Leden 2016

Láska si nevybírá?

25. ledna 2016 v 20:32 | Coneja |  Názory

Ty úchyle! Ty zrůdo! Ty zavrženíhodná nelidská bytosti! S podobnými a mnohdy horšími nadávkami se musí potýkat lidé, kteří vystřelili svůj amorův šíp na nesprávnou osobu, a to na dítě mladší 15 let. Mluvíme o pedofilech.
Každá pohádková knížka už dětem v útlém věku tvrdí, že láska si nevybírá, že láska je to jediné, co potřebujeme a že milovat můžeme kohokoliv. Přičemž na pedofily, kteří své srdce bičují pod tíhou morálky a trýzní svou duši věčným odříkáním, se lidé dívají přes prsty.

Pedofilie je totiž pro širokou veřejnost něco nebezpečného.

To nejlepší na konec!

8. ledna 2016 v 15:43 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

Zdravíčko, milí conejáci ;),
nejsem jedním z těch lidí, kteří dělávají nějaké sáhodlouhé rekapitulace svého minulého roku a dávají si nějaká předsevzetí. Ano, asi to bude tím, že si pak prostě připadám stará, neschopná a bez životních cílů. Nicméně letos (či spíše loni? :)) jsem strávila Silvestr naprosto překrásně a i s týdenním odstupem se na to dívám stále s jiskrami v očích.

Nepamatujeme si, co se stalo v roce 2015, ale pamatujeme si, co SE STALO v roce 2015. Kdybych se vás zeptala, jak jste prožili svůj březen 2009? Nevzpomenete si. Proto neuchovávám v paměti roky, ale dny :). 31. 12. 2015 byl jedním z těch nejhezčích.

Na samotě u lesa.
Jako každý Silvestr za poslední čtyři roky jsem strávila se svým milovaným Grúfem. Doteď jsme pokaždé byli v bytě mých rodičů, když naši odjeli za známými, dali si horkou vanu, nějaký ten zbytek cukroví, podívali se na film, zapálili prskavky a šli spát - fíhá - ohromná sranda. Jenže ruku na srdce - když jsou lidi spolu půl roku, tráví čas trochu (ehm) jinak než lidé, co jsou spolu skoro čtyři roky. A jelikož už nám sezení doma a no .. "hraní deskových her" nepřišlo natolik naplňující jako roky předešlé, rozhodli jsme se vyrazit na samotku.
Moji rodiče mají chatu na Vysočině, kterou jsem jako adolescentní nevděčný puberťák nesnášela a kterou jako introvertní trémař s vyhýbavým chováním miluji, a občas tam jezdíváme s celou rodinou v létě. Voda je tam teplá tak, jak je zrovna teplo venku, topí se zásadně v krbu nebo u táboráku a nějaká televize nebo internet je zde pouze iluzí. Dokonce i splachovací záchod se stal místní novinkou teprve nedávno, kterou chodí občas okukovat srny a králíci, když se jim podaří přeskočit pletivo.

Jobovka, aneb když Bůh hraje The Sims
Jo, věřte tomu nebo ne, ale před pár lety sem byla zavedena elektřina. Asi šest malých solárních panýlků se nám vyjímá dole na pastvině (je to pastvina - v létě občas chováme ovce :)). Můj táta byl tu chatu zkontrolovat dva dny předem a když tam jel znovu dva dny po Silvestru, vše bez problémů fungovalo. Ale ne, na Silvestra se prostě rozhodla slavit i elektřina. V podstatě jsme tam tedy celý večer byli o svíčkách a mobily byly vypnuty ;). Na nějakou dobu se nám podařilo nahodit i elektrocentrálu (pro neznalce jako jsem já - kouzelná krabička, do které když nalejete benzín a dáte jí hodně daleko, protože příšerně hučí, a natáhnete k ní jakýsi drát, vám umožní chvíli svítit), takže jsme se podívali na pár dílů našeho oblíbeného seriálu, ale svíčky zůstaly :).

Někdo petardy, jiný lampiony
Nějakou dobu jsem už pro Grúfa měla malé překvapení. Když už byla tma a ještě neodbíjela půlnoc, připravila jsem nádherný červený lampion štěstí ve tvaru srdce. Byl mi asi tak do půlky pasu a společně s Grúfem jsme na něj napsali naše přání :). Samozřejmě jsme ho pustili, ale místo aby plul do otevřeného prostoru nad vesnicí, otočil se přesně směrem k lesu. Po menších obavách, jestli jsme právě nezapříčinili požár jsme se políbili a popřáli si hodně štěstí - aneb co kus papíru a ohně s lidmi neudělá ;).


Omlouvám se za kvalitu fotek, vážně se mi v té zimě klepaly ruce a navíc je to foceno jen telefonem :D

Jak na Nový rok...
Odbila půlnoc, telefonní linky se přetížily, Země se otřásla pod vlnou novoročních polibků a tisíce zářivých raket vyrazilo ke svému cíli do nebe, aby okouzlily oči všech přítomných (a někomu ustřelily prsty - au). My jsme stáli sami na balkóně a hleděli do maličké prázdné vesničky, od které jsme byli kilometry daleko. Otevřené prostranství a naprosté soukromí nám umožnilo privátní ohňostroj, který pár nadšenců odpálilo u kostela. Barvy se blýskaly, já i Grúf jsme mezi prsty drželi krátké prskavky a ta Země se nakonec otřásla i pod námi ;).
Nic nenahradí milování u krbu - vážně lidi, nic. Musím říct, že po svých obavách, jestli neumrzneme v bůhví kolika mínus stupních, se mi ulevilo, když jsme u krbu naměřili krásných třicet a teplota nás donutila být trochu nalehko ;).

Nejkrásnější ráno?
Někoho u srce zahřeje otravný zvuk budíku, někoho vyšilující máma, která nás žene do školy a někoho zase příjemné probuzení se v teple, když všude okolo obrůstají stěny jinovatkou. Pro mě to bylo úplně něco jiného. Něco tak drobného, že by to ostatní asi přešli bez povšimnutí. Probudila jsem se za světla, což se poslední dobou kvůli mému rozvrhu na sedmou nestávalo. Ale ještě dřív než jsem stihla otevřít oči, mě probudilo jemné praskání ohně v krbu, příjemné teplíčko a vůně dřeva. Grúf zrovna přikládal do kamen - chudáček každé dvě hodiny vstával, aby mi nebyla zima - no není to roztomilé? V mžiku přišel za mnou, dal mi pusu na čelo a zašeptal mi do ucha tu nejkrásnější větu, kterou mohl říct - "Lásko, podívej se z okna, myslím, že budeš příjemně překvapená." Opřela jsem se o parapet, kde s námi přespával motýl a zrovna seděl na kličce a třepotal křídly - a ono bylo bílo! Vyskočila jsem radostí, popadla Grúfa za rameno a vyběhla ven přímo do té úžasné bílé peřiny. No, nebudu vám lhát, ani jsem nezastavila a těch šest metrů ihned doběhla zpátky, protože ta zima byla neskutečná. Nicméně mi to udělalo takovou radost, že jsem donutila Grúfa postavit sněhuláka, ale to až v plné výzbroji několika svetrů a sněhulí.

A silničáři zase zaspali
Poslední a vtipný bod mého překrásného dne jsme strávili humornou jízdou nahoru a dolů. Jelikož jsme na chatě neměli vodu, museli jsme veškerou hygienu spáchat až ráno na benzínce. No jo, jenže ten sníh. Cesta dolů a k benzínce dopadla docela dobře, i když jsme těch pět kilometrů jeli třicítkou kvůli náledí. Každopádně naše chatička je schovaná na kopečku, kam vede příjezdová cesta z hlíny, kamínků a srnčích bobků. Celý ten (pitomý) kopec nazpátek jsem musela tunu a půl těžké auto tlačit nahoru a Grúf manévrovat s volantem tak, abychom se neskutáleli dolů - takže rozcvička taky proběhla :D.

Pokud nemáte plány na dalšího Silvestra, utečte daleko od všech a zajeďte si na samotku, protože ten luxus, který nabízí je opravdu k nezaplacení ;).

S láskou,

Vaše CONEJA ;))

Kde jste trávili Silvestra vy?
S kým jste ho trávili?
Těšíte se na rok 2016?


RUSTY LAKE - nezapomenutelné dobrodružství

2. ledna 2016 v 21:42 | Coneja |  Názory

Zdravíčko, milí conejáci ;))!

Po nějaké době tu přispívám opět s dalším článkem, ovšem tentokrát úplně jiného charakteru, než jste zvyklí. Tentokrát bych vám chtěla představit jednu naprosto bezkonkurenční a geniální stránku, která uchvátila mé srdce. Jmenuje se Rusty Lake.

Co to je?
Pokud jste milovníci her, nebo se prostě jen občas nudíte a celé Superhry máte prošmejděné skrz na skrz, toto je určitě stránka pro vás. Vždycky mě bavily různé únikové hry - však to znáte - jste chudák, co se probudí v cizí uzamčené místnosti, detektiv vyšetřující místo činu, nebo vězeň snažící se utéct před slepou spravedlností. Bohužel, co jsem zažila, je většina těchto her "na jedno brdo" - tmavá místnost, občas nějaká ta baterka a křičící mrtvoly, které rozhodně člověka nepotěší, protože si přece chceme procvičit logiku - ne výdrž našeho močového měchýře.