Svodidla - 5. díl

16. října 2015 v 6:50 | Coneja |  Svodidla

Zdravíčko milí conejáci :). Týden zovu strašně rychle utekl a já přicházím opět s již pátým dílem povídky Svodidla :). Doufám, že vám trochu pomotám hlavy a že si povídku užijete ;))


Týden uběhl jako voda a Veronika se chystala opět na hodinu jógy. Autobus tentokrát stihla na čas a u centra stála ještě čtvrt hodiny před otvíračkou. Posadila se na okraj zídky, co lemovala prostor před vstupem a vytáhla si knihu. Od minulého týdne se s Ondřejem udobřili, jako vždycky, a Tomáš jí od té doby nenapsal. Vnímala to jako uzavřenou kapitolu. Podzim vládl v plné parádě a vítr foukal toho dne velice silně. Veronika se celá třásla, když jí ledový závan mlátil do tváří. Přetáhla si kapuci přes hlavu, až jí skoro nebylo vidět do obličeje. Jelikož onen jev má i opačný efekt, obzvlášť přes rozcuchané vlasy v podstatě vůbec neviděla před sebe. Vítr neustále sílil, a tak se chtěla o pár kroků posunout do mírného závětří okolo vstupu. Najednou vrazila do Tomáše.
"Ahoj, Verčo! Málem bych tě nepoznal." Pobaveně se na ni podíval.
"Ahoj." Zamumlala potichu pod kapucí.
"Dneska jdeš zase na jógu?"
"Jojo, ty taky? Myslím, že jsi říkal, že tě tohle nebaví." Veronika komicky vstrčila nos, aby ji bylo aspoň trochu slyšet.
"Ne, nejdu. Jen jsem byl zase dovést ségru. Mám namířeno do čajovny. Teploučko, čajíček, dýmka - trocha bohémského odpočívání. Ale užij si to tu dnes."
Veronika najednou zatoužila po teplé místnosti, hřejivém moku a měkkých polštářích, které nabízí prostředí čajovny. Poskakování v přiléhavém úboru se jí protivilo už doma a taky by svoje promrzlé svaly raději zahřívala nějak pohodlněji.
Jen co Tomáš dořekl svoji větu, chystal se k odchodu. Veronika ho popadla studenými prstíky za rukáv.
"Počkej. Vím, že je to trochu hloupé, ale nemohla bych se přidat? Zní to docela dobře." Za vystrčeným nosem se hned objevily velké, modré, prosící, psí oči. Tomáš se pobaveně ušklíbl.
"No, je pravda, že jsem si chtěl užít chvíli samoty, ale rád uvítám milou společnost. Tak pojď, auto mám támhle." Pokynul rukou a Veronika poslušně cupitala za ním. Chvíli se cítila trochu nejistě, protože nechtěla cizímu klukovi lézt do auta, ale na druhou stranu, kolikrát už bez výčitek jela taxíkem, že ano. Uvelebila se do staré zrezivělé Felície vedle Tomáše a hledala bezpečnostní pás.
"Toť můj oř," teatrálně poukázal na své auto, "pás možná ani nehledej, ten už je roky pryč." Veronika se chvíli zarazila, ale nijak jí to nevadilo.
"Asi mi už příště neprojde technickou, ale bude mi chybět, beruška." Tomáš pohladil svou starou ojetinku po volantu.
"Vždyť je to hotovej buchtolap." Usmála se Veronika.
"To bych prosil." Zasmál se Tomáš a pokoušel se nastartovat. Bezúspěšně. Zkoušel to asi desetkrát, ale motor ne a ne naskočit.
"Krucinál, zase se jí nechce vstávat. Budeme muset chvíli počkat." Naklonil se k zapalování, ale to spíš jen proto, aby neseděl jako pecka, jelikož samotný pohled tímto směrem byl více než zbytečný. V autě nastalo ticho. Veronika přemýšlela, čím to rychle zamluvit, ale to už ji upovídaný Tomáš předběhl.
"Proč ses vůbec rozhodla jít dneska na hodinu, když jsi to nakonec sabotovala?" Při každém slově se tvářil neskutečně uvolněně.
"No, snažím se zhubnout. Ale asi na to nejsem stavěná. Nějak si nemůžu odpustit dobrý jídlo a většímu pohybu jsem zamávala někdy v pubertě." Trochu se zastyděla a pokoušela se skrýt své neexistující břicho taškou.
"Ale prosím tě. Cvičení má být zábava. Z povinnosti to nikdy není ono. A když tě jóga nebaví, je přece tolik jiných sportů, nebo ne?" Opět se pokusil zastrčit klíčky do zapalování.
"Já jsem spíš na gaučing a čtení. Ale dřív jsem dělala gymnastiku. Potom jsem šla studovat a času na sport nějak ubylo. A pak mě to prostě přestalo bavit." Chvíli zkoušela navázat na humornou atmosféru, ale poslední slova zakončila relativně vážně.
"Však každej je jinej," mrkl na ni Tomáš a konečně se mu podařilo nastartovat, "no sláva!!" Zakřičel. Auto se dalo do pohybu a za pár chvil se Tomáš s Veronikou objevili u maličké čajovny, ležící v centru města. Uvnitř to bylo tmavé, ale za to lidí tam bylo jak máku. Tomáše už zde znali jako místního štamgasta, a tak je sympatická servírka posadila do kouta na měkké polštáře. Tomáš se natáhl do rohu a Veronika nesměle vedle něj. Po chvíli se už nesl teplý čaj a dýmka.
Sakra, páni, ten chlap má vážně krásné dlaně. Veronika se opět zadívala na Tomášovy dlouhé prsty, když rozbaloval krytku na nástavec vodní dýmky. V tom přítmí vypadá ještě lépe než před tím. Ne, přestaň, přestaň! Máš doma Ondru.
Tomáš popotáhl z dlouhého šlauchu a velkopansky přivřel oči.
"Jo, tohle jsem potřeboval." Pohladil se po břiše a vyfoukl pár koleček dýmu. Podal Veronice nástavec. Když se jejich prsty setkaly, s Veronikou to otřáslo. Tomáš zatím nic netušil, ale ta holka mu připadala milá. Mluvila jen zřídka, naslouchala a chvíli co chvíli se červenala, ale to možná dělalo to tmavé prostředí.
"Chceš něco vidět?" Řekl Tomáš a podíval se na Veroniku. Ta pořád očima skenovala jeho ruce.
"Ráda." Přitakala slušně. Tomáš vytáhl bílou bavlněnou rukavičku. Otočil ji a napřímil k Veronice.
"Toto je podpis frontmana mojí oblíbené kapely. Doma mám ještě šátek." Veronika si rukavici prohlédla. Prsty jako dělaný na ty Tomášovy. Přestaň už sakra!
Během několika minut se rozjela příjemná konverzace na téma hudby. Probíralo se, co kdo poslouchá, kde kdo byl na koncertech, co je naopak úplně zavrženíhodné a při čem se skvěle usíná. Tomš byl rád, že se Veronika trochu rozmluvila a užíval si pocitu, že není chodící kafemlýnek. Veronika byla taktéž spokojena, protože konečně někdo ocenil její hudební vkus a také se o něm mohla trochu rozpovídat. Oběma bylo neskutečně fajn. Čaje z konviček postupně mizely a uhlíky na vodní dýmce se odpařovaly. Večer byl u konce.
"Díky za pěkný večer, ale už asi budu muset jít." Řekla po nějaké době Veronika.
"Doprovodím tě domů, vždyť už je tma." Odvětil Tomáš a mávl na servírku. Veronika chvíli přemýšlela o tom, jak se asi bude tvářit Ondřej, ale přerušil ji příchod roztomilé servírky.
"Dohromady nebo zvlášť?" Zakoulela na ně svýma obrovskýma očima. Nastal další trapný moment ticha, ale to už Veronika vytáhla bankovku a se slovy "To nechte" si schovala peněženku zpátky do tašky.
"To jsi nemusela." Podíval se na ni Tomáš.
"Taky si to vyberu tou cestou domů," zasmála se, "a navíc jsi mě odvezl sem a zabavil mě na celý večer."
Tomáš nahodil zase ten svůj uvolněný výraz a mávl rukou směrem ke dveřím.
"Konečně vím, kde bydlíš." Prohlížel si panelový dům, když vystoupili z auta.
"Doufám, že mě nepřijdeš vykrást." Zabouchla dveře Veronika.
"Díky, že jsi mě doprovodil." Odkráčela spolu s Tomášem ke dveřím.
"To je snad povinnost každýho chlapa." Zastavili se přede dveřmi. Chvíli na sebe jen tak tiše koukali.
Mám mu podat ruku? Mám ho obejmout? Nebo jenom mávnout a říct ahoj?
Mám ji otevřít dveře? Blbost, vždyť klíče má ona. No, asi se rychle vypařím.
Oba dva byli lehce na vážkách, ale Tomáš si přisunul ruku k čelu a vojenským salutováním se s Veronikou rozloučil. Ta si oddechla, že nemusí čelit trapným situacím a co nejrychleji utekla za roh schodiště.
Klíčky v zámku znovu odkryly Ondřejův zjev s hrnkem čaje v ruce.
"Ahoj miláčku, kde jsi byla tak dlouho?" Přišel k ní a políbil ji na tvář. Veronika na chvíli zaváhala. Měla by mu říct o Tomášovi? Ale co když bude zase tak šíleně žárlit, jako před dvěma roky s bratrancem Filipem?
"Cvičení se trochu protáhlo." Vykoktala ze sebe.
"Tak to doufám, že tě to moc neunavilo, protože sprcha je dnes na tebe připravena." Zašeptal jí do ucha a sundal z ní dlouhý kabát. Veronika se usmála a s tichým předením se přitulila k roztouženému Ondrovi. Postupně ze sebe nechávala svlékat jednotlivé kusy oblečení a taktéž pomáhala svému drahému z pyžama. Za nedlouho se všechny kousky všemožných svršků válely na zemi cestou ke sprše, ze které se ozývaly zvuky nejenom tekoucí vody, ale i spokojených výkřiků dvou spokojených partnerů.

Pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Grumpy Grumpy | Web | 16. října 2015 v 10:20 | Reagovat

Je nefér, jak si některé holky nemůžou vybrat ze dvou chlapů, zatímco o jiné nikdo ani pohledem nezavadí :-D

2 Allex Allex | E-mail | Web | 16. října 2015 v 15:05 | Reagovat

Je to pěkné! :))
A už je ti líp? :)

3 Infinity Infinity | Web | 16. října 2015 v 23:01 | Reagovat

Noo hezky se to tam rozehrává. Tohle vypadá, jak kdyby se tak trochu schylovalo k nevěře. :-D
Moc hezky jsi to napsala, jsi šikulka! :-)

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 17. října 2015 v 8:34 | Reagovat

[1]: Ono slovo "vybrat" je trochu nešťastně použito :) .. Já bych spíš řekla něco jako "haprovat" v rámci morálky ;))

[2]: Děkuji ti :)) ... lepší se to, ale pořád nemám čas na psaní :((. Svodidla mám zatím přednastaveny, ale nevím, kdy budu moct přispět i obyčejným článkem ://

[3]: Děkuji ti :)) ... jen se nech překvapit ;)

5 vendy-novinky vendy-novinky | E-mail | Web | 19. října 2015 v 19:34 | Reagovat

No a teď vůbec nevím, jak by to mohlo být dál :D Hezký!:)

6 mylifeaskari mylifeaskari | Web | 19. října 2015 v 20:56 | Reagovat

Pořád je to tak napínavé :D Děj je tam teda pěkný :p Těším se na další :) Super :))

7 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 23. října 2015 v 20:46 | Reagovat

[5]: Na dalším díle už se pracuje :))

[6]: Děkuju ti moc! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama