Otrok 4

13. května 2015 v 18:03 | Coneja |  Otrok
Konečně je tady! :) Našla jsem si chvíli čas a nový Otrok se vyklubal :)) .. Každopádně myslím si, že nenabude takových rozměrů, jako Caitlyn, a tak usuzuj, že by tak za 3, 4 díly mohl skončit ... nicméně jsme v necelé polovině ;) ... Já si to ještě rozmyslím :)) .


Lehké nárazy vodního přílivu mě šimraly na nohou a já se pomalu probudil. Voda byla příjemně teplá, a tak jsem si ještě nechal chvíli omývat chodidla. Nade mnou se objevil Carus a olízl mi pravou tvář. Musel jsem se usmát. Opatrně jsem vstal a pohladil ho po hřívě. Byla už docela dlouhá, ale moc dobře vím, že Carus má drbání rád, a tak jsem ho s rukou za krkem odvedl k vodě, aby se trochu napil. Zatímco Carus napájel své hrdlo, já jsem musel myslet na Claudia. Hledal jsem ho celou noc, ale nikde po něm není ani památky. Domů jsem se vracet nechtěl. Vím, že Dafné má určitě starost a nemohl jsem se vrátit bez Claudia, jelikož by tento stav musela prožívat znovu.
Žaludek se hlásil o svůj denní přísun jídla. Původně jsem zamýšlel popadnout Cara a vyrazit na tržiště, nicméně nesmím se ničím rozptylovat, a tak jsem doufal, že mi místní rostlinstvo nabídne svoje plody.

Přikrčil jsem se ke skupině keřů, které nabízely různé zralé lesní plůdky. Ochutnal jsem jeden, druhý... při třetím mi zaskočilo. Uviděl jsem Claudia, zíral na mě z vnitřku keře.
"Claudie," oslovil jsem ho. Claudius se přikrčil ještě více a odvrátil ode mne svůj pohled.
"Pojď sem." Snažil jsem se k němu mluvit klidně a tiše, byl velice plachý. Natáhl jsem mu ruku, ale Claudiovi zableskl v očích strach.
"Neboj se, to jsem já, Lucius." Nakonec mi podal i svoji, která se ovšem neblaze třásla, a jakmile se dotkla mé dlaně, polil mě chlad, co sálal z Claudiovy kůže.

Když jsem ho něžně vytáhl ven, zamrazilo mne znovu. A tentokrát nikoli z chladu mého otroka, ale z pouhého pohledu do jeho tváře. Jeho zářivě modré oči byly podlité krví a spanilá ústa, co jsem vždycky toužil políbit, odhalovala zbytky stehů a jizev po velice ošklivém boji. Pohlížel jsem do jeho znetvořené tváře a toužil jsem se pomstít. Pomstít tomu, kdo Claudiovi tolik ublížil.

Toužil jsem ho obejmout a aspoň trochu utišit jeho bolest svým soucitem, ale Claudius se vyplašil. Odtáhl se a přikrčil k zemi. Stále na mě zíral krvavýma očima a znovu se roztřásl.
"Neboj se," pokoušel jsem se ho uklidnit, "věřím, že sis musel vytrpět muka, ale já ti neublížím. Už ti nikdo neublíží." Ve skutečnosti jsem věděl, že jeho zranění pravděpodobně pocházela z nedávného boje a že sám rozhodně nemůžu zajistit Claudiovi úplnou bezpečnost, ale přál jsem si být s ním. A to i za cenu toho, že by někdo jiný musel přijít o život. Claudius se dále krčil u země. Přišel jsem k Carovi a z boční strany sedla vytáhl kovovou lahev, kterou na své cesty vždycky plním vodou. Nabídl jsem vodu i Claudiovi, ale ten se ze země ani nehnul. Chová se jako lesní zvěř, musí se na něj pomalu. Mlčky jsem položil lahev před něj a odešel jsem zpátky k Carovi. Usedl jsem na břeh a po očku Claudia pozoroval. Když se odhodlal napít, usadil se do písku a začal po něm přejíždět rukama. Nerozuměl jsem, co ho to popadlo, ale nechtěl jsem ho znovu vylekat. Mezitím jsem čistil Carovi hřbet. Jakmile Claudius dotvořil své "dílo", zahleděl se znovu na mne. Tiše jsem k němu přistoupil, tentokrát neuhnul. V písku se vyjímaly nepřesné rýhy, zprvu jsem nechápal, co mají zobrazovat. Později mi tvary začínaly připomínat siluety a siluety postavy. A postavy tváře a tváře výraz. Claudius mi nakreslil všechno, jak mu v posledních hodinách ubližovali. Poslední obraz mi odpověděl na moji otázku, jak to že Claudius ještě žije. Běžným zvykem bylo, že otroci se po hodinách mučení a vymáhání pravdy vraždili anebo unášeli ve prospěch panovníka. Claudiovi se totiž nějakým způsobem podařilo utéct. Pochopil jsem. Vycítil jsem z jeho pohybů a kreseb to, že si myslí, že jsem na něj to mučení přivolal já. "To bych nikdy neudělal." Obrátil jsem se na něj. Pohladil jsem ho po tváři. Mírně ucukl, ale nebránil se. "Kéž bys tak dokázal pochopit boje a politiku, která v naší zemi funguje. Nežádám to po tobě, žádám po tobě důvěru. Odvedu tě domů, kde se o tebe postarají." Stáhl jsem ruku zpět. Vysadil jsem Claudia na koně a odvedl jej domů na svoje panství.

Hned po příchodu mi do náruče padla Dafné. Naznačil jsem jí, aby se teď k otrokovi moc nepřibližovala. Nepřál jsem si, aby ho viděla v takovémto stavu. Nicméně Dafné byla jediná, koho se otrok nebál. Požádal jsem ji, aby se tedy o něj řádně starala a vyléčila jeho rány.
Většinu času jsem pak trávil mezi knihami a papírováním. Nemohl jsem se na svoji práci soustředit. Proč Claudius vinil mne? Nebo to byla jen špatná interpretace? Byl jsem vzteklý a nešťastný.
Jednoho večera ke mně přišla Dafné k pracovnímu stolu.
"Jak je na tom?" Zeptal jsem se suše. Oči byly stále začteny do jednoho z dokumentů a mozek stále ponořen ve světě fantazií.
"Spí." Odpověděla mi stejným tónem. Objala mne zezadu kolem krku a lehce mne políbila na hlavu.
"Proč se tohle děje?" Dodal jsem čistě rétoricky, nicméně mi má sestra přesto odpověděla.
"Je jenom vyděšený." Snažila se mne uklidnit.
"Dafné, já jsem se do něj zamiloval. Hned ten den, kdy jsem jej odkoupil. Nikdy v životě bych mu neublížil, i kdyby mě za to měli ukamenovat. Proč si myslí, že jsem mu to způsobil já?" Opřel jsem si dlaně o tváře.
"Říkala jsem ti to. Je jenom vyděšený. Musí teď hodně spát. Musí se vyléčit a odpočívat, jinak by mohl oslepnout. Budu se k němu modlit každý den a ty teď můžeš udělat to samé. Neměj obavy Lucie, Bohové ti nedopustí utrpení." Dafné se opět zvedla a odkráčela pryč. Začal jsem se modlit. Prosil jsem Bohy, abych o svého milovaného nepřišel. Protože to by byla moje smrt.

Pokračování příště

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Daewoo, Dawee Daewoo, Dawee | Web | 14. května 2015 v 17:43 | Reagovat

Moc pěkné! :-)  Doufám, že se uzdraví. :-)

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 14. května 2015 v 18:16 | Reagovat

[1]: Děkuju :))

3 Anička Anička | E-mail | Web | 14. května 2015 v 21:09 | Reagovat

Super, že jsi napsala další pěkný díl :) Snad se Cladius uzdraví :) Doufám, že to máš naplánované tak, že spolu nakonec skončí :D

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 14. května 2015 v 21:50 | Reagovat

[3]: Děkuji :)) ... nebudu spoilovat :p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama