close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Caitlyn 19

7. february 2015 at 17:33 | Coneja |  Caitlyn

Jak jsem slíbila, máte tu Caitlyn. Pomalu se chýlí ke konci, ale nezoufejte, pár dílů tu s námi ještě pobude! :))

"Miláčku.." Přiběhl za mnou Dean a hned mě odtáhl do soukromí.
"Deane, já .. nevím, Cam, jedna holka..." Třásla jsem se a usilovně plakala.
"Vím, lásko, řekli mi to, než mě sem pustili." Padla jsem mu do náruče. Měla jsem dojem, jako bych to už někdy zažila. Opřela jsem se o Deanovo rameno a bolest se ze mě odplavovala v podobě nekonečných hektolitrů slz, co mi proudily z očí. Proč zrovna Cam? Měla jsem na ni ještě tolik otázek. Když tehdy byla u mě doma, přísahala jsem si, že ji jednou z této situace dostanu. Na všechno bylo moc pozdě, ale jedna věc byla jasná - Jeremy půjde sedět, ať už se předtím stalo cokoliv.
Hodiny ubývaly, jako měsíce a týdny, jako roky. Cam mi neustále ležela v hlavě, ale i přesto jsem prolezla do dalšího semestru, zkoušky byly za mnou.
V sobotu jsem poklidně ležela na gauči a četla si knížku, kterou mi kdysi dal Frank. Nebyla moc záživná, ale neměla jsem co dělat. Abby se ještě učila, jelikož jí zkouškové trvalo o něco déle a já nechtěla být sama, tak jsem se aspoň prodírala příběhem společně s hlavní postavou té knihy. Najednou zazvonil zvonek.
"Caitlyn, ty jsi blonďatá!!" Zakřičel rozjařený klučina, který mi skočil kolem krku, hned jak jsem otevřela dveře.
"Ehm.. ahoj." Zůstala jsem stát a přátelsky ho pohladila po ramenou. Za ním stála máma a usmívala se na mě.
"No, tak tady ti ho vedu." Vůbec jsem nechápala, co to má znamenat, a tak jsem lehkým posunkem mámě naznačila svou nevědomost. Najednou mi to došlo, ten dopis! Tmavovlasý chlapec mi byl velice podobný, když mne objímal, cítila jsem, že tohle objetí znám. Mohl to opravdu být můj syn?
"To je tvůj malý bráška Adam. Nechám vás chvíli o samotě, můžu si uvařit kávu?" Máma ani nečekala na odpověď a pomalu odkráčela do kuchyně. Malý bráška? Takže Cam nelhala, opravdu jsem měla rodinu.
"Moc jsi mi chyběla." Pořád mě svíral v náručí.
"Proč si se neozvala? Vím, že jsme se občas hádali, ale myslel jsem, že mě máš pořád ráda." Ukáplo mu několik slz. A co teď? Jak vysvětlit malému dítěti, že nemám vůbec o ničem ponětí? Dokonce ani o tom, jak se jmenuje.
"Víš, bylo to trochu složitější." Nervózně jsem se podrbala na krku.
"Paní Daria říkala, že jsi na mě prý zapomněla."
"Pojď, posaď se," dovedla jsem ho na gauč, "nevím, jak ti to mám vysvětlit, ale sestřičce se dřív něco stalo a od té doby si vůbec nic nepamatuje." Začala jsem mluvit ve třetí osobě, příšerné, ale třeba to to dítě lépe vstřebá.
"Asi bude chtít čas, než se znovu poznáme, ale já věřím, že to bude skvělé, připadáš mi, jako hrozně milý kluk."
"Něco stalo? Ty už si to nepamatuješ?" Seděl a skoro se nehýbal. Nevěděla jsem, co říct. Najednou začal plakat.
"Jak si tohle můžeš nepamatovat? Tobě máma s tátou nechybí?" Chtěla jsem ho nějak utěšit, ale neměla jsem nejmenší tušení, jak pracovat s dětmi. Asi jsem zvolila tu nejhorší variantu.
"Máma s tátou?" Možná to byla jen nečekaná reakce, nicméně výběr to byl zaručeně špatný. Adam se ještě víc rozplakal a objal mě okolo pasu. Po několika minutách pláče začal konečně mluvit.
"Byl přece večer. Chtěla jsi jít někam ven, ale táta tě zastavil v pokoji. Zrovna jsem v tom pokoji seděl u počítače a hrál hry. Začali jste se s tátou hrozně hádat.
"Caitlyn? Můžeš mi vysvětlit ten pokoj?" řekl táta.
"Co chceš? Brácha tu sedí a hraje, no a co, chystám se ven, jdi mi z cesty."
"Jak to se mnou mluvíš? Měla jsi ho pohlídat, starat se o něj, než s mámou přijdeme, víš přece, že má teď počítač na týden zakázaný, kvůli té poznámce, ze školy! To, že na tebe jsme si nedávali příliš pozor, ještě neznamená, že nám zkazíš i druhé dítě."
"To si vyřiď s ním. A teď už mi dej pokoj."
"To chceš jít ven takhle oblečená? Zbláznila ses? Vždyť to přímo láká k tomu, aby tě někdo přepadl!" Měla jsi na sobě krátkou sukni a tátovi se to nelíbilo.
"Jo! A co když chci, aby mě někdo přepadl? Nestarej se o mě a nech mě jít!"
"Hele, dělej si, co chceš. Mně už je to jedno, ale chci, abys věděla, jak tohle mámu ničí. A teď tady na mě útočíš ještě před malým bráškou, nepřijde ti to trochu nezodpovědné?"
"Tys tady na mě začal křičet, zmiz už!" Popadla jsi kabelku, ale potom přišla máma do pokoje.
"Ahoj, Caitlyn, proč tady na sebe s tatínkem tak hulákáte?" Z ničeho nic jsi na ni začala křičet taky.
"Už vás mám plný zuby! Otec mě nechce pustit ven, už jsem sakra dospělá, nechceš mu říct, ať už mě konečně nechá na pokoji?!"
"Moc jsi nás o tom nepřesvědčila, podívej se, o bráchu ses nepostarala, měl už dávno být v posteli. A ty tvoje noční výlety mě už taky přestávají bavit."
Potom jsme uslyšeli zámek od pokoje. Někdo nás zamknul a zapálil dveře. Požár se rychle šířil a rodiče zůstali uvěznění mezi zamčenými dveřmi a plamenem uprostřed pokoje. Tehdy jsi mě popadla za ruku a vyskočili jsme oknem. Spadla jsi přímo na hlavu, protože jsi mě držela v náručí, aby se mi nic nestalo. Myslel jsem, že jsi taky umřela, protože ses nehýbala a nemluvila jsi se mnou. Sousedi začali volat hasiče, ale naše rodiče už nezachránili. Odvezli tě někam pryč a mě taky. Skončil jsem v Herbondském dětském domově. Potom jsem o tobě neslyšel, až do té doby, než za mnou nepřišla policie."
A najednou jsem si vzpomněla. Tohle bylo to trauma, které mě tížilo celý rok. Vzpomněla jsem si na svoje rodiče, na svého brášku, na celou svou minulost.
"Už si vzpomínám." Zašeptala jsem a pohladila jsem Adama po vláskách. Chvíli jsme jen tak seděli a plakali. Ve dveřích jsem zahlédla chápavý pohled Darii, jak na mě kýve hlavou a zavírá. Spadlo mi ze zad obrovské břemeno a konečně jsem to byla zase já - Caitlyn DeBoorová.
Večer jsem uložila Adama do postele. Musel být z té cesty vyčerpaný. Pohladila jsem ho po vlasech a zůstala s ním, dokud neusnul. Ještě chvíli jsem na něj koukala. Vypadal úplně, jako táta a já jsem byla šťastná, že aspoň tahle podoba mi zůstane na očích, i když už rodiče nejsou. Věděla jsem, že to všechno, co mi řekl a to všechno, na co jsem si vzpomněla, byla práce Jeremyho. Ještě nevím, co s tím budu dělat, ale já se tomu parchantovi pomstím. Zavraždil mi rodiče a málem i mého bratra a nic jiného si nezaslouží. Nová Caitlyn už spřádá plány a je si jistá, že spravedlnost vyjde na jevo - za mámu, za tátu, za Cam, i za mě!

Pokračování příště

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Sabinee Sabinee | Web | 7. february 2015 at 20:59 | React

Prostě dokonalé, už jsem se s ní normálně zžila, doufám že přijde něco nového, když tady s námi nebude Caitlyn :)

2 Leeri Leeri | Email | Web | 7. february 2015 at 22:43 | React

Moc pěkné, úžasné! :-)

3 Nessi Nessi | Email | Web | 7. february 2015 at 22:44 | React

Boží :3 ... miluju simsi :O

4 nipplesims nipplesims | Email | Web | 7. february 2015 at 22:47 | React

Krásné ;-)

5 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 8. february 2015 at 9:52 | React

Děkuju vám všem ^^

6 Kikuš:) Kikuš:) | Web | 9. february 2015 at 14:20 | React

Super :)

7 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 9. february 2015 at 15:59 | React

[6]: Děkuji :)

8 Daewoo, Dawee Daewoo, Dawee | Web | 11. february 2015 at 21:12 | React

ÚÚÚžasný příběh! Těším se na pokračování. :))

9 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 12. february 2015 at 16:42 | React

[8]: Děkuji ti :)

10 Zuzi :) Zuzi :) | Web | 17. february 2015 at 16:35 | React

Moc pěkné.. jen tak dál:)

11 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 17. february 2015 at 19:54 | React

[10]: Děkuji ti :))

12 vaja121 vaja121 | 21. february 2015 at 21:18 | React

Úžasný! :)
Pokračuj

13 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 21. february 2015 at 21:46 | React

[12]: Děkuji ti ! :))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama