Na Jizeře po klasicku

6. června 2015 v 12:24 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

Toto byla písnička zájezdu - pokud vás neruší hudba během čtení, doporučuji si ji pustit ;)) :D


Zdravíčko milí conejáci !! :)
Jak jste si mohli všimnout, 01.06 - 05.06. jsem sjížděla vodu se svojí třídou - s klasiky. Jen pro objasnění - říká se nám tak, jelikož na našem gymplu je několik větví a my jako obor klasické jazyky jsme schytali prostě přezdívku klasici :)). Jeli jsme tam ještě se španěláky (nečekaně - obor španělský jazyk) napříč našeho ročníku. Tento článek bude o něco delší a upozorňuju, že je plný zážitků, ale pokud máte chuť se pobavit, čtěte dál ;). Ovšem pokud chcete ty největší pikantnosti - mrkněte rovnou na den třetí :).


Den první
Z Brna do Českého ráje je to pěkná štreka, a tak jsem v sedm ráno políbila Grúfa a nasedla do vlaku. Hned se v kupé rozléhal libý zvuk kytary a zpívaly jsme do doby, než nás čekal první přestup. Celkem byly dva a největší ironie spočívala v tom, že na každý jsme měli asi dvě minuty. Řekněme, že s koly, stany a obrovskými krosnami to byla opravdu výzva. Nicméně ve dvanáct jsme dorazili do cíle, kde nás ihned vítala jedna z našich vyučujících se svým mužem a mohlo se začít vybalovat. S kamarádkami jsme vztyčovaly náš stan pro čtyři asi půl hodiny - půda byla měkká, prostor malý, ale zvládly jsme to a také jsme s úsměvem zjistily, že jsme jediné z klasiků, co stanují - sousedili jsme totiž s partou španěláků a zbytek trapčil ve velice "luxusní" budově (no zlatý stan).
Po vybalování se ihned razilo na vodu. Začátek měl být jen takové něžňoučké ploužení s proudem, učení, jak se drží pádlo a jak nevyklopit loď. To poslední bylo značně neúspěšné a po úkolu "uprostřed řeky na sebe naskládejte deset lodí ve tvaru pyramidy" se cvakli téměř všichni a musím říct - voda byla ledová jako blázen :D. Někteří dostali psychický šok, někteří se jen váleli smíchy společně s profesory, kteří zírali ze břehu. Proběhl i samozřejmě křest, a tak jsme všichni stáli na jezu s dlouhým provázkem, zvedli jsme ruce, zakřičeli pořádně "AHOJ" a nastříhali ho tak, aby si každý mohl svůj kousek omotat kolem zápěstí.
Večer se setmělo a začalo šíleně bouřit a pršet. Zatímco všichni poseroutkové utekli do svých vyhřátých postýlek, naše skupinka klasiků ve stanu se uchýlila na plovárnu do podlouhlého altánku a zase vytáhla kytaru :). Když déšť neustával, přeběhly jsme do stanu a zalomily to taky!

Den druhý
Hned po snídani klasici vyrazili na kola a španěláci na Jizeru. Ovšem my lamky bez kol jsme se přidali k španělákům a putovali společně. Deset kilometrů uběhlo jako voda a s namoženou paží jsme úspěšně dorazili do cíle. Tam nás čekalo příjemné překvapení. Když už máme namoženou jednu ruku z pádlování, proč si nenatáhnout i jednu z dolních končetin? Popadli jsme koloběžky nachystané přímo pro nás a těch deset kilometrů se jelo zpátky na nich. Odpoledne se španělácká skupina vydala na výšlap a my - necykličtí klasikové jsme zůstali na plovárně, jelikož jsme ten výšlap chtěli absolvovat až druhý den s naší třídou. Ta se vrátila dolámaná, ubrečená, ztrhaná a polomrtvá na kolech po několika hodinách. Ujeli i se zajížďkou asi 55 kilometrů, a to Český ráj kopci jenom oplývá. V tomto vedru byli rádi, když se doplahočili na večeři a usedli k táboráku. Kytary hrály, na bonga se třískalo, lidi zpívali a ten večer byl prostě kouzelný. Klasici šli umřít na pokoj, a tak jsme zůstali u ohně jen se španěláky. Zapíchli jsme to až v momentě, kdy byli natolik opilí, že na ně naběhli vyučující a my se nenápadně odplížili do svých stanů.

Den třetí
Ráno se v podstatě opakovalo. Jenom španěláci výletovali na kolech a my opět na lodích. Já jsem plula s manželem svojí vyučující a ten chlap je prostě příšernej. Tváří se nevinně a mile, ale jakmile jsme zůstali na řece sami bylo to samé "makej, makej, makeeej" a já jako háček oddřela skoro celou cestu. Zadák si spokojeně odpočíval a občas tedy zabral pádlem, aby kočíroval směr. Potom se zase vztekal, že jsme moc ve předu, a tak jsme skončili tak, že jsme pluli uprostřed mezi "blesky" (co byli úplně ve předu) a "šneky" (kteří soulodili absolutně bez pardónu). Jelikož bylo mnohem větší vedro, koloběžky nás docela vyčerpaly. Každopádně jsem trubka, co si nevzala šátek na hlavu a s úpalem jsem absolvovala tu túru do hor. Bylo mi vážně zle, ale vyhlídka byla nádherná. Dokonce jsme s kamarádkami splašily i nějakou kešku po cestě, když zbytek třídy lezl po skalách.
Po večeři ovšem nastal ten nejvtipnější hřeb celého zájezdu. Začalo to klidně. Opět jsme si rozdělali oheň, vytáhli nástroje a zpívali ty táborové odrhovačky do nekonečna. Jenže asi tři lidi od nás klasiků jsou věční kaliči, huliči a drogoví šílenci. Provoněli trávou celé okolí a v kombinaci s alkoholem začal opravdu zábavný večer. V ledové Jizeře smáčeli svá těla, někteří i úplně naostro, takže zbytek zájezdu radši odvracel zrak zpět k ohni. Potom co flašky kolovaly okolo táboráku jsme i my byli trošku v náladičce. Vykřičeli jsme si hlasivky a když už jsme nemohli zpívat a většina zájezdu odpadla, vrhli jsme se na vtipné historky ze školy. Probrali jsme profesory, paní ředitelku a i nějaké ty trapasy ze života například - proč nikdy nelézt na soukromý koncert JAMU, když nejste jejím studentem, proč neusínat v nočním rozjezdu, proč se nenechat osahávat autobusákem v poli, proč se nehádat s ožralým policistou v civilu, proč nezvracet na schody v MHD a podobně. Okolo druhé ráno už i ten zbytek zbytku chtěl jít spát, a tak jsme zbyli jen já, moje spolužačka a asi 4 španěláci. Zapíchli jsme to u vodní dýmky za stanem a povídali si asi až do půl čtvrté. No ráno bylo kouzelné …

Den čtvrtý
Program na čtvrtek bylo opět putování po Jizeře každopádně tentokrát 20 kilometrů. Seděla jsem na loďce se svým oblíbeným profesorem psychologie (zároveň je taky tělocvikář). Ví, že se na tento obor chystám a o přestávkách mezi semináři si často povídáme o různých kasuistikách, případech, nebo hrajeme takovou "hru", že on nahodí poruchu a řešíme, až kam by to mohlo dospět :D. Tudíž jsme se ze začátku bavili tímto způsobem. Probrali jsme snad úplně všechno. Nicméně největší sranda byla, když jsme řešili různé kultury a došli jsme až ke kanibalismu. Povídali jsme si o tom, ve kterých případech by se pojídání lidského masa nemuselo zdát až tak nehumánní. Bohužel jsme si však v zápalu konverzace neuvědomili, že projíždíme okolo mých spolužaček a ty pak na nás zíraly se znechuceným výrazem a za nedlouho zmizely v nejbližší zatáčce :D.
V obrovském vedru a několika přenášení jsme konečně došli na vlak. Byli jsme vyčerpaní a spálení. Večer se opět konal táborák, ale já už neměla na to absolvovat včerejší akci, tak jsme skončily s kamarádkou ve stanu a povídaly jsme si až do nočních hodin, dokud se nevrátil zbytek našich spolubydlících.

Den pátý
Poslední den je poslední den. Balili jsme, loučili jsme se, nadávali jsme (ale to má co dočinění s tím balením) :D. Konečně jsme si stihli zajít i na oběd (huráá, poprvé za celý týden!!) a když jsme se u vlaku fotili a loučili opět jedním velkým "AHOJ" málem i slza ukápla. No nedivte se, je to poslední pořádný výlet našeho ročníku. Příští rok nás čeká už jen dvoudenní výlet do Prahy a pápá maturita … Vlaky měly trochu zpoždění, což nám aspoň pomohlo při přestupech, ale cesta byla úmorná. Žádné to prvotní nadšení, žádné rozezvučené kytary, žádný smích a hry, jako při první cestě. Většina lidí spala, jedla, poslouchala hudbu a nebo si četla, jako já :))). Když konečně vlak zapískal brzdami v Brně na hlavním nádraží, padla jsem do náruče svému milovanému Grúfovi hned, co jsem vystoupila z vlaku. Vítali jsme se několik minut, byli jsme možná až kýčovitě sladcí, tulili jsme se mezi vzteklými davy lidí, ale v tu chvíli nám to bylo jedno - člověk z odloučení šílí a my jsme prostě jednoduše šílení :))))). Umírala jsem hlady - celý týden na suchém jídle přece jen s organismem něco udělá. Ale Grúf vždycky myslí na všechno a hned, jak jsem ze sebe udělala trochu lidskou bytost, mě pozval na výbornou večeři do venkovní restaurace :).
Navečer jsme se procházeli okolo přehrady a užívali si přítomnosti toho druhého. Jsme ještě docela nadšení keškaři, a když jsme zjistili, že poblíž se skrývají dvě eSka, honem jsme stočili naši cestu k nim. První keš byla bezproblémová, nicméně u druhé nastala ta pořádná sranda. Já jsem byla oblečena na krásnou večeři - šaty a vysoké botky - tudíž pochodování v lese se po chvíli stalo celkem bolestnou záležitostí :D. Navíc se velmi rychle setmělo a já jsem šílený strašpytel. Zase na druhou stranu, kdo by byl rád, že je v prázdném lese, v noci, ve vysokých botách. Vyšli jsme úplně na druhé straně Bystrce a s mými prodřenými nohami jsme se sotva doplazili k tramvaji. Naštěstí už revizoři večer moc nejezdí, tak jsme došli domů bez pokuty :D.

Byl to nádherný týden!! Doufám, že na něj budu vzpomínat ještě dlouho :)! Pokud můžete, utíkejte na vodu, protože se správnýma lidma, je to to nejlepší, co můžete v létě zažít! ;))

S láskou, AHOY,

Vaše CONEJA ;))

Jezdíváte na vodu?

Máte / měli jste dobrý vztah se svými vyučujícími či spolužáky?

Bojíte se sami v lese?

Budu moc ráda, když si tento článek přečtete a podělíte se o nějaký svůj zážitek!! :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss Caroline Miss Caroline | E-mail | Web | 6. června 2015 v 13:27 | Reagovat

Neumím si představit, že bych dokázala takhle zdlouhavě "okecat" jeden den, takže smekám. :D Já "na vodu" nejezdím, protože nesnáším mokro ← nedobrý vztah s spolužáky a učiteli...asi. :') A do lesa bych ani nešlápla...NIKDY. :D

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 7. června 2015 v 10:53 | Reagovat

[1]: Budu to brát jako kompliment :DD ... Taky ve třídě nemáme nějak extra super vztahy, ale toto jsme si víceméně užili :) .. proč nemáš ráda lesy? :)

3 Miss Caroline Miss Caroline | E-mail | Web | 7. června 2015 v 17:50 | Reagovat

[2]: Protože si les představí jako místo, kam mě někdo odtáhne a tam mě zavraždí. :D Navíc tam nikdo nechodí, takže nejistota stoupá. A ještě když jsem byla mladší, tak mě otec strašil, že tam jsou skřeti. :D Jak kruté...

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 7. června 2015 v 23:03 | Reagovat

[3]: Ale prosímtě, vyhlídka za bílýho dne není nebezpečná :D .. hlavně v těch vedrech je tam docela snesitelně :))

5 Daewoo, Dawee Daewoo, Dawee | Web | 8. června 2015 v 6:21 | Reagovat

Fakt skvělý článek! :-) Obdivuji že jste stíhali ty přestupy i s těmi věci, já bych to asi nestíhal.. :-D  :-D Ten druhý den a třetí den je fakt vtipný! :-D Jinak moc ti přeji, aby se ti ta maturita vydařila. :-)
Na vodu nejezdím. :-D
S vyučujícími mám dobrý vztah, stejně jako i se spolužáky, i když se najdou výjimky, který mi šíleně lezou na nervy.. :-D
Ve dne bych se sám nebál, ale v noci asi jo. :-D

6 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 8. června 2015 v 11:02 | Reagovat

[5]: Nějak se to zvládlo no.. :))) Jinak moc děkuji,  bude to potřeba! ;)

7 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 9. června 2015 v 20:48 | Reagovat

Jaj, tak jsi se podívala skoro až k nám :-)
Jsem ráda, že sis to užila a díky za pěkný článek :-)

8 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 10. června 2015 v 16:18 | Reagovat

[7]: Bylo to super, děkuji ! :)

9 Allex Allex | E-mail | Web | 11. června 2015 v 17:40 | Reagovat

Písničku si poslechnu potom, protože mi to na tabletu nejde pustit. Ale vidím, že jste si to užili! :)) Mě to na vodě hrozně baví! Před dvěma lety jsem byla na vodě poprvé a hrozněmě to vzalo. :) Miluji vodu a zadák mě moc moc baví! (Vím, že opakuju slova..:D)
Super zážitky!! :)) Já se jednou rozhodla, protože jsme měli zkrácenou školu, že si půjdu s kamarádkami zahrát frisbee. No, jenže to bylo asi ve dvě hodiny, takže v největším vedru a byl z toho úpal. :D
Těším se na léto na tábor, jelikož tam jedem na vodu. Jinak asi za týden pojedeme se třídou na třídní výlet, skoro už se neučíme, takže jsem ráda. :))

10 znavená. znavená. | Web | 11. června 2015 v 21:56 | Reagovat

Tyjo, to závidím. Vodu mám hrozně moc ráda, hlavně na kánojích! S přítelem máme v plánu někam na vodu vyrazit. Já byla naposledy s rodičma minulé prázdniny, ale to jsme měli celý den, docela dost kilometrů a voda byla úplně stojatá, a to byla vážně fuška a tolik mě to nebavilo. Každopádně se svými spolužáky si absolutěn nerozumím a nemám je vůbec ráda :D A už vůbec bych s něma nechtěla nikam jet. I když ani nepojedu, protože naše škola na výlety nejezdí :D

11 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 12. června 2015 v 7:23 | Reagovat

[9]: Poslechni, stojí za to ! :D ... Jsem ráda, že jsem našla spřízněnou duši :)) ... A užij si výlet :) .. jinak děkuji za přívětivý komentář :)

[10]: Jo tak to je další spřízněnec! :)) ... Tak to vyrazte, já nemám to štěstí, rodiče jsou na tyto aktivity moc nesportovní.. A s tou třídou to chápu, znám to dobře :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama