Svodidla - 3. díl

2. října 2015 v 1:08 | Coneja |  Svodidla

Zdravíčko, milí conejáci!! :)) Konečně přispívám s dalším článkem. Pro tentokrát opět se Svodidly. Máme tu třetí íl, na který jste se moc těšili :)) .. Doufám, že se vám bude líbit.


Po cestě plné myšlenek a špatných rozhodnutí vešla Veronika do náhodného baru. Při dietě se sice alkohol nemá, ale co už. Neměla na to nervy. Sedla si na barovou stoličku a mávla na klimbajícího barmana.
"Gin tonik, prosím." Barman před ni v mžiku postavil vysokou skleničku ozdobenou citronem. První doušek jako by tančil s jejími chuťovými buňkami. Dokonce i osvěžující chuť citrónu přebila ten hnus, co musela jíst před cvičením. Užívala si kapky stékající po hrdelní stěně a úžasný pocit lehkého opití, jelikož svůj první koktejl vypila téměř na ex.
Barman se na ni díval lehce s udivením, ale beze slov jí přinesl další, hned jak si o něj požádala.
Při několikáté várce ucítila jemné poklepání na rameno. Po pár vteřinách přemýšlení a zaostřování jeho obrazu, poznala v klepající osobě onoho muže z jógy.
"Ahoj, jsi to ty?" Usmál se na ni. Nebo to tak přinejmenším vypadlo v interpretaci Veroničina přiopilého mozečku.
"Já? Kdo? Já jsem Veronika." Otočila se k němu na točící židli.
"Těší mě. Tomáš. Byla jsi dneska na józe, pokud se nemýlím." Pochopil situaci a jemně od ní odsunul rozpitou sklenici gin toniku.
"No jasně! Snažím se shodit ty svoje hnusný špeky. A víš jak dlouho? Jeden den! A už tady chlastám!" Zašmátrala rukou v místech, kde předtím stála sklenice s alkoholem, ale ta byla bezpečně ukryta za Tomášovou rukou.
"Chovám se jak idiot." Sklopila Veronika hlavu.
"Z toho si nic nedělej. Každej máme slabý chvilky. Co tě vůbec přivedlo večer na bar? Já tu chodívám často sedět s přáteli," obrátil se směrem ke stolu na konci místnosti, odkud se možná až nevhodně ozývalo - "To je kost! Tak do tý běž!" - "ale nikdy jsem tě tu neviděl."
Veronika pořád zírala na Tomášovu ruku položenou na baru. Božíčku, ten má krásný prsty. A tak hezky klenutý hřbet dlaně. Najednou zavětřila otázku.
"Pohádala jsem se s přítelem." Zakňučela.
"Neboj se, to se spraví. I když těžko ti může radit osamělej vlk. Jste spolu dlouho?" Znovu se usmál a spustil svou levou ruku podél těla.
Veronika měla chvíli po koukání, a tak se soustředila na další otázku.
"Pět let." Zase trochu zakňučela.
"Počkej, počkej. Jak osamělej vlk? Já myslela, že chodíš s tím pevným zadkem z jógy." Zasmála se vlastnímu vtipu.
"S Editou?" Zasmál se na oplátku Tomáš.
"Přesně tuhle myslím." Veronice lehce podklouzla noha opřená o židli a trochu sebou zavrávorala.
"Nezabij se," podepřel ji Tomáš, potom zase obě ruce vrátil zpátky k tělu, "to je moje sestra, nikoli přítelkyně."
"Aha, no měla jsem si všimnout. Takže nadšená jogínská sourozenecká dvojice?" Pro jistotu se opřela o bar, aby se vážně "nezabila".
"Ne, ne, ne, to ne. Já nejsem moc na tyhle tanečky. Jen jsem ji chtěl vyzvednout a trochu si zacvičit." Ze zadního stolu se opět ozvaly opilecké skřeky - "To jí tam leštíš ubrus? Přiveď nám ji, ať zatancuje!" Veronika dělala, že to neslyší.
"No, škoda. Já doufala, že se třeba zase někdy potkáme." Cítila menší vlnu střízlivosti. Nedopitá sklenice pořád stála za Tomášovými zády.
"Omluv mě, asi budu muset jít ty ožraly zpacifikovat. Jinak, klidně mi dej na sebe číslo. Rád si zase někdy popovídám, třeba i za střízlivýho stavu."
"Klidně. Pokud ti nebude vadit, že občas budu pěkně nadávat." Veronika z kabelky vytáhla tužku a chtěla začít psát na Tomášovu ruku. Ovšem začala psát na svojí.
"Těsně vedle, ty skřítku." Posunul její pravačku nad svou dlaň. Veronika číslo napsala sice trochu z kopce, ale zvládla to vcelku úspěšně.
"Stejně už budu muset jít domů, Ondra by byl naštvanej." Seskočila z barové židle, která jí přišla o nějaký ten kousek vyšší, než když na ni nasedala. Plácla na bar dvě stovky a pomalu se kolébala ke dveřím.
"Jsi si jistá, že to zvládneš?" Doběhl Tomáš Veroniku hned potom, co tam barmanovi doplatil zbývajících dvacet korun z Veroničina účtu.
"Jasněěě!" Skácela se Veronika na nejbližší stěnu.
"Myslím, že bych tě měl minimálně posadit do taxíka, protože MHD by bylo až moc nebezpečné." Uchopil Veroniku za paži a druhou rukou vyťukával číslo na svém mobilu.
"Když to je strašně drahý! Já to zvládnu!" Veronika se motala ze strany na stranu a Tomáš se ji snažil mermomocí udržet na jednom místě. Když taxík přijel, posadil Veroniku na zadní sedadlo. Už pomalu usínala.
"Verčo, Verčo, hej! Kde bydlíš? Řidič potřebuje adresu!" Tomáš s usínající Veronikou třásl, ale ta pomalu ani nedýchala.
"Tak co teda? Nemám na vás celej večer!" Houkl zepředu taxikář. Tomáš Veroniku opět vytáhl z auta, omluvil se a posadil ji na nejbližší lavičku.
"Co já s ní budu dělat, proboha?" Chodil okolo lavičky, nervózně přešlapoval a snažil se vymyslet nějaké řešení.
"Nechat ji tu nemůžu, někdo by ji mohl okrást nebo jí ublížit. Domů si ji taky vzít nemůžu, protože by mi nejspíš ten její přítel ustřelil hlavu. A jelikož ani nevím, kde bydlí, možnost, že bych ji doprovodil domů, taky padá."
Posadil se vedle Veroniky a nechal si její hlavu sklouznout do klína. Měla ještě trochu vlhké vlasy. To z toho, že vyběhla z domu hned po sprše.
Po dvou hodinách, kdy byla už pořádná zima, se Veronika probudila. Spatřila Tomášovu bradu a ruce, které vyťukávali něco na mobilu. Zbytkový alkohol v ní ještě hodně působil, ale už se dokázala aspoň orientovat a hlavně mluvit.
"Tome." Zašeptala úzkostlivě. Tomáš zbystřil a pomohl Veronice zpátky do sedu. Ta se cítila trochu trapně, a tak radši nic neříkala.
"Asi bys měla jít pomalu domů. Už je půl jedné pryč." Schoval si telefon do kapsy.
"Jo, asi bych měla. Jinak díky za příjemnej pokec. Třeba se zase někdy uvidíme." Než Tomáš stačil cokoliv odpovědět, Veronika zmizela za rohem běžící nejen proto, že se příšerně styděla, ale zima už byla opravdu velká, a tak se aspoň trochu zahřeje.
Když dojela domů, Ondra už dávno dřímal v posteli. Čistila si zuby asi půl hodiny, aby vymizel ten nepříjemný zápach po alkoholu a ještě se lehce motajíc uvelebila vedle svého přítele. Přitulila se k němu sice ještě trochu se vzdorem, ale po pěti letech vztahu už na to byla jednoduše zvyklá. Ondra se jen trošku zavrtěl, ale jinak si asi ničeho nevšiml. Veronika mu dala jako vždy před spaním lehký polibek na krk a zavřela oči. Nicméně před nimi se objevil ten velmi milý kluk z baru.

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vendy-novinky vendy-novinky | E-mail | Web | 3. října 2015 v 12:58 | Reagovat

Jako vždy, krásně napsané!:)

2 Teri Teri | Web | 3. října 2015 v 13:26 | Reagovat

Umíš krásně psát!  :D Těším se na další díl :) Keep smiling :-D

3 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 3. října 2015 v 18:49 | Reagovat

[1]: Děkuji ti! :))

[2]: Díky moc, bude brzy ;))

4 Allex Allex | E-mail | Web | 3. října 2015 v 20:13 | Reagovat

To je hrozně napínavé, těším se na další díl! :) ;)) Jinak, ten obrázek je naprosto úžasný, nevím, jestli jsem Ti to sem už psala. ;) :))

5 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 4. října 2015 v 16:58 | Reagovat

[4]: Díky moc :)) .. výjimečně jsem obrázek nefotila ... ale prošel úpravou Děkuji :)

6 Grumpy Grumpy | Web | 4. října 2015 v 18:24 | Reagovat

Je to čtivé, máš talent ;-)

7 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 4. října 2015 v 20:53 | Reagovat

[6]: Děkuji ti :)

8 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 4. října 2015 v 22:05 | Reagovat

"Ta holka má hezčí zadek než já obličej." :D  :D
"Vypadala rozbitně." :D :D

Dál, jen dál, jsem zvědavej jak to dopadne :)

9 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 4. října 2015 v 23:04 | Reagovat

[8]: Beru to jako kompliment :D .. díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama