Coneja je zpátky?

17. listopadu 2015 v 11:09 | Coneja |  Informace
Zdravíčko, milí conejáci ;)),
nevím, kolik z vás to čekalo nebo ne, ale Coneja je pravděpodobně zpátky ve formě!

Budoucnost?
Jak už většina z vás ví, tento rok je pro mě největší výzvou a nejnáročnějším obdobím v mém životě. Maturita a příprava na vysokou mi zabírají 90% mého času a vězte, že kromě školy v podstatě vůbec nic jiného nedělám. Své kamarády vídám maximálně na hodinách a ty, co se mnou nechodí do školy, si skoro ani nepamatuji. Moje koníčky jako poledance, posilování, fotografování a bohužel i psaní jsou úplně vypuštěny. Jenže psaní není jen můj koníček. Je to moje vášeň :). A rozhodně bych nechtěla odejít z tohoto úžasného světa blogů, protože na rozdíl od věčného přebíhání od rodičů ke Grúfovi a naopak, se tady cítím opravdu doma. Ráda bych proto skloubila svoji vášeň a svůj studijní život, a proto jsem se rozhodla udělat menší změnu. Články budou vycházet jednou týdně. Nemám přesně určený den, ani hodinu, ale to asi není potřeba :). Povídkou Svodidla budu i nadále přispívat, tak se určitě máte na co těšit ;).

A jak to bylo se mnou?
Informační část máme za sebou a pokud vás zajímá, jak to vlastně se mnou tehdy dopadlo, čtěte směle dál :).

V článku Challenge denied jsem psala, že jsem na tom velmi psychicky špatně a že z okolních věcí pomalu ale jistě šílím. Rozhodně jsem nebyla daleko od pravdy. Třásla jsem se při každém pomyšlení, že bych měla opustit svůj byt a povinností na mě tolik napadalo, že jsem se dusila a mačkala pod jejich neskutečnou tíhou. I teď to není žádný med, protože jsem v podstatě přišla o víkendy. Soboty trávím na seminářích o psychologii - a po pěti hodinách v kuse má člověk hlavu jako balón, a v neděli zase dodělávám všechny věci, které mají být na pondělí - a ačkoliv ten den mám jenom šest hodin, je toho mnohdy víc než na celý týden.
O blogu jsem během toho měsíce a kousek přemýšlela mockrát. Vždycky mě do hlavy cinknul nějaký ten nápad, o kterém bych mohla něco napsat, ale pokaždé mě přemohla jakási nechuť, odpor a myšlenky na to, že to bude určitě stát za nic. Taky mě přepadlo zoufalství a mně se během depresí píše úplně nejhůře. Nemám na psaní pak náladu a většinu článků nepropracuji tak, jak by si zasloužily. Do toho se mi začaly plést osobní problémy.
V lednu tohoto roku zesnul můj dědeček, ale naštěstí mám ještě dva. Nicméně i můj druhý dědeček teď tráví čas v nemocnicích, a i když on sám nic netuší, nevypadá to s ním vůbec dobře. Nemůžu mu říct jediné slovo, protože ten klid a ta naděje, co z něj vychází, když sedí v pyžamu s jehlou v ruce a usmívá se na své okolí, je absolutně k nezaplacení. Mám veliký strach a každý večer doufám, že mi nezazvoní telefon a každý večer si přeji, aby se všechno vrátilo do pořádku.
Jelikož opravdu nemám čas na nic a jsem pod obrovským tlakem, někdy začnu vyšilovat, aniž bych pro to měla důvod. A to se také odrazilo na našem vztahu s Grúfem. Nechci tu rozepisovat vše, je to velice osobní, ale patří to také do celého příběhu. Jeden večer jsme se tak strašně moc pohádali, že jsem si vzala svoje auto a odjela jsem pryč. Měla jsem hrůzu, kde vůbec přespím. Kamarádka byla na noc na návštěvě u rodičů, druhá kamarádka se vracela domů až pozdě v noci, mezi mým nejlepším kamarádem a mnou vztahy natolik upadají, že jsem se mu také nemohla ozvat a rodiče už dávno spinkali pod rouškou noci. Tak jsem si svlékla v autě bundu a přikryla se jí s tím, že dneska budu nocovat na sedadle. Zanedlouho mi zazvonil telefon s mámou. Řekla mi, že táta odjel pracovat na víkend na chatu a ona je zaseknutá na D1 z pracovní cesty z Liberce. Volala mi jen proto, abych o ni neměla strach, jelikož měla být doma už před dvěma hodinami. Neváhala jsem a šlápla na pedály.
Večer mi jen přišlo několik zpráv od Grúfa. Chtěl to mezi námi ukončit. V tu chvíli se moje hrůza z chození ven znásobila. Ovšem udobřili jsme se, ale o tom bych chtěla napsat až v dalším článku ;).
Poslední věc, která mě za poslední dobu neskutečně zasáhla je právě vztah s mým nelepším kamarádem. Neznáme se až tak dlouho, může tomu být tak rok, ale vztah, jaký jsme si mezi sebou vytvořili je nesmírně specifický, pevný a výjimečný. Během tak krátké chvíle jsme se stali vzájemně nepostradatelnou součástí našich životů a musím říct, že je to vážně super člověk. Bohužel si nyní našel slečnu, což mu nesmírně přeji, ale s příchodem oné dokonalé zazdil všechny své přátele. A ani si neumíte představit, jak moc to bolí. I přes svůj vztah, který už přes tři roky mám jsem si na něj vždy dokázala udělat čas a pokaždé mu pomohla dostat se z jeho trablí, ale najednou...

Nicméně teď jsem zase tady :). Možná ne v plné síle, ale s láskou a nadšením. Každý z vás je teď nyní maličkým obvodem, který pumpuje obrovskou energii, kterou teď tolik potřebuji.

Děkuji, že jste vydrželi!


Vaše CONEJA ;))
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Heaven Heaven | Web | 17. listopadu 2015 v 11:24 | Reagovat

Stres se školou ti fakticky nezávidím... Ale přeji ti hodně štěstí aby jsi to všechno zvladla.
Mrzí mě to s tvým kamarádem. Bohužel někdo bere vztahy úplně jinak. Třeba je jenom zamilovaný až po uši a časem ho to přejde :D Samozřejmě myšleno v dobrém :)

2 Mishell ♥ Mishell ♥ | Web | 17. listopadu 2015 v 11:31 | Reagovat

Vitaj späť! Vôbec nevadí, že budeš prispievať raz do týždňa - aspoň niečo! :-) ... Hej, maturita a vysoká dá zabrať, aj mňa to čaká za 2 roky. :-P To s tým tvojim dedkom je niečo hrozné, keď očakávaš, aby sa jeho zdravotný stav zlepšil, ale nikdy nevieš, či sa nestane opak. :/.. A to s tým tvojim priateľom - je to nejaké búrlivé za poslednú dobu, aj ľudia čo sú šťastne zadaní okolo mňa za posledné 2 mesiace neustále hádajú a vidia to na rozchod.. Dosť depresívne obdobie, no držím ti palce! ;-)

3 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 17. listopadu 2015 v 11:35 | Reagovat

[1]: Děkuji to moc :)) .. No, rozhodně je takový ten stav "s růžovými brýlemi" normální. Ale samotný ten fakt prostě člověka zabolí ://

[2]: Děkuji ti ! :)) .. Snad se vše pomalu obrátí k lepšímu. Věřím, že si na tebe za dva roky vzpomenu ;) :D

4 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 17. listopadu 2015 v 12:08 | Reagovat

Všimla jsem si toho, že píšeš povídky, takže ty na napsání knihy rozhodně máš :-)
Áchjo holka, je mi líto, že jsi se s přítelem tak moc pohádala. Doufám, že už se vám tohle nestane a bude mezi vámi všechno dobrý. :-)

Psychický stavy jsou nejhorší.. a tvému dědečkovi držím palce, ať je mu lépe. Má babička na tom není vůbec dobře..
Jsem ráda, že ses ozvala a držím ti palce i se školou. Také je toho na mě hodně. Měj se krásně a nevzdávej se! :-)

5 Allex Allex | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 15:50 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jsi zpátky! ♥
Hlavně ať to s Tvým dědečkem dopadne dobře! ;)
Taky mívám někdy pocit, že je toho na mě moc a to mi do maturitního ročníku zbývá celkem dost času..
E mi vážně líto, že jste se pohádali, aleje úžasné, že je Všechno zase v pořádku :))
A snad to tvého kamaráda přejde, takhle se vykašlatbna přátelé! :D Ne, opravmdu ;))

6 Ter. Ter. | Web | 17. listopadu 2015 v 17:05 | Reagovat

Tedy, Conejo, ráda tě tu zase vidím, ale hlavně jsem ráda, že ses se svým stavem trochu poprala a cítíš se lépe. :-)

Nemůžeme se nechat úplně strhnout povinnostmi, ale to je sakra těžké, proto ti gratuluji k rozhodnutí vrhnout se na psaní, i když v tak omezeném čase. Přeci jenom, je to takový lék pro nás, pisálky, po kterém každý z nás nakonec znovu sáhne. :-)

Je mi líto tvého dědečka. Upřímnou soustrast. A co se toho dalšího týče, řekla bych, že dokud z něho vyzařuje alespoň trocha optimismu, nechystá se v nejbližší době odejít. Vím, jak ti je. Prababička má problémy s plícemi a srdcem a nedávno byla odvezena rychlou na internu. Všichni o ní máme pořád strach, ovšem když jsme jí viděli sedět na té nemocniční posteli a slyšeli jí nadávat na to, jak se jim tam na všechno vy*ere (cituji, ano, moje 88letá babička prostě mluví, jak jí huba - s prominutím - narostla) a že jsou tam jen nepříjemné potvory a že se těší domů a za dědkama k rybníčku, svitla nám naděje - a opravdu, lepší se to, alespoň částečně.

A co se týče toho kamaráda: Někteří se prostě nechají svým milostným životem vtáhnout natolik, že zapomínají na své blízké a později i sami na sebe. Nejlepší kamarádka se nechala stáhnout - už to není ona, je to kopie blbečka se špatnou ideologií. Zlomilo mě to, ale já se sebrala a připadám si silnější. Ne všichni se ale nechají tak ovlivnit, třeba ještě alespoň částečnou cestu k sobě a všechno se spraví. :-)

Vítej zpátky. :-)

7 Anička | sova-na-fetu.blog.cz Anička | sova-na-fetu.blog.cz | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 18:01 | Reagovat

Konečně jsi zpět! :) Oj, tolik času stráveného školou.. asi bych zešílela.. Ty to ale určitě zvládneš :) S dědečky je mi to líto.. ale když je ještě tak optimistický a veselý, tak to určitě neznamená konec :) Alespoň že jste se s Grúfem usmířili. Teď je ve vzduchu špatné období pro skoro všechny. Tedy aspoň podle toho, co se kolem mě děje. Pak ale bude zase dobře :) Celkově přeji hodně štěstí :))

8 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 17. listopadu 2015 v 19:01 | Reagovat

[4]: Děkuju moc za podporu Jak v knize, tak v životě :)))

[5]: Díky, díky moc :) . Snad máš pravdu :))

[6]: Moc děkuji za pozitivní komentář :)). Vždycky, když mi napíšeš, zlepší mi to náladu :))

[7]: Díky moc, asi máš pravdu ;))

9 Jana Jana | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 21:06 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi zpět :) Těším se na další články :)

10 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 17. listopadu 2015 v 21:46 | Reagovat

[9]: Moc ti děkuji :)

11 Grumpy Grumpy | Web | 18. listopadu 2015 v 8:56 | Reagovat

Těší mě, že jsi zpět :-) Těším se na další články! Taky jsem měla období, kdy jsem přemýšlela, jestli má můj blog vůbec smysl, ale jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla u něj zůstat. Tvůj blog by tady určitě spoustě lidí chyběl ;-)

Tvoje osobní problémy mě moc mrzí. Věřím, že se všechno v lepší obrátí. Ohledně školy - vím, že asi slyšíš protichůdné názory ze všech stran, ale maturita vážně za tolik nervů nestojí ;-) Začala jsem se učit asi v březnu a měla jsem vyznamenání. Jestli ti to ve škole šlo celé 4 nebo kolik let, jakože věřím že ano, tak se vážně nemáš čeho bát a z čeho stresovat ;-)

12 Jana Jana | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 7:20 | Reagovat

[10]: Neděkuj a piš :P

13 KKKcenka KKKcenka | Web | 21. listopadu 2015 v 20:47 | Reagovat

Je skvělé, že jsi zpět! Budu se těšit na další články!

14 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 22. listopadu 2015 v 10:26 | Reagovat

[11]: Díky moc za podporu :))

[12]: už jdu na to! :D :)

[13]: Děkuju ti :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama