Smrti do tváře

21. května 2015 v 15:06 | Coneja |  Jednorázová tvroba

Zdravíčko, milí conejáci ;))
Nevěděla jsem, jestli tento článek přiřadit spíš do tvorby, nebo do Trudného života, nicméně na můj vkus obsahuje přespříliš autorčiných lyrických výplodů - tudíž jej můžete nalézt v tvorbě :). Přeji příjemné počtení.
Po znaveném školním dnu oplývajícím příšernými předměty a dvouhodinovkou s nejodpornějším vyučujícím na škole jsem ospale seděla v autobuse a doufala, že mé utrpení již brzy bude ukončeno měkkou postelí a vroucím čajem. V ruce jsem držela knížku a nepřítomně si prohlížela její obal. Přemítala jsem, kolik zastávek mi ještě zbývá a jestli má smysl modrobílé listy vůbec načínat. Oči se mi zavíraly a má mysl se snažila opustit dusné prostředí lehkou dřímotou nebo i tvrdším spánkem.
Ten nezávazný proud asociací najednou strnul. Začala se mi točit hlava a žaludek jsem měla sevřený, jako by do něj někdo zarýval ostré nehty. Udělalo se mi špatně, mdlo. Ve středu mého těla, v oblasti hrudníku, se probudila obrovská síla, co donutila moje nohy zvednout a já vystřelila z autobusu. Stála jsem vyděšeně na neznámé zastávce, kde jsem nevystupovala už měsíce. Počasí nebylo příliš příznivé, a tak jsem se rozhodla, že místo čekání na další spoj půjdu pěšky. Procházela jsem prázdným parkem a stále přemýšlela, proč jsem vůbec vystupovala tady. Měla jsem na sebe trochu vztek, ale šlapala jsem dál podél asfaltové cestičky. Začal mě pobolívat kotník, na kterém jsem měla před několika lety výron, a tak jsem se na chvíli posadila na lavičku, dokud bolest aspoň trochu neustala. Mezitím jsem si otevřela knihu a prodírala se vášnivými pasážemi oblíbeného autora. Po chvíli se pode mnou lavička otřásla. Otráveně jsem vytáhla telefon, jelikož můj předpoklad nabízel možnost, že zmíněný otřes způsobila telefonní vibrace. K mému překvapení na mě nevyskočila ani zpráva, ani email, ani žádný telefonát. Jediné, co na mě svítilo, byla včerejší konverzace s kamarádem, kde v poslední zprávě stálo "mám chuť se odprásknout :D" - to já teď taky, říkala jsem si pro sebe. Vstala jsem a pokračovala ve své cestě.
Hned jak jsem sestoupila kopec, dostala jsem se k přechodu. Zprava dobrý - pomyslím si, nicméně na levé straně se proti mně řítila dvě auta. Šlapky mne začaly brnět a trupem mi projížděl zvláštní elektrizující bič. První auto kolem mě prosvištělo jako vítr. Ještě jednou jsem se ohlédla doprava, a ač jsem věděla, že z levé strany jede v opozici s mým tělem další vůz nepřiměřenou rychlostí, pravá noha prudce vkročila do silnice. Opět ožil ten nezkrotný tlak, jako před tím v autobuse.
A v tento moment jsem to ucítila - hleděla sem do tváře své vlastní smrti. Nebyla to podobizna útlé ženy s kosou, ani tvář nějakého netvora - byla to atmosféra. Čas se zpomalil, hrdlo se mi sevřelo a já najednou nemohla dýchat. Zírala jsem do zářivých světel auta, která mě takřka oslepila. Byla by to ironie? Já - milovník vozů, odejít odsud sražena, nějakým šílencem, kterému padesátka nic neříká? Teď? V necelých devatenácti, na počátku dospělého světa? Vnímala jsem tu ledovou přítomnost něčeho špatného - jako by po mně natahovala ruce. Jenže myšlenky byly tak intenzivní, že mne mé tělo opět dokázalo překvapit a velkým skokem dopředu jsem se objevila na protějším obrubníku. Temná atmosféra jako by se v sekundě stáhla a já stála roztřesená s bušícím srdcem na zemi a poslouchala vzdalující se nadávky neotesaného řidiče.

Sečteno a podtrženo - Coneju dneska málem srazilo auto, nicméně docela mě fascinovalo to moje absolutní potlačení pudu sebezáchovy. Kdyby proto měl někdo nějaké vysvětlení, budu ráda, když se podělíte :).

Vaše CONEJA ;))

Střetli jste se v životě s něčím podobným?

Líbila se vám povídka?

Budu ráda, když ji ohodnotíte v komentářích! :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruš Baruš | Web | 21. května 2015 v 18:36 | Reagovat

původně mě nenapadlo, že se ti to opravdu stalo,prostě jen že je to nějaká povídka,chápeš. :D a když ti řeknu svůj názor, budeš si myslet, že jsem magor :-D ale já ti ho stejně řeknu.. :-D takže.
moje vysvětlení je, že prostě ještě nebyl tvůj čas a tvůj anděl strážnej je neskutečně pohotovej. :)

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 21. května 2015 v 18:39 | Reagovat

[1]: Jojo, dnes při cestě domů :), bylo to opravdu hodně zvláštní .. Neboj se, neodsuzuju lidi podle názoru :) - já sice na tyto věci moc nevěřím (resp. jsem agnostik - takže je spíše nevylučuji), ale jsem ráda, že tě článek zaujal natolik, aby ses se mnou podělila o názor :)) .. Děkuji .. Já v tom vidím spíš nějakou prazvláštní vlnu adrenalinu :D .. nicméně nedokážu si to vysvětlit :)

3 Karkulka17 Karkulka17 | Web | 21. května 2015 v 18:52 | Reagovat

Mě se stalo něco podobného.. já stihla přeběhnout přechod a můj bráška co šel za mnou do toho auta slabě narazil :-( nikomu se naštěstí nic nestalo... řidič na přechodu předjížděl bus a nevšiml si přechodu :-/

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 21. května 2015 v 18:55 | Reagovat

[3]: Jej to je nepříjemné :/ .. no hlavně, že je vše v pohodě .. mně spíš jde o ten zvláštní pocit - že moje tělo se samo chtělo vydat vstříc rozjetýmu autu - to mi nedává ten smysl

5 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 22. května 2015 v 19:10 | Reagovat

Jsou věci mezi nebem a zemí :-)
Lidská duše je orgán neprobádaný :-)
Hlavně, že to dobře dopadlo :-)
Co já bych si počala bez Tvých článků?
A ostatní?
Tvoje psaní pro spoustu lidí hodně znamená, tak na sebe dávej pozor, prosím.

6 Miss Caroline Miss Caroline | E-mail | Web | 22. května 2015 v 21:31 | Reagovat

Conejko, motto blogu je "Pohlaď svoji duši", ne "Postraš svoji duši". :D

7 Elis Elis | Web | 23. května 2015 v 1:39 | Reagovat

Pud sebezáchovy řídí podvědomí, tak že u tebe funguje v pohodě, ještě není v destrukci působením mysli... jen máš nějaký rozpor v mysli, že si na okamžik potlačila i podvědomí a riskovala si... s něčím nejsi ve svém životě spokojena atd., ale máš dost sil všechno zvládnout...

8 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 23. května 2015 v 10:11 | Reagovat

[5]: Jejda, děkuju :) .. Ten komentář mě málem rozplakal, díky moc, fakt mě to potěšilo :)

[6]: Asi bych měla své hormonální hladině říct, ať začně číst můj blog :D :D

[7]: To docela sedí :) .. děkuji za objesnění

9 Amalkavila Amalkavila | Web | 24. května 2015 v 17:28 | Reagovat

Mne sa to ešte nestalo, môj pud sebazáchovy je zatiaľ vždy 100% v strehu a dúfam, že aj ostane a za teba som rada, že tvoj anjel strážny odvádza výbornú prácu, reflexy mu fungujú za teba a dobre ťa stráži...O:) poďakuj mu za to. A dávaj na seba pozor. ;-) Súhlasím s komentujúcimi [5]: ,[6]: a [7]:. ;-)

10 tokmlhy tokmlhy | E-mail | Web | 24. května 2015 v 18:41 | Reagovat

Zdravím tě,
ráda bych ti nabídla možnost autorské spoluúčasti na připravovaném knižním projektu mé sestry.
Úkolem je napsat vyjádření jakéhokoliv rozsahu, žánru a jazykových prostředků na téma "nejhorší situace v mém životě a nejlepší cesta z ní ven". Doplňující fází projektu je zodpovězení dotazníku na téma, který se zabývá životními hodnotami.
V případě zájmu o bližší informace, prosím, kontaktuj mou sestru Kristýnu Kohoutovou na e-mail kristynakohoutova@email.cz, případně na facebook do zpráv na facebook.com/KristynaKohoutovaCZ.
S pozdravem,
Alexandra Kohoutová

11 -N -N | Web | 26. května 2015 v 18:46 | Reagovat

Wow. Další skvělé počtení! Děkuju. :D Ani nevím, jak dlouho už sem chodím?! :)
Jako blogerku tě obdivuji. A velmi bych ocenila, kdyby sis přečetla, co jsem napsala na blog a zanechala mi tam komentík. Psala jsem to prakticky celý den jen s přestávkami na jídlo a jsem tak ráda, že už je to za mnou! :D Když budeš mít chvíli času, budu šťastná.
Zatím ahoj. :) -N

12 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 27. května 2015 v 13:21 | Reagovat

[10]: Podívám se, děkuji ti :)

[11]: Moc ti děkuji, ráda k tobě zavítám :))

13 Allex Allex | E-mail | Web | 31. května 2015 v 20:55 | Reagovat

Páni! Je dobře, že tam ten pud sebezáchovy byl. Ale krásně napsan3, skvěle se to četlo. ;) Taky mě jednou skoro přejelo auto. Ale SKORO. :D

14 lili:) lili:) | 22. června 2015 v 14:02 | Reagovat

ahoj.)
moc krásný sice dloouhý ale tak co?:)

15 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 22. června 2015 v 14:14 | Reagovat

Ahoj, děkuji :) .. No já nevím, píšu tak, jak mi ruka dovolí, takže délku neodhaduji dopředu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama