Září 2015

Svodidla - 2. díl

24. září 2015 v 23:18 | Coneja |  Svodidla

Zdravíčko, milí conejáci! :) Máme tu druhý díl Svodidel (konečně trochu delší než ten minulý ;)). Doufám, že si jej patřičně užijete a budete se těšit na další :). V příštím díle už by se měl příběh pořádně rozjet. Tak přeji příjemnou zábavu :))

Šest typů chování lidí, co mají chřipku

23. září 2015 v 16:46 | Coneja |  Názory
Zdravíčko milí conejáci ;)),
máme tu první podzimní den a s tím i spojenou první podzimní chřipku. Jen tak mezi námi, už i mě dneska ráno skolila (jak ironické). Po několika hodinách spánku a teplých čajů jsem přemohla své bolesti a sepsala pro vás tento veselý článek. Užijte si ho! :)

P.S. Marodíme společně s Grúfem, protože to na mě ten prevít minulý týden přenesl. Ale ten čtvrteční polibek stál opravdu za to! :))

Alternativci

Hned, jakmile se objeví první příznaky, léčí se jednoznačně silou mysli. Jednoduché heslo - "když si nemoc nepřipustíš, nejsi nemocný". Většinou pak tito lidé končí po dvou týdnech v nemocnici se zápalem plic. Dům mají ověšený amulety, talismany, vonnými tyčinkami a do úst nedají nic jiného než zelený čaj.
Vlastnosti: Hlava v oblacích

Ufňukánci

Sotva se ozve z ufňukánkova krku jedno zakašlání, už je na smrt nemocný. Nemůže hýbat rukama, nemůže hýbat nohama, všechno se mu nosí nosit až pod nos a zohnout se taky nemůže, protože ho "bolí dutiny". Po půlhodině přemlouvání mu uvaříte horkou polívku, ale on si ji nemůže sníst v kuchyni, protože je mu moc velká zima. Když mu ji donesete až pod nos, naříká, že ho moc bolí svaly na rukou, a tak jste nuceni ho přinejmenším nakrmit. Jeho okolí už má nenápadné tajné heslo, které varuje všechny ihned po tom, co ufňukánek začne marodit.
Vlastnosti: Nesnesitelný, otravný, bábovka

Hypochondři

Jakmile se ručička teploměru zvedne nad 37 stupňů, už u doktora předbíhají akutní případy jedním vrzem. Žádají si o různá vyšetření, stojí u lékaře s nožem v ruce, že jestli jim tu krev neodebere, zařídí mu vyhazov a vykrádají lékárny od různých léků a mastí. Lednice je polepena poznámkami o jejich pravidelné stolici, kterou si samozřejmě kontrolují, a to vás hned přejde chuť k jídlu. Vám jedině zbývá akorát vynášet přeplněný koš s různými návody k jednotlivým práškům.
Vlastnosti: Sebemilovníci, sobci, ustrašení

Chroničtí soplometi

Tito lidé se se svoji chřipkou už tak sžili, že jim nevadí šířit její účinky dále. V klídku kýchají na všechny okolo, s úsměvem si utírají nos do rukávu a někdy se i chlubí, co za krásnou skvrnu to teď vysmrkali. V těch nejtišších a nejpietnějších momentech se rozkašlou na celé kolo a pak se jen hloupě ptají, proč na ně všichni tak blbě koukají. Za chvíli vám ony otravné pazvuky začnou lézt pěkně na nervy, ale chroničtí soplometi se jednoduše velmi často odmítají léčit.
Vlastnosti: Ignoranti a čuňata

Jen decentně

Tento typ lidí se vší silou na veřejnosti snaží skrýt svoji nemoc. Nosí šály vysoko nad nosem, aby nebylo vidět jeho zarudnutí, kruhy pod očima si natírají pomalu i barvou na stěnu, a když i to nestačí, vezmou rovnou celý obličej. Někdy je můžeme spatřit jako drogové dealery, když se pokouší zapít nějaký lék, nebo ho někde sehnat tak, aby nemuseli do lékárny. Doma to většinou vypadá tak, že dají volný průchod všem symptomům a skončí jako každý normální člověk jako zrůda v posteli s horkým čajem.
Vlastnosti: Za každou cenu vypadat dobře

Spáči

Tento typ lidí je velice těžko odhalitelný, jelikož je náročné jej vůbec zaregistrovat. A to je jeho pointa. Pokud spáč onemocní, zaleze do svého brlohu, zatáhne všechny závěsy, zamkne na deset západů a spí. Spí. Spí. Spí. A spí. Vzbudí se někdy za týden, kdy zjistí, že se jako by znovu narodil a je neskutečně překvapen, čím to tak mohlo být. Chřipka je z něho zoufalá, protože si jí sotva všiml a tak radši nasupeně odejde.
Vlastnosti: Má to prostě v ...

Doufám, že nemarodíte jako já a pokud ano doufám, že to brzy vyležíte! :)

Mějte se krásně!

Vše CONEJA ;)

A jaký typ jste vy?

Býváte často nemocní?

Je někdo z vašich blízkých tak nesnesitelně otravný, když ochoří?


Svodidla

20. září 2015 v 20:21 | Coneja |  Svodidla
Název: Svodidla
Stav: Rozepsaný
Anotace: Veronika je dívka žijící svůj běžný stereotypní život se svým přítelem Ondřejem. Ač Veroniku miluje, je posedlý prací a téměř na nic jiného nemyslí. Zanedbávaná Veronika se cítí ve svém vztahu svázaná, ale nedále milující. Velká změna nastane, když se dostane se na hodinu jógy tak stejně náhodně, jako Tomáš - neznámý kluk žijící ve městě.
Díly:

Svodidla - 1. díl

20. září 2015 v 20:08 | Coneja |  Svodidla

Zdravíčko, milí conejáci ;)) . Výsledky ankety dopadly jasně (pokud chcete kometnář autorky, mrkněte sem ;)) a je tu tedy nová povídka s názvem Svodidla. První kapitola je kraťoučká, jelikož příběh teprve začíná. Užijte si ji! :))

NOVÁ POVÍDKA!! + Jak to bude s Otrokem?

18. září 2015 v 19:53 | Coneja |  Informace
Zdravíčko, milovaní conejáci ;)),

Tento článek bude informativního rázu, takže tentokrát žádný humor, sarkasmus, ani názorovka.


Zapomenutý Otrok
Kdo na můj blog chodí pravidelně, určitě postřehl, že svoji první povídku Caitlyn jsem napsala během tří měsíců a měla u vás docela úspěch. Naplněna radostí a motivací jsem začala psát druhou povídku s názvem Otrok. Proud mých myšlenek z doby antiky se všem zastavil v polovině května čtvrtým dílem a od té doby se už nic nového neobjevilo. Já jsem typ člověka, který svoji práci dokončuje. Nicméně musela jsem párkrát přeinstalovat The Sims a to mi trochu komplikuje situaci, jelikož jsem tím ztratila částečná data (v kostce řečeno, jsem jen strašně líná do hry naházet všechny uložené hry, objekty a města). Ráda bych Otroka dopsala, nicméně by byl asi tentokrát bez obrázků. Co říkáte.. nevadilo by vám to?

Svodidla - nová povídka
Už dlouho se mi v hlavě formuje povídka o menším milostném trojúhelníku. Týká se tří hlavních postav, jejichž osudy se do sebe zapletou, prolnou a možná i posunou někam dál. Povídka je drobná kombinace autobiografie z mé minulosti a fantazie z mé přítomnosti a první dvě kapitoly mám slovo od slova zapsány v hlavě. Nicméně se mi popravdě nechce pouštět do komiksu - není to prostě žánr toho, co mám momentálně pod rukou. Kapitol by bylo asi trochu víc, nicméně by byly kratší (kilometrové rolování stránky nikoho nebaví a navíc se dá lépe udělat přestávka). Ptám se proto, jestli byste vůbec o novu povídku stáli.

Anketa je již uzavřena. Moc děkuji všem za účast!! :)

Vaše CONEJA ;))

V Praze je blaze? Možná tak draze...

17. září 2015 v 15:42 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

Zdravíčko milí conejáci,
Dnešní příspěvek bude menším shrnutím mého třídenního výletu do hlavního města Prahy. Prosím vás - vy, kteří se pohoršujete nad obrázkem, berte ho prosím jako vtip.

Upozornění: Vážení a milí Pražané. Tento článek by vás v žádném případě neměl urazit ani ponížit, jen prostě já a Prágl nikdy nebudeme přátelé.

Deník maturanta - Šílenci na obzoru

8. září 2015 v 18:15 | Coneja |  Deník maturanta
Zdravíčko, milí conejáci!

Opět jsem lovila ve své zužované hlavince a pokoušela se vymyslet nějaký skvělý, úžasný, neodolatelný a nesmírně originální článek. Bohužel, nyní toho jaksi nejsem schopna. Asociace u mě probíhají zhruba následovně - sarkasmus, skepse, sarkasmus, skepse, sarkasmus, sarkasmus, sarkasmus, úvahy o smrti, stres, skepse, zoufalství, sarkasmus…

Evidentně nic potěšujícího. Jak už jsem psala minule, do šestého září jsem si lebedila ve Španělsku. S radostí bych napsala "pohodička, klídeček", ovšem stres z blížící se školního roku neustal. Dokonce jsem zde oslavila i své devatenáctiny, čímž bych chtěla dodatečně poděkovat své milované bloggerce Allex, která mi napsala nádherný narozeninový e-mail :)))).

Přesuňme se ale k tématu. První dojmy ze starého prostředí byly lehce narůžovělé. Všechno vypadalo novější, čistější, hezčí. Učitelé vypadali vstřícněji, usměvavěji a dokonce jsem měla i chvíli pocit, že by mi moji spolužáci mohli chybět.
Omyl.
Jen stěží a kruhy pod očima se doplazím do školy na sedmou hodinu ranní, v pondělí do nového semináře z italštiny. Postarší paní profesorka nás vítá s úsměvem na tváři, přičemž její první otázka je "Kdo, že se to všechno učí španělštinu?". Polovina třídy se přihlásila, což mě zprvu trochu uklidnilo.
Další omyl.
Následující věta "Tak to vás asi nechám propadnout, protože nemáte šanci se naučit italsky. Je to pro vás moc podobné a sofistikované." No jo, já zapomněla, že paní profesorka nesnáší Španěly.

Nechci vás děsit dalšími hrůzostrašnými zážitky, tak přejděme k něčemu pozitivnějšímu.
To si takto člověk sedí v lavici, listuje si mezi svými barevnými složkami, když v tom vejde do třídy nová paní profesorka. Relativně příjemná dáma, sice trochu odtažitá, ale práce s ní je bezproblémová. Se spolužačkou, se kterou hodláme maturovat ze španělštiny, se k ní nenápadně přitočíme s úsměvem, že by bylo asi vhodné pořešit maturitní otázky. Pět a dvacet okruhů rozdělila mezi nás obě a řekla nám, že nám se vším pomůže a bude nás zkoušet. Paráda, konečně někdo rozumný!
Opět další omyl (ne, ve skutečnosti je fakt úžasná, jenom je toho už asi na mě noc).
Již čtyři maturitní okruhy máme zpracovat do konce září. Nikoli dvě každá. Nýbrž čtyři každá. Do konce září. Čtyři. Každá. *Zvuk explodujícího mozku*
A konečně pointa.
Hodinu jsme si lámaly hlavu nad tím, jak to všechno sakra zvládneme. Shodly jsme se na tom, že kdyby kamarádka nepřiletěla z Ameriky a nematurovala letos se mnou z tohoto předmětu, musela bych do konce září zpracovat už osm otázek. Jednooký mezi slepými králem. Ale buďme pozitivní! Další půl hodina po této úvaze byla vystřídána následující půlhodinou psychopatického smíchu a nepřítomného výrazu.

Všechno bude v pohodě! Grghagrr...

Odpusťte mi, vaše (možná už lehce schizofrenická)


CONEJA ;))


Deník maturanta - Co to sakra?!

1. září 2015 v 7:59 | Coneja |  Deník maturanta
Zdravíčko milí conejáci ;)),
Jak jsem slíbila na začátku, mám tu novou sérii s názvem "Deník maturanta".

Cože? Cože, ještě jednou? Vydržte na momentík, musím si nahodit srdce. Je prvního září a já si ještě stále válím šunky ve Španělsku. Nicméně až se vrátím, nastoupím spolu se svým nestabilním nervovým systémem do maturitního ročníku na gymplu. Páni, fakt tomu nemůžu uvěřit.

Vzpomínám si, když jsem se před osmi lety probojovávala k učebně a zoufale jsem ji nemohla najít, abych si napsala přijímačkový test. Pevně jsem se rozhodla, že nikdy nezapomenu její číslo. No, stalo se, co už. Tehdy jsem ve svých jedenácti letech byla absolutně v klidu. Vůbec mi nezáleželo na tom, jestli se dostanu na školu nebo ne. No co, byla jsem v páté třídě, zkusit jsem to mohla ještě minimálně dvakrát. Shodou okolností mě o pár dnů později maminka líbala na tváře, že jsem úžasné dítě a že mě tedy vzali. Jupí!
Drahá maminko! Kdybych tehdy věděla, co mě za pár let čeká, jak já bych tu tvoji radost s tebou nesdílela! Celé léto se třesu dojmem, že už SAKRA MATURUJU! A ono to přišlo. Nebyl to žádný vtip, když nám před pár lety vyučující říkali, že existuje něco jako maturita. Maturita není strašák pro děti. Ale měl by být!

Polednice, pán s pytlem, zlobiví skřítci a maturita. Ano, tímto by se děti měli strašit. Už jenom proto, že zatímco před pánem s pytlem vás tatínek pomazlí v náručí a před polednicí máma zavře dveře, před maturitou se nijak neschováš. Nijak! Kde je moje skeptické jedenáctileté já? V sobotu oslavím devatenáctiny, ale na srdeční infarkt nebo na zástavu v podobě ošklivého měsíce května ještě nejsem připravená! Ach drazí moji čtenáři, budete to mít se mnou letos těžké...

Vaše zoufalá, vyděšená a lehce sarkastická

CONEJA ;))