Caitlyn 17

24. ledna 2015 v 13:57 | Coneja |  Caitlyn

Zdravím, moji nejvěrnější fanoušci ^^. Chci Vám poděkovat, že jste byli trpěliví, a že jste počkali. Vím, že jsem vám další díl Caitlyn slibovala mezi 15. - 22. lednem, ale trochu jsem se opozdila, bylo to velice náročné. Nicméně nová Caitlyn je tu, tak si ji patřičně užijte! :)))


"Caitlyn! Ahoj!" Abby mi skočila kolem krku, když rozrazila dveře od domu. Byla jsem ještě v pyžamu, i když bylo asi pět večer.
"Jejda, ahoj! Strašně ráda tě vidím. Rudá se transformovala na fialovou, jo?" Objala jsem ji poukazujíc na její novou barvu vlasů. Všimla si několika lidí stojících za ní. Snažila jsem se zakrýt své rozcuchané vlasy.
"Ehm, noví spolubydlící?" Začervenala jsem se.
"Caitlyn, je Silvestr, co myslíš? Pozvala jsem pár přátel, abychom to mohli večer trochu rozjet, máme i nějakou pyrotechniku." Zasmála se.
"Asi bych se měla jít trochu ustrojit, viď?"
"Pokud tu nechceš večer pobíhat v kalhotkách, tak bys měla." Její smysl pro humor mi opravdu chyběl. Zabouchla jsem za sebou dveře a začala prohrabovat skříň. Když jsem se strojila, přišla mi zpráva od Deana, že večer dorazí. Bude to náš první Silvestr. Usmála jsem se a nasadila si na hlavu baret. Je to sice trochu zvláštní, chodit doma v klobouku, ale předpokládám, že zbytek studentů si s tím hlavu lámat nebude. Vylezla jsem z pokoje, kde už na mě čekala nadšená Abby.
"Páni, tobě to sluší! Co Vánoce? Nechceš si chvíli pokecat?" Popravdě jsem ani nechtěla. Když jsem si vzpomněla na Vánoce, běhal mi mráz po zádech a já jsem si přála na celý ten šílený večer zapomenout.
"No, nic extra."
"Vážně? Já myslela, žes tu měla rodinu." Zírala na mě překvapeně. Po několik dalších minut mě zasypala historkami a zážitky ze svých Vánoc. Ačkoli jsem ji měla ráda, nedokázala jsem teď vnímat. Hlavou mi prolétávaly lechtivé vzpomínky a výčitky se opět dostavily. Nevydržela jsem to, slzy mi tekly z očí proudem.
"...a ségra pak málem zapálila stromeček. Caitlyn? Co se děje?" Přerušila Abby své horlivé vyprávění.
"Já už nemůžu dál mlčet." Moje ubrečená slova prolínaly hlasité vzlyky.
"Pojď, půjdeme si sednout chvíli vedle a povíš mi to. Budeme mít soukromí." Abby mě vedla kolem ramen do pokoje a posadily jsme se na postel. Natáhla se na stůl pro kapesníčky a utřela mi oči.
"Tak spusť, jestli tě něco trápí, pomůže ti, když to ze sebe dostaneš." Byla jsem tak nejistá. Abby je zlatá holka, o tom nepochybuji, ale Dean byl její kamarád, netušila jsem, jak by mohla na takovou zprávu reagovat. Nicméně v tu chvíli mě trápení tolik bodalo do srdce, že jsem už nevydržela držet jazyk za zuby.
"O Vánocích tu byla moje máma. No ona vlastně není moje pravá máma, ale zhruba před rokem jsem utrpěla těžké trauma. A jako obranný mechanismus se u mě vyvinula retrográdní amnézie, ergo si nepamatuji, co se vůbec stalo a veškeré zážitky před tím. Zjistila jsem hromadu příšerných věcí o své minulosti. Před tím, než se to všechno stalo, jsem se tahala s nějakým slizkým chlapem, který si začal vydělávat na prodeji mladých holek. Bohužel jsem toho všeho byla součástí. Když jsem se o tom snažila něco zjistit, dopadlo to ještě hůř. Máma, tedy "máma" se mě ujala po tom traumatu. Téměř celou tou dobou mě provázel můj malý poklad, moje zářící hvězda - Frank. Je to syn maminčiny známé - knihovnice. Problém je, že je to malý kluk, je mu teprve sedmnáct, jsem prostě na něho moc stará. Málem mezi námi k něčemu došlo, ale tehdy mě z toho vytrhly jiné okolnosti. Problém je, že když přijel společně s mámou a tou její kamarádkou, něco se mezi námi stalo, jestli mi rozumíš. Nechtěla jsem Deana zradit, obzvlášť když vím, jak je na mě hodný. S Frankem to nemá budoucnost, a navíc je teď určitě zase se svou šestnáctiletou Amy. Nikdy jsem nechtěla nikoho podvést, ale nemůžu na to přestat myslet." Abby seděla zaraženě vedle mě a dlouze mě objala.
"To jsem nevěděla." Její slova nezněla pobouřeně, ale ani mě neuklidňovala.
"Nesuď mě prosím." Utírala jsem si slzy a hleděla jí do očí.
"Je mi to líto," řekla, "netušila jsem, čím vším sis musela projít. Deanovi nic neřeknu. Jestli ses s tím, no, Frankem?" Přikývla jsem, "No jestli ses s Frankem dlouho neviděla, je vcelku pochopitelný, že tě mohla přepadnout nějaká chvilka poblouznění. Jen se to prostě nedělá no. Víš co, já si taky všechny ty chlapy nepamatuju - ale právě proto jsem single. Pojď sem." Znovu mě objala a tentokrát už její hlas zněl trochu chápavěji.
"Díky, jsem ráda, že jsem se s tím mohla někomu svěřit." Promnula jsem si zarudlé oči.
"Půjdeme dolů, ne? Hudba a tanec tě zabaví a můžeš do sebe kopnout něco na uklidnění." Mrkla na mě a už jsem v ní poznávala zase tu veselou Abby. Kývla jsem a seběhly jsme dolů do haly, kde už všichni popíjeli, tančili, povídali si a dělali různé jiné hlouposti.


Za nedlouho přišlo ještě několik dalších lidí, včetně Deana. Konečně jsem na něj nehleděla, jako na zhrzeného přítele, ale na láskou nabitého muže. Protančili jsme skoro celý večer před půlnocí, seznámil mě se svými známými, co potkal na oslavě a na chvíli jsme se i zašili do kuchyně, kdy bylo trochu soukromí. Cítila jsem se s ním skvěle, po tom, co jsem všechno řekla Abby, se ze mě odplavila velká část mého trápení a já si mohla mnohem víc užívat naše společné chvíle. Najednou nás z povídání vyrušila Abby.
"Sorry, lidi, nechci otravovat, ale volá ti máma, prý je to důležité." Abby držela v ruce můj mobil.
"Díky," mrkla jsem na ni, "jen si to skočím vyřídit." Pohladila jsem Deana po rameni a odběhla do pokoje.


"Ahoj, mami, copak se děje?"
"Ahoj, Caitlyn. Mám trochu znepokojivé zprávy. Dneska mi pošťák donesl dopis. Byl určený pro tebe, proto jsem ho ještě neotevřela. Odesílatelem je ale Herbondský dětský domov. Mám trochu strach, co se v něm objeví. Mám ho otevřít a oskenovat ti jeho obsah, nebo ti to mám přeposlat? Znáš poštu, bůh ví, kdy to dojde." Na chvíli jsem strnula. Já měla snad dítě? Mlčela jsem a představovala si různé děsivé scénáře. Snažila jsem se rozvzpomenout, ale jako vždycky, mi v tom moje paměť zabránila.
"Caitlyn?" Ozvalo se v telefonu.
"Promiň mami, ano, určitě ho otevři a pošli mi to mailem."
"Dobře, zlatíčko, obratem to tam máš. Zatím se měj."
"Ahoj."
Rozběhla jsem se k počítači a snad tisíckrát jsem zaktualizovala stránku, než jsem našla zmíněný dopis.

Milá Caitlyn,
Konečně jsem zjistil tvoji adresu, bylo to hrozně těžký. Od té doby, co jsi zmizela, mě zavřeli sem, do dětskýho domova. Moc mi chybíš, jsem tu strašně osamělý. Našel jsem si tu pár kamarádů, nikdo mě netrápí a jsou tu hodní, ale chybíš mi TY. Prosím, přijeď si pro mě.
Adam

Dětské písmo jsem luštila dlouho, ale něco mi to jméno říkalo. Napsala jsem mámě, ať pro toho chlapce zajede. Ať už je to kdokoliv, zná mě a potřebuje mojí pomoc. Bylo za pět dvanáct, vypnula jsem počítač a seběhla dolů na odpočet.

"Caitlyn!" Zastavil mě Dean hned pod schody. První myšlenka, co mě napadla, byla, že to Abby všechno Deanovi vyzvonila.
"Už jsem se lekl, že nedojdeš." Políbil mě lehce na tvář.
"Pojď." Vzal mě za ruku a já ho následovala. Vyšli jsme ven na terasu před dům. Oba jsme byli jen lehce oblečení, tak jsem se do minuty celá roztřásla.
"Je mi zima, co tu děláme? Nestihneme odpočet, všichni jsou na dvoře, ten je za domem."
"Na odpočet s tebou chci být sám. Chci ti jen říct, jak moc pro mě znamenáš. Je to náš první Silvestr, miluji tě, Caitlyn." Exploze pohltila můj trup, cítila jsem se jako v oblacích, byla jsem neskutečně šťastná a to štěstí mě až dohnalo k slzám.
"Deset - devět - osm ..." Ozývalo se opilecké skřehotání ze zadního dvorku.
"V posledních chvílích tohoto ruku.."
"Sedm - šest - pět.."
"..ti chci říct..."
"Čtyři - tři - dva.."
"..už mě nikdy neopouštěj.."
V poslední vteřině se Dean přisál na mé rty a políbil mě. V uších mi doznívaly výkřiky rozjařených lidí, rány ohňostrojů hrály krásnou melodií a Deanovy zmrzlé ruce mě hřály na mých ještě zmrzlejších ramenou. Ačkoli ty krásné momenty narušovaly myšlenky na dopis od neznámého dítka, v tu chvíli jsem byla přesvědčena, že už ho nikdy nepustím.

Pokračování příště

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lia01 lia01 | 24. ledna 2015 v 17:54 | Reagovat

těším se moc na další díl :) tohle je opravdu dobrý :)

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 25. ledna 2015 v 0:13 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

3 Vendy Vendy | E-mail | 25. ledna 2015 v 13:21 | Reagovat

pěkný:)) určitě napiš další díl!!

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 25. ledna 2015 v 16:26 | Reagovat

[3]: Děkuji :) .. pracuji na tom ;)

5 Vall Vall | Web | 28. ledna 2015 v 20:01 | Reagovat

Ahojky,
dobře se to čte. Je to zajímavé a hrozně to hltám! Miluju tento příběh.
Pokračuj!:)
Jsem zvědavá, kdo je Adam.

6 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 28. ledna 2015 v 20:09 | Reagovat

[5]: Děkuji ti, jsem ráda že se komiks líbí :)) pokračování zveřejním v sobotu :)))

7 Anet♥ Anet♥ | 30. ledna 2015 v 21:24 | Reagovat

Krásně napsaný článek :-)

8 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 30. ledna 2015 v 22:37 | Reagovat

[7]: Děkuju ti :)))

9 Leeri Leeri | E-mail | Web | 1. února 2015 v 17:47 | Reagovat

Nádhera! :-)

Moc krásně napsaný článek!
A ty obrázky se Simíky- bože, to je tak orginální! To by mě nikdy nenapadlo! Nebo se pletu? :D

10 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 1. února 2015 v 19:05 | Reagovat

[9]: Díky ! :) Je hodně blogů, co píšou s obrázky simíků, já už jsem se tomu věnovala asi od 12 a pořád mě to baví :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama