námi ještě vlekla nejistota, ale když on musel na čtrnáct dnů zmizet, měla jsem jasno - miluji ho. Od té doby jsme stále spolu, stal se mým smyslem života a vytáhl mě z mého trápení, udělal ze mě opět plnohodnotného člověka, který si váží sám sebe. Já mu pomohla mávnout nad jeho bývalou a nechala ho se do mě zamilovat.

Na závěr jeden šťastný konec - z platonické lásky k panu profesorovi se vytvořil obdiv, úcta a respekt. Mohu ho dále vídat, stále se usmívám a už to dávno nebolí. Jsem mu vděčná, protože díky němu jsem poznala svoji lásku, i přes veškeré bolesti. S tím nejmenovaným klučinou jsem se už nikdy neviděla, párkrát mi psal, že si to chce "zopakovat", ale přerušila jsem s ním veškerou komunikaci a teď vím, že žije někde na druhém konci republiky. Svého přítele nade vše miluji, i když mu to občas zapomenu připomenout.

Tohle byla velice silná etapa mého života a jsem ráda, že jsem se konečně otevřela a někomu povyprávěla svůj příběh.

Tohle je kousek mě, s láskou

Vaše CONEJA ;))

Popelka :)

25. ledna 2015 v 17:38 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

Ahoj, conejáci :),
určitě každý z nás zná klasickou pohádku o Popelce. Včera jsem měla skvělou příležitost vyzkoušet si tuto roli na vlastní kůži :). Moje mladší kamarádka měla závěrečnou prodlouženou v tanečních a pozvala mě a mého miláčka na ples :). Když jsem před dvěma lety měla taneční já, plesy jsem si vždycky maximálně užívala, jelikož na nich jsem mohla tancovat s mým milovaným, a protože je přítel o 5 let starší a taneční už má dávno za sebou, tak jsme se na klasických lekcích nevídali :). Po dvouhodinových úpravách a strojení jsem stála před zrcadlem v dlouhých růžových šatech, esteticky upraveném účesu a s několika šperky na těle. Chtělo to ještě korunku a dílo by mohlo být dokonáno :)

Kočár připraven!
Sice jsem neměla statného Juráška, ani kouzelnou vílu, která by mi vykouzlila z dýně pohledného lokaje se svým vozem (ačkoliv dýni doma mám!), ale přítelovo auto a vyhřívání sedadel mi bohatě stačilo :D. Po cestě jsme vyzvedli kamarádku a mohli jsme spokojeně dojet až na ples. Před stadionem stála velká bílá limuzína a já si s libým pocitem vzpomněla, jak jsme jí přijížděli před těmi dvěma roky my :).

Romantický waltz a splynutí s parketem
Jako vždycky jsou na světě dvě protichůdné strany. Ohledně tance je to konkrétně latina versus standard. Jako pár jsme rozhodně na straně standardu, a tak jsme pluli po parketu v těsném držení a ohromovali celé okolí. Pravdou je, že takových sehraných párů bylo na parketu mnoho a všichni měli oči jenom pro toho druhého, ale i tak jsem se cítila báječně, elegantně a nádherně. Jednotlivé tance (respektive skupiny tanců) byly prolínány předváděčkami a vystoupením profesionálů. Sice jsme pár čísel zhlédli, ale o přestávce jsme se vždycky zašili někam do soukromí ;).

A střevíček je pryč...
Asi půl hodinky před skončením celého bálu, jsme příjemně okupovali místo před pódiem když ve mně najednou hrklo. "Lásko, máme asi menší problém," bylo jediné, co jsem ze sebe dokázala vypravit. Moje páskové boty, už páskové nebyly, respektive jen jedna. V těchto botách tančím už asi od svých šestnácti, a tak se pravděpodobně nebylo čemu divit :). Tomuhle se říká protančit střevíce!

Odvážný princ zachránce
Jelikož jsem si mezi ostře nabroušenými podpatky okolních tanečnic netroufla tančit bosá, a navíc moje dlouhé šaty by mi to díky mému malému vzrůstu asi ani nedovolovaly, museli jsme stadion bohužel opustit o něco dříve, než jsme plánovali. Zrovna ten večer muselo venku začít sněžit, tudíž přejít tu dálku bosou nohou bylo pro mě vcelku nepředstavitelné. Můj statečný princ pro mě nicméně přijel až před vchod, a tak jsem docupitala po navlhlém koberci přímo do kočáru. Další problém nastal, když jsem měla dojít domů. Sněhu bylo před vchodem od domu ještě víc, než ve městě, ale můj zachránce se toho opět ujal a v podstatě mě odnesl až ke dveřím. V náručí se mnou pohupoval sice až v teple domova, ale zážitek to byl při nejmenším nezapomenutelný :).

Pro všechny z vás, co máte taneční, nebo vás teprve čekají, říkám - UŽIJTE SI JE :). Ti z vás, co už je absolvovali, jako já, choďte na plesy a družte se, protože třeba taky jednou protančíte střevíčky se svým milovaným princem nebo princeznou :).

Tančete vždycky s úsměvem,

Vaše CONEJA ;)

Máte už po tanečních, nebo vás teprve čekají?

Pokud jste do nich nechodili nebo nehodláte chodit, co vás k tomu vedlo? :)

Zažili jste podobný příběh ve víru plesového večera? :)


Je zakázáno žít

24. ledna 2015 v 15:15 | Coneja |  Téma týdne

Je zakázáno si vzít v obchodě hračku, protože ji maminka nezaplatí, ale Ježíšek ji stejně přinese
Je zakázáno bacit Honzíka, protože si mi líbí, ale já ho stejně bacím
Je zakázáno si hrát, když se jde ve školce po obědě spát, ale stejně se budeme s kamarádkou na sebe šklebit
Je zakázáno mluvit, když dospělí telefonují, ale stejně zakřičím "pozdravuj babičku"
Je zakázáno být vzhůru po osmé hodině, ale stejně, když tatínek zavře dveře, si budu hrát s plyšákem, se kterým spím
Je zakázáno se schovat k rodičům do postele, když se v noci bojím, ale když se bojím, nic mě nezastaví
Je zakázáno žalovat na lidi, kteří se nechovají fér, ale stejně to musím říct mamince
Je zakázáno mluvit ve vyučovací hodině, ale stejně mi to tajemství kamarádka řekne ještě před přestávkou
Je zakázáno opisovat domácí úkoly, ale stejně mi ho za svačinu někdo vypůjčí
Je zakázáno neposlechnou paní učitelku, ale stejně za jejími zády budeme házet kamením
Je zakázáno přijít do školy bez omluvenky, ale stejně ji donesu až příští týden
Je zakázáno odpojit se od skupiny, když se jde na školní výlet, ale stejně si s tou ještěrkou budu ještě chvíli hrát
Je zakázáno přijít domů po šesté hodině, ale stejně mi ten autobus bude muset odjet
Je zakázáno nezavolat rodičům, když dojedu do nové školy, ale stejně na to zapomenu
Je zakázáno nosit špatné známky, ale stejně je ten matikář nespravedlivý
Je zakázáno zkoušet kouřit a pít alkohol, ale stejně aspoň jednou ochutnám
Je zakázáno vracet se domů po deváté hodině, ale stejně se mi prostě vybije telefon
Je zakázáno být na počítači déle než 2 hodiny denně, ale stejně se na ten seriál večer dokoukám
Je zakázáno lézt na stránky 18+, ale stejně se na ty sprosťárny podívám
Je zakázáno navazovat nepatřičné vztahy s chlapci, ale stejně mu tu pusu dám
Je zakázáno přijít domů po půlnoci, ale stejně se doplazím v jednu s bolavou hlavou
Je zakázáno nepřijít včas na pohovor, ale stejně tu brigádu dostanu
Je zakázáno milovat, ale stejně ho jednou dostanu
Je zakázáno jezdit přes město víc jak 50 km/h, ale stejně to dneska stihnu včas
Je zakázáno milovat se na veřejnosti, ale stejně na to musíme vlítnout
Je zakázáno kupovat drogy, ale stejně každý z nás jednou tu trávu zkusí
Je zakázáno týrat děti, ale stejně když to moje zlobí, plácnu mu jednu na zadek
Je zakázáno schovat se k nám do postele, když se bojí, ale stejně jsme rádi, když se podělí o své problémy
Je zakázáno bránit mu si najít první lásku, ale stejně mě to bude u srdce bolet
Je zakázáno ho držet doma, ale stejně jednou odjede na vysokou
Je zakázáno plakat, ale stejně když ho vidím u oltáře, uroním slzičku
Je zakázáno odmítnout vlastního syna, ale stejně když si chceme užít dovolenou, pohlídáme mu jeho caparta
Je zakázáno trápit druhé, ale stejně svěřím svou bolest kamarádce a pošlu ji parte
Je zakázáno mluvit ošklivě o mrtvých, ale stejně si zanadávám na to, jak moc mi chybí
Je zakázáno umírat osamělá, ale stejně když je všechny uvidím pohromadě, odejdu šťastná

Je zakázáno žít?

Tímto článkem chci jen stručně shrnout zákazové útrapy života ve všech jeho etapách. Zákazy tu vždycky budou, ale my jsme tu od toho, abychom je porušovali ;))

Téma týdne: Zakázáno

Jaký máte názor na zákazy vy?

Podělte se do komentáře! :)


Caitlyn 17

24. ledna 2015 v 13:57 | Coneja |  Caitlyn

Zdravím, moji nejvěrnější fanoušci ^^. Chci Vám poděkovat, že jste byli trpěliví, a že jste počkali. Vím, že jsem vám další díl Caitlyn slibovala mezi 15. - 22. lednem, ale trochu jsem se opozdila, bylo to velice náročné. Nicméně nová Caitlyn je tu, tak si ji patřičně užijte! :)))

Pohádka - O králi a kočce

21. ledna 2015 v 17:25 | Coneja |  Jednorázová tvroba

Zdravím, milí conejáci,
Nepotřebovala jsem dnes přemýšlet, usedla jsem před zářící obrazovku svého počítače a prsty mě vedly po klávesnici úplně samy. Ráda bych vám pověděla krátkou pohádku, ale žádám vás, pokud ji budete chtít přečíst svým dětem nebo mladším sourozencům, skončete v polovině, prosím.

Pan král seděl v komnatě v brzkých ranních hodinách. Na klíně mu seděla drobná bílá kočka. Pohodlně usazen v hlubokém křesle sledoval východ Slunce a přejížděl kočce po jemné hebké srsti. Při každém dotyku cítil lehké praskání, jako by se dotýkal malých jiskřiček a v uších mu libě zněly tóny kočičího předení. Král byl šťastný. Jeho žena sice před několika lety skonala, ale měl dva statné syny a jednu velice krásnou dceru. První syn - nejstarší byl blázen. Když před mnoha lety dosáhl osmnácti let, král mu nemohl přenechat svoji korunu, protože by ho za brzký čas poddaní nemilosrdně svrhli. Byl bojácný a žil ve vlastním světě. Král ho nechal v jeho mladém věku prohlásit za blázna, aby neměl s krutými poddanými v království trápení. Mohl syna vídat v jeho menším paláci, kde přebýval, mohl za ním jezdit a hrávat karty.
Druhý syn - prostřední, byl nadšený cestovatel. Na svém bujném koni prosvištěl celým světem. Nebyl to učenec, ani umělec. Byl to snílek a hoch plný lásky s hlavou v oblacích. Když i ten dosáhl svých osmnácti let, král mu nemohl předat svou korunu, protože onen princ byl stále na cestách. Psával mu dopisy, posílal posly, ale vždycky se mohl pouze pousmát nad štěstím svého syna, když četl řádky, kde princ popisoval svoje objevy a úspěchy.
Nejmladší byla jeho jediná dcera. Byla nesmírně krásná a půvabná. Září svých očí a ladným krokem budila závist ve všech dívkách v království. I přes svůj andělský vzhled byla neméně inteligentní a vzdělaná. Už od útlého dětství, kdy si její bratři hráli v zahradě na rytíře, sedávala ve své komnatě v knihách a učila se všemu možnému, co jí mohl dvorní učitel dopřát. Jelikož o tak dokonalou princeznu byl taktéž v jejich osmnácti veliký zájem, vzdala se za mnohem bohatšího muže, než byl král sám. Dceři, ani jejímu manželovi také nemohl korunu předat.
Koruna ho tížila den ode dne více a po smrti jeho drahé chotě zůstal úplně sám a kus zlata na hlavě se mu zdál každým dnem tíživější. Jednoho krásného dne mu jeho prostřední syn nechal poslat malé bílé koťátko. Prý to byla nevídaná rasa, která je chovaná jako jediná na světě v dalekých a neprobádaných zemích. Král měl rád svou drobnou chundelatou společnici a taky o ni nechal řádně pečovat. Trávil s ní každý večer a kočka jej doprovázela na všech cestách, návštěvách i zasedáních. Byla to jeho nejlepší kamarádka.
A pro děti tady pohádka končí. Nicméně pokud chcete znát celý králův příběh, čtěte směle dál.
Král ale stárl a s ním stárlo nejen jeho tělo, ale i jeho mysl. Toužil někomu svou korunu předat, ale v jeho světě existovala jenom jeho bílá kamarádka. I přes všech devět životů, které kočka vlastní, i ten její netrval věčně a tak kočka také brzy zestárla a zmoudřela. Byla ve svých nejlepších letech a chtěla svobodu, volnost, chtěla najít spřízněného kocoura, užívat si běhání venku a lovení myší. Rozhodla se tedy, že přes den bude spát královi na klíně a v noci se bude prohánět po venku se svými kočičími touhami a sny. Jelikož byla díky nočním radovánkám přes den velice unavená, nepřetržitě spala a královi dělala společnost už jen svou vlastní přítomností. Král si všiml, že už není tolik aktivní, ale i přes to ji nechal korunovat. I při obřadu kočka spala, ale král byl velice šťastným, když viděl, že už mu veškeré zlaté starosti mohou zmizet z hlavy.
Jednoho lednového večera se kočka probudila. Spatřila vedle sebe svou korunu a chtěla jít zkontrolovat krále. Král už ale na zámku nebyl. Prospala tolik času v jeho přítomnosti, že v momentě, kdy zjistila, že odešel ze světa, uvědomila si, jak jí její majitel chybí.

Říká se, že když jeden život uhasne, jiný se zrodí. Tento příběh bych chtěla věnovat svému dnes zesnulému dědečkovi, který mi také kdysi předal jednu obrovskou korunu, a to lásku ke španělštině. Odešel velký muž a já ti dědečku slibuji, že ji budu navěky opatrovat a třeba ji časem předám někomu jinému.

Pohlaďte své duše

Vaše CONEJA (dneska bez smajlíku)

Pirát(ka) silnic! :)

20. ledna 2015 v 17:46 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

Krásný večer přeju, milovaní conejáci ;))
V kontrastu se včerejškem ze mě dneska dobrá nálada jenom překypuje. Rozveselil mě můj drahý tatínek už v ranních hodinách :). Dneska jsem poprvé vyrazila do ulic v (ne)vlastním voze a úplně sama :). Prostě a jednoduše, musím se s vámi o tak skvělý a humorný zážitek podělit.
Ti z vás, kteří sympatizují s vozidly a absolvovali autoškolu, mi dají určitě za pravdu, že v okamžiku, kdy dostali do ruky svůj těžce vydřený řidičák, rodiče se spokojeně pousmáli a nastala drezura větší, než v samotné autoškole. Moje maminka se mnou odmítala jezdit, protože tvrdí, že sama není dost zkušený řidič. Přítel mi svého miláčka občas do rukou půjčil, ale na můj vkus je automatická převodovka trochu nuda (ne, že bych si stěžovala ;)), takže na mě zbyl pouze můj tatínek. Táta je perfektní řidič, řídí už od svých osmnácti, ale horšího učitele si člověk nedokáže představit. Totálně vás vynervuje, radí vám naprosto nesmyslně a například vás nutí zařadit si trojku, když už ji tam dávno máte :). Jednoduše řečeno - každý řidič mi dá za pravdu, že nejhorší je, když vám do toho někdo kecá :).

Ocelové nervy ;))
Ráno jsem se jako každý den probrala s lehkou nechutí oklepat se a jít do školy. Nechuť byla rychle vystřídána návalem nervozity, když jsem zahlédla svůj budík, jak se na mě z dálky usmívá a dává mi najevo, že dneska do školy asi včas nedorazím. Poslední autobus mi odjel před deseti minutami a ve mně panovala hamletovská otázka. Mohla jsem v klidu nasednout na MHD a dojet pozdě, anebo sebrat všechnu odvahu a zkusit si poprvé zařídit sama. Po prvním pokusu, když jsem se asi před dvěma týdny ptala mámy, jsem neuspěla, ale vzhledem k tomu, že máma už dávno byla tatam, zkusila jsem to na tatínka. Jeho reakce mě velice překvapila. Hodil po mě klíčky a řekl mi, ať si to užiju, ale že tohle musí vidět :D.
Mám řidičák asi jen měsíc, ale nasedla jsem do naší plechové popelničky, nastartovala jsem, ale tátovi to nedalo a začal mi přepínat světla a všechno možné ještě z otevřených dveří. Tohle bylo velice nepříjemné, protože já jednoduše nesnáším, když mi někdo sahá do volantu (nebo alespoň vedle něj). Když jsem lehce pod stresem objela parkoviště, táta na mě celou dobu mával, jako by něco chtěl. Nepochopila jsem jeho gesto, přičemž jsem se později dozvěděla, že mi chtěl naznačit, abych si dala dolů ruční brzdu. Táto, myslíš si, že jsem tak hloupá? Kdo by proboha jel se zataženou ruční brzdou? :D Tohle je hold ta tátova špatná vlastnost - upozorňuje na věci, které vůbec nejsou :D. Mávla jsem na něj z okna a konečně vyrazila do proudu nelítostného provozu.

Dancing queen a boj se stěrači
V provozu už nejste tím tolerovaným chudáčkem z autoškoly, a když vedle sebe nemáte zkušeného kumpána, všechno je jenom na vás. Měla jsem po chladné noci lehce zamlžené čelní sklo, a tak jsem sebevědomě zapnula stěrače a pokračovala dál v příjemné jízdě. Pustila jsem si rádio a svět byl nádherný. Do školy jezdím v podstatě přes kopec, ale projíždím určitou pasáží, kde jsou veliké serpentiny dolů z kopce, jelikož je to bývalá silnice pro autodrom. V klídku jsem projížděla zatáčky, když se v rádiu ozvala moje srdcovka od ABBY - Dancing queen. Šíleli jsme na to kdysi s bývalými spolužáky na základce a ve mně se v tu chvíli probudily pěvecké sklony a euforie. Autem se rozezněly moje libozvučné skřeky a já se cítila svobodnější než kdy jindy :). Když jsem se trochu uklidnila, všimla jsem si, že stěrače neustále stírají a zbytek cesty jsem se je všemožným způsobem snažila vypnout. Bohužel se mi to povedlo až těsně před školou, ale aspoň jsem měla o zábavu postaráno :D.

Ach ta ironie...
Když jsem dojela před školu, zaparkovala jsem jako mistr. Byla jsem se svojí dosavadní jízdou celkem spokojená a říkala jsem si, že se datum dvacátého ledna zapíše do mé kroniky. Bohužel, nejsem na omylu :D. Jelikož jsem dneska měla mít na devátou a bylo krásných 08:35, chválila jsem se, jak krásně jsem všechno stihla a že na sebe můžu být pyšná. Když jsem dorazila do prázdné učebny a ani minutu před začátkem hodiny nikdo nebyl ve třídě, trklo mě to. Dneska jsme měli výjimečně přednášku od 8! Plácla jsem se do čela a nemohla jsem žasnout nad svojí vlastní blbostí :D. Do třídy jsem se doploužila s obrovským záchvatem smíchu. Historka pobavila celé mé okolí a já jsem ráda, že si můžu tento výjimečný den, tak skvěle zapamatovat - o tom nepochybuji.

Užijte si svoji první osamocenou jízdu, opakovat se už nebude :). A malá rada na závěr - vždycky si zkontrolujte rozvrh předem :D.

S láskou s úsměvem v pedálech

Vaše CONEJA ;)

Jaká byla vaše první jízda bez dozoru? Popřípadě hodláte si vůbec dělat řidičák? :)

Stal se vám někdy trapásek podobného druhu?

Podělte se do komentářů! :)))


Inspirace, ty mrcho jedna podšitá...

19. ledna 2015 v 19:17 | Coneja |  Informace

Zdravíčko, drazí a věrní conejáci,
Dnes není můj šťastný den a upřímně řečeno mi není dvakrát do zpěvu. Původně jsem dnes plánovala přispět něčím pěkným do "Trudného života ", a ačkoli tato rubrika slouží v podstatě jako můj deník, ráda se dělím o veselé články a zážitky. Kňourání a fňukání mi přijde pro mé čtenáře příliš demotivující a nezajímavé. Kromě pokleslé a zfrustrované nálady mi navíc dochází inspirace. Je to vtipné, ani ne po měsíci a nějak nevím o čem psát - říká se tomu "autorský blok". Nechci vás připravit o humorné články, další díly Caitlyn nebo jakékoli jiné výplody z mé hlavy, a tak vás žádám o pomoc. Mohu vám nabídnout něco, co byste ode mě rádi slyšeli, popřípadě viděli zpracované? Nějaké nápady mám, nicméně potřebuji čas na zpracování svých fotografických schopností a mé možnosti jsou v tomto oboru aktuálně značně omezené. Poraďte mi prosím, ocením jakýkoli návrh :).
Pro dnešek se loučí lehce zdeprimovaná, ale pořád

Vaše CONEJA ;)

P.S. Vybrla jsem pár témat, kterými mě inspirovala blogerka Mikeira ze svého třicetidenního tagu. Zaujalo by vás nějaké z nich?

  • Tvůj současný vztah,nebo jaké je být single..
  • Okamžik,kdy jsi přemýšlela o sebevraždě.
  • Jak ses změnila za poslední 2 roky..
  • Tvůj názor na náboženství..
  • Popiš svou první lásku a první polibek.
  • Nastav svů přehrávač na 10 písniček a napiš jaké přehraje.
  • Tvůj názor na drogy a alkohol..
  • Tvá nejranější vzpomínka.
  • Někdo kdo tě fascinuje a proč..
  • Jaký typ lidí tě přitahuje..
  • Jaký problém jsi měla..
  • Něco co ti schází..

Jaké téma byste mi doporučili ke zpracování?

Co by vás zajímalo?

Stojíte o názorový, humorný, vážnější, článek? Nové povídky, fotografie, zážitky, nebo úplně něco jiného?

Spoléhám na vás, moji drazí :)


Hurá na univerzitu!

17. ledna 2015 v 21:37 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

Ahoj, moji milovaní conejáci!! :))
Ráda bych se s vámi podělila o dnešní perný den. Ti starší z vás tento článek možná zhodnotí jako přínosný, nebo v něm minimálně mohou shledat pochopení :)).
Ale k věci - dneska jsem vyrazila do krásného studentského města - do Olomouce :). Některé fakulty Univerzity Palackého měly den otevřených dveří (a to i katedra psychologie ^.^), tak jsem se okamžitě musela jet podívat :). Zvažuju o studiu v Brně, nebo v Olomouci a ačkoliv jsem v Olomouci byla poprvé, moc se mi tam líbilo :). Sice mě to čeká až za rok a půl, ale přece jenom, v maturitním ročníku už asi nebude čas shánět informace, ale jenom šprtat, šprtat a šprtat :)).

Informativně..
Pokud někdo uvažuje o studiu na této univerzitě, konkrétně na filosofické fakultě, v tříleté bakalářské a prezenční formě, přijímačky se skládají s následujících bodů
1) TSP - test studijních předpokladů, ovšem UP si je tvoří sama :))
2) OT - oborový test, v mém případě - katedra psychologie - OT z psychologie
3) Ústní pohovor :)) - motivace ke studiu, znalosti oboru
Všechno se samozřejmě dá dohledat na stránkách upolu :))

Vemte si sušenku, prosím
Nechci vás samozřejmě zatěžovat tak specifickými informacemi, a tak se vrhneme na můj den. Cesta po dálnici byla příjemná, autíčko nezlobilo a po ránu byl provoz celkem klidný :). Na první přednášce, přímo katedry psychologie, vystupovali opravdu milí lidé a mě osobně nejvíce zaujal "sušenkový chlapec" .. Po půl hodince seznamování se s katedrou, nastoupil tento sympatický mladík a odpřednášel svoji část, ke konci nám nabídl sušenku, ale vzhledem k tomu, že bylo po čase svačiny, většina lidí odmítla. Nicméně měl opravdu silnou výdrž a ke konci nám to všem nacpal do krku :D. Chudáček si prý za každou udělal čárku a dostával nějaké bonusy. Opravdu mě to pobavilo, nojo, skvělý smysl pro humor :) :D.

Kam se hrabe Vaňkovka, drogerie, to je pravý nákupák!
Mezi první a druhou přednáškou jsme měli kopec času, a tak jsem se s maminkou a svým panem úžasným vrhla objevovat krásy města. Prošli jsme centrum a blízké okolí a vzhledem k tomu, že Olomouc je oproti Brnu úplný drobeček, zvládli jsme to rychleji, než jsme předpokládali. A najednou přišel ten moment - před námi se tyčila obrovská drogerie. Mámě zazářily oči a už nás táhla dovnitř. Stihli jsme se s přítelem počmárat hromadou testrů všeho druhu - řasenek, tužek, rtěnek až po voňavky, ano i v našem věku - prostě jsme šílení. Máma na nás chvíli zírala, jako na blázny a pro zoufalou paní prodavačku jsme pravděpodobně byli parta pralidí, a taky nám to dala u kasy pořádně sežrat.

Pan děkan a silné frustrace
Na druhé přednášce jsme se seznámili s panem děkanem, proděkanem a krásnou milou slečnou, u které si bohužel nepamatuji její funkci a velice se za to stydím. Poodkryli nám všechny krásy filosofické fakulty a studentského života, nicméně po skončení přednášky na mě dolehly silné frustrace v důsledku přijímacího řízení. Zhruba z 800 zapsaných studentů z prvního kola postoupí 200 a z druhého asi 50 (myslím tím tedy konkrétně obor psychologie). Bohužel, takto to funguje všude... No uvidíme, Upol i Masaryčka jsou velká výzva a minimálně na jednu z nich bych se velice chtěla dostat. Držte mi palce, drahoušci :))

Den jsem si samozřejmě jako vždycky velice užila a doufám, že se třeba jednou s někým z vás na univerzitě potkáme :P.

Usilovně vás zdravím!

Vaše CONEJA ;)

Plánujete jít po střední na vysokou? Nebo na ní už jste? :)

Máte jasného favorita?

Šílíte s někým podobně ztřeštěně během procházek po městě?

Podělte se nějakou historkou do komentářů! :)


Alkoholové vstřebávání, aneb každý jsme jiný

16. ledna 2015 v 22:07 | Coneja |  Názory

Zdravím conejáci ;)),
v první řadě vám chci poděkovat za několik málo drobností - i přes moji párdenní neaktivitu jste tu stále byli se mnou a toho si moc vážím :)). Za odměnu jsem pro vás sestavila po vcelku úspěšném (aspoň doufám) článku - 6 typů lidí v MHD - další článek do série, a to tenhle :). Týká se našeho věrného kamaráda - alkoholu, a 10ti typů jeho konzumentů. Užijte si ho :))

Veselá kopa

Stačí dva panáčky a tento člověk se válí po zemi, směje se a baví tím celé okolí. Obvykle se směje každé hovadině, kterou vysloví kdokoli z přítomných. V nižším stupni opilosti z něj srší hromada vtipů, zábavných scének a slovník hříček. V silnější fázi je bohužel často iniciátorem ztřeštěných nápadů, které v devadesáti procentech nekončí ničím dobrým. Ke konci večera už sebou většinou nepřítomně plácá na podlaze a brečí smíchy až do vyčerpání.
Vlastnosti: Vtipný, šílený, nápaditý

Plaz

Tohoto človíčka za celý večer nepřesvědčíte, že už by měl jít domů, jelikož má v sobě dvě flašky vodky, protože vám bude stále tvrdit, že není opilý. Většinou neumí odhadnout svoji hranici a tak se začne motat jako jeden z prvních v partě. Když jsou ostatní teprve v náladičce, on už zvrací do záchodu, květináčů, maminčiny šperkovnice a v podstatě do všeho, co mu přijde pod ruku. V pozdních hodinách se plazí po zemi a naříká, že je mu strašně špatně. Typickým znakem plaza jsou ústa od zvratků a vymazaná paměť hned následující ráno.
Vlastnosti: Poblitý, nepoužitelný, tvrdohlavý

Elegán

Elegáni pijí pouze v přítomnosti opačného pohlaví (nebo prostě toho, které je přitahuje), jelikož ožírání s kamarády jim přijde dostatečně podřadné. Pijí jenom ta nejdražší vína a po celou dobu od nich můžete slyšet různé znalecké komentáře o jejich kvalitě, barvě, ročníku, chuti a podobně. Pokud se chcete stát dobrým elegánem, stačí víno přiložit lehce na jazyk, ochutnat, dlouho přemýšlet, zakvedlat skleničkou a chvíli hledět dovnitř. Později můžete pronést nějakou poznámku o Francii a máte hotovo. Opravdového znalce (kterého uznávám) od elegána poznáte tak, že se vám své názory nebude snažit vnucovat a nebude vás chtít poučovat o všem, na co sáhnete.
Vlastnosti: Nóbl, snob, namyšlený

Dumavý

Dumavá bývá obvykle až několikátá fáze opilectví v pořadí, ale samozřejmě můžeme najít i exempláře, které do toho spadnou rovnou. Tento člověk se po několika pivech začne tvářit zamyšleně a vypravuje ze sebe vznešené myšlenky a názory. Často se snaží rozluštit smysl života, vyřešit hladomor nebo světový mír. Můžete si s ním celkem příjemně popovídat, ovšem až do té doby, dokud do sebe nekopne další pivo a nezmění se v plaza (viz výše) nebo v jinou z uvedených kategorií.
Vlastnosti: Přemýšlivý, klidný, originální

Soviet!!

Tento člověk v sobě má XY promile, za večer toho vypil asi tolik, co vy za život, ale pořád se tváří klidně, vyrovnaně a dá se s ním normálně mluvit. Soviet se vyznačuje především v počtu prázdných sklenic všeho druhu na stole a blaženým úsměvem na tváři. Často bývá chudákem, který tahá své nepoužitelné kamarády domů a jako jeden z mála si téměř všechno pamatuje. Jeho nevýhodou je ale to, že při vymýšlení nějakého nesmyslu se velice rád zapojí a pak jen z koutku sleduje, jak ostatní trpí v důsledku jeho nápadu.
Vlastnosti: Odolný, podlý, Rusák

Zuřivec

S tímto člověkem není moc dobré přicházet do kontaktu. Do hospody, či jiných podniků, chodí pouze proto, aby se s někým porval. Většinou je to zakomplexovaný idiot, který není schopen za střízliva otevřít pusu, ale v roušce alkoholu musí někoho sejmout. Vytočí ho úplně cokoli a vždycky hledá jakoukoli záminku pro rvačku. Poznávacím znamením často bývá neandrtálský zjev a vyjadřování na úrovni nižších primátů
Vlastnosti: Rváč, kretén, hovado

Fejkr

Tato skupina lidí spíše zahrnuje mladší ročníky, kteří se bojí policie a rodičů. Se svými čtrnáctiletými kamarády si hrají, jako jsou strašně opilý po jednom loku, ale když jim zavolá máma, že už se stmívá a musí domů, okamžitě jednají jak střízliví, jelikož střízliví jsou. Odhalit je můžete podlým tríčkem s nealko pivem, kdy vám budou tvrdit, že už před tím něco měli. Často se svou hranou opilostí snaží přiblížit ke svému vysněnému objektu a popřípadě omluvit své trapné chování, protože by se jinak museli stydět.
Vlastnosti: Lháři, baliči

Depkaři

Je to velmi smutné, tato skupinka lidí se místo bavení většinou po alkoholu musí vyplakat. Pijí na žal a to je ničí. Večer se přilepí na náhodného kolemjdoucího a svěřují mu své boly a trápení. Když se vypovídají ze svých nevěr, zrad, úmrtí v rodině a příšerné práci, začnou plakat ještě víc, obvykle až do vyčerpání. Doporučuji s sebou v tašce nosit krabičku antidepresiv, nebo navštívit psychologa.
Vlastnosti: Nešťastní, smutní, ubrečení

Striptér šukátor

Tohoto člověka naleznete s nějakou tou promilí v krvi na stole, jak se sebe shazuje oblečení, nebo se prapodivně kroutí a svléká. Pozor! Vůbec nezáleží na vzhledu, věku nebo pohlaví, v tu chvíli je to totiž každému úplně jedno. Smutná část je, že se obvykle takováto osoba nechá snadno svést nebo zbouchnout nějakým pobudou či pobudicí a ráno po noci králičích rituálů má akorát výčitky a pocit hanby.
Vlastnosti: Naháč, absolutně mimo

"Dencr"


V komorní sestavě pár přátel ho pravděpodobně nenajdete, jelikož jeho revírem jsou diskotéky. Často bývá v reálu nesmělým hochem, který do sebe nakope pár panáků, aby sbalil nějakou tu slečnu. Bohužel, slečny na motající se mimoně, co ze sebe nejsou schopni v důsledku alkoholu nic vykoktat (nebo je v horším případě ještě pozvrací), moc nejsou, a tak svou snahu po nějaké době vzdají a snaží se zapůsobit alespoň rozjetým tancem na parketu. Vždycky tančí sami, nebo s nějakým předmětem (bota, koště, flaška a podobně...). Obvykle se v davu ztratí, ale i při romantickém ploužáku vesele "paří" na parketu a rozhazují rukama kolem sebe. Ani prázdný parket je neodradí, mají silnou výdrž.
Vlastnosti: Zoufalí, ve vlastním světě

Opět bych ráda dodala, že články tohoto typu jsou pouhá nadsázka a mají za účel jenom bavit :). Nechci tím nikoho urazit, a proto to berte s humorem ;))

Vaše CONEJA ;)

Procházíte fázemi opilosti, nebo si držíte jenom jednu?

Jaká skupina je vám nejbližší?

Tequila silver nebo gold? ;)

Podělte se do komentáře! (Ideálně o nějaké hmorné zážitky :P)