Svodidla - 2. díl

24. září 2015 v 23:18 | Coneja |  Svodidla

Zdravíčko, milí conejáci! :) Máme tu druhý díl Svodidel (konečně trochu delší než ten minulý ;)). Doufám, že si jej patřičně užijete a budete se těšit na další :). V příštím díle už by se měl příběh pořádně rozjet. Tak přeji příjemnou zábavu :))


Veronika si nervózně skládala kousky cvičebního úboru do tašky. Měla obavy, aby před ostatními cvičícími nevypadala jako hlupák, ale pořád si opakovala, že je to pro dobro věci. Mezitím si dovařila dušenou zeleninu a vyklopila ji z pánve na talíř. Ondřej byl ještě v práci, ale slíbila mu, že pokud má jíst zdravě, musí mu Veronika vařit, protože on neví, jak na to. Jeden talíř strčila do lednice a k druhému znechuceně vzhlížela od stolu.
"Ach, jo. Svět je tak nespravedlivej." Řekla hned po prvním soustu směsi, jež neměla absolutně žádnou chuť a jen nepříjemně hřála na jazyku. Se svou konzistencí do žaludku klouzala extrémně pomalu. Veronika dobojovala s odporným jídlem, ale měla stejně ještě hlad.
"Ne, žádný přecpávání!" Zabouchla skříňku napěchovanou Ondřejovými dobrotami. Když se podívala na hodinky, zhrozila se.
"Sakra!" Popadla tašku a sprintovala na nejbližší zastávku. Autobus jí odjel těsně před nosem, a tak běžela k cvičícímu centru pěšky. Udýchaná se zastavila na další zastávce autobusu a počkala, než jí přijede.
"Myslím, že rozcvičku mám za sebou." Myslel si její prokrvený mozek, zatímco srdce jí mlátilo do hrudi o sto šest.
Na první hodinu jógy dorazila trochu později, ale naštěstí zatím zahlédla jen kilometrovou frontu před hlavní cvičící, co vybírala peníze a permanentky za aktuální lekci.
"Páni, to je kočka." Prohlížela si nevinný zjev křehoučké trenérky. Očekávala, že by to byla chodící hromada svalů, ale tato slečinka vypadala tak drobně a rozbitně, dokud ovšem nenatáhla ruce pro další peníze. Panečku, to byly svaly.
"Devadesát korun prosím." Usmála se na Veroniku trenérka.
"Mohla bych poprosit o studentskou slevu?"
"Zajisté, pokud máte průkaz." Trenérka se otočila pro peněženku s drobnými. Veronice se právě zavařil mozek.
"Proboha, ta ženská má hezčí zadek, než já obličej." Pomyslela si.
"Ještě, že Ondra nešel se mnou, asi bych trochu žárlila." Hlavou jí prolétaly podobné myšlenky, dokud ji nepřerušil vysoký hlas - "Tak sedmdesát pět, děkuji" - sličné paní trenérky.
Během následující hodiny si myslela, že umře. Nečekala, že by se její fyzička od patnácti let tolik zhoršila, ale to si spíše jen namlouvala sama. Ve skutečnosti si Veroniku představme spíše jako normální ženu s postavou tak akorát a možná s nějakým tím maličkým kilem navíc. Nicméně její dětství provázané gymnastikou a hůlkovitými nožičkami pro ni bylo železným zvykem, a tak se se svou normální postavou po studiích nemohla za boha smířit.
Po tréninku zůstala ještě ležet nějakou chvíli na zemi. Zhluboka oddychovala a mnula si zpocené čelo. Když vstala ze země, vzala si tašku a zamířila za trenérkou, které vypadala, jako by právě tančila na paloučku s košíčkem třešní. Ta ženská je asi z kamene, fakt.
"Slečno trenérko, můžu se zeptat, budou všechny hodiny v úterý v sedm?" Pokorně k ní přistoupila.
"Slečno trenérko, to zní tak sofistikovaně," zahihňala se ocelová žena a podala Veronice dlaň, "jsem Edita a klidně mi tykej."
"Těší mě." Řekla Veronika nesměle.
"Tak pojď už prosím tě!" Ozvalo se z druhého konce tělocvičny. Stál tam vysoký chlap, co si balil svoji sportovní výbavu.
"Spěchám domů." Přišel k Editě a objal ji.
"Počkej u dveří." Otočila se k němu a vrátila svou pozornost zpátky k Veronice.
"Ano, všechny hodiny budou každé úterý v sedm." Přátelsky na ní mrkla a s tichým "už sakra jdu" pohledem odkráčela k vysokému muži.
Na cestě domů se Veronice vytrácela červená barva z tváře. Seděla v autobuse a koukala z okna ven, kde už stejně byla pekelná tma. Cítila každý jednotlivý sval ve svém těle. Tak moc se těšila, až se doma osprchuje. Strčila klíče do zámku a hned jak otevřela, spatřila nasupeného Ondřeje.
"Ahoj zlato, mizím hned do sprchy." Chtěla ho políbit, ale on se otočil a zavřel se v pokoji. Po sprše přišla za Ondřejem.
"Miláčku, co se děje?" Pohladila ho po rameni. Uhnul se.
"Běž se laskavě podívat do kuchyně. Já už na to fakt nemám!" Vyjel na ni hned v první větě. Překvapená Veronika letmo nakoukla do zmíněné místnosti, ale nic jí nepřekvapilo.
"Nerozumím." Řekla pro sebe. To už za ní ale stál Ondřej.
"Vážně? Vidíš to nádobí? Tisíckrát ti můžu říkat, ať to sakra aspoň namočíš, když už seš tak líná to umýt, nebo strčit do myčky! Ne, abych to všechno oddřel sám!"
"Přestaň na mě řvát," ohnala se po něm, "spěchala jsem na jógu, nestíhala jsem."
"Nestíhala jsem," napodobil ironicky Ondřej její hlas, "mám toho plný zuby. Je to tu skoro denně! Moříš mě tady hlady a ještě chceš, abych ti otročil!"
"Pokud vím, před pěti lety, když jsi byl ještě ochoten vařit se mnou...."
"To jen proto, abych tě sbalil!" Přerušil ji Ondřej. "Vaření nesnáším!"
Veronika se na něho podívala dost ublíženě.
"To jsi nemusel." Řekla smutně. Odešla do pokoje. Ondřej mezitím skládal špinavé nádobí do myčky.
"Kam jdeš?!" Rozčílil se znovu, když viděl Veroniku, jak kolem něj prochází znovu oblečená.
"Pryč. Chci na chvíli pryč!" Utřela si lehce nateklý nos.
"Fajn! Jdi si! Hlavně nezapomeň přinést zase nějakej bordel!"
Víc už Veronika neslyšela.

Pokračování příště

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mylifeaskari mylifeaskari | Web | 25. září 2015 v 17:15 | Reagovat

Je to super, těším se na další díl.. :3 Vždycky to skončí tak napínavě .. :D Super ! :)) ;-)  :D

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 25. září 2015 v 18:44 | Reagovat

[1]: Děkuji ti moc! :)) .. Možná je to napětí tak trochu účel O:) , ale mám radost, že si Svodidla našla tak skvělé čtenáře ;))

3 vendy-novinky vendy-novinky | E-mail | Web | 25. září 2015 v 21:11 | Reagovat

Zatím se mi to moc líbí :) Škoda že díly nevycházejí každý den, i když by to asi nešlo xDD A teď se ti to vážně povedlo ukončit tak napínavě:D

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 27. září 2015 v 10:35 | Reagovat

[3]: Z toho mám velkou radost, děkuju :) .... Díly mám sice předepsané, ale denně by to asi nebyl dobrý nápad :D

5 Saruwatari Saruwatari | Web | 27. září 2015 v 18:31 | Reagovat

Skvělá povídka :3 je to napínavé, už se těším na další část :)
Á, už vidím, 10 věcí, co zažil každý kočičí milovník :) No tak to jsme celkem trefily ^~^ ten je taky bezva :D

6 Anička Anička | Web | 27. září 2015 v 22:02 | Reagovat

Kristova noho :D Moc se těším na další kapitolu, protože pokud si dobře pamatuju, má se zde jednat o milostný trojúhelník a fakt mě zajímá mezi kým! :D Fakt, že je to pěkně napsané, nemůžu vynechat :)

7 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 27. září 2015 v 22:21 | Reagovat

[5]: Díky moc! :)) Jinak taky jsem si říkala. Prostě kočky jsou boží :3

[6]: Neměj obavy, brzy uvidíš ;) :P ... jinak moc děkuju :)

8 Monča Monča | Web | 28. září 2015 v 9:26 | Reagovat

Smekám, že se dokopeš a píšeš tak skvělý příběh a nevykašlala jsi se na to. Zní to blbě, ale většina z nás jsme to zahodili a z lenosti jsme přestali psát, proto klobouk dolů :D Moc hezký :)

9 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 28. září 2015 v 9:53 | Reagovat

[8]: Díky :) ... já to neberu jako dokopání se. Prostě mě to baví :) .. a když přestane, tak si dám na chvíli pauzu ;))

10 Infinity Infinity | Web | 30. září 2015 v 19:26 | Reagovat

Ježiš, to je napínavý, chci další dííl! :D Jsem zvědavá, jak to bude dál s Veronikou a Ondřejem protože to nevypadá mezi nimi moc dobře, v porovnání s prvním dílem. :D
Jsi fakt dobrá, je to skvěle napsaný! :-)

11 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 1. října 2015 v 7:45 | Reagovat

[10]: Děkuji děkuji :))) ... další díl vyje během zítřka / víkendu, podle toho, jak budu stíhat ;)

12 Allex Allex | E-mail | Web | 3. října 2015 v 20:06 | Reagovat

To je pěkné!! :)) Celkem mě zajímá, jak se to bude vyvíjet. :)

13 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 4. října 2015 v 16:59 | Reagovat

[12]: Díky moc :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama