Mortui vivos docent

24. března 2015 v 17:44 | Coneja |  Téma týdne

Mrtví učí živé. No není tomu tak? Kolik lidí, kteří opravdu něco dokázali, objevili nebo odhalili, žijí a kolik jich je mrtvých? Pokuste si představit průměrný volejbalový míč. Zhruba 23 metrů od něj leží maličká modrá lentilka. A tu my nazýváme Země. Asi šest a půl centimetru od této modré lentilky leží ještě menší lentilka - Měsíc, kam z hlediska lidského bytí dosáhlo veškeré fyzické lidské poznání. No není to fascinující?

Malý chlapec sedí schován ve stínu velkého balvanu a kreslí si klacíkem v půdě. Sleduje zvířata, která se plíží okolo něj. Usmívá se na matku, co třídí jednotlivé bobule neznámého rostlinstva do malých hromádek. Otec přikládá hromadu dříví do ohně, kde se brzy bude opékat další ulovené zvíře. Chlapec má již hlad, když v tom ho jeho sestra popadne za paži a celý kmen se hromadně modlí k bohyni hojnosti, jejíž velká socha ční nad hlavami všech obyvatelů primitivní společnosti.

Malý chlapec sedí schován ve stínu dřevěného vozu plného sena a kreslí si klacíkem v půdě. Sleduje své starší bratry, jak zorávají rozhlehlé pole. Usmívá se na matku, co v malé světnici krájí zbytky chleba na večeři a skládá jej do drobných talířků. Otec znaven úsilím zorává pole taktéž a klaní se před bohatou šlechtou objíždějící zmíněná pole pro kontrolu svých poddaných. Chlapec má již hlad, když v tom ho jeho sestra popadne za paži a pohlavkem jej potrestá za to, že místo práce sedí za vozem a kreslí si klacíkem v půdě. Celá rodina se večer sejde u večeře, kde se modlí za dary boží a s chutí se pustí do skromného jídla, hned po utnutí modlitby slovem "amen".

Malý chlapec sedí schován ve stínu parního stroje a kreslí si klacíkem v půdě. Sleduje spoustu mladých vědců, za kterými stojí mnoho mužů v buřinkách a uznale je plácají po zádech. Usmívá se na matku, která k němu míří, aby jej odvedla domů. Otec stojí u parního stroje a konverzuje s ostatními pány o mnohých vědeckých poznatcích. Chlapec má již hlad, když v tom ho jeho sestra popadne za paži a odvede jej společně s matkou domů. Celá rodina se uchýlí ke stolu a se zalíbením v očích se zakusuje do hřejivého pokušení.

Malý chlapec sedí schován ve stínu rozpadlé chaloupky a kreslí si klacíkem v půdě. Sleduje spoustu svých kamarádů, kteří jsou odváděni pryč do velkých černých vozů. Neusmívá se na matku, protože ta byla odvedena několik měsíců před tím. Otec se třese a s hrůzou ukrývá svého malého synka. Chlapec má již hlad, když v tom ho příslušník německého nacistického oddílu popadne za paži a odvede jej společně s jeho kamarády do velkého černého vozu. Všechny děti pláčou a dožadují se svých rodičů a sourozenců, ale nikdo netuší, že tohle bude jejich poslední cesta.

Malý chlapec sedí schován ve stínu červené vlajky a kreslí si klacíkem v půdě. Sleduje spartakiádu a nekonečné fronty v obchodech. Umívá se na svou matku, která si v Tuzexu koupila nové šaty. Otec ukazuje strážníkovi občanský průkaz a kryje za zády kvalitní maso, co dostal pod pultem. Chlapec má již hlad, když v tom ho jeho sestra popadne za paži a společně vyrazí do pionýrského oddílu. Večer se celá rodina sejde u zpráv, kde se zastřený hlas ozývá z černobílé televize.

Malý chlapec sedí schován ve stínu ploché televize a kreslí si prstíkem do zářícího tabletu. Nesleduje nic okolo sebe. Neusmívá se na svou matku, protože ta je celý den v práci. Otec je také v práci, a proto chlapec nevěnuje ani jemu svůj úsměv. Chlapec má již hlad, ale je moc líný na to, aby zaběhl do obchodu, a tak si pomocí smart phonu objedná jídlo z nejbližší pizzerie, když v tom ho jeho sestra popadne za paži a vyhodí ho ze svého pokoje. Večer se nesejde celá rodina u stolu, jelikož každý má něco na práci.

A co bude za dalších dvacet let dělat malý chlapec? Tímto článkem jsem chtěla říct, že se nemění svět, ale lidské myšlení. Možná bylo náboženství nahrazeno vědou a společná práce individuální, ale změnilo to podstatu lidského bytí? V době, kdy nás na našem úzamí nesužuje válka, režim ani negramotnost, kde se tedy stala chyba?

Bylo, je .. ale bude?

Téma týdne: Co bude dál

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Egoped Egoped | E-mail | Web | 24. března 2015 v 19:18 | Reagovat

A v čem že je ta chyba, která se měla stát? :)

2 Sarabessa Sarabessa | Web | 24. března 2015 v 21:23 | Reagovat

"Malý chlapec sedí schován ve stínu ploché televize a kreslí si prstíkem do zářícího tabletu." tak to mě pobavilo. Z hlíny a klacíku se stal tablet a prst. :D

Jinak krásný článek. ;-)

3 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 25. března 2015 v 16:05 | Reagovat

[1]: Mám dojem, že společnost, ač se rozvíjí se paradoxně více izoluje .. a to je podle mě docela chyba

[2]: Aspoň že tak :) .. díky :)

4 Terka Terka | E-mail | Web | 29. března 2015 v 20:01 | Reagovat

Moc pěkně jsi to zpracovala, a zároveň i pravdivě. Tvůj článek jsem proto přidala do výběru článků na téma týdne. :-)

5 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 29. března 2015 v 20:22 | Reagovat

[4]: Pane bože, děkuju moc !! :))

6 Allex Allex | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 21:15 | Reagovat

Moc hezky napsané. Opravdu. A originálně. A zároveň je to pravdivé... a smutné. Bojím se, co bude dělat malý chlapec za dvacet let...

7 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 6. dubna 2015 v 13:33 | Reagovat

[6]: Děkuju .. Upřímně mám stejné obavy :)

8 ivisek ivisek | Web | 11. dubna 2015 v 22:56 | Reagovat

??? hmm...bohužel pravda :-( ale já musím pochválit jak jsi to pěkně zpracovala opravdu smekám a také i musím zatleskat!Jsi dobrá!♥ :-) Jinak děkuji za komentík, dnes trochu blbnu :-D  :-D

9 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 11. dubna 2015 v 23:07 | Reagovat

[8]: Děkuji ti moc :) .. a nemáš zač :D ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama