Caitlyn 20

22. února 2015 v 16:12 | Coneja |  Caitlyn

Jak jsem slíbila, další Caitlyn je tu! :)) Popadněte kapesníky a jde se číst! :D :3





Uběhlo několik měsíců a letní semestr se pomalu chýlil ke konci. Sluníčko pražilo a upocení studenti se třásli před zkušební komisí a potili se ještě víc. Během celé té doby mi bylo skvěle. Abby mě tahala po všech možných akcích, Dean mě zahrnoval láskou a bolest ze ztráty Cam a rodičů se stávala už jenom vzpomínkami. Mohla jsem konečně normálně žít. Psala jsem si s Adamem a Dariou, která se ho mezi tím ujala a starala se o něj, jako tehdy o mě. Adam mi často kreslil obrázky, a tak jsem si ty nejpovedenější vystavovala vedle postele. Těšila jsem se, až opět pojedu domů a se všemi se uvidím. O Frankovi jsem skoro neslyšela a moje city k němu byly značně minimalizovány. Byla jsem sebevědomá a nabitá energií, která čerpala ze všech mých blízkých a hlavně jsem byla pevně odhodlaná k udání Jeremyho. O své minulosti s ním jsem vám sice ještě neřekla, ale věřte mi, že to nebylo nic pěkného.


Odpoledne jsem byla domluvená s Deanem, že se potkáme. Dělal dnes poslední zkoušku a já byla napjatá, jak mu to dopadne. Posadila jsem se na kašnu před univerzitní budovou. Horký letní vánek mě hladil po zádech a sluníčko mi rozpalovalo kůži na hlavě. Uchýlila jsem se do stínu fontány a nechala se osvěžovat drobnými kapkami vody, které z ní odstřikovaly.


Za nedlouho se v dálce objevil Dean.
"Ahoj, kde pak máš oblek?" Postavila jsem se k němu.
"Stihl jsem si ještě zajet domů a převléknout se, v tomto vedru bych to asi dlouho nevydržel." Setřel si zpocené čelo a políbil mě na tvář.
"Tak povídej, jak jsi to zvládnul?"
Dean se na mě chvíli mlčky zahleděl. Měl kamenný výraz a jeho oči mířily přímo do těch mých. Nejednou se mu lišácky pozdvihly koutky úst a popadl mě do náruče.
"Mám to! Je ze mě magistr!"
Byla jsem za něj moc šťastná. Nadšeně vyprávěl o průběhu celé zkoušky a bujel z něj optimismus a radost. Nicméně poté přišel bod zlomu.


"Podívej se miláčku, dostal jsem skvělou nabídku v této nemocnici, jako pomocný fyzioterapeut. Drželi mi tam už pár měsíců místo, než dostuduji. Sice to zatím není žádná vysoká liga, ale hnedka po vysoké člověk nemůže nic velkého čekat. Každopádně, když se mnou budou dostatečně spokojení, mohl bych šplhat výš a výš a začít konečně dělat to, co jsem vždycky chtěl." Ruce se mu třásly a ukázal mi mapu, na které byla tlustou červenou fixou zvýrazněna poloha nemocnice. Když přejížděl prstem po mapě, přešel hranice, spoustu měst, řek, kopců a další hranice. Ruka se mu zastavila až na onom zmiňovaném bodu.
"Páni, je to hrozně daleko." Zesmutněla jsem.
"To nevadí, lásko, můžeš jet se mnou. Přestěhujeme se tam, je to do nemocnice asi deset minut cesty autem, můžeme se usadit, třeba se i vzít. Nelíbilo by se ti to?" Hlavou se mi promítala spousta myšlenek. Nemůžu přeci odjet. Potřebuji dostudovat školu, nemůžu opustit svého brášku, aspoň ne znovu. Musím očistit spravedlnost a obhájit svoje rodiče, bylo to tak komplikované.


"Deane, já nemůžu jet pryč." Podívala jsem se na něj. Jeho nadšení a euforie, jako by se rázem vytratila.
"Proč ne? Jestli jde o školu, můžeš přeci studovat dálkově." Stál jako opařený.
"Nejde jen o školu. Mám přece rodinu, bratra, chci pomstít svoje rodiče a dostat Jeremyho za katr. Nemůžu teď Adama opustit, víš, že mi každý týden posílá svoje obrázky."
"Ale co bude s námi? Taková příležitost se mi už nikdy nenaskytne." Přistoupila jsem k němu blíž a položila mu ruce na jeho paže.
"Když jsme spolu začínali chodit, věděli jsme, že to jednoho dne přijde - ty končíš, já začínám. Nemůžu po tobě chtít, aby ses vzdal svého snu, ale ty po mně nemůžeš chtít, abych opustila všechno, co mám."
"Věděli? Já jsem nepočítal s tím, že bys mě opustila. Doufal jsem, že spolu začneme žít a že třeba jednou založíme i rodinu." Strnul a zkameněl, jeho tvář mi připomínala antické hrdiny - nádherné a bez výrazu.
"Poslouchej mě, jestli je náš úděl být spolu, osud nás od sebe nerozdělí, i kdybychom měli být nějakou chvíli bez sebe. Ty začneš žít svůj sen a já dořeším všechny záležitosti a začnu jej žít taky, jen o něco později."
"Ty jsi můj sen, Caitlyn." Vytrhl jsem mi z dotyků.
"Jestli to tak má být, jednou budeme spolu. A třeba napořád." Samotnou mě tato situace trápila, ale jinak to bohužel nešlo.


"Pojď sem." Přitáhla jsem ho znovu k sobě.
"Přijdeš mi alespoň na promoci? Bude za měsíc, asi začátkem července." Jeho ruce mi sjížděly po lopatkách a z letmých dotyků se stávalo bolestné sevření.
"Nemůžu ti to slíbit. Myslím si, že by nebylo dobré se teď vidět, mohlo by nás to zbytečně oba trápit. Když mě uvidíš znova, nepřestaneš mě milovat."
"Ale já tě nechci přestat milovat." Položil svou hlavu na mé rameno.
"Nemusíš přestat, stačí, když počkáš, až nastane správná doba. Zavři naši lásku do pomyslných dveří, ona se sama ozve, až bude vhodný okamžik." Poslední pohlazení po mých zádech mě po několik dalších týdnů doprovázelo ve snech. Milovala jsem ho, ale i přesto to muselo skončit.
"Nechci vidět, jak odcházíš, nechci, abys mě opustila." Držel se mě jako klíště. Usmála jsem se na něj.
"Zavři oči." Políbila jsem ho lehce na čelo. Možná jsem v něm probudila kapku naděje, ale ztratila jsem se rychlostí větru. Neotáčela jsem se dozadu, pořád tam stál, ale i přes jeho zavřená víčka jsem cítila na zádech jeho pohled.


Doma jsem seděla jako přibitá a plakala jako želva. Udělala jsem správné rozhodnutí? Brzy se do dveří dovlekla Abby, která také zrovna nesršela dobrou náladou.
"Ahoj, Caitlyn," řekla sklesle, "představ si, že jsem se dnes dozvěděla, že na zítřejší zkoušku dostanu Gerisona. Nemám nejmenší šanci, je to hroznej vůl, vyhazuje skoro každýho." Přisedla si ke mně a povšimla si mého nářku.
"Co se stalo? Taky nějaká zkouška?"
"Dean." Utřela jsem si oči a posadila se rovně.
"Co ti provedl?"
"Rozešli jsme se."
"To je mizera, já mu dám. Neboj, V půlce července máme jet na tři dny na fesťák, ten si to slízne."
"Ne, není to jeho vina. Já jsem se s ním rozešla."
"Tak proč brečíš? Jak ho znám, vezme tě zpátky."
"Musela jsem. Udělal poslední zkoušku. Po promoci jede pracovat a je to strašně daleko. Nemůžeme teď být spolu." Abby mě pohladila po vlasech.
"Ale zlato. To bude dobrý. Život je ještě dlouhej, třeba až to tady skončíš, tak se zase potkáte. Pojď, vezmu tě někam ven, ať přijdeš na jiný myšlenky. A navíc, jak tě znám, až se tady zase sejdeme v září, ulovíš nějakýho prváka a ten ti ještě dlouho neuteče!"
Vykouzlila mi úsměv na tváři, a tak jsme vyrazily.
Budeš mi šíleně chybět, můj milovaný Deane.

Pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pokemon-kanto-adventure pokemon-kanto-adventure | 23. února 2015 v 14:04 | Reagovat

Pěkný, jen škoda, že se rozešli. snad se zase objeví.

2 Kristeen Kristeen | Web | 23. února 2015 v 14:28 | Reagovat

Pekný príbeh si vymyslela :) Ale pravda, škoda toho rozchodu :/

3 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 23. února 2015 v 17:25 | Reagovat

[1]: To se uvidí ;) :D

[2]: Děkuji ti :)

4 Tery♥ Tery♥ | E-mail | Web | 23. února 2015 v 19:26 | Reagovat

Moc pěkný :) hezky napsaný, vážně ! :)

5 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 23. února 2015 v 21:46 | Reagovat

[4]: Děkuji ti :))

6 Lulu Lulu | Web | 5. března 2015 v 10:28 | Reagovat

Konečně jsem se dostala k tomu si to přečíst :D Hltala jsem řádky jak nejrychleji to šlo. :D Bezvadný pokračování =) =) Doufám, že se ten bastard dostane za mříže! :))

7 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 5. března 2015 v 18:51 | Reagovat

[6]: To jsem ráda, děkuji ;))

8 Daewoo, Dawee Daewoo, Dawee | Web | 12. března 2015 v 11:55 | Reagovat

Moc krásný příběh! :-)

9 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 12. března 2015 v 17:08 | Reagovat

[8]: Díky :)

10 Vall Vall | Web | 17. března 2015 v 14:16 | Reagovat

Ahoj,
mrzí mě, že se rozešli. Každý chce ale něco jiného, no.
Zase pěkně napsané a krásně jsi se rozepsala.
P O K R A Č U J ! :-D  ;-)

11 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 17. března 2015 v 20:38 | Reagovat

[10]: Děkuji, děkuji :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama