Únor 2015

Střední léta kočičí

25. února 2015 v 20:17 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka


Zdravíčko milí kočičáci,
Coneja se začetla do nějaké literatury, a tak jsem využila jejího otevřeného prohlížeče. Dovolte mi, abych se představila. Jmenuji se Štofinka a je mi osm let. Že mám dokonalé vyjadřovací schopnosti, říkáte si? Samozřejmě, já vím. Nejsem totiž žádné drobné lidské mládě, nýbrž ztělesněním veškeré elegance, mazanosti, důvtipu a krásy - jsem kočka. Věřím, že jste velice překvapeni, jelikož kvalitním umem nás kočkovitých je především geniální chůze po klávesnici. Dali jsme tak jména některým sportovcům, kopcům, jezerům nebo obcím. Sama jsem dnes oslavila osmé narozeniny a musím vám tento skvělý den dychtivě popsat.

Těžké ráno
Moje drahocenná Coneja dnes vyspávala do jedenácti, taková drzost. Pokoušela jsem se ji usilovně vzbudit svými mourovitými zbraněmi - předením, šlapáním po nohách, sezením na obličeji, ale nic nezabíralo. Z postele ji dostal až její přítel, který se ovšem ztratil v sedm ráno a ona stále spala dál.
Když se její nohy konečně dotkly podlahy, bez nejmenší výčitky mě přehlédla. Myslela jsem si, že jen tak žertuje, a tak jsem se vydala za ní. Ospalá a rozcuchaná lila mléko do misky s něčím ošklivým. Přičichla jsem si a dala jsem ji svýma velkýma očima najevo, že tohle pro mě zaručeně není. Coneja poslední dobou usilovně pracuje na jakémsi projektu na narozeniny její maminky (a kdo myslí na ty moje??), takže si mě vůbec nevšímá. Když tvořila na počítači prezentaci do tomboly, opatrně jsem přikráčela a zkoušela jí odtrhnout od práce. Obvykle moje hlasité předení, narážení do čela, nebo slabé chvilky, kdy si začnu pohrávat s jejími vlasy, potěší, ale seděla jako přibitá a já pro ni byla jenom vzduch.

V nouzi poznáš přítele!
Potom jsem to už nevydržela. Přepadla mě smutná nálada, šla jsem si k ní lehnout do postele a pokoušela se usnout. Ve chvíli, kdy jsem doufala, že mě přivine na svou hruď se zvedla a byt zářil prázdnotou. Popovídala jsem si o tom se svou kamarádkou Jess. Je to taky kočka a občas mi pěkně leze na nervy svou hyperaktivitou, nicméně dneska mi aspoň trochu zvedla náladu. Sama slaví narozeniny na Silvestra a štve ji, že právě tento svátek probíhá obvykle na úkor její oslavy - ale Coneja by na nás přece nikdy nezapomněla!


Spokojený konec se spokojenou mickou
Navečer jsem už pomalu vzdala svou snahu a uchýlila jsem se na topení pod oknem. Coneja se vrátila domů celá utahaná a hned při příchodu sebou praštila do postele. Chvíli jsem na ni hleděla, když konečně obrátila svůj pohled mým směrem. Chvíli se zamyslela a pak, HURÁ SLÁVA!!, přišla za mnou a pohladila mě po zádech.
"Vždyť já na tebe nezapomněla, zlato." Řekla a já mohla opět spokojeně příst. Vzala si mne do náruče, tak jak to mám ráda, s hlavou pěkně opřenou o její rameno, položila mě na stůl a já mohla dostat svůj dort! Do misky mi nahrnula moji oblíbenou masovou kapsičku, kterou dostávám jen párkrát do roka, prý, že to není zdravé. Sice po chvíli začala dorážet moje kamarádka Jess, ale za příjemné odpolední popovídání jsem ji také k misce pustila. Byly to úžasné narozeniny, a teď mizím! Musím prošmejdit Coneje historii ;))


Anebo taky ne? :D

Hlásí se k vám Coneja a Štofinka za ten svůj nerudný článek dostala za vyučenou pořádnou dávku mazlení :))

Milujte svoje mazlíčky! A Štofi, ještě jednou, všechno nejlepší! :))

Vaše CONEJA ;))

Necudný průzkum !

24. února 2015 v 2:25 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka
Zdravíčko milovaní conejáci ;)),
Když vám povím, že jsem tento článek psala o půl třetí ráno, většina z vás pozdvihne oči o několik řádků výš - ano, je to tak, nemohu usnout :). Celý večer mě provází nostalgické myšlenky a vzpomínky. Procházela jsem si různé stránky na internetu - přes mé oblíbené blogy, až po stránky o módě (a to na takové zásadně nechodím). Ve strhujícím proudu mých myšlenek se v mém mozku ukotvila jedna zásadní srdeční záležitost - Komisař Rex.

Mezigenerační čistokrevník
Ať vám je pět, nebo padesát, jsem si jista, že tento seriál zná každý z nás. Jako malá jsem si u babičky vždycky hrávala s plyšovým pejskem, německým ovčákem, a představovala si, že jsem tentokrát Rexovou majitelkou já. Nicméně pro seriálové analfabety (ale no tak ;)) ráda připomenu, že se jedná o rakouský kriminální seriál devadesátých let, ve kterém figuruje především přátelství na hranici lidské, tak i zvířecí a hromada poutavých kriminálních případů.

Pes a nebo páníček?
Každopádně abych se dostala ke své hlavní myšlence. Jako malá jsem hleděla na dovádějícího pejska, ale o to s větší chutí teď koukám na jeho majitele :). V průběhu seriálu se vystřídali tři, a to Richard Moser, Alex Brandtner a Marc Hofman. Sice se v pokračování "Návrat komisaře Rexe" objevuje ještě čtvrtý majitel, ale co do toho začala strkat nos Itálie, přestalo se mi to líbit (a to nic proti Italům). Když si zpětně prohlížím tyto tři pány, nemůžu se rozhodnout, který mi k Rexovi sedí nejvíce. A to vás zklamu, takže děti a zarytí Rexovi fanoušci zavřete oči, následující informace by pro vás mohla být traumatizující. Rexové byli dva, ale naše hloupé laické oko rozdíl mezi nimi značně přehlédlo :)). Ale zpět k tématu. Zajímalo by mě, který z uvedených pánů na vás působí nejvíce sympaticky? :)) Pro ilustraci vám je mile ráda představím.

Richard Moser

Tento pán mě neuvěřitelně zaujal svou osobností. Já jako ne němčinář jsem samozřejmě všechny díly sledovala v češtině, ale těžko říct, jestli je to tím dabingem. Ačkoli ho většina Rexofilů považuje za nejméně atraktivního z Rexových majitelů, mně osobně asi zaujal nejvíce. Po stránce vzhledu na mě asi působí vcelku průměrně, ale ten chlap má prostě něco do sebe :)) . No posuďte sami, nebrečeli jste jako želvy, když v posledním díle, kde hrál, zemřel? Já se k tomu hrdě přiznávám! :D :))

Alex Brandtner

Tento nevyzpytatelný, sympatický a pohotový muž zamotal hlavu většině Rexových příznivců, protože právě on je považován za top jedničku všech tajemných komisařů. Jeho elegance a důvtip seriál provází každým dílem a upřímný úsměv nenechá v klidu ani jeho policejní kolegy. Na mě osobně nejvíce zapůsobil svojí komunikací s Rexem a na rozdíl od ostatních představitelů dokázal s Rexem komunikovat i pouhým pohledem, či náznakem ruky :)).

Marc Hofman

Nevinný výraz posledního ze tří komisařů se na obrazovkách poprvé objevil oproti svým předchozím kolegům s ženskou partnerkou. Během seriálu mezi nimi dochází k prekérním situacím a vzájemná přitažlivost se občas mohla zdát i příliš přehrávaná. Nicméně Marc mě dokázal okouzlit svým humorem, který má podle mého názoru nejlepší ze všech komisařů. Je trefný, impulsivní a zároveň s trochou nadsázky. Bohužel můj zvyk na zásadně mužské parťáky nedokázal být potlačen, a proto jsem si Marca, kvůli jeho kamarádce Niki, nedokázala moc oblíbit. Každopádně seriál zakončil důstojně a myslím si, že mu rozhodně přísluší místo mezi ostatními majiteli :)).

Tak je to na vás, moji drazí :))

Který z komisařů je podle vás nejlepší?

Hlasujte v anketě pod článkem! :)


Caitlyn 20

22. února 2015 v 16:12 | Coneja |  Caitlyn

Jak jsem slíbila, další Caitlyn je tu! :)) Popadněte kapesníky a jde se číst! :D :3

Život beze smyslu

21. února 2015 v 0:29 | Coneja

Lásko,
proč umíš být tak krutá? Proč mi naháníš strach? Svět je neuvěřitelné místo, má nádherné okolí, ale hlubokou a zničenou podstatu. Země je stará miliardy let, ale kolik je tu životů zvířat a lidí? Kolik z nich si lidstvo pamatuje a kolik se jich za den ztratí? Pečujeme o své životy, ale ptáčka se zlomenou nožkou, kterého vytáhneme z louže, o několik metrů odnese orel, opuštěné kočky, které bloudí světem, sice nakrmíme, ale o několik měsíců později umrznou, děti, které se narodí s čistým štítem, už ve školce poznají šikanu a utrpení, a to z nich utvoří další zlověstné bytosti.
Člověk nemůže žít sám. Ani ten největší introvert na planetě by se neobešel bez minimální dávky vzájemného kontaktu, jen někteří lidé umí kvalitně separovat emoce.
Děsí mě život beze smyslu. Každodenní rutina, nesplněná přání, nenaplněné touhy a vyhořelé sny. Od té doby, co jsem onemocněla, nežiji tak, jak bych si přála. Dříve jsem často chodila cvičit, trávila čas mezi svými přáteli a lidmi, které mám ráda, zvládala jsem se přiměřeně učit do školy, jedla jsem zdravě a 5x denně a naspala jsem okolo krásných 7 hodin. Jak to vypadá teď? Jsem ve stresu a pod neustálým tlakem. Mám jednat s lidmi do práce, plánovat oslavu pro moji maminku, která pro ni hodně znamená a maturita s přijímačkami na vysokou se blíží každým dnem. Mého ideálního světa ubývá rychlostí písku v přesýpacích hodinách. V noci spím jen několik hodin, jím nepravidelně a zrovna to, co mi přijde pod ruku, jelikož na hlubší rozmýšlení není čas, zakázali mi cvičit, takže si dokážete představit, jak nepříjemnou součást života mám před sebou. Sponzor na mě v práci tlačí, škola mi utíká pod prsty, rodiče po mně žádají úspěch, přátelé se ztrácí a má láska mi nedůvěřuje. A co z toho vyplývá? Strach a úzkost. Každým dnem, kdy dorazím domů aspoň se špetkou dobré nálady, padám do postele, kde nejsem schopna usnout, nýbrž dostat se do pomyslného transu, kdy vůbec nevnímáte okolí, ale vaši únavu to akorát prohlubuje. Jsem schopna v tomto transu vydržet až několik hodin, třeba čtyři, pět denně, kdy člověk opravdu jenom leží, nemůže se zvednout a jít něco dělat, ale je vyčerpán a přeje si aspoň na chvíli zůstat v klidu a načerpat žádanou energii.
Výsledkem je akorát somnolence, sopor, psychosomatické bolesti, deprese, pasivita a neskutečný odpor ke všemu běžnému. Jaký to tak asi může mít odraz na rutinní život je zcela jasný - žijete strachem a pro nic. A proto se ptám - kdy tohle skončí? Všude tvrdí, jak je nutno vzít svůj život do rukou a odbourat veškerá omezení, nicméně jak? Jak obejít svůj zdravotní stav, člověk nemůže bojovat proti doktorům, byl by jenom sám proti sobě. Jak začít zase sršet optimismem, energií, štěstím a začít konečně opravdu žít? Jak chcete pohnout pravou rukou, když vás neposlouchá? Mysl stále bojuje a křičí, ale tělo ji neposlouchá. Moje "id" není vyslyšeno, protože "ego" spí a hraje si na to, že vůbec neexistuje. Připadám si jako zlomená mysl uvězněna v mrtvém těle. Pohltil mě nepřekonatelný strach a ten se prozatím silně drží uvnitř - snad ne napořád.

Téma týdne: Strach uvnitř nás

A čeho se bojíte vy?


Valentýnská stezka

17. února 2015 v 20:54 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

Zdravíčko, milí conejáci :)))

Jsem si vědoma toho, že jsem sem již víc jak deset dní nepřidala nový článek, na hranici s tebou!, nicméně poslední dny byly velmi náročné, zajímavé a absence jakékoli inspirace mi taktéž hrála do karet. Každopádně k věci :)) ... Pro dnešek jsem si pro vás připravila takový malý speciál :). Vzhledem k tomu, že před několika dny byl Valentýn - svátek zamilovaných - jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o příjemné zážitky i strasti :). Jako takový bonus (nejen jako drobná omluva za svoji neaktivitu, nýbrž hlavně malé překvapení) jsem popustila uzdu svým technickým neschopnostem a pokusila se vytvořit krátké video, které potěší třeba i některé z vás :).

Caitlyn 19

7. února 2015 v 17:33 | Coneja |  Caitlyn

Jak jsem slíbila, máte tu Caitlyn. Pomalu se chýlí ke konci, ale nezoufejte, pár dílů tu s námi ještě pobude! :))

Odrazy odlišností

5. února 2015 v 9:43 | Coneja |  Téma týdne

Žijeme ve světě plném definic. Víte vůbec, jak vzniklo slovo definice? Kamarádka latina se tu může hlásit o své místo, jelikož "de" (od) a "finis" (vymezení) nám navěky utvořily stísněné hranice mezi nepopsatelným množstvím spletitých informací. Dokážeme definovat mnoho termínů, záležitostí a rovnic, ale dokážeme definovat všechno? Mysl se nám zastaví už na banálních hříčkách, jako je nic, vesmír nebo normalita. A o normalitě se právě dneska budeme bavit. Mnou uznávaný pan profesor a také výtečný psycholog, terapeut a sexuolog Petr Weiss by dokázal nádherně polemizovat o významu slova normální, nicméně ráda vám nastíním vlastní stránku svojí mysli a svého chápání.
Normalita může být statistická. Jednoduše řečeno, procentuálně nevyšší zastoupený jev, můžeme nazvat jevem normálním. Je normální si čistit zuby, protože 80% lidí si je čistí každý den, nenormálními se tedy stává zbylá menšina. A co kdybych řekla, že je biologicky normální mít zuby zdravé? A ejhle, ono těch 80% lidí už má nějaké ty plomby, záněty, či onemocnění. A hned se nám normalita předvádí v úplně jiném světle.
Jelikož jsme lidé, jsme subjektivní. Vždycky se nám sevře hrdlo vzteky, když uslyšíme jméno nenáviděné osoby a objektivními prostě být občas nedokážeme. I tento pohled se dá krásně zakomponovat do celé definice normality. Řekněme, že třeba pro pedofily je naprosto normální představa dítěte, jako symbolu zájmu, na druhou stranu, jak tyto aspekty vnímá společnost? Pedofil, a to nemluvím o běžné představě lidí o této deviaci, jako o "odporným úchylovi", nýbrž jako o člověku, který má posunuty hranice libosti a zájmu, musí být neskutečně nešťastný člověk. Zkuste si představit svou lásku, nebo zidealizovaného partnera, do kterého byste se na první pohled zamilovali a jakákoli zmínka, či myšlenka na něj vás dokáže zaručeně zahřát u srdce. A najednou vám někdo řekne, že je to špatné, nemorální a zavrženíhodné. Co teď? Můžete žít akorát v bolestném zajetí morálky a vlastní touhy, která je pochopitelně nesplnitelná - jelikož konkrétně v případě pedofilie je to velký problém, protože ublížit dítěti je velmi kruté.
Tím se pomalu dostávám ke kulturním normám. Stalo se vám někdy, že některé náboženství, rituály nebo tradice vám připadaly zvláštní? Ano, samozřejmě, společnost tvoří lidé, ale lidé různí. A tito různí lidé také utváří normy - a proto jsou tak rozmanité.
Abych se konečně dopracovala k tématu. Ať se podíváme na normalitu z jakéhokoliv úhlu, vždycky zde budou nějaké odchylky. A já se ptám, proč si vytvářet předsudky? Když celý tento článek posunu nad hranice veškeré abstrakce a filozofování, není náhodu normální právě tyto odchylky utvářet?
Lidé, kteří se nějakým způsobem liší, nejsou ve společnosti šťastní, a když už jsou hrdí sami na sebe, minimálně se jich nátlak a odpor ze strany jejich okolí nějakým způsobem dotkne. Lidé by měli držet při sobě, a proto nechápu, proč ty jedince, jež jsou obecnému obrazu společnosti vzdálenější, trápit? Každý se dokážeme najít v určitém rozdílu oproti jiným, ať už je to osobní více, čí méně. Nikdy bychom se nechtěli octnout v kůži šikanovaných, nenáviděných, odstrkovaných či trápených (pokud se nejedná o další formu anomálie, heh, ale to už bych možná až moc filozofovala).
Proto drazí a milí conejáci (i neconejáci), mějte se rádi.

Miluj a budeš milován :))

Téma týdne: Předsudky

SumaSumárum - Leden

2. února 2015 v 15:27 | Coneja |  Informace


Ahoj milí conejáci! ;))
Jak jste si zajisté všimli (už podle názvu ;)), tento článek bude tak trochu z jiného soudku :).
Rozhodla jsem se, že by bylo hezké, kdyby měl můj blog trošičku systém, alespoň, co se týče čísel a jeho "úspěšném" růstu ;). Každý měsíc by měl vyjít článek s názvem SumaSumárum, vím, že se to píše zvlášť, ale trocha anomálie nikdy neuškodí ;). Zhodnocení se bude skládat z několika aspektů a to - návštěvnosti, článků, anket a ostatních úspěchů (jestli nějaké budou :))
Doufám, že to bude motivavat jak mě, tak i vás a společně tento blog bude kvést do krásy :)).
Proto vám nabízím měsíční přehled pro měíc leden 2015 :).

Návštěvnost


Leden 2015
DenNávštěvy
1.32
2.33
3.115
4.112
5.73
6.52
7.60
8.45
9.23
10.85
11.88
12.51
13.56
14.57
15.27
16.33
17.34
18.44
19.38
20.40
21.43
22.36
23.30
24.51
25.72
26.57
27.45
28.65
29.33
30.38
31.29
Celkem za měsíc
1597
Celkem
1992

Je mi jasné, že nebudete pročítat konkrétní dny a čísla, ale i tak je to nádherné a já vám moc děkuji :))

Průměrný počet návštěv za den = 48,41

Pravda je, že na začátku měsíce se to vyšplhalo až k 70, ale chápu, že bylo pololetí a obecná nechuť k jakékoli činnosti, tak vám přesto moc děkuji, na to, že je blog v provozu měsíc je to skvělé! :)

Články

Nejkomentovanější články
1. 62 komentářů = Zeptej se :)
2. 32 komentářů = Svět pod lištou
4. 26 komentářů = Popelka :)

Neuvěřitelná zpětná vazba :) .. Já osobně si mnohem více cením komentářů, než samotnách návštěv. Děláte mi obrovskou radost, děkuji! :)

Počet zveřejněných článků za měsíc = 22

Počet povídek
Jednorázových = 1
Na pokračování = 1
Celkem: 2

Ankety

1. 45 hlasů = Svým úsměvem si rozveselil(a) .. Hlasovat můžete zde
2. 19 hlasů = Stojíte o další díly Caitlyn? .. Hlasování ukončeno
3. 11 hlasů = Jaký je vás oblíbený alkoholický nápoj? .. Hlasovat můžete zde

Ostatní úspěchy

1. Článek Ten, jenž můj obdiv sklízí a pod brýlemi se schovává byl nominován na článek tématu týdne - objevil se na hlavní straně blogu tématu týdne!
2. Článek Svět pod lištou byl vybrán komisí autorů z blogu tématu týdne a uveřejněn na jeho hlavní straně!

Jsem opravdu vděčná všem fanouškům a fanynkám za jejich přízeň. Chtěla bych poděkovat všem čtenářům Caitlyn, jelikož ta, se už na vás těší a za nedlouho bude uveřejněn další díl :). Opravdu vás zbožňuji za obrovskou podporu, která mě naplňuje energií a otivací.

Děkuji vám všem!!

Vaše CONEJA ;))

Caitlyn 18

1. února 2015 v 19:09 | Coneja |  Caitlyn

Jak jsem slíbila, je prvního a je tu nová Caitlyn! :)