Svodidla - 7. díl

29. října 2015 v 19:48 | Coneja |  Svodidla

Další díl Svodidel je tu :)) .. Užijte si ho.
P.S. Ještě nějakou dobu nebudu k dispozici, tak doufám, že mi to odpustíte.


Při cestě tramvají Veronice opět zabzučel telefon.
Měla bys dneska večer čas? Chystám se zase do čajovny ;-). Tom
No jéje. Pomyslela si Veronika. Večer už slíbila Pavlíně, ale byl by to jedinečný moment, kdy by nemusela hlídat čas a vteřiny do příchodu domů, aby Ondřej nevyšiloval. Řekla si, že o tom popřemýšlí až z pohodlí domova.
Doma si potom v klidu uvařila kuřecí maso se zeleninou. Už teď věděla, že by si radši dala něco jiného. Možná, že bude lepší nad tím vůbec nepřemýšlet. Řekla si a vytáhla telefon.
Mám lepší nápad. Nechceš se dneska večer stavit? Mám volný byt a nechci být sama. V.
Vážně jsem to udělala? Vážně jsem zazdila Páju a pozvala Tomáše za Ondřejovými zády? Rychle ještě napsala esemesku Pavlíně, že právě přijela "jahodová teta" a jí je nesmírně špatně, tak že by ráda večer strávila v posteli a spánkem. Zakoukala se ven z okna, jako by chtěla odeslanou esemesku ještě chytit, ale bylo příliš pozdě. Ta už zazvonila Tomášovi i Pavlíně v kapse.
Tomáš byl zprvu lehce překvapen. Byl to takový ten loajální typ člověka, který by si nikdy nic nezačal se zadanou holkou. Na druhou stranu pozvání přece ještě nic neznamená.
Obvykle se Tomáš nacházel v okolí spousty lidí. Byl to téměř absolutní extrovert, který toužil hlavně po přátelích. Miloval ten pocit, když se někde sešla hromada lidí a on si se všemi mohl povídat, radit jim nebo se přímo královsky bavit. Rodiče ho vychovali opravdu s etiketou v paži, a tak Tomáš všechny ve svém okolí okouzloval gentlemanstvím a dobrým vychováním. Nikdy by při roztržce s mužem nevzdal bitvu a chabě neustoupil. Nikdy by ženu nenechal jít samotnou v noci ulicí nebo ji minimálně nepodržet dveře a nikdy by nenechal klidně i cizí dítě s nějakým ostrým předmětem v ruce. Na druhou stranu - alkohol byl jeho kámen úrazu. Jelikož se často s přáteli scházeli v hospodách, časem svá játra navykl na enormní příjem alkoholu, a tudíž mu nepřišlo nijak divné ke všem nosit přímo litry lihoviny. Tentokrát vzal lahev červeného i k Veronice naprosto bez postranních úmyslů.
Veronice zbývala asi půl hodina do Tomášova příchodu. Začala být nervózní. Už dlouho nepocítila takovou potřebu cítit se krásnou a okouzlující ženou. Před Ondřejem byla zvyklá chodit nenalíčená a v teplácích, nevadilo ji občas po sobě neuklidit, nebo si místo salátu k večeři dát celou pizzu na posezení. Teď to bylo něco jiného. Jako by se vrátila v čase. Byt se musel lesknout a ona musela vypadat skvěle.
Chvíli se promenádovala před zrcadlem v džínách s barevným páskem a rozevlátou bílou halenkou. Vlasy si natočila do roztomilých kudrlinek a tvář přetřela různými líčidly. Zírala na sebe do zrcadla dobrých deset minut. To přece není možné. Lidé takto doma nechodí. Tomáš si bude myslet, že mi o něco jde. Ale nejde přece! Že ne? Servala ze sebe oblečení a rychle se navlékla do něčeho neutrálního. Nakonec skončila s černými legínami a černým tílkem, přes které si ještě přehodila tmavě červený svetr bez zapínání, aby jí nebyla zima. Zvlněné vlasy se jí v důsledku chladu stejně opět narovnaly, a tak si je jen rychle stáhla do culíku.
V tenkých legínách jí za chvíli začala být zima, a tak zvýšila teplotu v celém bytě. Teď byla konečně připravená.
A bylo to právě včas. Během několika minut se ozval zvonek a s ním přicházející Tomáš.
"Ahoj, Verčo." Usmál se na ni opět tím svým uvolněným výrazem a hned ve dveřích jí předal láhev vína.
"Něco jsem přinesl, nevěděl jsem, co piješ nejradši." Byl z něho cítit docela příjemný parfém. Veronika poděkovala a pro jistotu víno odnesla daleko do kuchyně.
Oba dva se posadili do obýváku na gauč, přesně do míst, kde včera usnula s Ondřejem.
"Jsem příšernej člověk." Povzdechla si Veronika nahlas.
"Proč myslíš?" Podíval se na ni Tomáš, přičemž se snažil najít v blízkém okolí něco k pití, jelikož měl více, než výheň v krku.
"Upřednostnila jsem tě před kamarádkou a můj Ondra ani neví, že jsi tady." Veronika byla sama ze sebe překvapená. Obvykle se lidem moc nesvěřovala. Když už na to přišlo, musela je znát nejméně několik let, aby toho byla schopna. Tomáše znala pár týdnů a vypustit tuto myšlenku pro ni nepředstavoval sebemenší problém.
"Čemu to vadí? Předpokládám, že si sem Ondra taky občas někoho pozve." Pořád se rozhlížel okolo po nějaké limonádě nebo vodě.
"To je pravda. Vlastně on mi taky hromadu věcí ani neřekne dopředu nebo vůbec." Hned byla Veronika o něco klidnější. Nicméně opravdu jen o něco.
"Víš, všiml jsem si, že jsi docela nervózní, děje se něco?" Tomáš vzdal snahu na hledání nápojů a zaměřil se na Veroničiny roztřesené ruce a načervenalou hruď.
"Nervózní? Ne, vůbec! Jak si na to přišel?" Více nervózně to Veronika říci opravdu nemohla. Což se také brzy objevilo v Tomášově argumentaci.
"Nejsem expert, ale tohle je úplně jasné." Zasmál se. Prohlížel si Veroničino tělo za zástěrkou popisu jejích neurotických projevů. Každopádně pokud bychom se měli bavit o pravém důvodu, proč svůj vizuální průzkum učinil, bylo to proto, že se mu ta holka docela líbila.
"Tak sleduj," vztyčil ukazováček směrem k ní, "mírně vystouplá žíla na čele," pokračoval směrem níž, "červená barva ve tváři, což mi mimochodem přijde docela roztomilé, načervenalá hruď a i zdálky vidím tvé opocené dlaně, které, se vsadím, budou značně ledové." Veronika si nenápadně otřela dlaně do kalhot. Byly neskutečně ledové. Než stihla cokoli říct, Tomáš pokračoval.
"Sice sedíš, ale i tak vidím, že se ti trochu třesou kolena, a kdyby ses otočila, určitě bych zaznamenal i stažené lopatky, sleduj." Přisedl si k Veronice blíž a jemně jí zatlačil na ramena. Svaly se trochu povolily a klouby klesly minimálně o tři centimetry níž.
"A taky to tvoje - Ne, vůbec - znělo jako mutující chlapec v pubescentním stádiu." Stáhl ruce zpět a pořád Veronice hleděl upřeně do očí.
"Páni." Nic víc ze sebe překvapená Veronika nedokázala vypravit. Podvědomě si přetáhla červený svetr přes hrudník, aby zakryla aspoň jeden aspekt ze zmíněných projevů.
"Pojď sem." Tomáš se opět zasmál, protože Veronika vypadala nesmírně komicky. Seděla zaraženě teď už s narovnanými zády a hleděla skrz Tomášovu hlavu. Tomáš vstal a namířil do kuchyně, protože už měl v hrdle větší sucho než na Sahaře a také chtěl Veroniku trochu uvolnit tím červeným vínem, které přinesl. Dvě mouchy jednou ranou - geniální to muž. Veronika šla opět poslušně za ním. Tomáš, jako energický a iniciativní muž už při cestě vytáhl kapesní nožík, kde měl i svoji pojízdnou vývrtku. Popadl do ruky lahev stojící na lince a během chvilky byl špunt venku. Stál přímo pod poličkou se sklenicemi, tudíž se Veronika musela natáhnout v těsné blízkosti jeho těla, aby na vzdálenou poličku dosáhla. V momentě, kdy se tak stalo, ucítila teplo sálající z Tomáše. A protože k němu byla otočena předem, ucítila lehké šimrání v oblasti břicha.
Tomáš její blízkost také na chvíli zaznamenal, ale potlačil ji samotným faktem, že je v bytě, který patří také jejímu příteli.
"Tak na zdraví." Přiťukli si společně u linky.

Pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vája Vája | E-mail | Web | 2. listopadu 2015 v 12:25 | Reagovat

Wow uvidíme jak se to vyvine... :-)

2 Allex Allex | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 21:26 | Reagovat

Přesně, jako v minulém komentáři, uvidíme, co z toho bude.. :)) ale moc pěkně napsané ;)

3 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 17. listopadu 2015 v 10:15 | Reagovat

[1]: Omlouvám se za zpoždění, nový díl bude brzy :))

[2]: Děkuji moc :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama