Otrok 2

9. dubna 2015 v 21:07 | Coneja |  Otrok

Zdravím :) .. Dneska sem přináším další díl Otroka. Tentokrát bude asi o něco delší, než obvykle komiksy bývají, ale chtěla jsem trochu rozproudit děj a rozvést myšlenky :) ... Snad se vám bude líbit! :)



"Ach, drahý Care, Claudius se o tebe tak krásně stará." Pohladil jsem svého koně po čumáku. Claudius u mne bydlel teprve týden, a ačkoliv mi sloužil pouze jako němý společník, z vlastní vůle vykonával i spoustu prací v panství. Chtěl jsem mu nějak vyjádřit svůj dík, a tak jsem se rozhodl, že dnes jej poprvé vezmu s sebou do lázní. Jelikož jsem během své práce, papírování, správy země, důležitých schůzek a mnoha dalších panovnických povinností neměl na Claudia tolik času, pomáhala mi s ním moje sestra Dafné, a proto jsem ji chtěl vzít do lázní také. Nechal jsem připravit kočár. Nastoupil jsem jako první a zdvořile pomohl Dafné do vozu. Claudius postával před zapřaženým Carem a krmil ho zbytkem mrkve, co nesnědl k snídani.
"Claudie, přistup za námi, za chvíli odjíždíme." Zavolal jsem na něj. Claudius pokorně přicupital ke dveřím a nevěřícně na ně hleděl. Pravděpodobně nikdy v ničem takovém necestoval. Usmál jsem se na něj a podal mu ruku. Nesměle se posadil vedle mé sestry a konečně jsme se vydali na cestu.

Slunce toho dne neskutečně pálilo, ale lázně byly téměř prázdné. V Římě se lázně rozdělovaly na dvě části - mužské a ženské. Ženy nosily bílé tógy ve své části a muži chodili nazí v té vlastní. Prošli jsme rozdělovací místností okolo kamenných podstavců, kam pánové odkládali svůj šat. Claudius byl velice zaujatý a prohlížel si každou místnost s rozšířenýma očima. Svlékl jsem si svůj oděv a předal jej sluhovi, který ho elegantně složil na podstavec. Bylo mi veliké horko a těšil jsem se, až se schladím ve vlažné vodě. Claudius nervózně přešlapoval. Byl propalován nejen Sluncem, ale i četnými pohledy ostatních mužů. Snažil jsem se ho uklidnit pohlazením po rameni, ale jeho oči stále těkaly studem. Chtěl jsem mu dopřát trochu soukromí, a tak jsem se vydal směrem na nádvoří, ale chytil mě za ruku a prosebným pohledem mě požádal, abych neodcházel. Když se místnost s podstavci alespoň trochu vyprázdnila, odložil konečně svůj šat i Claudius. Poprvé jsem ho spatřil nahého a musel jsem se pousmát. Byl značně pohublý a jeho tvář se pod mým zkoumavým pohledem zalila červení. Pobídl jsem Claudia k odchodu a společně jsme vyšli do nejzazší části lázní k drobné kašně uprostřed nádvoří. Nádvoří bylo lemováno jónským sloupořadím a dvěma krásnými antickými sochami.

V kašně seděl jediný muž - můj dlouhodobý přítel Octavianus. Ponořil jsem svoje nohy do příjemně chladné vody a posadil se ke kamennému lvu. Claudius mě ihned následoval.
"Octaviane, příteli." Objal jsem jej ještě před usazením.
"Zdravím tě, přisedněte si za mnou." Nabídl nám již zmiňovaná místa u lva.
"Jak jdou tvé výpravy? Nejsi unaven z věčných bojů s barbary?" Optal jsem se zdvořile.
"Jsem tu právě proto. Před měsícem mě ranili v boji a chodím sem teď léčit své rány každý den. Během měsíce se musím připravit na další tažení, ale doufám, že mi teď Bohové dopřejí trochu odpočinku." Spatřil jsem na jeho levé paži téměř zhojenou jizvu. Octavianus se nevrle podíval na Claudia. Pravděpodobně jej urazilo, že se muž nižšího postavení jemu, jakožto ctihodnému bojovníkovi a příteli pána, ještě nepředstavil.
"Odpusť, ještě jsem ti nepředstavil svého společníka. Jmenuje se Claudius." Snažil jsem se situaci zachránit. Claudius obrátil své velké modré oči k Octavianovi, ale jakmile se jejich pohledy střetly, zase svůj zrak odvrátil.
"Těší mne." Odvětil Octavianus s lehkou výčitkou.
"Nezlob se na něj. Je to otrok, pravděpodobně z okolí Persie, je němý, koupil jsem ho od osmanského obchodníka před týdnem na tržišti." Přivinul jsem otroka na své rámě, abych odboural jeho nesmělost.
"To je otrok? A sedí s námi v jedné kašně? Co tě vedlo k takovému činu?" Vytřeštil oči Octavianus.
"Je to můj otrok a tedy i můj společník. Jen já mu mohu dovolit, kde bude sedět, a proto se mi nelíbí tvá slova. Je velice pokorný a upřímně si váží mé péče. Osman mu chtěl uříznout ucho za to, že mu údajně snědl snídani. Byl bych rád, kdyby si ho i mí přátelé ctili, jako sobě rovného." Octavianus se silně snažil potlačit své pohrdání, ale v jeho výrazu jsem uviděl i značné množství obdivu.
"Omlouvám se, Lucie. Jsem rád, že jsi šťastný. Jako omluvu přijmi mé pozvání na večeři. Rád bych s tebou probral vize do budoucna a také mnohé texty řeckých filozofů." Claudius se mi vymanil z náruče. Octavianův hlas ho děsil, a proto se na mne podíval, abych mu dovolil odejít. Kývl jsem a přijal Octavianovo pozvání.

Octavianus mluvil o svých cestách, ale já jsem nemohl odtrhnout oči od otroka. Stál fascinovaně u sochy antické krásky a přeměřoval si její proporce. Když si všiml mého pohledu, odebral se směrem k jinému sousoší.

Před branami lázní na mne a Octaviana už čekala Dafné. Claudius obdivoval každou sochu, kterou v lázních uviděl a momentálně vzhlížel k soše Dia před vstupem do lázní. Jakmile ho Dafné uviděla, odtáhla jej na nejbližší lavičku.
"Co tě tak fascinuje na těch sochách?" Zeptala se ho řečnicky.
"Když jsem tu byla poprvé, také mne zaujala právě tahle. Nevím, jak vypadá mužská část lázní, ale u nás se tyčí krásná Afrodita, která stojí u Venušiných vodopádů. Ty nevíš, co to je? Říkáme tak uspořádání kamenů, po kterých teče slabý vodní proud." Claudius vnímal každé její slovo.
"Musím se ti s něčím svěřit," zahleděla se na něj, "věřím v řecké bohy. Vím, že my Římané máme stejné bohy, ale jinak je nazýváme. Zeus je Jupiter, Afrodita Venuše, Hermes Merkur a podobně. Řecká jména jsou mi k srdci blíž, ale mám strach, jestli to není rouhání. Myslíš si, že by to mohl být hřích?" Claudius se na ni soucitně podíval. Zavrtěl hlavou. Popadl do ruky kus křídy a na drobný kámen nakreslil dva statné muže v oblacích a symbol rovnosti.
"Chceš mi říct, že nezáleží na jméně, ale na víře?" Pohladila kámen Dafné. Claudius přikývl.
"Děkuji ti, jsi velmi hodný." Rozjasnila se jí tvář a uviděla mne a Octaviana, jak procházíme okolo sloupů ven z lázní.

Svůj kočár jsem poslal s Dafné domů. Bylo to správné, jelikož by na panství měla být stále aspoň jedna zodpovědná osoba. Claudia jsem vzal s sebou k Octavianovi.
Hostina byla obrovská. Kyblíky na zvracení jsme měli nachystány hned vedle židlí a sluhové nám na stůl nosili nesmírné množství jídla. Claudius povečeřel s námi, ale jelikož nebyl zvyklý na obžerství a vydatnou stravu, hned po jedné porci vstal od stolu a šel se projít po Octavianově paláci. Sám jsem měl dost, ale nechtěl jsem Octaviana urazit, a tak jsme hodiny a hodiny jedli, pili víno, sledovali krásné ženy tančící pro naše pobavení a mluvili o politice, řečnění a bojích.

Po takovém množství jídla jsem byl docela malátný. Najednou mi problesklo hlavou, kde asi vězí Claudius. Naklonil jsem se od stolu, abych zavolal služebnictvo, ale ono naklonění mi umožnilo pohled do kamenného výklenku, kde Claudius vytvářel z kusu dřeva nádhernou sochu bojovníka.
"Drahý Octaviane," popadl jsem se za oteklé břicho, "bylo mi ctí zúčastnit se tvého výtečného pohoštění, děkuji ti za to. Nicméně už je dávno tma a já se musím vrátit domů za svoji sestrou." Octavianus se zvedl a velmi pomalým krokem jsme zamířili ke kamenné chodbě. Zarazili jsme se, když jsme spatřili Claudiovu sochu zblízka.
"Taková nádhera." Poklesla Octavianovi brada.
"Omluv ho, doma mu vyhubuji, aby se nedotýkal věcí, které mu nepatří." Měl jsem obavy, aby se Octavianus nerozčílil.
"Přijmi tento sochařský podstavec jako dar ode mne, jsem si jist, že mi jej někdy vrátíš. Miluji umění a tvůj otrok je velkým umělcem. Slib mi, že na oplátku mi necháš poslat tuto sochu, až ji doma dotvoří." Nečekal jsem, že by mohl tolik milovat umění, ale ulevilo se mi. Octavianův kočár nás odvezl na mé panství i s rozdělanou sochou a jejím podstavcem. Byl jsem přejeden a unaven, ale uložil jsem Claudia do postele. Měl jsem chuť jej poprvé políbit, ale břicho mne nesnesitelně bolelo a sám jsem chtěl hlavu složit.

Druhý den ráno jsem chtěl vyrazit ven. Včerejší hostina stále tížila můj žaludek a já se toužil nutně projet. Napadlo mě, že bych Claudia vzal na nějaké výjimečné místo a zároveň protáhl svoje ztuhlé kosti. Když jsem přišel do jeho pokoje, ještě spal. Sedl jsem si k němu na postel a chvíli ho pozoroval. Pramínky černých vlasů mu spadaly do obličeje a deka se jemně vzdouvala s každým jeho nádechem. Opatrně jsem ji odkryl. Uviděl jsem jeho útlý hrudník pod překvapivě rozložitými rameny. Ruce měl podél těla a povšiml jsem si lehkého napětí v jeho svalech. Něžně jsem ho pohladil po klíční kosti, ale Claudius se vzbudil. Chvíli na mě vyděšeně zíral, ale podal jsem mu levou ruku a on ji opatrně uchopil. Chvíli jsem přejížděl palcem přes jeho dlaň a zkoumal nesmělý pohled. Vytáhl jsem ho z postele a nechal služebnictvo, ať jej obléknou. Vybral jsem mu krásnou róbu ze zlata, ale Claudius popadl do ruky svou bílou košili a přitiskl si ji na hruď. Pochopil jsem. Nechal jsem ho svobodně rozhodnout, aby si oblékl to, v čem se cítí dobře.
Dorazili jsme do opuštěné římské zahrady. Jelikož se tu před desítkami let bojovalo, oblouky byly lehce rozbořené. Každopádně tu kvetly nádherné červené rostliny a ty se Claudiovi okamžitě zalíbily. Posadili jsme se mezi ně a zírali na krásné panorama Říma.
"Věříš v Bohy?" Zeptal jsem se ho. Sice jsem odpověď nečekal, ale souhlasné přikývnutí mi dalo jasné znamení.
"Platóna znáš?" Tentokrát se Claudius ani nehnul.
"Je to významný řecký filozof. Jestli věříš v Bohy, povím ti o podobenství o jeskyni." Claudius se na mne otočil a netrpělivě čekal, co mu povím. Popadl jsem ho okolo ramen a druhou rukou naznačil imaginární plochu před sebou.
"Představ si jeskyni. Ovšem nikoli její vstup, ale její konec. Pouhou stěnu, za kterou nic není. Před stěnou visí několik mužů připoutáni za ruce a nohy a slabý plamen před nimi osvětluje onu stěnu. Před celou jeskyní je svět. A všechno, co se v tom světě odehraje, se objeví pouze jako stín na osvětlené stěně. Tito muži jsou připoutáni od dětství celý svůj život a jediné, co vidí a znají, jsou pouhé odrazy a stíny. Jelikož neznají nic jiného, jsou šťastni. Jednoho muže odeberou a ukáží mu reálný svět. Muž je ohromen, překvapen a spokojen. Co udělá dál? Vyjádří lítost těm, kteří jsou stále připoutáni uvnitř jeskyně, ale nemůže jít za nimi a říct jim to. Platón věří v to, že tato jeskyně je náš život, kde jsme víceméně šťastni, a až zemřeme, dostaneme se do "ideálního světa" a budeme ještě šťastnější litovat živé, kteří žijí jenom "v této jeskyni". Líbí se ti to?" Claudius se ke mně přivinul. Pokýval hlavou a já byl spokojen, že jsem ho mohl naučit opět něčemu novému.

Pokračování příště

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miss Caroline Miss Caroline | E-mail | Web | 10. dubna 2015 v 11:14 | Reagovat

Skvělá kapitola! Moc se těším na pokračování, příběh Claudia mě moc zaujal! :D :)

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 10. dubna 2015 v 17:48 | Reagovat

[1]: Děkuji ti moc :))

3 hellboy hellboy | Web | 10. dubna 2015 v 20:37 | Reagovat

To je boží :)

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 10. dubna 2015 v 20:40 | Reagovat

[3]: Děkuji ti ! :)

5 Luci- Bee Luci- Bee | 11. dubna 2015 v 8:31 | Reagovat

Máš moc hezký blog :-)

6 Luci- Bee Luci- Bee | Web | 11. dubna 2015 v 8:37 | Reagovat

Jsem z tohoto blogu :-)

7 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 11. dubna 2015 v 9:53 | Reagovat

[5]: Děkuju :)

[6]: Podívám se :)

8 gloo gloo | 11. dubna 2015 v 12:14 | Reagovat

Otrok je aj dieťa :D

9 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 11. dubna 2015 v 12:45 | Reagovat

[8]: Zjevně nechápeš pointu :))

10 Daewoo, Dawee Daewoo, Dawee | Web | 11. dubna 2015 v 17:51 | Reagovat

Moc pěkný druhý díl! Jen tak dál. :-)
Jinak ty odkazy, jsem ti napsal na můj blog, pod tvůj komentář. :-)

11 Elis Elis | Web | 11. dubna 2015 v 20:26 | Reagovat

Zajímavý příběh, jsem, zvědavá na pokračování...

12 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 11. dubna 2015 v 21:28 | Reagovat

[10]: Jojo, koukala jsem, děkuju ti :)

[11]: Bude brzy, děkuji :)

13 Terka Terka | E-mail | Web | 21. dubna 2015 v 13:47 | Reagovat

Velmi pěkný příběh. Líbí se mi, jak mluví taovým tím spisovným jazykem. :-) Krásně se to čte. :-) A já si jdu přečíst další díl. :-)

14 Terka Terka | E-mail | Web | 21. dubna 2015 v 14:06 | Reagovat

* Omlouvám se za chybu, trochu se mi tam vytratilo k, samozřejmě tam patří takovým. :-)

15 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 21. dubna 2015 v 16:02 | Reagovat

[13]: Děkuju ti :)

16 Amalkavila Amalkavila | Web | 26. května 2015 v 21:02 | Reagovat

Fantastická poviedka, úžasne sa číta ;-)páči sa mi na nej všetko a som zvedavá, čo bude ďalej ako malé dieťa :D, asi je to moja obľúbená poviedka.
Idem si prečítať nasledujúce diely.

17 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 27. května 2015 v 13:25 | Reagovat

[16]: Moc ti děkuji :)) .. uvidím, kdy napíšu další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama