Listopad 2015

Svodidla - 9. díl

27. listopadu 2015 v 17:09 | Coneja |  Svodidla

Zdravíčko, milí conejáci :)) .. je tu další díl svodidl, jen pro vás! :))) .. Bavte se ;)

Soledad..

25. listopadu 2015 v 16:55 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

Jsem přesně to, co nikdo nehledá.

Svět je neuvěřitelně zvrácené místo. Svou zvráceností ohromuje všechny svoje součásti každým dnem. Každopádně největší zvrácenost, která je ve finále lehce paradoxní, je ta, že se na něj můžeme dívat z více úhlů.

Představte si člověka, třeba nějakého nádherného modroočka, stojícího uprostřed náměstí plného lidí. Nic zvláštního. Vedle toho krásného modroočka může stát jeho nejlepší přítel - nádherný hnědoočko, a za ruku může držet svou roztomilou blonďatou zelenoočku. Vesele se baví, povídají si a na mysl jim nepřichází žádné negativní smysly. Protože jsou spolu. A šťastní.
Ale ve skutečnosti je každý úplně sám. Kdybychom modroočka vzali a přesunuli jej do maličké knihovny na rohu toho náměstí - zůstanou mu ruce, nohy, nos i ty překrásné oči, ale své dva zmíněné kamarády už u sebe mít nebude. Nikdy totiž nemohou být úplně jeho součástí.

Nenávidím tento svět za to, že lidmi manipuluje.
Nenávidím ho také za to, že jsem jeden z těch lidí, co se nechá manipulovat. A ano, všichni takoví jsme. Už jenom proto, že se rozčilujeme, když někdo předbíhá ve frontě.
Nenávidím toto místo také proto, že ho neumím změnit. A i když bych měla tu moc na to ho změnit, nevím jak. Lidé se o to snaží už několik tisíc let, kdyby tu byla možnost, lidé by ji už dávno našli.
Nenávidím ho proto, že nikdy nedosáhneme poznání. Nikdy nebudeme vědět všechno, nikdy nenalezneme smysl naší existence, nikdy nenavštívíme všechna místa, a tudíž nikdy nevymizí strach. Protože strach je jen primitivní reakce těla na neznámou situaci.
Nenávidím ho proto, že strach je nejsilnější emoce ze všech. Ani radost, ani smutek, ani závist, odpor nebo pocit štěstí není natolik přesvědčivý. Jediné, co může strachu konkurovat je láska. Ale jelikož tu naši blízcí nebudou věčně, i ta časem vyprchá nebo se stane bolestnou.
A taky nenávidím onen fakt, že v existenci jsme si všichni rovni. Nikdo totiž nemůže neexistovat. A upřímně, já bych to privilegium chtít měla.

5 tragikomických anekdot maturanta, aneb trocha maturitního humoru

22. listopadu 2015 v 12:03 | Coneja |  Názory
Zdravíčko, milí conejáci ;)),
jak je již zřejmé a nepřehlédnutelné, letos jsem to doklepala až do maturitního ročníku. První šok opadl, hysterické návaly hrůzy započaly a koncem listopadu letošního roku si už každý maturant začne všímat jednoho neuvěřitelného jevu. Jakmile se válí smíchy po zemi, slzy mu tečou po tváři a bránice mu praská ve švech, zjistí, že je jediný, kdo se vůbec směje z celého okolí. Ostatní studenti na něj jen nechápavě zírají, profesoři se kryjí třídnicemi, aby je s jejich miláčky nikdo nespojoval, a uklízečky otevírají šampaňské, protože tu podlahu za ně konečně někdo vytře. Tento prapodivný jev trvá tak dlouho, dokud se nepřiblíží další maturitní kumpán, který též zaujme horizontální pozici a válí se ze strany na stranu.

Ráda bych vám proto dneska přiblížila několik důvodů, proč tuto událost na svých školách můžete každý rok spatřovat.

Dneska se musím učit

Interpretace studenta: Neškodná a ničím nezajímavá věta, kterou většina studentů považuje pouze za fakt, co ničí jejich společné odpoledne s přáteli. Končívají doma s knížkou nebo s lehkou prokrastinací a druhý den už míří do školy s hlavu relativně plnou vědomostí.

Interpretace maturanta: Váš diář se sotva potácí a dýchá, když vidí, kolik věcí v sobě má napěchovaných. Drží si svou praskající záložku a pláče pod tíhou oněch neuvěřitelně těžkých zápisů a povinností, co má chudák maturant udělat. Věta "dneska se musím učit" už tedy ztrácí svoji pointu, jelikož vy nic jiného neděláte. Nebude vám fungovat jako výmluva, nebude vám fungovat jako příjemný večer s vizí, že se naučíte něco nového. Jediné, co si člověk v tuto chvíli uvědomí, je vlna frustrace a depresí, které bohužel nenabírají konce. Tak proč se nesmát?

Nepodnikneme něco o víkendu?

Interpretace studenta: Pomalu si balí kufry, batoh, někdy dokonce i spacák. Pokud se nejedná o žádnou velkou akci, stačí objednat lístky do kina, vyplácnout na baru dvě stovky na panáka, nebo se jen projít přírodou. Život je krásný, nemám pravdu?

Interpretace maturanta: Nemáte víkendy. Toto krásné, voňavé slovo, co na vás vždycky usměvavě mává z dálky, když nastane pondělní ráno, je brutálně usmrceno učebnicemi matematiky, literatury, cizích jazyků a tak dále. Když už si řeknete, že ve škole toho zas až tolik nemáte a že se budete radši učit na přijímačky, padnete mrtví do postele a máte dojem, že vás neprobudí ani zrezivělá zvonkohra. Co se týče vaší psychiky, jen smutně popotahujete slzy, že s takovou se na tu vysokou nikdy v životě nenaučíte.

Hodlám maturovat z .....

Interpretace studenta: Ach, toto ničím nerušené období mě čeká až za několik let. Nicméně je výhodou určit si, z čeho vlastně maturovat chci. Urovnáte si v hlavě myšlenky, projedete seznam všech předmětů, zjistíte, že to teď opravdu nemá cenu řešit a spokojeně žijete dál svůj utopistický život.

Interpretace maturanta: Čeština? Angličtina? Biologie? Zeměpis? Nevím!! Nevím, nevím, nevím! Latina bude nejlepší, ale ne počkat, španělština? Dějepis? Zapomněla jsem nakrmit kočku.
Když už si vyberete předmět, ze kterého vás zkouška dospělosti čeká, máte pocit, že to byla ta nejhorší možná volba, která vás mohla napadnout. Potom už jen obcházíte své drahé spolužáky a společně se smějete, jak jste si mohli tak snadno podepsat rozsudek smrti.

Ředitelské volno

Interpretace studenta: Hm, pěkné. Jeden den ze školy, můžu si dělat, co chci! Jen škoda, že nějak nemám co na práci. No nic, jde se pařit GéTéÁčko.

Interpretace maturanta: Heh, jasně. Den volna. Jakážto pocta od naší(eho) paní(a) ředitelky(e). Nestíhám. Nestíhám absolutně nic. Papíry se na stole jenom hromadí, diář už pomalu dostává infarkt. A jestli nestihnu udělat tohle, tohle, tohle, tohle, tohle a ještě tohle, asi mě to brzy skolí taky.

Dohánění

Interpretace studenta: Jak já nesnáším doktory. Sice mám teď jeden den volno, ale zase budu muset opisovat všechny zápisy z dnešních předmětů. No nic, aspoň si užiju cestu autobusem.

Interpretace maturanta: Toto slovo se vám ze slovníku nadobro vytratilo. Dohánění? Vážně? Pokud na vás někdo vytáhne tuto kletbu, koleduje si tím o pěknou nakládačku. Jste rádi, pokud stíháte dělat věci, co máte dělat normálně. Jestli jste chyběli, ono už se to ztratí. Ne, vážně nemá cenu už nic dělat.

Určitě bychom společně našli mnoho dalších podnětů k maturantské hysterii, nicméně pro vás jsem sepsala jen ty, které se mě dotkly v posledních dnech. Nicméně teď vážně musím jít, bohužel mě čeká hromada učení, ale to už pro jistotu nebudu komentovat :D.

(M)učte se!


Vaše CONEJA ;)


Svodidla - 8. díl

20. listopadu 2015 v 6:00 | Coneja |  Svodidla

Omlouvám se za zpoždění, Svodidla už jsou zase tady! :) Užijte si je. Díl je trochu pikantnější, tak doufám, že se vám vyplatilo si počkat :)).

Coneja je zpátky?

17. listopadu 2015 v 11:09 | Coneja |  Informace
Zdravíčko, milí conejáci ;)),
nevím, kolik z vás to čekalo nebo ne, ale Coneja je pravděpodobně zpátky ve formě!

Budoucnost?
Jak už většina z vás ví, tento rok je pro mě největší výzvou a nejnáročnějším obdobím v mém životě. Maturita a příprava na vysokou mi zabírají 90% mého času a vězte, že kromě školy v podstatě vůbec nic jiného nedělám. Své kamarády vídám maximálně na hodinách a ty, co se mnou nechodí do školy, si skoro ani nepamatuji. Moje koníčky jako poledance, posilování, fotografování a bohužel i psaní jsou úplně vypuštěny. Jenže psaní není jen můj koníček. Je to moje vášeň :). A rozhodně bych nechtěla odejít z tohoto úžasného světa blogů, protože na rozdíl od věčného přebíhání od rodičů ke Grúfovi a naopak, se tady cítím opravdu doma. Ráda bych proto skloubila svoji vášeň a svůj studijní život, a proto jsem se rozhodla udělat menší změnu. Články budou vycházet jednou týdně. Nemám přesně určený den, ani hodinu, ale to asi není potřeba :). Povídkou Svodidla budu i nadále přispívat, tak se určitě máte na co těšit ;).

A jak to bylo se mnou?
Informační část máme za sebou a pokud vás zajímá, jak to vlastně se mnou tehdy dopadlo, čtěte směle dál :).