Caitlyn 22

17. března 2015 v 13:46 | Coneja |  Caitlyn

Milí čtenáři Caitlyn, opět tu přicházím s dalším dílem :)). Jen vám chci říct, že zbývají ještě tři části, včetně této, takže komiks bude již brzy zakončen poslední - čtyřiadvacátou kapitolou :)). Užijte si ho! :)


Probudila jsem se celkem brzo. Venku se teprve rozednívalo a já opatrně sešla do kuchyně pro něco k snědku. Musela jsem přemýšlet. Konečně jsem se odhodlala zajít na policii. Kráčela jsem z domu po mokré rose a nasedla do auta. Chvíli jsem jen mlčky seděla a zírala na volant. Co teď? Mám tam opravdu zajet už dnes? Byla jsem nervózní, ale touha po pomstě otočila klíčkem v zapalování. Míjela jsem hromadu stromů, domečků, vil a odboček. Prudce jsem zabrzdila. Tuhle odbočku znám. No ano! Je to Jeremyho pronajatý sklad, který překopal na doupě neřesti. Pomaličku a tiše jsem dojela k obrovskému skladu. Zjevně jsem tu správně, jeho auto stálo před velkými vraty. Nahlédla jsem do jednoho z oken. Bylo dost špinavé, ale nějaké siluety tam byly. Tohle je moje příležitost. Odplížila jsem se zpět k vozidlu a razila na stanici.


Bloudila jsem velikou budovou se značnými obtížemi. Všude chodilo plno lidí, tak jsem doufala, že na sebe nepřitáhnu moc pozornosti. Najednou se přede mnou zjevil černý policista, který mě kdysi zatknul v mojí ložnici. Sklopila jsem zrak a snažila se působit nenápadně. Nicméně, nebylo mi to k ničemu platné.
"Dobrý den, slečno, hledáte někoho?"
"Ne, děkuji." Proklouzla jsem okolo něj, když mě najednou obratným pohybem uchopil za ruku.
"Vás já znám. Vy jste Caitlyn DeBoorová!" Blik cvak, chlapče. Hlasitě jsem polkla.
"Ano, ano. Víte, potřebuji s někým mluvit. No s vámi mluvit." Roztřásla se mi kolena. Policista se rozhlédl ze strany na stranu, potom si mě nevěřícně prohlédl a řekl:
"Dobře, fajn. Ale máme tu teď docela zmatky, takže pojďte se mnou do kanceláře," mávl na mě, "ale žádný hlouposti!"
Prošli jsme budovu skrz na skrz a policista mě dovedl do maličké místnosti s počítačem, která oproti jeho obrovským svalnatým ramenům vypadala ještě stísněnější.
"Tak co potřebujete? Víte, že bych tu měl na vás zatykač už minimálně za ten minulý útěk z vazby." Zamknul dveře, strčil si klíček do kapsy a nabídl mi místo k sezení.
"Ve skutečnosti to byl spíše únos než útěk." Posadil se naproti mně. Pozvedl obočí a popadl do ruky malý notýsek.
"A to vám to trvalo skoro rok, než jste za námi přišla?"
"To se vším souvisí. Předpokládám, že jméno Jeremy Finn je tu profláklejší, než kdejaká celebrita v Hollywoodu." Policista sebou najednou trhl.
"Prosím? Jeremy Finn? Vy o něm něco aktuálně víte?" Začal si dychtivě zapisovat poznámky do notýsku.
"Ano, proto jsem tady, děje se něco?" Popotáhla jsem si krátkou sukni.
"Nesmím podávat žádné informace," odmlčel se, "a už vůbec ne takovým výtržníkům, jako jste vy!" Pohoršeně sebou trhl. Opět se rozhlédl po místnosti a zmírnil sílu hlasu.
"Právě kvůli němu jsou tu zmatky. Dostali jsme nahrávku, na které brutálně někomu ublížil."
"To je mu docela podobné. Nicméně mám informaci o tom, kde se právě nachází." Policista na mě kývnul a doprovodil mě k policejnímu autu. V minulosti už jsem v něm párkrát seděla, ale vepředu jsem zatím neměla tu čest. Během cesty jsem kromě občasného navigování policistovi vyložila celý příběh. O naší minulosti, o necudném portálu, o vraždě mých rodičů, o únosu a také o vraždě Cam. Předala jsem mu několik dokumentů, které mi kdysi Cam donesla.
"Ten si to odskáče." Vypravil ze sebe policista po několika minutách mého monologu.

Když jsme dorazili k bývalému skladu, strážník jej několikrát obešel.
"Tady to znám." Jemně strčil do menších dveří, které se vyjímaly naproti těm velkým.
"Je to druhý vchod, počkejte tady, slečno DeBoorová."
"Ne! Stůjte!" Zakřičela jsem. Otočil se na mě s ukazováčkem před ústy. Ztišila jsem hlas.
"Nenechávejte mě tady, prosím. Jestli toho hajzla zatknete, chci být u toho."
"To nejde, slečno. Mohlo by se vám něco stát." Popadla jsem ho prosebně za paži.
"Prosím. Zavraždil mi rodiče." Policista na mě mávnul a lehkým gestem mi naznačil, ať jsem potichu a ať si na sebe dávám pozor.
Plížili jsme se podél stěny k místnosti na konci budovy. Když jsme došli blíž, rozpoznávala jsem Jeremyho hlas. Dveře byli pootevřené. Policista opatrně nahlédl dovnitř. Byla to ta místnost, ve které jsem naposledy točila. Jeremy se tam válel v posteli s nějakou štětkou a přivazoval jí ruku k podsvícenému okraji postele. Poznala jsem v ní onu tanečnici z baru, kde jsme tehdy vyjednávali. Policista se na chvíli zastavil - přemýšlel. Rukou mi naznačil, abych zůstala stát venku a vrhl se do místnosti. To je celý on - zjevně si užívá moment překvapení.

"Do prdele!" Zakřičel Jeremy a odmrštil dívku stranou. Vzhledem ke svému přivázanému zápěstí si jej musela ošklivě zlomit. Policista se mu vrhnul kolem krku. Šla jsem mu na pomoc. Vší silou jsem kopla Jeremyho do rozkroku a v bolestném reflexu, kdy se skrčil do pomyslného klubíčka, jsem ho konečně mohla pořádně uhodit do tváře. Obrátila jsem se na zraněnou dívku. Skuhrala bolestí a její zlomené zápěstí začalo modrat. Mezitím policista Jeremyho připoutal k topení a zavolal posily, včetně sanitky.

Policista pomohl zraněné dívce vymanit ruku z pout a obvázal jí zápěstí šátkem, který našel v šuplíku. Dívka si lehla znaveně na postel a se zbytky slz si mnula bolavé místo. Jeremy seděl přivázán k topení a marně se snažil dostat ze silného sevření kovových pout. Vyhrožoval, křičel a nadával, ale nebylo mu to nic platné, policie už byla na cestě.
Sanitka odvezla zraněnou dívku a posily zajistily dům. Policista nacpal Jaremyho do auta a společně jsme jeli zpátky na stanici. Jeremy celou cestu seděl vzadu za přepážkou, jako zvíře v kleci. Nadávání už ho unavilo a tak jen mlčel a zíral z okénka. Byla jsem nervózní, přece jen mít ho za zády je celkem nepříjemné, ale policista na mě spiklenecky mrknul a to mě aspoň trochu uklidnilo.
Ještě ten den proběhlo soudní řízení, jelikož času není nikdy dost a je lepší zarazit Jeremyho plány na útěk co nejrychleji. Svědectví bylo několik a soudce po relativně krátkém procesu udělal jasné rozhodnutí. Jeremy půjde sedět na tak dlouho, že ho vysvobodí maximálně vlastní smrt. V tu chvíli jsem poprvé viděla, jak Jeremy brečí, jako malá holka.

Pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vall Vall | Web | 17. března 2015 v 14:23 | Reagovat

Ahoj Conejo,
tak po delší době jsem zase na tvém blogu a četla jsem komiks.
Je opravdu suprový :) Moc se povedl.
Jsem ráda, že Jeremyho zavřeli! Dobře mu tak! Je mi líto té holky.
Těším se na pokračování.

2 Daewoo, Dawee Daewoo, Dawee | 17. března 2015 v 15:06 | Reagovat

Moc pěkný díl, jen je škoda že Caitlyn už bude brzy končit... :-? Jinak ten nový účes a oblečení Caitlyn sekne! :-) Teším se na pokračování ;-)

3 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 17. března 2015 v 20:39 | Reagovat

[1]: Děkuji ti :)) ... však si to zasloužil, zmetek ;)) :D

[2]: Děkuji ti :)) ... Sice vám zamává Caitlyn, ale doufám, že vás brzy přivítá někdo nový ;) ..

4 Daewoo, Dawee Daewoo, Dawee | Web | 18. března 2015 v 6:16 | Reagovat

[3]: Oka, už se těším! :-) Píšeš fakt moc pěkné příběhy. :-)

5 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 18. března 2015 v 12:34 | Reagovat

[4]: Moc ti děkuji :))

6 sarabessa sarabessa | 18. března 2015 v 20:06 | Reagovat

Tak to jsem nečekala. :D Co víc dodat...
a napsala sem ti někdy do komentářů že máš super desing blogu? Ta kočka je super. :D

7 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 18. března 2015 v 20:26 | Reagovat

[6]: Děkuji ti a děkuji ti ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama