Svodidla - 8. díl

20. listopadu 2015 v 6:00 | Coneja |  Svodidla

Omlouvám se za zpoždění, Svodidla už jsou zase tady! :) Užijte si je. Díl je trochu pikantnější, tak doufám, že se vám vyplatilo si počkat :)).


Večer se vyvíjel jako vždycky v Tomášově přítomnosti opravdu příjemně. Po mírném přípitku v kuchyni se vrátili s lahví zpátky do obýváku. Tomáš měl v sobě zatím necelé dvě skleničky, ale Veronika už byla dávno za pátou. Sledoval, jak se z mlčenlivého, zakřiknutého a nesmělého skřítka stala sebevědomá, veselá a společenská žena. Dokonce i svůj pokorný a shrbený postoj s alkoholem v krvi vypilovala na vzpřímené a hrdé sezení.
"Zbožňuju tuhle Veroniku." Pozdvihl sklenici, když sledoval svou opilou kamarádku. Veronika tento argument přešla s absolutní ignorací. V tomto stavu jí totiž nijak zvláštní nepřišel. Dále povídala o svém životě, známých, o tom, jak nikdy v životě nepracovala a povídala tolik, až Tomáš na chvíli přestal poslouchat. Oproti Veronice byl Tomáš v podstatě střízlivý, jen měl maličko rozprouděnou krev. Neustále sledoval ten rozdíl, co alkohol zvládl s Veronikou provést. Najednou ji přerušil.
"Proč jsi za střízliva tak sešněrovaná? Tento uvolněný postoj je strašně super. Proč taková nejsi, i když nepiješ?" Na Veroniku byl nyní tento dotaz možná až příliš sofistikovaný, nicméně snažila se mu porozumět co nejlépe.
"Já se prostě musím hlídat." Řekla a položila sklenici na stolek.
"Proč?" Nechápal Tomáš. "Buď přirozená."
"Protože když jsem přirozená, chovám se nemístně." Veronika se postavila na nohy a lehce se zakymácela. Svetr jí svůdně sklouzl dolů. Opřela se dlaněmi o sedícího Tomáše. Ten jen rychle odložil svoji sklenici, aby předešli nehodě. Naklonila se k němu až nemravně blízko. Tak, že měl její tělo jen několik centimetrů od tváře. Ačkoliv ho to neskutečně svádělo zírat níž, stále se snažil Veronice hledět do očí. Ty byly až děsivě hluboké. Nikdy na něj takto nekoukala. Kousek pod nimi se tvořil trochu arogantní úsměv. Ztěžka na něj dosedla, protože její motající se nohy už ji neudržely. Při tom lehce neohrabaném dopadu se dotkla prsty Tomášových úst. Začala se smát. Ani ne nahlas, ani potichu. Jednoduše ze sebe vypustila to šimrání, které ji provázelo celý večer.
Tomášovi z toho šla hlava kolem. Tak moc ho fascinovala. Pokoušel se ji jemně podpírat a zároveň se jí příliš nedotýkat. Opět aby předešli nehodě. O tu se během několika okamžiků postarala Veronika. A hned nadvakrát.
"Už když jsem tě viděla poprvé, vážně ses mi líbil. Já tomu nechápu. Mám Ondřeje." Pořád se vesele smála s rukou přiloženou na Tomášových rtech. Ten byl stále ještě myslí úplně mimo. Najednou její prsty klesly níž a hluboký pohled se změnil na výraz plný očekávání. Tomáš se nezmohl na jediné slovo. Seděl jako zařezaný úplně nehybně. Veronika se naposled zasmála, když v jednom okamžiku jí koutky úst klesly zpátky dolů. Sklonila se a jemně se zakousla do Tomášových rtů. Povolila stisk a jazykem se probojovala skrze uzavřené rty až na jazyk Tomáše, co se během pár setin vteřiny rozpohyboval v kontrastu s jeho nedávno strnulou pozicí. Nevinný dotek rtů se během chvíle změnil na vášnivé polibky a ruce obou dvou přejížděli po křivkách toho druhého.
Veronika byla na pokraji vzrušení. Takovýto polibek nezažila už několik měsíců, možná už několik let. Čím více ztrácela zábrany, tím více se cítila roztouženě. Dotýkala se Tomášových zad a hledala si nejbližší cestu k jejich odhalení.
Tomáš byl jako v transu. Veroničina blízkost ho omámila a cítil se jak v zajetí jejích divokých pudů. Nicméně během chvíle mu začalo svítat. Sedí v bytě zadané holky. A přesně tu zadanou holku má teď na klíně a s jazykem v krku. Popadl Veroniku za boky, což ji mimochodem rozproudilo ještě víc, a možná trošku necitlivě s ní trhl proti sobě. Sevření jejich úst bylo rozděleno.
"Co blbneš?" Řekl s určitým uspokojením a poklidným úsměvem na tváři. Tón jeho hlasu byl velmi libozvučný a ladil Veroničiným uším. Bylo vidět, že si to nesmírně užívá.
"Já ani nevím. Asi šílím, že jo?" Zakoukala se na něj Veronika.
"Ne, že by se mi to nelíbilo," využil Tomáš poslední příležitosti pohladit Veroniku po zádech, "ale nejsem si jist, jestli v tomto stavu víš, co děláš." Ruka mu sklouzla těsně nad její pozadí a v rámci dobrého vychování radši obě paže spustil podél opěradla na gauči. Veronice se najednou zastavil čas. Snažila se vzít své myšlenky do rukou a uspořádat je do určitého seskupení, ale mohla se snažit jakkoliv a ony byly stále rozházené. Postavila se a sedla si vedle Tomáše. Tentokrát o něco dál než minule.
"Klid," podíval se na ni, "vždyť se vlastně nic nestalo." Snažil se ji maličko uklidnit. Veronika si k sobě přitáhla kolena.
"Mě neděsí, že jsem po tobě vyjela," zakousla se do nehtů na ruce, "ale, že se mi to tak neskutečně líbilo." Koutky jí trochu povyskočily. Tomášovi to zalichotilo, ale předstíral, jako by jeho ego Veroničina poznámka nijak neovlivnila.
"Počkej tady, donesu ti vodu, ať to z tebe rychleji vyprchá." Nenápadně okoukl svůj rozkrok, jestli mu už dovolí beze studu vstát a vydal se do kuchyně. Veronice zase trošku prdlo v bedně a přepadla ji okamžitá touha po něm skočit. Jakmile se ale postavila, zamotala se jí hlava a spadla přímo na Tomášovu odloženou sklenici s vínem. Sklenice se roztříštila, víno rozlilo okolo a Veronika se plácala mezi střepy, až se jí červená barva dostala i na obličej.

Pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tee Pee Tee Pee | 20. listopadu 2015 v 6:37 | Reagovat

Zdravím Tě,
již třetím rokem jsem hrdou majitelkou fenky Amy, kterou jsem na podzim r. 2012 adoptovala z útulku. Jsme společně přihlášené do soutěže o parádní věci, které by ocenila především právě Amy a jediné, co nám k vítězství pomůže je tvých pár sekund času. Troufale bych Tě tedy chtěla požádat o tvé "to se mi líbí" k naší fotce, kterou najdeš na tomto odkazu → https://www.facebook.com/1450824068546970/photos/a.1498429767119733.1073741832.1450824068546970/1501294936833216/?type=3&theater a pokud se z jakéhokoliv důvodu rozhodneš do tohoto svůj čas neinvestovat (což také pochopím), budu alespoň doufat, že Ti fotka té mé vousatice zpříjemní den tak, jako ho ona zpříjemňuje mě každou sekundou s ní strávenou :).

2 Allex Allex | E-mail | Web | 21. listopadu 2015 v 15:16 | Reagovat

To se zajímavě vyvíjí. :) Ale opravdu pěkně napsané!! ;))

3 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 22. listopadu 2015 v 12:04 | Reagovat

[1]: Fotka se mi moc líbila. mám ráda psy. Ale upřímně řečeno se mě trochu dotýká, když mi někdo lupne komentář pod článek, na kterém jsem si dala záležet a úplně ignoruje jeho obsah. Asi to v tom případě udělám také :)))

[2]: Díky moc :)

4 Vája Vája | E-mail | Web | 26. listopadu 2015 v 20:26 | Reagovat

Zajimavé už konečně nějaká akce! Vážně umíš čtenáře nápínat :D

5 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 27. listopadu 2015 v 17:00 | Reagovat

[4]: Díky ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama