Březen 2015

Povídky na pokračování

31. března 2015 v 19:03 | Coneja
Název: Caitlyn
Stav: Dopsaný
Anotace: Dívka trpící retrográdní amnézií. Příběh o boji s myslí a citem, o boji s minulostí.
Čti: Zde

Název: Otrok
Stav: Dopsaný
Anotace: Příběh otroka Claudia. Němý hoch, který je odkoupen bohatým pánem, jaký bude jeho život?
Čti: Zde

Název: Svodidla
Stav: Rozepsaný
Anotace: Veronika je dívka žijící svůj běžný stereotypní život se svým milovaným přítelem Ondřejem. Jako většina mladých žen lpí na svém vzhledu, a proto se rozhodne chodit pravidelně cvičit. Dostane se na hodinu jógy tak stejně náhodně, jako Tomáš - neznámý kluk žijící ve městě. Vybere si milujícího přítele, nebo vášnivé neznámo?
Čti: Zde

Jednorázová tvorba zde


Caitlyn 24

28. března 2015 v 9:56 | Coneja |  Caitlyn
A je to tu drazí Conejáci :)) .. poslední díl Caitlyn. Caitlyn i její přátelé se s vámi loučí, doufám, že se vám komiks líbil ! :)

Intermezzo - Promítání

26. března 2015 v 23:53 | Coneja |  Brněnská mafie
Cari amici,
Opět přispívám do série článku Brněnská mafie, dneska s první mafiánskou akcí, na které jsem byla :). Doufám, že se budete bavit ;)).

Otvíráme pekárnu
Končila jsem ve škole docela pozdě a ještě jsem se musela stavovat do svého nového domova - k příteli. Naštěstí jsem s sebou měla svého železného bleska, a tak jsem byla doma oproti poměrům MHD docela brzy. Kamarádka, která se mnou na večerní intermezzo šla, přinesla těsto, sýr, rajčata, kečup a nějaké ty bylinky a náš projekt "mini-pizza" se mohl rozjet naplno :). Chtěly jsme pomoct hlavním organizátorům a přispět něčím skromným do přítomného bufetu. Známe se už úplně od malička, a tak pečení bylo velice zajímavé, a ačkoliv pizzy byly samozřejmě slané, shodly jsme se na tom, že můžete být příšerní pekaři a zprasit všechno, na co sáhnete, ale když do toho nacpete čokoládu, dá se to sníst vždycky. Napekly jsme jen dvě krabičky, protože náš tlačil čas a konečně jsme vyrazily do mafiánského podsvětí!

Geniální film, výborné jídlo a úžasní lidé
Určitě se už všem z nás stalo, že jsme přišli do společnosti a cítili jsme se odstrčeni, nesví a mimo dění. Většinou jsme se uvelebili někde v koutku a snažili se vyhýbat jakémukoli očnímu kontaktu. V naší mafiánské komunitě se tohle neděje nikdy! Hned jak jsme vstoupily do budovy fakulty, sympatičtí mladíci v oblecích nás už vítali a posílali na místo promítání. Hned po položení našich krabiček s mini-pizzami se rozběhla velká "fronta" na jídlo a všichni se příjemně bavili mezi sebou. Zpočátku jsme si povídaly se dvěma slečnami o našich obětech či vrazích a vyměňovaly jsme si tipy a rady na jejich možné zavraždění. Proběhla i menší konverzace s organizátory - obzvláště s jedním, který se nechal ostříhat a shodil brýle a páni, tomu to slušelo. Ačkoliv já brýle na pánech ze zásady upřednostňuju :D! Kápo spustil film - Millerova křižovatka a z hlediště se ozývalo tiché chroupání, chichotání a němý úžas. Film byl naprosto parádní, zajímavý a mafiánská tematika v něm hrála značnou roli. No co víc si přát!

V lampě je duch!!
Po skončení filmu jsme se opět s kamarádkou uchýlily k bufetu a k hlavním organizátorům. Přidal se k nám i jeden kluk a musím uznat, že jsem se tu zbylou půlhodinku náramně bavila. Nicméně jsem si dnes večer kvůli umělým řasám nevzala brýle, a tak jsem docela dobře demolovala své okolí. Několikrát jsem rozlila pití a jako hřeb celého večera jsem shodila lampu, která se roztříštila na maličké kousky. S ostatními jsme všechen ten svinčík uklidili, a ač jsem si chvíli připadala jako naprostý blbec, ostatní se nad tím jenom zasmáli a já se cítila opět o mnoho líp. Nicméně prokletá lampa řádila dál. Dvěma dalším pánům se podařilo opět zbytky lampy převrhnout, či shodit, a tak jsme ji v rámci rituálu uložili někam pěkně daleko a zábava mohla pokračovat. Jelikož má kamarádka doma docela problémy, vystřelily jsme na MHD a za necelou půlhodinku jsme byly doma.

Úžasné, úžasné, ÚŽASNÉ !! Bohužel jsem nestihla akci včerejší, jelikož mě zlobil tlak a dolehly na mě mdloby. Nicméně další akce by měla proběhnout v úterý a já pevně doufám, že se s vámi budu moct podělit o další perfektní zážitek! :)

Arrivederci,

Vaše CONEJA ;)

Mortui vivos docent

24. března 2015 v 17:44 | Coneja |  Téma týdne

Mrtví učí živé. No není tomu tak? Kolik lidí, kteří opravdu něco dokázali, objevili nebo odhalili, žijí a kolik jich je mrtvých? Pokuste si představit průměrný volejbalový míč. Zhruba 23 metrů od něj leží maličká modrá lentilka. A tu my nazýváme Země. Asi šest a půl centimetru od této modré lentilky leží ještě menší lentilka - Měsíc, kam z hlediska lidského bytí dosáhlo veškeré fyzické lidské poznání. No není to fascinující?

Malý chlapec sedí schován ve stínu velkého balvanu a kreslí si klacíkem v půdě. Sleduje zvířata, která se plíží okolo něj. Usmívá se na matku, co třídí jednotlivé bobule neznámého rostlinstva do malých hromádek. Otec přikládá hromadu dříví do ohně, kde se brzy bude opékat další ulovené zvíře. Chlapec má již hlad, když v tom ho jeho sestra popadne za paži a celý kmen se hromadně modlí k bohyni hojnosti, jejíž velká socha ční nad hlavami všech obyvatelů primitivní společnosti.

Malý chlapec sedí schován ve stínu dřevěného vozu plného sena a kreslí si klacíkem v půdě. Sleduje své starší bratry, jak zorávají rozhlehlé pole. Usmívá se na matku, co v malé světnici krájí zbytky chleba na večeři a skládá jej do drobných talířků. Otec znaven úsilím zorává pole taktéž a klaní se před bohatou šlechtou objíždějící zmíněná pole pro kontrolu svých poddaných. Chlapec má již hlad, když v tom ho jeho sestra popadne za paži a pohlavkem jej potrestá za to, že místo práce sedí za vozem a kreslí si klacíkem v půdě. Celá rodina se večer sejde u večeře, kde se modlí za dary boží a s chutí se pustí do skromného jídla, hned po utnutí modlitby slovem "amen".

Malý chlapec sedí schován ve stínu parního stroje a kreslí si klacíkem v půdě. Sleduje spoustu mladých vědců, za kterými stojí mnoho mužů v buřinkách a uznale je plácají po zádech. Usmívá se na matku, která k němu míří, aby jej odvedla domů. Otec stojí u parního stroje a konverzuje s ostatními pány o mnohých vědeckých poznatcích. Chlapec má již hlad, když v tom ho jeho sestra popadne za paži a odvede jej společně s matkou domů. Celá rodina se uchýlí ke stolu a se zalíbením v očích se zakusuje do hřejivého pokušení.

Malý chlapec sedí schován ve stínu rozpadlé chaloupky a kreslí si klacíkem v půdě. Sleduje spoustu svých kamarádů, kteří jsou odváděni pryč do velkých černých vozů. Neusmívá se na matku, protože ta byla odvedena několik měsíců před tím. Otec se třese a s hrůzou ukrývá svého malého synka. Chlapec má již hlad, když v tom ho příslušník německého nacistického oddílu popadne za paži a odvede jej společně s jeho kamarády do velkého černého vozu. Všechny děti pláčou a dožadují se svých rodičů a sourozenců, ale nikdo netuší, že tohle bude jejich poslední cesta.

Malý chlapec sedí schován ve stínu červené vlajky a kreslí si klacíkem v půdě. Sleduje spartakiádu a nekonečné fronty v obchodech. Umívá se na svou matku, která si v Tuzexu koupila nové šaty. Otec ukazuje strážníkovi občanský průkaz a kryje za zády kvalitní maso, co dostal pod pultem. Chlapec má již hlad, když v tom ho jeho sestra popadne za paži a společně vyrazí do pionýrského oddílu. Večer se celá rodina sejde u zpráv, kde se zastřený hlas ozývá z černobílé televize.

Malý chlapec sedí schován ve stínu ploché televize a kreslí si prstíkem do zářícího tabletu. Nesleduje nic okolo sebe. Neusmívá se na svou matku, protože ta je celý den v práci. Otec je také v práci, a proto chlapec nevěnuje ani jemu svůj úsměv. Chlapec má již hlad, ale je moc líný na to, aby zaběhl do obchodu, a tak si pomocí smart phonu objedná jídlo z nejbližší pizzerie, když v tom ho jeho sestra popadne za paži a vyhodí ho ze svého pokoje. Večer se nesejde celá rodina u stolu, jelikož každý má něco na práci.

A co bude za dalších dvacet let dělat malý chlapec? Tímto článkem jsem chtěla říct, že se nemění svět, ale lidské myšlení. Možná bylo náboženství nahrazeno vědou a společná práce individuální, ale změnilo to podstatu lidského bytí? V době, kdy nás na našem úzamí nesužuje válka, režim ani negramotnost, kde se tedy stala chyba?

Bylo, je .. ale bude?

Téma týdne: Co bude dál


Veronika se rozhodla zemřít ... Not today

22. března 2015 v 21:01 | Coneja |  Brněnská mafie
zdroj - omlouvám se, nějak mi zlobí SD karta, příště snad už budou moje fotky ;)

Cari amici,
vítám vás opět v dalším článku z brněnské mafie. Zatímco již 7 mafiosů vypustilo svou zlotřilou duši, já stále ještě přežívám. Dnes jsem se poprvé pokoušela skočit své oběti po krku - bohužel neúspěšně. Nicméně si můžete přečíst, jak celá akce probíhala.

Prapodivné snění
Když už jste jednou mafiánem, jste jím tělem i duší - přes to nejede vlak. Během včerejší noci jsme se s přítelem uchýlili do měkké postele a po tom, co mi úspěšně kradl deku, se v mém mozku začaly odehrávat prapodivné události. Zdál se mi krásný sen o mé oběti. Procházela jsem dlouhou ulicí lemovanou oranžovými domy. Vstoupila jsem do jednoho z nich a bílou rukavičkou překvapila úplně cizí slečnu, která se se zděšením usmála a zaskočila do bytu v přízemí. Když jsem vyšla ven, pohádala jsem se s třemi důchodkyněmi. Snažila jsem se rozluštit název ulice, ale na místě, kde ho píší, se objevilo pouze příjmení mé drahé oběti. Potom nám do pokoje vkročila máma a veškeré snění a luštění bylo rázem pryč.

Dramatické slídění
Poprosila jsem kamarádku, aby šla vraždit se mnou. Přistoupila jsem k ní odpoledne do autobusu a mířily jsme kousíček za Brno - na místo, kde pracuje slečna Veronika - moje oběť. Byl to sympatický domov důchodců, do kterého jsme se bezmyšlenkovitě vrhly a začaly jej prohledávat. Bohužel, zastavila nás hned paní recepční. Namluvily jsme jí, že hledáme jiné služby, které tato budova také nabízela. Shodou okolností, jiné služby se nacházely úplně na druhé straně, než zmíněná slečna Veronika. Po několika minutách zmatených a výhružných pohledů sestřiček jsme se nenápadně vytratily ven. Každopádně paní recepční si s námi opět chviličku povídala. I přes to, že jsme vyšly, nechtěly jsme se vzdát. Přemluvily jsme místní uklízečku, která šla zrovna s odpadky do kontejneru, aby se na recepci nenápadně zeptala, jestli zde slečna Veronika vůbec pracuje. Paní uklízečka zjevně nepochopila, co znamená slovo "nenápadný", a tak z otevřených dveří hulákala na recepci, přičemž paní recepční nás potěšila svým východem ven a tak jsme se s otázkou "tak hledáte bazén, nebo Veroniku" dostaly do docela trapné situace.

Finální zklamání
Paní recepční nás poslala na druhý konec budovy, a jelikož domov vypadal ve všech patrech naprosto stejně, docela jsme zabloudily. Najednou se z přízemí ozývalo "Verunko, Verunko!" a my jsme věděly, že z toho nebude nic příjemného. Motaly jsme se po spletitých chodbách, když najednou se nám za zády zjevila přímo slečna Veronika s táckem léků a injekcí. Přátelsky jsem se jí dotkla s bílou rukavicí, přičemž na mě vytasila tu svou - obranu. Nejenže by samotná obrana neplatila už jen proto, že na mne zamávala až po aktu střelby, ale nošení rukavice na levé ruce je povoleno až při bezprostřední obraně, jelikož tančit si po domově s rukavičkami je značně nekorektní. Slečna Veronika se na mě ošklivě zamračila, zdrbala nás, že ji rušíme v pracovní době a po velice nepřátelském odchodu se zlotřile usmála a s větou "těšilo mě" naprosto uzemnila můj sekundární záměr - pozvat ji po práci na panáka.

Autobusové bloudění
Jelikož jsme se s kamarádkou cítily značně zklamány, odebraly jsme se na nejbližší zastávku autobusu. Začalo se stmívat a vzduch nabral ledových teplot. Jelikož jsme nebyly na území Brna, autobus jel až za půl hodiny. Po minutách mrznutí jsme konečně nastoupily do hřejivého vozu, nicméně potom přišel ten problém. Na přestupní zastávce jsme hrdě vystoupily a po úmorném zjištění, že v tom mrazu budeme ještě deset minut čekat, jsme si stouply do závětří a snažily se přežít. Samozřejmě jsme nastoupily do úplně špatného autobusu a tak nás čekal ještě výlet zpátky a hromada dalších přestupů. No nic, asi byl prostě jen den blbec.

Spřádání plánů
Ač moje drahocenná oběť zná tvář svého lovce, rozhodně své záměry neplánuji vzdát a hned jak budu moct, pomstím svoji důstojnost ;)), samozřejmě v přátelské sféře, snad nebude tak protivná, jako dnes. Již dnes si leštím svou rukavici a jsem si jistá, že po druhé už to prostě vyjde ... MUSÍ! :)

Arrivederci,

Vaše CONEJA ;))

Caitlyn 23

21. března 2015 v 9:28 | Coneja |  Caitlyn
Zdravíčko, conejáci a především čtenáři Caitlyn! ;) Jak jsem slíbila, je tu 23. díl, který je již PŘEDPOSLEDNÍ této povídky! :) ... Užijte si ho, seč můžete, Caitlyn se s vámi pomalu loučí :)

Brněnská mafie to roztáčí !!

18. března 2015 v 20:28 | Coneja |  Brněnská mafie

Cari amici,
Mám tu první díl mafiánské série i s mafiánským pozdravem, jelikož zaprvé anketa vyhrála na plné čáře a zadruhé dneškem začalo období paranoie, temných zákoutí Brna a zábavných večerů plných vražd a mordů. Je tu nová série článku - Brněnská mafie! Tentokráte 2015 ;).

Třicátá léta v márnici
Vzhledem k tomu, že jsem stále ještě trochu nemocná, ze školy jsem odešla o něco dříve, a to se mi taky hodilo. Po lehkém odpočinku doma na loži jsem vytáhla svůj milovaný kostým. Skládal se z nejpeprnějších mafiánských kousků - červených silonek, červené mašle do vlasů, červeného šátku, a aby té červené nebylo moc tak samozřejmě z černé sukně a mého oblíbeného černého korzetu - ano, je to ten z obrázku ;). Do toho jsem si elegantně natupírovala vlasy a nějaké ty nalepovací řasy taky byly ;). Vyrazila jsem do ulic a pravděpodobně díky hlubšímu výstřihu jsem si vysloužila pár volných míst v autobuse, nebo že by to bylo tím mafiánským gentlemanstvím? Úvodní sraz se konal v "márnici". Respektive poblíž patologie :D. Při vstupu jsme byli prohledáni špičkovým mafiánským týmem oděných do překrásných obleků, popřípadě buřinek. S úsměvem jsem se evidovala u slečen s boa a usadila jsem se do přednášecího sálu. Sálem se linula jazzová melodie z třicátých let a místnost se pomalu začala plnit mladými mafiány. Moje kamarádka a dva kamarádi přišli o něco později, ale usadili jsme se více méně pohromadě.

Pronásledování cizích? A už to začíná..
Když se k nám usadil udýchaný kamarád, vyprávěl nám geniální příběh o svém téměř pozdním příchodu.
Jako inteligentně vyhlížející člověk si samozřejmě dopředu našel vhodné spoje pro příjezd na úvodní sraz, nicméně si jaksi bohužel nezjistil adresu. Vzhledem k tomu, že v pokynech se psalo, že kostýmy jsou povoleny a my jako pravá mafiánská komunita samozřejmě kostýmy nepohrdli, se kamarád vydal za prvním elegantně oblečeným pánem s kloboukem. Shodou okolností to byl jediný kloboučník v okolí, který na sraz rozhodně neměl namířeno, a tak šel přímo o 180°opačně. Každopádně historka pokračuje. Jelikož je kamarád docela nápadný, vysoký a dlouhovlasý muž s bradkou celá skupina pozdě příchozích mafiánů se nenápadně vydala za ním. Ačkoli to mohlo vypadat jako letecké útoky (či chůze ze strany na stranu), kamarád se pochvíli odhodlal pána s kloboukem zeptat, kudy se tam teda vlastně dostane. Po tom co na ně nevěřícně zíral, zjistili, že je za pět minut půl a že jsou totálně špatně. Banda uřícených mafiánů sice lehce narušila stylovou atmosféru čekajících zločinců poklidně si čtoucích místní černobílý tisk, ale naštěstí jsme se všichni našli a tak úvod mohl začít.

Strach tě pohřbí už na začátku
Zprvu na přednášející stupínek přistoupil profesor místní fakulty a vesele nám povídal, jak je tato budova krásně stará, kolik lidí tu zemřelo, kde přesně jsou pohřbení a že tak v 99% zemřeli násilnou smrtí. Sál byl velký, bílý, děsivý a s vrzajícími kovovými stolečky. Pomalu se stmívalo a čím více se pan profesor hloubavě opíral do svého proslovu, tím více místní mafiánská sešlost tuhla na stoličkách a po čele jí stékal ledový pot smrti. Během jeho slov párkrát stihl okolo projít jeden z hlavních mafiosů a přenést přes záda "pytel starých novin", ze kterého nenápadně trčely znehybnělé nohy. Když pan profesor dokončil svůj nadmíru strašidelný projev, událo se několik organizačních záležitostí s nějakými těmi drobnými hereckými výkony. Po úplném skončení jsme se s kamarádkou místo čekání ve frontě "na oběti" uchýlily na toaletu. Respektive kamarádka se uchýlila na toaletu a já čekala sama v tom velkém bílém sále plném pohřbených mrtvol. No hrůza :D.

Afterpárty s kočičím mužem
Sice kamarádka spěchala do tanečních, ale řekly jsme si, že když už jsme se tolik fintily s našimi kostýmy, měly bychom je také předvést na finální afterpárty. Sice jsme si na začátku hry slíbily, že si v rámci zachování naší mafiánské hrdosti neprozradíme identitu našich obětí, nicméně hned, jak jsme vyšly z děsivého ústavu, tváře našich nešťastníků jsme už znaly obě dokonale - včetně jejich programu. Na afterparty jsme dorazily již s hodnotnými plány na jejich zamordování. Hospůdka byla krásná a tmavá. Opět se zde z gramofonu linula jazzová melodie, a jelikož je naše komunita milá a přívětivá, přisedly jsme si k prvním pánům, kteří měli u stolu volno. Jeden byl obzvláště výřečný, což kontrastovalo s druhým pánem, který tuto hru pojal velmi anonymně a celou dobu proseděl v našem kruhu s maskou kočičího muže a nevydal ani hlásku, jak promyšlené! Vysloužila jsem si svoji milovanou tequillu a velice milou servírku, ale po pár minutách musela kamarádka do tanečních a tak jsme to docela rychle zabalily. No nic, moje oběť i vrah běhají na svobodě, a proto je potřeba být silně ostražitý!

Arrivederci,

Vaše CONEJA ;)

Caitlyn 22

17. března 2015 v 13:46 | Coneja |  Caitlyn

Milí čtenáři Caitlyn, opět tu přicházím s dalším dílem :)). Jen vám chci říct, že zbývají ještě tři části, včetně této, takže komiks bude již brzy zakončen poslední - čtyřiadvacátou kapitolou :)). Užijte si ho! :)


10 věcí, které zažil každý kočičí milovník

15. března 2015 v 10:05 | Coneja |  Názory
Kočky a kocouři? Kdo by je nemiloval! Zdravím mií conejáci ;)))!
Dneska tu pro vás mám článek, a dokonce i s pěknou dávkou obrázků :). Doufám, že se pobavíte a necháte kočky, aby pohladily vaši duši ;). Směle do čtení! :)

Písmenkový pelíšek

Pokud vás váš drahý kočičí drobeček miluje, s radostí dohlédne na to, abyste se nepřepracovali. V momentě, kdy si celí unavení dojdete pro hrnek kávy do kuchyně, abyste přečkali další úmorné hodiny tvrdé práce na počítači, se váš drahoušek uvelebí na klávesnici. Nesnažte se jej odehnat, nemáte šanci!

Kožíšek na každém rohu

Že jste se právě oblékli do čerstvě vypraného bílého trička? Ha, ha, ha. Nikdy se vaše kočka nezatoužila přitulit jako právě nyní. Ať perete, smýváte, čistíte či oprašujete, kočičí chloupky by mohly sloužit jako lepící materiál.

Budíček

Je sobota, pět hodin ráno a vy jste ponořeni v nejkrásnějším snu svého života. Vaše tělo je nádherně uvolněné, únava vás už dávno opustila a nejradši byste lenošili téměř do oběda. Ale vaše kočka už má spánek za sebou. A koho o tom informovat? No samozřejmě vás! Těšte se na příjemné ranní buzení v podobě mňoukání, hlasitého předení, lovení vašich palců u nohou či vlasů a opravdu příjemných skocích po různých částech vašeho těla.

Čistič záchodků

A je to tady zas. I elegantní a krásné kočky musí své snězené granule někam uklízet. S ohrnutým nosíkem vyčistíte kočičí toaletu, že se leskne jako zrcadlo a exkrementy všeho druhu vyhodíte daleko od něj. Vaše kočka si toho samozřejmě cení, a tak vám během pěti minut nechá v záchodku další pěknou odměnu. No co, můžete začít od začátku!

Mňaaaau!

Ať je den nebo noc, vaše kočička si s vámi bude chtít povídat. A většinou docela nahlas. Když přijdete domů, lehnete si do postele, vaříte, pracujete, nebo se jen koukáte na televizi. Kočky jsou jednoduše společnice se vším všudy :))

Lovci našich srdcí

Jé podívejte, papírek! Nebo myš? A co se toho zkusit dotknout? Páni, ono se to pohnulo! Nečekejte, že kočky a kočičáci jsou jenom nějací povaleči, kteří budou spát svých obvyklých 16 hodin denně. Kočky to umí pěkně roztočit, když chtějí. Žádná myš, provázek, peříčko (a bohužel i pramínky vašich vlasů) nemají šanci!

Nakrm mě!

Pokud jste vašemu chundelatému miláčkovi nasypali plnou misku granulí, zaručeně nemáte vyhráno. Jakmile otevřete lednici plnou masa a mléčných výrobků, vaše kočička už bude směle čekat na lince a číhat, co a kde vám přesně odpadne. A když se tak stane? Než se stihnete otočit, už vám bude příst u nohou vděčností za to výtečné překvapení.

I see you

Kam se na naše mňoukavé kamarády hrabe soukromý Očko? To kočka je pravý detektiv! Přece jenom i to "očko" už má skoro ve jméně ;). Vaše kočka vás miluje, a tak nedopustí, abyste udělali něco, co ona sama nebude schvalovat. Každé vaše rozhodnutí elegantně posoudí, a jakmile se jí nebude líbit, svým mazlením, hraním, tulením a motáním se pod nohami vás zaručeně zastaví.

Promiň, miluji tě!

Každá kočka si ráda hraje a zlobí, a tak se občas stane, že nějaká váza, kytka, koberec, nebo záclona její dovádění tak nějak nepřežije. Jenže co teď? Kočka má průšvih. Ale i tak tyto drobné roztomilé mršky umí z těchto situací geniálně vybruslit. Když na to panička nebo páníček přijde, nahodí roztomilý výraz a začne se mazlit, jak se za celý život nemazlila. A my lidé? Nemůžeme odolat :)), kočky si jednoduše umí obměkčit naše srdíčka. Berme si z nich příklad!

Dupkání v pelíšku

Jak genetika praví, kočky jsou divokými šelmami. I přes dravou povahu a nelítostné číhání jsou něžnými tvory, co mají rádi své pohodlí. Pokud si vaše kočka vybere vaši postel, jako své místo na odpočinek, čekejte, že se také bude muset královsky uvelebit. Pěkně si místečko podupe, a pokud se uráčí, možná po delším zvážení zde uloží svou hlavu. Nicméně počítejte s tím, že dupkání je provázeno hlasitým předením a zdlouhavými očekáváními na pohlazení. Což v tři ráno jistě s radostí uvítáte.

No nemilovali byste je? :) Přeju krásný kočičí zbytek dne :))

Vaše CONEJA ;)

Brněnská mafie !!

10. března 2015 v 22:29 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

!! HLASUJTE V ANKETĚ POD ČLÁNKEM !!

Drazí amigos,
pro dnešek tu máme výjimečně elegantní oslovení, tak jak se po mafiánsku patří. Ráda bych vám přiblížila, ale hlavně vás pozvala na každoroční geniální akci v Brně - brněnskou mafii. A pokud nejste z Brna a okolí, nezoufejte, aspoň se čtením pro dnešek pobavte :)). A pokud o mafiánství opravdu stojíte, tato hra se koná i v Praze, ale rozebírat hodlám, jenom tu brněnskou :)..

Není mafie, jako mafie
V první řadě bych vás asi měla informovat, co to vlastně vůbec je :). Jedná se o městskou hru, nicméně nepleťte si ji s počítačovou hrou Mafie. Chcete na chvíli zažít pocit, jaké je to být vrahem, či bezbrannou obětí a zároveň neskončit v kriminále? Pokud máte rádi dobroudružství a rádi poznáváte nové lidi, tato hra je pro vás jako dělaná :)).

Jak se stanu mafiánem?
V první řadě musíte navštívit tuto stránku. Zde naleznete všechna pravidla a rady, ale já vám s radostí alespoň základ přiblížím. Z počátku si vyplníte svou hráčskou kartu, kde uvedete adresu, školu/zaměstnání a svůj každodenní harmonogram. Každopádně nemějte obavy, jen úplný blázen by do kartičky psal Kohoutova 33, ten barák s pruhovaným balkonem, ale vtip je právě v tom nechat popustit uzdu vaší fantazie a odpovědi pekelně zašifrovat. Takže například - Má adresa křičí každé ráno (kohout) zoufalým hlasem Kristových let (33). Vymyslet se dá v podstatě cokoli a řeknu vám, že už samotné vyplňování kartičky je velká zábava ;). Poté si počkáte pár hodin, či dnů, kdy nejvyšší kápové musí vaši kartičku schválit, pokud se tak nestane poradí vám, co doopravit a upřesnit, nicméně každý nad patnáct let se může zůčastnit :)). Gratuluji, nyní je z vás mafián!

Úvodní sraz
Na úvodním srazu se řeší čistě organizační věci, ale je nutné se ho zúčastnit. Na začátku odevzdátě svoji kartičku a sice si chvíli posedíte, budete poslouchat různá pravidla a otázky nadšenců, ale obdržíte krásnou bílou rukavičku za deset korun (pokud nemáte vlastní), která je neopomenutelnou součástí celé hry a bude vás po celou dobu provázet. A hlavně, dostanete kartičku svojí první oběti a to je skvělé! Také se můžete těšit na nějaké herecké výkony, krásný mafiánský plátek a velice příjemnou atmosféru, kterou prostředí mafiánských zákoutí dodává :). Také je nutno si připravit šedesát korun, jako hráčský poplatek, ale buďme rádi, bez něj by se nekonaly minihry a spousta organizačních aktivit. A nezapomeňte na nějaký ten mafioso kostým!

A jde se vraždit!
Nemějte strach, žádné násilí, brutality, ani střílení se nekoná. Mafie vždycky jedná s nadhledem a v rukavičkách, a proto se žádného krvelačného podřezávání nemusíte obávat. Můžete si elegantně prohlédnout fotku svojí první oběti a lehce na ni naznačit kříž, pro větší motivaci. Zkouknete její denní harmonogram a případné vzkazy pro vás (pro vraha!!). Vydáte se do víru velkoměsta a sledujete svoji ubohou, již téměř vámi usmrcenou oběť a hle! Právě nevinně stojí na autobusové zastávce a pročítá si jízdní řády - přišla vaše chvíle. Vraždí se následujícím způsobem. Vaši bílou kamarádku si nasadíte na pravou ruku a dotknete se vaší oběti. Při použití násilí, kopanců, kousanců, skoků, tahání, trhání, škubání a podobně jste diskvalifikování - přece jenom, nikdo nesmí pošpinit čistou práci mafiánského klanu. Obeť vám musí odevzdat kartičku se svou vlastní obětí a pomocí svého profilu na internetu zadáte kód usmrcného chudáčka a můžete vesele vraždit dál ;). Pokud třeba během hry zjistíte, že už je to na vás moc, nestíháte, nebo prostě máte jakýkoli důvod k předčasnému ukončení hry, lze i spáchat sebevraždu, ale nebudu to teď komplikovat ;)).

Vrah mě sleduje, co mám dělat?
Sice si spokojeně vykračujete po městě se zabijáckým úsměvem na tváři a v kapse mnete svou hebkou bílou rukavici. Nicméně nezapomínejme, že i vy jste zároveň obětí svého vraha. V těchto chvílích se budíte s hrůzou ze spaní, otáčíte se na každém rohu, schováváte se v davu a po uplynutí několika týdnů si můžete podat ruku se schizofrenií. Nicméně pro vaši obranu a ochranu, pokud spatříte svého vraha, nasadíte si rukavičku na levou ruku a směle mu jí zamáváte před obličejem. Vrah vás musí na půl hodiny přestat sledovat a vy máte výhodu, aspoň víte, jak váš žílohryzný nepřítel vypadá. Nicméně důležité upozornění - nosit permanentně rukavici na levé ruce je přísně zakázáno!

Minihry a záhrobí
Aby se celé město po dobu pěti týdnu pořád jen neklepalo strachy, naši geniální respektovaní kápové pořádají různé minihry, kde se zájemci mohou doslova a do písmene roztrhat žaludky smíchem a dýmovnicí. Dělám si legraci. Na minihrách se získává imunita, kde se navzájem mafiáni nesmějí vraždit. Miniher je spousta - například minulý rok byli soutěžící rozděleni na policisty a zlořády (dobrovolně) a snažili se zneškodnit, popřípadě uchránit bombu na jedné z fakult Masarykovy Univerzity. Co se týče záhrobí samotného. Pokud jste jedním ze "šťastlivců" a někdo jiný už vás stihne zadávit, můžete se angažovat i ze záhrobí. Pomáhat svým kamarádům spřádat kruté plány, psát do mafiánského časopisu, nebo dělat návnadu ostatním soutěžícím. A minihry jsou pro vás také otevřené! :)

A teď k blogu...
Velice se na tuto hru těším, a pokud by se zúčastnilo i několik z vás - fanoušků, zaručuji, že bychom se třeba mohli poznat i osobně, nebo podniknout nějaké mafiánské nakalosti :)). A těm z vás, kteří se nezúčastní bych ráda nabídla aspoň drobnou alternativu. Ráda bych z mafiánských záležitostí udělala sérii zážitků, povídek, humorných příběhů, reportů a nezapomenutelných situací tady na blogu. Proto se ptám, stáli byste o takovouto sérii? :)) Věřím, že byste se rozhodně pobavili, a proto vás žádám o hlasování v anketě pod článkem ! :)

Více informací o mafii zde
Pozvánka na brněnskou mafii zde
Pravidla zde
FAQ zde a zde

Těším se na vás!

Vaše CONEJA ;))

Zúčastnili byste se brněnské mafie?

Stojíte o přehled zážitků a událostí z této hry na tomto blogu? :)

Chtěli byste i nějaké fotky?

HLASUJTE V ANKETĚ POD ČLÁNKEM!! :)