V Praze je blaze? Možná tak draze...

17. září 2015 v 15:42 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

Zdravíčko milí conejáci,
Dnešní příspěvek bude menším shrnutím mého třídenního výletu do hlavního města Prahy. Prosím vás - vy, kteří se pohoršujete nad obrázkem, berte ho prosím jako vtip.

Upozornění: Vážení a milí Pražané. Tento článek by vás v žádném případě neměl urazit ani ponížit, jen prostě já a Prágl nikdy nebudeme přátelé.


Proč celé to divadlo?
Výjimečně mě berte doslova. Do Prahy jsem se vydala především za kulturou, a to konkrétně obdivovat herecké a divadelní umění. Jakožto student osmiletého gymnázia posledního ročníku maturitního jsem byla povinna navštívit centrum republiky. Předpokládám, že tuto tradici (snad kromě Pražanů :)) mají všichni (usuzuji nejen podle toho, že i máma mé mámy tohle vše podstoupila, ale také jsme v našem hostelu potkali milou skupinku studentů z Ostravy. Tímto zdravím Ostravu ;)). Konkrétně s naší třídou dodržujeme naši soukromou tradici, a to takovou, že jezdíváme do Prahy zásadně vlakem. Bohužel někteří pokrytci se kvůli nižší ceně rozhodli jet autobusem. Hned po rozdělení kupé se v jednom ozývalo nesmělé chrupkání, v dalším šustění listů místního literárního kroužku, v dalším cvakání špuntů z lahví a v dalším samozřejmě "šalina", "rožni", "zocna" a "hokna" (ano, nás Brňany to prostě asi nepřestane bavit). V kupé, kde jsem seděla já, jsme řešily jen téma ohledně stužkováku a občasné sbírání opilých spolužáků, co si spletli dveře.

H(P)ostelové večery
Uznávám, každý se občas napije. Ale čeho je moc, toho je příliš. Nebudu vám tu zdlouhavě vyprávět o památkách, židovském muzeu, Karlově mostě, Pražském hradě, kostelech, klášterech, divadlech, procházkách a předražených lákadlech na turisty, jelikož to zná snad úplně každý. Přesunu se rovnou na zajímavější části. Nevím, jestli někdy někdo z vás byl v hostelu Elf, ale je to tam docela boží. Hned při příchodu potkáte prapodivná, ale příjemná individua potetovaná od hlavy až k patě s roztahováky v uších a dredy na hlavě. Celý hostel je provoněn trávou skrz na skrz, takže když se večer přitulíte ke stěně, je vám hnedka nějak veseleji. První noc jsem na rovinu prospala. Ostatní spolužáci pařili nonstop, až jsme si druhý den vyslechli stížnost od paní profesorky z již zmíněné školy v Ostravě (opět - ahoj, Ostravo). Jelikož naše třídní je chodící nádoba s klidem a jak je známo, je jí naprosto všechno jedno, velmi mě překvapilo, jak moc ji ona přednáška od striktně vyhlížející blondýny zneklidnila.
Druhý večer jsme dostali jasně řečeno, že musíme být v klidu, jinak že budou problémy. No... co už. Tentokrát jsem se bohužel ztřískala i já (ale byla to docela zábava). Protože jsem kvůli nastávajícímu roku velice nervózní, celé léto do mě přítel, kamarádi i rodiče lili alkohol horem i spodem, abych přestala být tak strašně nesnesitelná a konečně se uvolnila. Proto jsem si řekla, že pití bylo dost a že do stužkováku si nedám ani kapku. No, poslední exkurze je poslední exkurze. Navíc ten, kdo by to s naší třídou po osmi letech vydržel za střízliva, tomu bych dala metál.
Pokud chodíte na můj blog pravidelně, víte, že se docela ráda koukám na mužské homosexuální páry. Jak moc jsem byla uchvácena, když jsem vešla do svého pokoje s tím, že si na chvíli lehnu a tam můj spolužák s jedním z těch ostravských hochů. Ó páni. V kostce shrnuto, každý kdo si trochu cvaknul, řekl nebo udělal nějakou pitomost, jak to už prostě bývá, ale tím to ještě zdaleka nekončí.

Je to banda narušených sviní
Pardon za ta silná slova, ale je. Mluvím teď o svých spolužácích. Následující ráno jsme měli všichni krásnou, pořádnou a obrovitánskou kocovinu. Žaludky na vodě, zbyťáček v mozcích, slizký pocit z neumytých vlasů a nevyčištěných zubů, menší bolehlav a nepřítomné pohledy - klasika. A také další naštvané pohledy nevyspaných profesorek.

Co by se dalo očekávat?

Že všichni budou držet pospolu. Že se rozdají aspiriny, schovají flašky a nikdo nebude už dále nic rozmazávat. Jenže to bychom museli být dobrej kolektiv. Hned jak se na snídani objevila více, než jedna noha, už se jely pomluvy, jak na běžícím páse. To víte, že ona kouří? Slyšeli jste, že tamta spala s tamtím? A je to fakt pravda? Víte, že mi včera tamten řekl, že si holí chlupy za ušima? PANE BOŽE! Bylo mi z nich špatně víc, než z toho mixu toxinů, co se mi válel v žaludku.

A teď k samotné Praze
Vážně tím nechci nikoho urazit, ale v tomto městě se nedá absolutně žít. Sotva člověk vytáhne paty z domu, dolehne na něj úzkostná atmosféra místního prostředí. Všichni neustále někam spěchají a chovají se k sobě vážně hrozně. V devíti z deseti případů, když do mě někdo vrazil, stoupl mi na nohu, nebo se mě ptal na cestu, jsem neslyšela ani jedno prosím, promiňte nebo děkuji. Většinou jen nasupený pohled, ignoraci nebo "ty nejsi místní? Panebože a kde žiješ?!"

Případ číslo jedna
Seděla jsem v divadle na Fidlovačce. Pokud jste tam někdo nebyl, je to maličké divadlo, kde se místo v křeslech sedí na lavicích a obecně je tam hodně málo prostoru. Seděla jsem sama na jednom z míst s nohou přes nohu a knížkou v ruce. Všichni se ještě procházeli a já byla plně zabrána do jednotlivých vět Michaela Viewegha. Přímo přede mě přicupitala postarší paní s myšlenkou, že se posadí na své místo. Jelikož jsem byla začtena, vůbec jsem si jí nevšimla. Posadila se na lavici a pravděpodobně konverzovala se svojí kamarádkou. Z ničeho nic jsem ucítila šílenou bolest na palci, který jsem měla zraněný a utlačovaný v nepohodlných lodičkách, jelikož do mě (předpokládám, že nechtěně) drcla svým pozadím, když si sundávala svetr. Očekávala jsem nějaké "Pardon slečno, omlouvám se, je mi to líto, já nechtěla". Omyl. Seřvala mě se slovy "Můžete do mě laskavě přestat kopat, mladá dámo?!" Vážně? Vážně?

Případ číslo dvě
Tohle už veškeré prosím, promiňte, děkuji nebo rozražený palec naprosto předchází. Neházím lidi do jednoho pytle, ale tohle mě rozčílilo do běla. Chvíli jsem se vymotávala z metra tak, abych vyšla na správné straně. Když se mi to po půl hodině povedlo, šla jsem směrem k jedné zastávce autobusu. Pár lidí tam stálo a ostatní nerušeně chodili kolem. Najednou si z dálky všimnu, že okolo té zastávky jde velmi starý pán. Mohlo mu být klidně i devadesát. Šel pomaličku, v ruce dvě berle a levou nohu lehce táhl za sebou. Najednou spadl na zem. Ostatní se tvářili, jako by se vůbec nic nestalo. Nejen, že se někteří klidně dívali přímo na něj a pravděpodobně o tom psali v textovce všem svým blízkým, ale někteří ho s přehledem překračovali a od jednoho kmitajícího pána se ozvalo něco ve smyslu "co tady překážíte?". Doběhla jsem k němu, co nejrychleji to šlo. Chudák se celý třásl a měla jsem i strach, aby si něco nezlomil, protože v tomto věku to mohlo být docela ošklivé. Ozvalo se hezké - děkuji slečno, jste moc hodná. Páni. Konečně! Třeba lidé v Praze nejsou tak marní, jak jsem si myslela. Opět omyl. Pán se mnou na zastávce ještě chvíli stál a povídali jsme si. Řekl mi, že tady studuje a bydlí jeho vnučka a že za ní poprvé přijel. Cestu měl až z jihu Moravy. Ach jo. A já už tak doufala.

DOMŮ! Na plno chci si to dát..
Když už jsem došla na hlavní nádraží a čekala na ostatní spolužáky, byla jsem zdrcena. Opravdu zdrcena. Sedla jsem si na okraj obrubníku a sledovala cizince s kufry přecházející kolem dokola. Nikdy jsem netoužila být tolik v Brně, jako tehdy. V jedné slabší chvíli jsem vytáhla telefon a vyhledala si fotky Brna. Já to tam tak miluju. Když dorazilo i pár spolužáků, udělala jsem pro ně malý kvíz a poznávačku našich úžasných památek.
Jak mi bylo krásně, když jsem vylezla z vlaku, zasněně šla po prvním nástupišti a strčila do mě slečna, která se klidně otočila a řekla "promiňte mi". Málem mi ukápla slza, když jsem zaslechla paní ve středních letech hovořící do telefonu "tak na Čáře pod hodinama." Nejvíc mi ovšem udělal radost přítel, který řekl "přijel jsem tě překvapit, nemusíme jezdit šalinou" a vytáhl klíče od auta.

Miluju svůj domov!!!

A teď chvíli zase nohy na zem
K Praze bych ještě chtěla říci jednu věc. A to proto, aby nevznikala žádná nedorozumění. Já proti lidem z Prahy nic nemám, mám tam i pár kamarádů. Je mi fuk, že je někdo od tam nebo od tam, hlavně že je to super člověk. Ráda si dělám z Pražáků srandu, ale mám i ráda, když si nějakej Pražák udělá srandu ze mě. Je to humor, vtip. Věřím, že ne všichni z Prahy se chovají tak, jak jsem viděla. Ale, promiňte mi, v žádném jiném městě jsem tohle zatím nezažila (asi je Praha prokletá :D). Tohle byl prostě jenom můj výlet v kostce a já budu ráda, když se nějací Pražané najdou i v mých komentářích ;))).


Vaše CONEJA ;))

Co se vám na Praze líbilo nejvíc?

Pokud jste v ní ještě nebyli, proč?

A teď, Pražani, ozvěte se, ať vím kolik vás tu je! ;))

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Allex Allex | E-mail | Web | 17. září 2015 v 17:44 | Reagovat

Nejdřív jsem se nad začátkem opravdu pozastavila, ale pak mě napadlo, proč si to myslíš. Tak jsem četla dál. :)
Pak jsem to pochopila. V Praze je hodně, hodně lidí a ne všichni jsou prostě slušně vychpvaní. I mě to někdy zaráží.
Ale s tím pánem je to pohoršící. Očekávala bych, že aspoň někdo by mu mohl pomoct. Lidi mě někdy hodně nepříjemně překvapí. :/
No jo, já myslím, že každý má moc rád město, ve kterém vyrostl. :)) ale zase to tak nemá taky hodně lidí. :)
Tak a teď musíš skákat radostí: jsem Pražák! :D :D :-) :))

2 Petr Petr | 17. září 2015 v 18:39 | Reagovat

Ahoj, k Tvému názoru na Prahu a lidi v ní žijící : Ano, žijí zde i nevychovaní lidé - ostatně, jako všude, ale taky je nutné zmínit, že rodilých pražáků je tu už minimum! Podle průzkuumu je tu drtivá většina slováků, ukrajinců, rusů, vietnamců, lidí přistěhovalých z malých měst, atd... Takže opravdu nejde házet všechny do jednoho pytle. Je to velké město a v něm hodně lidí, proto lidi Prahu řeší víc, než jiná města. Já osobně mám špatnou zkušenost s Brnem a se Slovenskem. Ahoj

3 dajens dajens | Web | 17. září 2015 v 19:18 | Reagovat

V Praze bydlím 4 roky, pocházím z menšího moravského města. A když jsem tady přijela, mluvila jsem stejně jako ty. Pražáci se pořád za něčím honí, je to prostě hektický způsob života. Někdo na to je, jiný ne. Je to asi hodně o zvyku. Je tady i tak ale celkem blaze, i když i dost draze :-)

4 Just Damien Just Damien | Web | 17. září 2015 v 19:45 | Reagovat

Ja keď som bol začiatkom leta v Prahe, nevšimol som si, že by boli ľudia nejako nevrlí. Teraz neviem, či som nevšímavý, alebo asociál. Možno oboje :-D

Každopádne, opäť zábavný článok. Páči sa mi tvoj štýl humoru a to ako píšeš ;)

5 Chlapeček s plynovou maskou Chlapeček s plynovou maskou | Web | 17. září 2015 v 20:24 | Reagovat

Mám stejný názor. Praha porad někam spěchá. Nikdy jsem na ulici nepotkala nikoho, kdo by se zastavil ne kvůli telefonu, ale aby se podíval na nebe, ba stromy, sám na sebe a řekl si, ze je svet fajn. To není život, to je existence. Jak ráda bych v Praze viděla někoho, kdo šel ven jen tak, chodit pomalu a usmivat se. Ale nevěřím, ze jsou takoví všichni. Možná jen z Prahy, ale ne všichni z Prahy. Mám spoustu kamarádů, všichni mi jsou neskutečně blízcí, nedala bych he za nic. A jsou z 93% z Prahy. A jsou skvělí. Ale lidé, které neznám se v Praze chovají někdy opravdu nepříjemně. Je celkem zajímavé, ze třeba na křesťany se lidé mnohdy dívají jako na sektu plnou pravidel, sobce a nebo lidi bičované svým svedomim. A přitom je většina tech skvělých lidí právě křesťanská. A jsou to více či méně blázni. Žijí normálně a chováním mi připadají jako ta lepší část Prahy.
Lituju toho, co teď řeknu. Lituju toho víc než většiny věci ve svém životě. Lituju toho, že v téhle větě musím odmala žít a nemám naději, že se to změní. Jsem Pražák. (A stydím se za svet kolem sebe)

6 Marký Marký | Web | 17. září 2015 v 22:06 | Reagovat

Ježiši, díky ti za ten článek! :-D Mně je úplně jasné, že se tu budou lidé žijící v Praze pobuřovat, ale já jsem na tom úplně stejně jako ty. Miluju památky, co v tom městě jsou, obzvlášť tu židovskou část, to je holt srdcovka. Ale jinak... ano, je to obrovské město, mnoho lidí, národností, tudíž dost možná i kultur. Ale tak jako tak, to chování lidí je šílené, celé to město je zrychlené, bezohledné a depresivní. Nechtěla a nemohla bych tam žít. :)

Ale aby to nebyla jen Praha.. jsem teď v Brně čtvrtý den a i oproti jihu Čech je to neskutečná, až neuvěřitelná změna a úplně si užívám tu pohodovou atmosféru, milé lidi doslova všude kolem. Úplně jiné kafe, asi se toho nenabažím. :-)

7 Jana Jana | E-mail | Web | 18. září 2015 v 13:00 | Reagovat

To je úletový článek a Brňané tě musí milovat :D :D Btw. Prahu také "nenávidím" :)

8 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 18. září 2015 v 13:59 | Reagovat

[1]: Zrovna o tobě vím, že jsi z Prahy, ale jak jsem psala ve článku ... nezáleží mi na tom a mám tě ráda :) .. Jsem obeznámena s tím, že v Praze nežijí jen rodilí Pražané a tky nehážu všechny do jednoho pytle ... jen bych tam prostě bydlet nemohla .. toť vše :)

[2]: Přesně, jak jsem psala v minulém komentáři. navíc každý je na něco jiného :) .. Já třeba v Brně zažila jen párkrát něco takového, jako v Praze za tři dny ..  to samé na Slovensku :)

[3]: Právě proto. Taky občas spěchám, taky mám hodně práce .. ale je to tu prostě o něčem jiným, ale nezazlívám to nikomu :)

[4]: Díky za pochvalu :) .. no, třeba jsem měla jen smůlu :)

[5]: Stydět se nemusíš. Každej se někde narodil a každej se cítí jako doma jinde :).. Navíc záleží na tom, jestli máš dobré srdce, a to může mít i člověk z prahy ;)

[6]: Tohle už mi řeklo hodně lidí, co přijeli do Brna.. díky :)

[7]: Ty uvozovky to vystihly :) ... Já doufám, že mě Brno miluje .. tak jako já jeho! :D :))

9 Heaven Heaven | E-mail | Web | 18. září 2015 v 17:00 | Reagovat

No však víš jak to je, Pražáci a Brňáci nikdy neměli extra dobrý vztahy :D Já teda nejsem ani z jedný party, já jsem z úplnýho konce světa :D Takže když se náhodou objevím v Praze, je to skutečně "sedlák v Praze", jen ta sláma z bot mi nečouhá. Sice nebydlím na vesnici, ale prakticky jo :D Myslím, že všude jsou nevychovaní a slušní lidé. Mně samotné přijde, že žiju v neskutečně ignorantském městě, kde na mně akorát všichni blbě koukají :D

10 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 18. září 2015 v 19:24 | Reagovat

[9]: To je pravda. Nicméně já ten vztah Praha - Brno beru právě s humorem a ráda navzájem vtipkuju :)) ...

11 Terka Terka | E-mail | Web | 18. září 2015 v 22:51 | Reagovat

Když jsem byla v Praze na přijímačkách na žurnu, necítila jsem z těch lidí vyloženě nepřátelství. A setkávala jsem se i s milými. Nevím, nepřijde mi, že by tam lidé byli až tak jiní, než všude jinde. Ale z Pražáků si také ráda udělám srandu a to i přesto, že tam bydlí má teta (sestra od taťky) a strejda (ten zase od mamky brácha). No, a myslím, že i oni si z toho sami udělají legraci. :-) Jenže ti Pražáci si svou mluvou a vtipy vyloženě koledují... :D

12 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 19. září 2015 v 11:36 | Reagovat

[11]: Přesně tak!!! :D

13 Karfigolka Karfigolka | E-mail | Web | 24. března 2016 v 9:43 | Reagovat

Nemůžete házet všechny do jednoho pytle, já na MBA potkala dobré lidi a řada z nich je z Prahy ;-) http://www.asociacemba.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama