Otrok 3

21. dubna 2015 v 7:11 | Coneja |  Otrok
S dvoudenním mzpožděním, ale máte ho tady! :) Třetí díl otroka, užijte si ho! :)


Už to byly téměř tři měsíce od doby, kdy jsem Claudia poprvé přivedl domů. Mezi prací a úřadováním jsem jej provázel po Římě, jezdíval do přírody, nebo jako i tento den chodil do města. Nikdy ve svém životě jsem si nikoho tolik nezamiloval. Měl dobré srdce, pomáhal v panství z vlastní vůle, i když nemusel. Často také trávil čas s mojí sestrou a dělal jí příjemnou společnost. Byl jsem od srdce šťastný. Chyběla mi jen jedna jediná věc - láska. Mohl jsem v duchu Claudia opěvovat, nechat psát tisíce básní, ale nic z toho jsem neudělal. Byl jsem vychován k tomu, abych si v životě bral, co chtěl. Kdo byl laskav, byl blázen. Ženy se mi nabízely na každém kroku a matky krášlily svoje dcery, aby se mi mohly vetřít do přízně, ale já zatím rodinu nechtěl, toužil jsem po lásce. Dokonce jsem i mohl otrokovi poručit, aby se mi odevzdal, ale něco mi bránilo, i přes otcovu tvrdou výchovu, tentokrát si "něco" vzalo mne.
Jak jsem již pravil, tento den jsme se procházeli po městě. Dafné rozmlouvala s jednou ze svých společnic a já zrovna zastavil u kováře. Chtěl jsem nechat Carovi pozlatit kopyta. Sesedl jsem z koně a nakrmil ho mrkví, aby se při zlacení necítil vyplašený. Claudius mezitím stále seděl v sedle a hladil krmeného koně po hřívě. Jeho dlouhé prsty se proplétaly navzájem a Carus libozvučně odfrkával během polykání kousků mrkve. Popadl jsem vědro vody a nechal poklidného Cara ještě před kováním napít.

Ucítil jsem slabé dunění pod nohama a kameny se začaly mírně otřásat. Zvuky neustále sílily, když v tom se zpoza knihovny vyřítilo neznámé vojsko. Lidé začali panikařit, utíkat, někteří obchodníci se pokoušeli zachránit svůj majetek a děti se schovávaly za sukně svých matek.
Hrůza mne jako bič udeřila do očí a já odstrčil svou sestru od společnice a rozkázal jí, aby se s Claudiem rychle ukryli do nejbližšího kamenného příbytku. Vyskočil jsem na Cara a možná trochu necitlivě sesadil Claudia dolů. Okolo kašny už probíhal můj drahý přítel Octavianus s našimi vojsky a přiznávám, že se mi aspoň lehce ulevilo.
"Lucie!" Zakřičel na mě Octavianus.
"Jsou to vojska krále Anaxiména. Vpadli sem nečekaně, nemohl jsem ti dát vědět dřív." Při posledních slovech se zaťal do paže jednoho z nepřátel. Chápavě jsem na něj mávnul a šel se svým mečem vstříc ostatním. Protivník byl četný a plně vyzbrojen. Naše vojsko si stihlo v posledních chvílích nasadit alespoň základní výbavu, ale já měl u sebe jen svůj meč a Cara. Bil jsem se vší silou, ale má nedokonalá výzbroj byla za několik momentů ztrestána. Podsekl jsem nohy jednomu z vojáků, ale při tak silném nahýbání jsem spadl z koně dolů. Snažil jsem se co nejrychleji vzchopit. Carus mi mezitím zmizel z dohledu. Projel jsem tělem neznámého nepřítele mečem po klíční kosti a pach krve všude v okolí mi značně zvedl žaludek. Najednou jsem ucítil na svém boku zásek čepele. A pak tma, černo a prázdno.

Zamžoural jsem očima. Probudila mne silná bolest břicha. Rozhlédl jsem se po pokoji, byl jsem ve své posteli na svém panství. Cože? Nerozuměl jsem vůbec ničemu. Pokusil jsem se vstát, přičemž jsem tak akorát znovu upadl do postele s neuvěřitelným pícháním v boku. Zaúpěl jsem bolestí.
"Opatrně." Vstoupila do pokoje Dafné nesouc kamennou misku, která nesnesitelně páchla.
"Co se stalo s vojáky? Kde je Carus? A Claudius?" Panicky jsem se znova posadil, ale moje rána mi opět připomněla, že poloha vleže je zatím ta nejpřípustnější.
"Říkám opatrně." Mrskla na mne pohledem Dafné. Přisedla si ke mně na postel a položila misku na stůl hned vedle ní.
"Odpověz." Uchopil jsem ji křečovitě za ruku. Dafné si povzdechla.
"Přivezl tě sem Octavianus, ranili tě v boji." Citlivě mi vyhrnula spodek mé tógy, do které jsem byl pravděpodobně převlečen během ošetřování. O pravdivosti jejího tvrzení jsem se mohl přesvědčit sám pohledem na několikrát obvázaný pas a červenou nasáklou krev v jednom s prostěradel.
"Carus je ve stáji, sice se splašil, ale kopyto mu uvízlo v ohradě jednoho z poddaných, teď ho čistí od ovčího trusu. Vojska jsou už pryč. Část města je zničena, ale Octavianus se o vše skvěle postaral. Bylo jich prý málo, oproti nám i přes svou zbroj neměli šanci." Rána už mi nekrvácela. Dafné přes ni několikrát přejela dlaněmi pokrytými tou příšerně zapáchající mastí. Bolest to byla neskutečná, ale radši bych zemřel, než aby mne sestra viděla trpět. Takže jsem na sobě nic nedal znát.
"A Claudius?" Zalapal jsem po dechu. Dafné se mi vyhnula pohledem. Třela oteklou ránu čím dál rychleji.
"Mluv!" Zakřičel jsem na ni. Nebyl to můj úmysl, ale strach o Claudia jsem měl velký. Už tolikrát jsem se ho chtěl jen dotknout, přijít za ním večer do pokoje, nebo s ním strávit týden o samotě, ale pořád mi něco bránilo.
"Já nevím, kde je." Vyjekla na mě sestra zastřeným hlasem a zaryla mi prsty do rány. Cukl jsem sebou, ale pořád mé hlasivky nevydaly jedinou hlásku.
"Když vojáci prorazili branami a ty jsi vyrazil do boje, držela jsem Claudia pevně za ruku. Jak jsi přikázal, ukryli jsme se v nejbližším kamenném příbytku. Nicméně tlukot kopyt a katapulty toto obydlí zruinovaly a Claudia a mne rozdělil obrovský balvan. Než jsem se stihla dostat ze zajetí domu, byl pryč, nevím, kam se poděl." Vzplanula ve mně obrovská nenávist. Nenávist vůči vojsku, které rozdělilo mne a mého otroka od sebe. Žije ještě vůbec? Polil mne strach a i přes veškerou bolest jsem se zvedl.
"Kam jdeš?" Vyděsila se sestra se slzami v očích.
"Musím ho najít, sám je naprosto bezbranný." Nezastavitelně jsem si razil cestu vpřed, sestra za mnou.
"Počkej, Lucie! Tohle nemůžeš, rána by se ti mohla znovu otevřít, vykrvácíš!" Neohrabaně jsem ji od sebe odstrčil a zamířil rovnou ke stájím. Neohlížel jsem se, prostě jsem kráčel dál. Nářek a prosby Dafné jsem zcela ignoroval, ačkoliv její slzy se mi zarývaly do srdce.

Už se začalo pomalu stmívat. Znavený Carus už klopýtal na nerovné cestě, ale můj strach nás hnal dál. Tiskl jsem nohy k Carovým bokům, aby přidal, ale kůň jenom trpěl pod tíhou nejen mé váhy, ale i psychického nátlaku. Zabloudil jsem k řece. Všude okolo rostly ty překrásné rudé květiny. Ty, které Claudius tolik miloval.
"Claudie!" Volal jsem do prázdna.
"Claudie!" Zoufale jsem křičel pořád dokola jeho jméno. Hlasivky mi praskaly s každým tónem a rána na boku mi znemožňovala se pořádně nadechnout. Nešťastný jsem sesedl z Cara. Nechal jsem ho dojít k řece, aby se mohl konečně napít. Usadil jsem se vedle něj a zíral na svůj odraz na hladině. Rozhlédl jsem se kolem. Byla tma a okolí řeky bylo naprosto prázdné. Proč? Po třech krásných měsících musela zmizet moje Múza. Ten poklad, který jsem opečovával a rád.

Kůň se ke mně vyčerpaně otočil. Vstal jsem a objal ho kolem krku. Ještě jednou jsem se rozhlédl kolem sebe, jestli se nikdo nedívá. Začal jsem brečet. Ano, já pán a vládce tohoto území jsem cítil, jak mi slza stéká po tváři. Přitiskl jsem se ke koni a pod nosem mi nelibě zavál ovčí trus. Jak moc mi chybíš, Claudie, pomyslel jsem si.

Pokračování příště

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | E-mail | Web | 21. dubna 2015 v 17:42 | Reagovat

Doufám, že se Claudius najde už v příštím dílu :D Taky bych se mu bála říct, že jsem ztratila někoho koho má rád, i když je to jiná doba :D Jo a gratuluji ke článku dne :)

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 21. dubna 2015 v 17:57 | Reagovat

[1]:: Nech se překvapit :P :)) .. Jinak ti moc děkuji !! :)

3 Limeo Limeo | E-mail | Web | 21. dubna 2015 v 20:01 | Reagovat

No konečně, už jsem se těšila :-D. Moc se mi líbí atmosféra příběhů, výběr jmen i místa, na kterých se odehrávají :-D. Už se těším na další díl ;-).

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 21. dubna 2015 v 20:06 | Reagovat

[3]: Omluvám se za nepatrné zpoždění :D :))) .. Díky moc za podporu, jsem ráda, že se ti to líbí! :)

5 Miss Caroline Miss Caroline | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 19:37 | Reagovat

Náhodou by mě zajímalo, co by se stalo s Claudiem, kdyby se ztratil. :D

6 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 24. dubna 2015 v 19:27 | Reagovat

[5]: Jen se nech překvapit ;))

7 Daewoo, Dawee Daewoo, Dawee | Web | 26. dubna 2015 v 9:54 | Reagovat

Pěkný díl, i když je smutný. Těším se na pokračování. :-)

8 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 26. dubna 2015 v 11:49 | Reagovat

[7]: Děkuji ti moc :)) .. Pokusím se k němu dostat co nejdřív ;)

9 Loretten Loretten | Web | 29. dubna 2015 v 18:27 | Reagovat

To jsou nějaký módy The Sims?!! :O Hustý ,že tohle ještě někdo dělá! :))

10 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 29. dubna 2015 v 19:27 | Reagovat

[9]: Ne v pravém slova smyslu :) .. Městečko jsem si stáhla - Monte Vista a k tomu nějaké ty tematické oděvy :) ... A já to dělala i jako mladší, ale nedalo se na to koukat, ani to číst . tak jsem se k tomu vrátila :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama