Červen 2016

Ústní maturita #3 – Jak se připravit

30. června 2016 v 15:06 | Coneja |  Deník maturanta

Zdravíčko, milí conejáci ;)),

Dneska jsem si pro vás připravila článek, který se sice bude týkat primárně maturity, ale budou v něm i obecné rady ke zkouškám všeho typu. Tak doufám, že vám to v něčem pomůže :).

První část článku bych chtěla věnovat samotné přípravě, tj. ještě, než nastane den D ;).

1) Poctivě si zpracujte otázky

Je jasné, že ne vždy se dají stihnout všechny a úplně perfektně, proto je v pořádku, když si něco povyměňujete s kamarády. Nicméně - čím víc práce uděláte vy sami, tím lépe se vám učivo bude pamatovat a svaťák už bude jenom čajíček. Také si v hlavě uděláte nějaký základ a bude mnohem jednodušší z vás informace vytáhnout, než když jste otázku číslo 7 viděli včera poprvé.

2) Učte se na etapy

Učení je jako guláš - musí se uležet, aby byl dobrej. Nemá cenu se napoprvé učit 20 otázek denně - budete v tom mít akorát binec. Je to jako tvorba svalů nebo lezení do bazénu - musíte postupně přidávat dávky, jinak se váš mozek (či vaše tělo) stáhne, vyčerpá a naprosto vám to srazí sebevědomí.

3) Dělejte si výtahy z výtahů z výtahů z výtahů z výtahů…

U všeho si dělejte osnovy. Důležité je, abyste byli schopni rozlišit podstatné, méně podstatné a nepodstatné informace. Také si určitě zvýrazněte pasáže, ke kterým máte nějaký vztah - ať už vás baví, zajímají, nebo o nich víte mnoho. Každá z vašich otázek by měla obsahovat část, kterou chcete u maturity nejvíc prodat. Je to zaručený recept, jak projít - hlavně říct ASPOŇ něco.

4) Používejte pomůcky

Teď nemyslím ty, co schovávají vaši rodiče pod postelí :D. Veškeré barvičky, zvýrazňovače, lístky, značky, básničky, mnemotechnické pomůcky všeho druhu jsou vítány!

Druhou část článku chci věnovat přímo strategiím, jak zazářit přímo na ústní zkoušce ;).

1) Předveďte svoji strukturu

A je to tu - vytáli jste si téma z nějakého předmětu, počmárali jste čtyři papíry na potítku, už i tušíte, o čem mluvit, ale tak nějak vám chybí úvod. Nejjednodušší, nejlépe vypadající a nejefektivnější cesta je shrnout všechny hlavní body, o kterých chcete mluvit.
Zaprvé - sami se tím uklidníte, trochu si urovnáte v hlavě, co vlastně všechno chcete říct a navíc tu osnovu můžete při nejhorším číst z papíru, takže se zvládnete vydýchat a nechat stres, aby z vás opadl.
Zadruhé - naženete tím čas, tudíž šance, že se vás učitelé zeptají na něco, co nebudete tak dobře umět, je poměrně malá.
Zatřetí - ukážete učitelům, co jste si připravili, tudíž i oni sami budou vědět, čeho se držet a na co se vás můžou zeptat, aby vás nezaskočili. Uvědomte si, že VY jste tady ti, kteří si tu zkoušku vedou - učitelé vás jenom směřují, takže co nevíte, neříkejte a nezahrnujte do osnovy = nezeptají se vás na to ;).
Začtvrté - pokud se náhodou někde zaseknete a už vás bude tlačit čas, učitelé budou vědět, že jste si připravili i něco dalšího a že byste sami dokázali mluvit ještě dál (a tím pádem vám to dají ;)).
Zapáté - vypadá to dobře. Je to takový nesmysl, ale i maturita je svým způsobem "divadýlko", kde musíte něco předvést. Budete působit znale a sebevědomě a hlavně tak, že o tématu opravdu něco víte.
VAROVÁNÍ: Jediná věc, co se při této strategii dá pokazit je pouze to, že do osnovy v návalu paniky zahrnete něco, o čem nemáte ani tušení. Ale pozor - je to zas a jenom o vás. Nikdy nezmiňujte něco, co neznáte. Opravdu doporučuji si udělat řádnou osnovu už na potítku, kde si ještě můžete dovolit škrtat. Pokud se vám už něco takového stane, zkuste větu aspoň přetransformovat a odvést pozornost na téma, které je tomu nejbližší a něco o něm víte.

2) Každou odpověď zdůvodněte

Maturita není jen zkouška znalostí, ale má také prokázat, jestli umíte přemýšlet. Jedna z nejhorších věcí, co může být, když se vás někdo zeptá na osobní názor (nebo klidně i na nějakou znalost) a z vás vypadne jen "ano / ne / nebo jakákoliv jiná jednoslovná odpověď.
Zaprvé - i když odpověď nebude správná, prokážete tím, že se umíte nad situaci zamyslet a přednést pádné argumenty. Třeba jste tím zrovna odhalili cestu, o které ještě nikdo před vámi nepřemýšlel :)!
Zadruhé - opět tím naženete čas.
Zatřetí - to, že se umíte vyjadřovat, o vás taky něco vypoví. Uznejte sami, že vypadá mnohem lépe člověk, který vyjádří svůj názor, než někdo, kdo jen pokyvuje a odpovídá sotva ve slabikách.
VAROVÁNÍ: Nepřežeňte to. Odůvodnit odpověď je v pořádku, ale vycpávkové věty a motání s kolem ničeho naopak ukazuje, že vaříte z vody. Je lepší říct míň věcí věcně, než deset minut blábolit o ničem.

3) Vždy začínejte podstatnými věcmi

Nadstavba je sice krásná, ale pamatujte, že vždy musíte splnit zadání. Tj. pokud si vytáhnete vašeho oblíbeného autora, je sice krásný, že znáte celý životopis jeho bratra, ale zmínit to můžete až později. Prvně se soustřeďte na onen "základ", na kterém můžete postavit svoji překrásnou třešničku.

4) Zahrňte je zajímavostmi

Pokud jste si vytáhli otázku, kterou umíte dobře, půjde to samo. Ale funguje to i naopak - jestli dostanete něco, co vám úplně nesedí, nebojte se zmiňovat i věci okolo, na kterých ukážete, že jste se připravovali, ale zrovna jste dostali něco, co se vám nelíbí. Doporučuji zahrnout i osobní zkušenosti - jasně, nikoho nebude zajímat, na otázku Newtonova zákona, že jste s babičkou sbírali jablka, jedno jí spadlo na hlavu a pak jste s ní byli hodinu v nemocnici, celých 15 minut. Ale na otázky z historie, geografie, umění, kultury, jazykové zkoušky, vlastně úplně čehokoliv jsou vaše osobní zkušenosti plně vítány :).
Spekulujte - to samé platí i pro spekulaci. Pokud přednesete nějakou vlastní myšlenku k danému tématu, učitelé to určitě ocení (doporučuji třeba při popisu obrázků).
VAROVÁNÍ: Souvisí velmi s bodem 3. Zajímavosti hrňte, až postavíte základ. I když bude chabý a nestabilní - vždycky tam musí být!

5) Propojujte!

Na stole vám sice leží 90 otázek, ale ve skutečnosti se třeba 10, 15 z nich točí okolo podobných věcí. Platí to obzvlášť pro chvíle, kdy si vytáhnete něco, co vám tak úplně nesedí.
Já si třeba ve španělštině vytáhla Česko. Po zmínění základních znalostí jsem tahala vše z otázky 22 - Města, z otázky 19 - Brno, z otázky 13 - Kulturní život, z otázky 11 - Světové problémy, z otázky 5 - Stravování a mluvila jsem v podstatě o všem, co mě napadlo a nějak to souviselo s Českem. Jak už jsem říkala, VY jste tady ti šéfové a jen na vás, co řeknete. Klidně si vzpomeňte na nějaký domácí úkol, co jste dělali, na chvíli, kdy jste se o tom bavili s kamarádem. Čím víc řeknete, tím víc bodů si nahrnete.

6) Řeč těla

Je to také spíš taková kosmetická záležitost, ale je velmi podstatná. Křečovité pohyby, těkání pohledem, propalování očima roh stolu, shrbené sezení, máchání rukama a drcení kloubů působí naprosto příšerně. Opačný extrém jako příliš vypnutá hruď, americký úsměv, upřený pohled do učitelových očí, který se ani nehne (a asi ho i slušně děsí) - velice nepřirozené.
Udržujte oční kontakt, aby byl přirozený. V klidu se můžete i mrknout do papíru nebo do osnovy - bude to vypadat dobře, aspoň ukážete, že těch 15 minut nemáte namemorovaných jak básničku ve svahilštině. Ruce nechte spíše na klíně, a pokud víte, že máte tendence k máchání, trhání papíru, párání si svého formálního oděvu a podobně, klidně si je třeba držte navzájem, abyste náhodou omylem komisi nenafackovali. A obracení oči k panně Marii doprovázené "eee" si taky hlídejte. Radši se kousněte do jazyka :D! Není to zkoušení u tabule ;).

7) Slušné vychování

I když vás nervy drásají na kusy a už byste co nejraději vypadli, nezapomeňte na formality. Pozdravit při příchodu i odchodu je napsaná nutnost. Když se zmýlíte, nebo neslyšíte správně otázku, nestyďte se a omluvte se. A samozřejmě mluvte spisovně - hodně lidí s tím má problémy. Já konkrétně ne, ale vím, že hodně mých známých si třeba pro sebe povídali při vaření, nebo nějaké hře typu Solitaire s tím, že se soustředili na spisovnou mluvu. Nastartujete si tím tento sytém a mozek už to vyřeší za vás (stejně tak se zkouškami v cizím jazyce ;)).

8) Nevzdávejte se

Představte si následující situaci. Banda malých dětí si hraje na hřišti. Kolena do krve, všude modřiny, ale děcka si hrají dál a vesele běhají. Potom přijde maminka a zavolá: "Panebože, Honzíku, co ty sis to udělal?" Dítě se vzpamatuje, podívá se na dokrvácené nohy a začne okamžitě brečet a ten den už pomalu nevyleze z baráku.
Přesně takto to funguje i u zkoušky. Máte v sobě nějaký adrenalin, který vás hrdinně pohání dopředu. Najednou přijde otázka, co vás zaskočí, vy začnete něco šmudlat a pak to vzdáte, lezou na vás slzy a hlava se vám úplně zablokuje. Nesmíte. Nesmíte to tomu dovolit. I když se budete topit a plácat jak ryba na suchu, dotáhněte svou myšlenku vždycky do konce. I kdyby to byla sebevětší blbost, nejhorší je, když se v půlce věty zaseknete a mlčíte. Učitelé vás podrží! Jen se musí mít čeho chytit ;).

Trochu rady i pro život, tak doufám, že ti, co si přečetli tento článek a maturita je ještě čeká, mi po oné zkoušce do komentářů napíšou, jak to byli samé jedničky! :D

Budu na vás na všechny myslet! Hlavně neztrácejte naději ;).

Vaše CONEJA ;)

Použili jste během nějaké zkoušky či maturity tyto tipy?
Pomohlo vám něco ze zmíněných rad?
Doplinili byste tento výčet ještě něčím? :)


Ústní maturita #2 – státní část

26. června 2016 v 21:03 | Coneja |  Deník maturanta

Zdravíčko, milí conejáci ;)),
První část ústní maturity měla docela úspěch, a tak pro vás samozřejmě napíšu i část druhou, tentokrát se bude týkat maturity státní (ta vás asi zajímá stejně víc ;)).

Jak už mnozí z vás ví, ze státní maturity maturujete za 2 předmětů. Prvním je český jazyk a literatura - ten je povinný. Další předmět si můžete zvolit buď cizí jazyk, nebo matematiku. Z matematiky se maturuje pouze písemně. U cizího jazyka děláte, jak zkoušku písemnou, tak i ústní. Jelikož je článek o ústní maturitě, budu mluvit o češtině a angličtině - cizím jazyku, který si volí většina včetně mě :).

Příprava

ČEŠTINA: Z takzvaného kánonu, který má každý škola individuální, si vyberete 20 knih, které musíte přečíst (vážně je doporučuji přečíst, maturita bude o polovinu snazší). Ze všech knih poté vypracujete rozbory podle osnovy, kterou vám škola poskytne. Součástí je i neumělecký text - také jej u zkoušky musíte rozebrat podle osnovy, ale nevíte, co dostanete. Tudíž se učíte jen "způsob", jak s textem pracovat.

ANGLIČTINA: Tady je příprava o dost komplikovanější. Ústní maturita z angličtiny se skládá ze 4 částí - volné otázky, popis a srovnání obrázků, faktografická část, hraní rolí. Na první čtyři se lze připravit pouze tak, že si třeba jen natrénujete, jak dlouho jste schopni popsat obrázek, nacvičíte si nějaké konverzační obraty (např. souhlasíte? Myslím si, že..). Nejkomplikovanější je třetí část, jelikož trvá nejdéle a musíte mít nějaké znalosti. Škola vám nabídne seznam okruhů, které si vypracujete stejně, jak otázky k profilové části. Vzhledem k tomu, že to má každá škola jinak, tak vám v tomto moc nepomůžu.

Průběh

ČEŠTINA: Na potítku máte na rozdíl od profilové části o 5 minut navíc. Tedy 20 minut. Zkouška bude trvat potom 15 minut. Vytáhnete si číslo, učitel se podívá do vašeho seznamu a přidělí vám knihu, která je pod tímto číslem. Na potítku dostanete tu osnovu, podle které jste si vypracovávali vaše rozbory a víceméně si vše do ní jen "doplníte". K tomu dostanete ukázku uměleckého (úryvek z té knihy) a neuměleckého (nějaký kratičký inzerát, dopis, reportáž atd.) textu. Vaše práce s textem se poté odvíjí jen z oněch úryvků. U zkoušky jedete podle osnovy a rozeberete ukázku. Nevýhoda je v tom, že musíte splnit všechny body a tudíž vás docela tlačí čas. Pokud nějaký bod z osnovy nesplníte, učitel se vás na něj musí zeptat. Jinak se pravděpodobně ptát moc nebude, spíše se bude tázat na věci, co jsou v ukázce, a pokud jste knihu četli, tak vás nemá co zaskočit :).

ANGLIČTINA: Na potítku máte opět 20 minut. Doporučuji si je ale dobře rozvrhnout, protože, jak jsem říkala, angličtina má 4 části a je potřeba se aspoň podívat na každou z nich. Dostanete pracovní listy, na kterých jsou témata ke všem 4 částem.
První částí jsou volné otázky. Na pracovním listu budete mít pouze téma (například věda a technologie, stravování, kariéra…). Musíte vydedukovat, na co by se vás učitel mohl teoreticky zeptat, protože otázky má u sebe jen on. Upřímně vám řeknu, že tam si stačí vypsat nějaká slovíčka (slovník u sebe budete moct mít), protože otázky jsou primitivní. Já k technologiím dostala otázky jako "umíš si představit svět bez mobilů" a podobně. Principem je vždy říct jasnou odpověď a odůvodnit ji. Na tom nemůžete pohořet. Tato část trvá 2,5 minuty. Učitel vám položí tolik otázek, kolik bude potřeba do vyplnění času, tj. čím déle budete mluvit, tím méně se bude ptát.
Druhou částí je popis a srovnání obrázku. Opět dostanete téma (cestování, rodina..) a 2 obrázky k tomu. Vyberete si jeden a popíšete jej do detailů - strategií je popsat co nejvíce věcí, spekulovat o tom, proč tam jsou / co tam dělají / jak to dopadne a zahrnou i to, co byste dělali vy / co si o tom myslíte. Na popis jednoho obrázku máte 1,5 minuty. Potom následuje srovnání. Strategií pro srovnání je nepopisovat druhý obrázek, ale používat vazby typu oba obrázky mají společné / rozdílné, v podstatě to hrát jako ping pong (tento má toto a druhý zase toto). Na srovnání máte 1 minutu.
Třetí část je část faktografická. Je to to jediné, na co jste se mohli opravdu znalostně připravit. Budete 5 minut mluvit k danému tématu podobně jako u zkoušky profilové. Učitel se vás občas na něco zeptá. Důležité je mluvit obsahově správně a hlavně gramaticky správně. Učitel do vaší gramatiky nesmí zasáhnout.
Čtvrtá část je hraní rolí. Potrvá 3 minuty. Zde dostanete nějaký vztah mezi vámi a vašim vyučujícím (kamarád, spolubydlící, kolega…) a musíte spolu diskutovat o nějaké problematice (většinou něco lehkého jako "co budeme dělat večer", nakupování nových věcí do bytu, vybírání dárku pro kamaráda, co slaví narozeniny a podobně). Zde si představte, že normálně konverzujete s někým venku a buďte přirození. Asi jako byste se bavili s kamarády o přestávce ;).

Hodnocení

ČEŠTINA: Z ústní zkoušky můžete získat maximálně 28 bodů. K tomu, abyste prošli, stačí 44%, takže musíte mít nejméně 13 bodů. Na podrobnější kritéria hodnocení vám dám odkaz, kde se dozvíte, co vše se boduje a hodnotí. Známka se tvoří ze všech 3 zkoušek (ústní, test, slohová práce) v poměru 1:1:1.

ANGLIČTINA: Z angličtiny můžete získat maximum 39 bodů. Hranice úspěšnosti je opět 44% tudíž s 18 body projdete. Opět vám sem hodím kritéria hodnocení přímo od Cermatu. Známka se taky tvoří ze všech 3 částí (ústní, test, slohová práce), ale tentokrát v poměru 2:1:1, přičemž největší podíl má didaktický test.

ODKAZ NA HODNOCENÍ


26.05.2016 - Den, na který už vůbec nezapomenu
Jak jsem psala už v minulém článku, naše škola měla ústní maturitu rozdělenou na 2 dny (profilovou a státní). Z profilové jsem maturovala v úterý a ze státní ve čtvrtek, takže jsem zde měla díky bohu aspoň den volno. V úterý jsem se domů vrátila naprosto vyčerpaná a šla jsem v podstatě hned spát (asi ve 4 odpoledne). Takže učení se přesunulo na středu. Strašně jsem se bála angličtiny, tak jsem se učila v podstatě jen na ni. Češtinu jsem v průběhu roku zpracovala velice dobře, tak jsem si projela jen historické kontexty a šla spát. Nebo se o to aspoň pokusit. Na rozdíl od pondělní noci, ve středu jsem nemohla vůbec spát. Brečela jsem, bála jsem se. Nepřečetla jsem si totiž jednu otázku do angličtiny, protože jsem byla už hrozně unavená. Měla jsem strach, že si vytáhnu historii Británie, historii Ameriky nebo jejich literatury. A právě historii Británie jsem si přečetla až ve čtvrtek ráno.
Přijela jsem do školy strašně brzo - osudová chyba, nedělejte to - takže jsem byla dost vyplašená a nervózní. Chvíli předtím než jsem měla jít, vyšel můj spolužák ze zkoušky z češtiny a během asi půlminuty se brutálně rozbrečel. V tu chvíli jsem si řekla, že pokud pláče člověk, jako je on, asi to bylo hodně hodně zlý. Ztratil se na záchod. Totálně se mi stáhlo hrdlo. Po chvíli vystoupila naše třídní, která byla jednou ze zkoušejících a tak nějak nám řekla, že projde, ale že to nebyl dvakrát dobrý výkon. Byla jsem ráda, že ho nechá. Bylo mi ho strašně líto. Když lidi, co už to měli za sebou, s ním odešli někam stranou, zůstala jsem stát sama na chodbě. Všechno to na mě padlo, přišla na mě strašná deprese a začala jsem brečet taky. Po chvilce vylezla moje hlavní zkoušející z češtiny. Přišla za mnou, začala se smát, na férovku mě objala a řekla "myslíš si, že bych tě nechala propadnout? Za koho mě máš? Utři si oči a bude to dobrý." Jen jsem na ní kývla a zeptala se jí už trochu s humorem, jestli to nechce říct i angličtinářům, protože jich jsem se fakt bála. Nemusela jsem dlouho. Za chvíli vylezl můj profesor z angličtiny a prohodil taky se mnou pár slov s tím, že se vlastně těší, až tam dojdu. Tak jsem tedy šla.


ANGLIČTINA
Jako první předmět ten den jsem měla angličtinu. Vešla jsem do třídy, vytáhla si otázku a modlila jsem se, že je to něco z toho, co aspoň trochu umím. Vytáhla jsem si pracovní list číslo 21. Šlo mi hlavně o tu třetí část - byly to Politické systémy v USA, GB a ČR. Nebyla jsem nadšená, ale nebyla to ani historie, ani literatura, tak dobrý. Na potítku mi pan profesor řekl, že se těší, až spolu půjdeme nakupovat (hraní rolí) a že se nemám bát. Taková blbost a jak mi to zvedlo náladu. Na potítku jsem měla problém stíhat. Rozepsala jsem si jednotlivé části, vypsala nějaká slovíčka, ale hodně jsem spoléhala sama na sebe. U státní angličtiny mi vadí, jak je strašně strukturovaná. Zazvoní hodiny, přeruší vás v půlce věty a už jdete na něco úplně jiného. Představila jsem se a v první části (věda a technologie) se mě můj profesor zeptal, jestli si umím představit život bez mobilů a kdy jsem naposledy použila počítač. To mě tak strašně uklidnilo. Čekala jsem, že budu mluvit o nějakém perpetuum mobile nebo parním stroji a on se mě zeptá na něco tak triviálního. Druhou část jsem si strašně užila. Jelikož jsem seriálový maniak, moje slovní zásoba k tématu vztahů (měla jsem rodinu) je docela dobrá. Nacpala jsem do toho všechna slovíčka a učitelé se jenom usmívali. Tady mě i mrzelo, že zazvonil budík. Třetí část jsem řekla tak nějak v kostce - základní struktura a jména politiků. Pan profesor se mě zeptal na nějaký detail o rozdělení vlády v USA a bylo hotovo. Čtvrtá část mi dělala trochu potíže, protože jsem se první polovinu času psychicky srovnávala s tím, že bydlím se svým učitelem. Vybrali jsme nějaký nábytek do nového bytu a já už byla tak mimo, že jsem ani nevěděla, že už mám odejít :D.


ČEŠTINA
Po tom, co mi spadl obrovský kámen ze srdce a vzpomněla jsem si na slova pana profesora a paní profesorky před tou vší hrůzou, jsem na češtinu šla jako král. Už mi bylo tak nějak všechno jedno (a ještě ve mně dozníval ten zvláštní pocit, že mám nového spolubydlícího). Vytáhla jsem si číslo 20 - Karel Čapek - Věc Markopulos. Třídní se byla podívat na moji profilovou maturitu ze španělštiny, kdy jsem zkoušejícím nakecávala, jak Čapka miluju (bylo to jen proto, že jsem si v tu chvíli nevzpomněla na žádného jiného autora), tak se na mě tak spokojeně podívala stylem "tak to sis určitě vytáhla to nejlepší". No, popravdě jsem se u této knihy bála jen charakteristiky postav. Ne proto, že bych nevěděla, jakou má kdo povahu, ale proto, že měli tak hloupá jména, že jsem se bála, že je zapomenu. Díky bohu všechna jména byla napsána ve stylistických poznámkách nad ukázkou a já měla pohodičku. Jako neumělecký text jsem dostala inzerát, takže problém naštěstí taky nebyl. Na potítku mi stačilo pouze 15 minut a těch zbylých pět jsem se jen dívala na zkoušející pohledem "ukončete to utrpení, já už chci jít!". Paní profesorka málem radostně zvedla ruce, když jsem řekla to, co chtěla slyšet a můžu říct, že češtinu jsem si i překvapivě docela užila :). Když mi byl oznámen konec, div jsem se nedržela stolu, protože jsem chtěla ještě povídat, povídat, povídat a povídat…

A jak to dopadlo..?
Opět nad má očekávání. Komise vám nahlásí pouze počet bodů a známku uvidíte až na vysvědčení (utvoří se podle toho, jak jste dopadli v testu a slohovce). Češtinu jsem zvládla na plný počet a angličtinu si už nepamatuju, každopádně z obou dvou předmětů mi vyšla jednička :)!
Doufám, že jsem vás aspoň trochu uklidnila (já vím, že ne, ale za pokus to stálo :D). Další články o maturitě písemné, jak se na maturitu připravit a taky perly ze svaťáku vyjdou brzy ;)!
Zatím se mějte krásně,

Vaše CONEJA ;))

Co jste si vytáhli vy za knihu?
Maturovali jste z matematiky nebo z cizího jazyka? Proč?
Pomohl vám článek? :)


Ústní maturita #1 – profilová část

25. června 2016 v 21:09 | Coneja |  Deník maturanta

Zdravíčko, milí conejáci ;),
vítám vás tu opět u dalšího článku - tentokrát určen hlavně budoucím maturantům (a taky mně, aby nezapomněla! :D).
Abych to ujasnila (většina z vás to už stejně bude vědět) - ústní maturita se dělí na dvě části - profilovou a státní. Jak už jste z názvu pochopili, dnes budu mluvit o té profilové části :).

Příprava: Vyberete si (většinou) 2 předměty, u nichž vypracujete určitý počet otázek (já měla u obou 25).

Průběh: U zkoušky si prvně vytáhnete jedno z oněch témat. Posadíte se na potítko a máte 15 minut na přípravu - dostanete libovolný počet papírů a tužku, které si pak vezmete i k samotné zkoušce. Někdy jsou povoleny i pomůcky jako slovníky, kalkulačky, atlasy, obrázky a podobně, ale to má každá škola jinak a vřele doporučuji si to zjistit dopředu přímo u učitelů, se kterými budete maturovat. Po těch pár minutách na přípravu vás vyučující vyzvou k samotné zkoušce, která trvá 15 minut. Zpočátku mluvíte sami - více méně se "rozjedete" a jdete hezky podle toho, co máte v hlavě. Hlavní zkoušející nebo přísedící se vás potom může zeptat (a rozhodně se zeptá) na zhruba 2 - 3 otázky (podle toho, jak moc budete mluvit sami - čím víc, tím míň se bude ptát :)). Potom vám poděkují a pošlou vás beze slova ven.

Hodnocení: Nebudou se vám dávat žádné "body" ani neexistuje žádný zlom, kde musíte být takzvaně "nad čarou", abyste prošli. Hodnotit vás bude subjektivně hlavní zkoušející a přísedící, kteří mají víceméně stejnou hodnotu hlasu. Domluví se, jak se jim vaše "vystoupení" líbilo a ohodnotí vás klasicky 1 - 5. Svůj výsledek se dozvíte až na konci "zkoušecího bloku" - my to měli rozděleno na dopolední blok (8 - 12) a odpolední blok (13 - 17).

24. 05. 2016 - Den, na který nikdy nezapomenu
Prošli jsme si základními informacemi a teď vám tedy popíšu, jak to probíhalo konkrétně u mě :). Většina maturantů maturuje v jeden den, nicméně naše škola zase musí mít něco extra a tak tedy rozdělila maturitu na 2 dny (jeden profilovou, druhý státní). Jupí, dvojnásobek stresu!
Jako profilové předměty jsem si vybrala španělštinu a latinu. Španělština byla čistě jazyková zkouška a nějaké vědomosti. Šlo o to mluvit 15 minut španělsky na nějaké konverzační (téma, které okecáte, ale musíte znát hodně slovíček) nebo faktografické (vyžaduje znalosti) téma. Latina byla rozdělena na dvě části - překlad a rozbor textu (10 minut) a teoretická část (5 minut). V obou dvou předmětech jsem měla 25 otázek a tedy - zpracovat je nebylo jednoduché. Na španělštinu jsem na poslední rok dostala profesorku, která přišla po mateřské a nikdy se studenty nematurovala, tudíž domluva byla příšerná. Její kolegyně (ano, měli jsme na španělštinu 2 profesorky) - rodilá mluvčí zase nevěděla o českém školském systému vůbec nic, a nás taky vesele ignorovala. Na latinu jsme měli profesorku, která nás měla už dlouho a byla strašně milá, nicméně trochu roztržitá, a tak nás začala připravovat až na poslední chvíli. Každopádně, nějak se to zvládlo!
Večer před zkouškou jsem byla hodně nervózní hlavně proto, že v pondělí všichni všechno udělali a ujišťovali nás, jak "to bylo v pohodě" a jaká "to byla dávačka". Nicméně v úterý ráno jsem byla úplně klidná. Smířila jsem se s tím, že to nějak dopadnout musí a nemá cenu se tím trápit. V autobuse jsem si ještě pročetla výtahy ze všech otázek a šla jsem do školy. Hned jak jsem došla, zjistila jsem, že moje kamarádka si vytáhla v latině tu nejhorší otázku a je si jistá, že prošla docela s hrdostí. Měla jsem radost jak za ni, tak i za to, že jsem věděla, že tím pádem tam ta ošklivá otázka už nebude. Chvíli jsem jen postávala, pár učitelů mě poplácalo po rameni a stres ke mně přišel až v momentě, kdy mě zástupce vyzval, ať se jdu nachystat ke dveřím. Naštěstí jsem tam měla kamarádku z nižšího ročníku a ta si se mnou zatancovala náš "tanec na uklidněnou" a hrdě jsem vešla dovnitř.


LATINA
První jsem konala zkoušku z latiny. Všimla jsem si, že se na mě přišli podívat studenti z nižších ročníků (taky se mohli zeptat) a v tu chvíli jsem si řekla - "ne, nedívej se na ně, akorát tě to vyplaší". Vytáhla jsem si otázku číslo 6 - Sallustius Crispus - Catillinae coniuratio + Krize římské republiky. Pro normální smrtelníky - otázka, u které jsem si pamatovala text i něco z historie. Hurá! Původně jsem chtěla pětku, ale došlo mi, že šestku umím asi stejně líp. Než jsem si sedla na potítko, vyměnila jsem si pohled se svým spolužákem, který si vytáhl Aeneidu + antický epos a vypadal docela ztrápeně. Dostala jsem text a papír a vrhla jsem se do toho po hlavě. Prvně jsem si přeložila celý text, podtrhala gramatiku, napsala si pár bodů k teorii a čas byl fuč.
Ze začátku musím říct, že obě dvě paní profesorky mi neskutečně pomáhaly. Jela jsem jako kulomet, že komise nestíhala a lidi za mnou (údajně) sbírali čelisti z podlahy. Když se mě zeptaly na něco, v čem jsem si nebyla jistá, udělaly nějaké gesto nebo řekly něco, co mi to okamžitě nahodilo. Problém byl, že jsem v podstatě řekla všechno sama a ony už se mě neměly moc na co zeptat. Tak vytáhly pády - ajajaj. Párkrát jsem se zasekla, ale když jsem udělala smutné oči, přešly jsme k otázce z teorie. Konkrétně krizi Římské republiky jsem před pár dny povídala tátovi, jako pohádku, a tak jsem to stejně provedla i u zkoušky. Paní profesorky jen spokojeně přikyvovaly. Zbylo mi asi půl minuty a já už neměla co říct. Hlavní zkoušející se na mě tak usmála a řekla něco ve stylu "když už jsi nám to všechno tak hezky řekla, tak se tě zeptám jen na takovou poslední doplňující otázku - čím ta krize konči?" A já byla v háji. Vůbec jsem neměla ponětí. Koukala jsem na ni pohledem "právě jste mi podepsala smlouvu se smrtí". Ona mi to vrátila očima - "jak tohle můžeš nevědět?" Asi během setin vteřiny jsem začala dedukovat - no tak, Conejo, čím asi tak končí důležitá období?! Potichu jsem špitla "bitva??" (s takovým tím pisklavým tónem na konci). Kývly na mě. "Bitva u..?" Pořád jsem neměla tušení. Paní profesorka už to nevydržela a plácla do stolu - "vždyť to máš v tom papíře! 31 před naším letopočtem! Bitva u A..?"
Netuším, jak se mi to povedlo. Měla jsem tam jen to číslo. Nicméně ruka osudu se probila do mého mozku a vytáhla informaci někdy z roku 2010. "Bitva u Actia!" Vykřikla jsem s úlevou a byla jsem poslána na chodbu. Jupí, hurá, latina je za mnou!


ŠPANĚLŠTINA
Asi dvacet minut nato jsem měla čelit jazykové zkoušce ze španělštiny. Maturovaly jsme jenom dvě a spolužačka měla až odpolední blok, tudíž všechny otázky byly k dispozici. Modlila jsem se, ať si nevytáhnu španělské umění nebo historii, protože to bych nezvládla ani česky. Vstoupila jsem do místnosti, spatřila kámošku za zády, co se na mě přišla podívat, a chytila jsem se za talisman kolem krku. Přála jsem si, abych si vytáhla něco od 1 do 15, protože to byla právě konverzační témata, ale hlavně ne výš - tam už byly třeba nějaké znalosti! No, vytáhla jsem si 25 - Guía por la República checa (= průvodce po Česku). V podotázkách se mě totiž mohly ptát na hrady, národní parky a podobné věci. Bála jsem se, že když se mě zeptají, kdy bylo postaveno tohle a tamto, budu v háji. Nicméně obě profesorky pojaly otázku úplně jinak, než já a vyklubalo se z toho něco neuvěřitelného. Z počátku jsem je zasypala klasickými informacemi o ČR jako hlavní město, rozloha, umístění v Evropě, počet obyvatel a tak dále. V průběhu zkoušky mi došlo, že vlastně já jsem tady ten "šéf" a můžu mluvit v podstatě, o čem chci. Tak jsem vytáhla vše z otázky 22 - Města, z otázky 19 - Brno, z otázky 13 - Kulturní život, z otázky 11 - Světové problémy, z otázky 5 - Stravování a mluvila jsem v podstatě o všem, co mě napadlo a nějak to souviselo s Českem. Paní profesorka se mě pak zeptala jen na stereotypy, které se tradují o Češích ve světě, a tak jsem si vzpomněla, že to byl náš domácí úkol asi před půl rokem, a tak jsem vysypala vše, co jsem tam kdysi napsala. Další otázka byla na mého oblíbeného českého autora. České autory nečtu, ale pomohla mi v tom maturita z češtiny, tak jsem si vymyslela třeba Čapka a už jsem jela informace o něm. Patnáct minut bylo najednou pryč a dokonce jsme i přetáhly.

A jak to dopadlo..?
Hned po zkoušce jsem objektivně očekávala z latiny 2 a za španělštiny 2 nebo 3. Šla jsem na řadu jako poslední, tak jsem naštěstí nemusela dlouho čekat na výsledky. Když jsem uslyšela své jméno a "latinský jazyk výborný, španělský jazyk výborný", málem jsem pukla štěstím. Profilovou maturitu udělala celá naše třída, a tak bylo hodně co slavit! :)

Tady bych ráda ukončila první část. Další část bude o státní maturitě, která pro mě byla o něco psychicky náročnější, tak se máte na co těšit.

Zatím se s vámi loučí,

Vaše CONEJA ;))

Pomohly vám nějak informace obsaženy v článku?
Z čeho jste maturovali vy nebo už víte, z čeho maturovat chcete? :)
Ráda si přečtu vaše komentáře!


VENTiluj

24. června 2016 v 15:08 | Coneja |  Názory
Zdravíčko, milí conejáci ;)),
znáte ten pocit, když se s vámi domluví nezávisle na sobě několik lidí na víkend, takže máte jistotu, že něco podniknete, a potom to všichni zruší, ignorují vás nebo na to zapomenou? Jo, přesně to se mi stalo teď. Člověk je nevrlý, neštvaný, smutný a má pocit, že je pro okolí naprosto postradatelný. Nikdo už vám v okolí nezůstal a vy se cítíte osamělí a jako naprostí idioti. Proto bych dnes chtěla mluvit o jedné aplikaci, která už mi několikrát pomohla i v mnohem horších situacích.

Budou vám naslouchat
Jedná se o aplikaci VENT, která v České republice zatím není moc rozšířená. Jak už název napovídá, v překladu slovo "vent" znamená "ventilovat" a přesně k tomu tato aplikace slouží. Pokud jste smutní, nešťastní, vystresovaní, rozčílení nebo naopak zamilovaní, šťastní a odhodlaní a nemáte tyto pocity s kým sdílet, můžete je sdílet zde naprosto jednoduchým způsobem. Komunita lidí, která se objevuje na těchto stránkách, nejsou žádní experti na emoce, ale obyčejní lidé jako vy. Akorát na rozdíl od jiných sociálních sítí se tito lidé o vaše city zajímají.

Vezměme si to popořadě
Založíte si účet, hodíte si na profil nějakou roztomilou fotečku a vybafne na vás strašně divný Instagram. Nenechte se zmást, fotky tam ani zveřejňovat nejdou. Pokud vám něco leží na srdci, stačí si vybrat ze základních 9 pocitů (strach, překvapení, smutek, vztek, kreativní nálada, láska, radost, pozitivní myšlení a "pocity" - neutrální, v podstatě "co se jinam nevešlo") konkrétní emoci (např. u radosti si lze vybrat - pobavený, klidný, spokojený, nadšený, šťastný, hrdý, uvolněný atd.) a napsat k ní vlastní komentář. Teď přijde to nejlepší. Podle toho jakou emoci zrovna prožíváte, jsou k ní připojena tři tlačítka s reakcemi pro vaše posluchače (nebo spíše naslouchače ;)), kteří vám mohou vyjádřit podporu, sdílet vaši radost, nebo vám pomoci učinit nějaké rozhodnutí. HUG (objetí) je u všech a můžete tak dostat virtuální objetí. Objevují se i další jako H4U (here for you = jsem tu pro tebe), YNA (you are not alone = nejsi v tom sám), GWS (get well soon = ať je ti líp / brzy se uzdrav), AWW ("ó", něco je roztomilé / krásné), YAY (hurá), velké množství dalších a samozřejmě sekce komentářů. A pokud se nejde někdo, koho zaujmete, může vás začít sledovat pravidelně prostým tlačítkem "poslouchat".


Opravdu vám bude líp
I když to může znít jako naprostá zbytečnost, co vám zabírá v mobilu paměť, nebudete tomu věřit, ale ta obrovská vlna podpory, co se na vás valí je nesmírně nápomocná. I obyčejné "neboj se, to zvládneš" nebo "dobře ty" člověku dokáže zlepšit den o několik desítek procent. Většinou to nejsou ani "plané kecy", ale lidé se vám tam opravdu snaží pomoci a mají o vás zájem.

Najdete obrovské množství zajímavých lidí
Bez pochyby. Jelikož je Vent aplikace, kde jsou lidé naprosto upřímní a proudí z nich opravdové pocity, můžete se o nich i leccos dozvědět a třeba tak najít i spřízněnou duši. Často se zde objevují lidé s různými psychickými odchylkami (úzkosti, deprese, sebepoškozování), lidé různých orientací (a teď nemyslím jen hetero, homo, bi), lidé v různých životních situacích (osobně sleduji několik pubertálních maminek, vdov/ců, zneužívaných mladistvých, šikanovaných..), nebo i jiní velice zajímaví lidé (umělci, hudebníci, cestovatelé). Můžete s nimi komunikovat i pomocí soukromých zpráv a zároveň tím třeba i někoho vyslechnout a pomoci mu. Často si také člověk uvědomí, že někteří lidé prožívají mnohem horší věci a že na tom teď třeba vy sami nejste až tak špatně.

Moje zkušenosti s Ventem
Během maturitního ročníku (což už víte snad i vy, kteří jste tu poprvé :D) jsem si procházela vážně nesmírně náročným obdobím. Už jenom to, že jsem někam mohla napsat, co opravdu cítím, aniž bych se musela před společností tvářit jako silný a sebevědomý jedinec nebo poslouchat "už zase kňouráš?", mi šíleně pomohlo. Lidé v tom byli se mnou. Podrželi mě, soucítili a někdy se nacházeli i v podobných situacích. Mohli jsme si povídat, přinášet nějaká řešení, nebo ze sebe aspoň dostat to špatné. Když se mi naopak něco povedlo, nebo jsem měla prostě jen dobrou náladu a okolí v reálném světě na mě koukalo s obrovským nezájmem, oni tu byli a sdíleli se mnou mou radost. Nenajdete tu lidi, kteří vás budou soudit. Přijmou vás takové, jací jste - a to samé se očekává od vás. Nikdy jsem neviděla u sebe ani u jiných lidí nějaké "hejty", urážky, nadávky nebo jakkoliv jinak negativní komentáře. Respektují se rasy, orientace, náboženství, politické názory, vzhled, vkus no prostě úplně všechno. I když jsem udělala v životě nějakou chybu, za co by mě společnost nechala pranýřovat, mohla jsem to říct. A lidi to chápali. Z tohoto důvodu je Vent jedinou aplikací, kde nemám ve sledování žádné lidi, které osobně znám (možná taky proto, že snad neznám člověka, který by tam měl účet).

I když mě pořád, žere, že se na mě všichni kamarádi, co mi něco slíbili, vykašlali, najednou mi je vážně o něco líp. Pokud vás Vent aspoň trochu zaujal, klikněte na tento odkaz (z mobilu) a můžete se vyjádřit také.

Protože svět je prostě někdy příliš krutý,

S láskou,

Vaše CONEJA ;)


FOTONÁVOD: DIY Hrníčky + 6 příběhů pro 5 úžasných lidí :)

17. června 2016 v 20:18 | Coneja |  Nesmysly

Zdravíčko, milí conejáci ;)),

řekla jsem si, že mezi těmi všemi články o maturitě to chce něco oddechového. Přináším vám jeden z těch článků, co pro tento blog nejsou moc obvyklé, a to DIY článek.

Jelikož mám už dva týdny prázdniny, moje ruce se začaly trochu nudit a navíc, jak víte, studium na gymnáziu letos ukončuji, a proto se chci rozloučit i se svými vyučujícími, kteří mi toho během těch osmi let neskutečně moc dali. A z toho důvodu chci i já něco dát jim. Dlouho jsem přemýšlela, čím je potěšit. Chce to něco praktického, něco hezkého a hlavně něco osobního (na tom si obzvláště dávám záležet). Hrníček využije úplně každý a můžete se na něm kreativně vyřádit a zároveň potěšit své blízké (nebo i učitele ;)).

Budete potřebovat
  • Hrníček - já kupovala obyčejné bílé v IKEI
  • Fixy na porcelán - já použila Nerchau Porcelan Art pen - jedna fixa samostatně stojí asi 80,-, balení 4 fix cca 300,- a balení všech barev (myslím, že 12) stojí kolem 800,-
  • Misku s vodou
  • Hadřík / kapesník
  • Inspiraci :)

Hrníček umyjte teplou vodou a jarem. Je potřeba umýt všechny plochy opravdu důkladně (i zevnitř), aby se špína nezapekla do porcelánu a aby barva dobře přilnula povrchu.


Pokud máte nové hrnky, je pravděpodobné, že na jejich spodu budete mít nálepku s kódem. Jelikož jste hrníček umývali teplou vodou, měla by jít snadno sloupnout.


Nechte hrníček trochu vychladit a na suchou plochu začněte kreslit, co se vám zlíbí.


Dávejte si pozor, abyste hrníček správně drželi. Mějte buď ruku uvnitř (výhodné spíše na různé pruhy, nebo tvary - budete mít hrnek vzhůru nohama) nebo jej držte za ouško (pokud na ouško nebudete kreslit). Nedržte jej na místech, kde máte barvu (hlavně když kreslíte z obou stran). Po chvilce by barva měla zasychat, takže lehký dotek nevadí, ale raději pozor.


Pokud se vám něco nepovede, nebo chcete něco odstranit, navlhčete hadřík do vody (doporučuji jeden konec nechat suchý) a fixu setřete - mělo by to jít ještě relativně dlouho potom, co něco nakreslíte, ale čím dříve ji setřete, tím lépe. Po setření bude hrníček trochu mokrý, utřete jej druhým koncem hadříku do sucha.

Hrnky nechte zhruba 4 hodiny schnout. Potom předehřejte troubu na 160 stupňů a hrnky "pečte" 90 minut (u tohoto kroku se řiďte návodem na barvě - Porcelan Art pen to má takto).

Až budou hrnečky hotové, nechte je vychladnout! Pokud byste je ponořili do studené vody, mohly by prasknout.
Porcelan Art pen snese umývání jarem v ruce (odzkoušeno) a údajně i mytí v myčce (ale to jsem zatím osobně nezkoušela).

Gratuluji! Máte osobitého kamaráda na ranní čaj nebo krásný dárek pro blízké :).

Přední strana



Zadní strana


A teď trocha osobitosti…
Dělala jsem dohromady 6 hrnků a nebyla bych to já, kdybych vám ke každému neřekla malý příběh.
Teď to bude trošku diskriminace leváků, ale u každého hrníčku jsem kreslila na přední část (tu, kterou uvidí "ostatní") a na zadní část (tu, kterou k sobě má natočenou ona osoba), proto jsem vždy na zadní část napsala něco "osobnějšího".

1) Hrneček s číslem jedna slouží čistě egoisticky jen mně. Vždycky jsem chtěla mít nějaký předmět, který by vystihoval moje koníčky nebo zájmy. Jelikož jsem celkem introvert, často uvítám ticho. Hlavně když píšu nějaký článek, nesmím být ničím rušena (maximálně si pustím hudbu do pozadí). Proto si myslím, že nápis "Shh, I'm blogging" je naprosto výstižný. Na zadní část jsem se pouze podepsala - Coneja - jméno, které nezná nikdo jiný, než vy - moji čtenáři. A proto je pro mě tak důležité :).

2) Druhý hrníček je určen mojí paní profesorce ze semináře z českého jazyka. Sice jsem měla tu čest být její studentkou pouze jeden rok, ale přirostla mi k srdci mnohem víc, než někteří učitelé, co mě učili dlouho. Asi nechápete, proč je na přední straně nakreslená žába. Hned vám to vysvětlím. Tato paní profesorka nám během tohoto roku řekla, že se u maturit každý rok nudí víc a víc, proto vymyslela takovou srandovní hru, kterou by si s námi chtěla zahrát u ústní maturity (ano - u zkoušky se vám totiž určitě chce hrát hra :D). Slíbila nám, že ti studenti, kteří během ústní maturity z češtiny řeknou slovo "žába", dostanou čokoládu, nebo jednu z jejích legendárních barevných složek. Mě bohužel tolik tlačil čas, že jsem ono slovo neřekla, a tak jí ho aspoň napíšu na hrníček :).
Na zadní stranu jsem napsala jeden citát, který dle mého názoru naprosto vystihuje styl učení, kterým tato profesorka učí. Nemusí nikoho do ničeho nutit, nad nikoho se nepovyšuje, je úžasná a nesmírně inspirativní (proto hodně mých článků vždycky vyšlo po jejím semináři :D) a na maturitu mě dokázala připravit naprosto skvěle. Čeština byl opravdu ten předmět, kam jsem šla klidná s úsměvem na tváři a ani se mi nechtělo odejít :D.

3) Ach, nemohu si pomoct, ale musím si povzdechnout. Hrníček číslo tři je totiž pro nesmírně výjimečného člověka, co můj život hodně poznamenal, aniž si to sám uvědomuje. Jedná se o dalšího vyučujícího, kterému za mnohé vděčím. Jak nápis napovídá, jedná se o mého profesora angličtiny. A to se vším všudy, jelikož je to milovník všeho anglického - tudíž i čajů. Je to člověk, na kterého si musíte docela dlouho zvykat, ale když si k němu najdete cestu, zjistíte, že je to jeden z nejhodnějších lidí, kteří na naší škole učí. Ústní maturity z angličtiny jsem se hodně obávala, protože pronikavý pohled tohoto člověka mi vždycky vyrazil dech a zablokoval mi všechna mluvící ústrojí. Nicméně ještě před vstupem na onu "zkoušku hrůzy" mě nesmírně uklidnil, popovídal si se mnou a celou dobu byl neskutečně podporující (a usmíval se!). Během té doby, co jsem měla možnost navštěvovat jeho hodiny, mě naučil pracovat úplně jinak a mnohem efektivněji, než jsem byla zvyklá. Také jsem mohla nahlédnout do jeho způsobu přemýšlení, jaký jsem ještě u nikoho neviděla, a jsem za to sakra vděčná. Proto oba dva nápisy mluví za vše :).

4) Další hrníček je pro moji profesorku španělštiny. Je to rodilá mluvčí a já jakožto "malý srábek" jsem se s ní vždycky trochu bála mluvit. Nicméně právě ona mě naučila, abych se bát přestala a začala si v cizích jazycích trochu věřit - a to mi pomohlo i u maturity ze španělštiny. A hlavně mi vysvětlila, že ani rodilí mluvčí, ani učitelé natrhají hlavu za chyby. Citát popisuje, jak učitel ovlivňuje své studenty. "Profesor tě chytí za ruku, otevře ti mysl a dotkne se tvého srdce." A přesně tak to bylo ;).

5) Další hrníček je spíše takový veselý. Také patří mé profesorce - tentokrát profesorce z latiny. Latinu jsem studovala dlouhých 7 let a u pěti z nich mohla být přítomna právě tato paní profesorka. Jelikož mě učila opravdu dlouhou dobu, všimla jsem si, že skoro každou hodinu posílala někoho ze spolužáků pro kafe z automatu. Proto se na zadní straně hrníčku vyjímá věta "Tentokrát ne z automatu ;). Dobrou chuť!" Přední stranu jsem se snažila pokreslit sochou bohyně Afrodité = Venuše (antická bohyně krásy) a dokreslila jsem červené mikádo, které naše paní profesorka nosí :).

6) Poslední hrníček slouží pro moji třídní profesorku. Celých dlouhých 8 let se o nás snažila pečovat a musím přiznat, že jsme jí to jako třída moc neulehčovali. Nikdy moc neprojevovala své emoce, nebo nějakou náklonnost, ale ví toho o nás mnohem víc, než si myslíme. Když maturitní komise oznámila výsledky a pogratulovala všem studentům i slza jí ukápla. Proto si myslím, že věta na jejím hrníčku mluví za vše ;).
A to je ode mě tedy všechno. Doufám, že se vám návod i trocha té sentimentality na konec líbila :).
Jestli se někdo inspiruje, budu moc ráda, když mi na mail (v menu) pošlete vaše výtvory! ;)

Vaše CONEJA ;)

Deník maturanta – Jak to bylo během roku

6. června 2016 v 14:26 | Coneja |  Deník maturanta

Zdravíčko milí conejáci ;)),

Jak jsem slibovala v minulém článku, rozhodla jsem se trochu naplnit rubriku Deník maturanta, který už je nějakou dobu mrtvý (a asi i později nějakou dobu bude). Ačkoliv se blíží prázdniny a škola je to poslední, na co teď máte zrovna myšlenky, věřte mi, že si za čas ještě rádi na tyto články vzpomenete, obzvláště vy, které ještě maturita čeká ;).
Abych vás "uvedla do děje", tento článek bude shrnovat celý rok a k velkému finále se dostaneme až v jiných. Vše půjde pěkně postupně, tak doufám, že vám aspoň něco z toho pomůže, anebo si někdo připomene toto "překrásné" období ;).

V první řadě bych řekla, že psychická příprava na maturitu je asi milionkrát horší než maturita samotná. Ale jelikož je to hlavně o nervech, nikdy ode mě neuslyšíte "jak je maturita primitivní". Není - stres je toho nedílnou součástí a to opravdu není procházka růžovou zahradou.
Ale zpět k tématu :). Znáte psychologický model Kübler-Rossové? Jestli je vaše odpověď "ne", hodím vám sem obrázek z wikipedie, který vám jej objasní. Jedná se o postupné smiřování se se smrtí. Překvapivě - u maturity je to stejné.


Pojďme tento model tedy aplikovat na maturitní ročník.

1) Popírání

Tohle období bude trvat zhruba do října až listopadu. Nebudete si chtít absolutně připustit, že už jste ten maturant. Když jsem já přišla poprvé do své školy, nejstarší ročníky se mi jevily jako "ti velcí", "ti chytří" a "ti dospělí". A nejednou mají tato přídavná jména připadat na vaši osobu. Nemožné, neslýchané, prostě ne (to teď nyní bude vaše oblíbené slovo). Pořád si budete opakovat, že se všechna hrůza bude odehrávat až v květnu, tak proč to teď řešit ne? Nicméně mohu vám zaručit, že po stužkovacím večírku, kdy se vám kus té barevné látky bude pohupovat na tašce, dojdete k tomu, že končí sranda. Vážně - máte syndrom maturitního ročníku. Maturant pozitivní.

2) Hněv / agrese

Ani této fázi se nevyhnete. I když mezi běžnými lidmi je věkový rozdíl jednoho roku zanedbatelný, všechny mladší ročníky vás budou k smrti vytáčet. Budete mít pocit, že je velice nespravedlivé, že oni píšou jen dva testy za týden, když vy, malí chudáčci, máte do půlky května zpracovat a naučit se kvanta otázek, do toho vám ještě ostatní učitelé, u kterých nematurujete, nedají pokoj a probírají s vámi naprosté nesmysly směle dál. Každé "jasně odpoledne mám volno" nebo "zítra píšeme z biologie, jenom tři stránky v učebnici" ve vás probouzí démona s rudýma očima a budete si vyčítat, jak nevděční jste byli o pár let dřív. Bohužel, tato fáze potrvá docela dlouho.

3) Smlouvání

Když vám dojde, že už to opravdu, ale opravdu není legrace a že vám ani vztek nepomůže, začnete něco dělat. Vytisknete si seznam otázek a vytvoříte si měsíční plán, abyste je stihli zpracovat (stejně ten plán nikdo nikdy nedodrží). Sbíráte staré sešity, počítač využíváte výhradně jen k vyhledávání informací a Google se stane vaším nejlepším kamarádem. Ano, v této fázi jste již naprosto asociálními. Jediní lidé okolo vás jsou vaši rodiče a ostatní spolu-maturanti, se kterými si dáváte občasné "sedánky na učení", kde stejně jenom brečíte nad tím, že nic neumíte, že nic nestíháte a že to nemáte šanci v životě dát. Nenápadně očima naznačujete učitelům, že se fakt snažíte a ať vás prosím nechají prolézt aspoň se čtyřkami. Rodičům vysíláte signály o tom, že si to dost možná zopakujete v září a už předem si uložíte do mobilu číslo na pracák.

4) Deprese

Ach, moje oblíbená!
Budete brečet. Neznám jediného maturanta (ani z pánského osazenstva), který by nebrečel. Já osobně jsem brečela snad každý druhý nebo rovnou každý den. A pokud zrovna nebrečíte, trpíte existenciálními stavy a úvahami o smyslu života. Nechápete, proč vlastně ještě žijete a snažíte si nepředstavovat ten hrozný trapas, až vás vyhodí. Vidíte před sebou zničené léto - spolužáci si budou běhat venku po koupalištích a stáncích se zmrzlinou a vy budete sedět doma nad tunami knih a celá tahle tragikomedie se protáhne o několik měsíců. Pro své okolí budete naprosto nesnesitelní. Všichni vám budou nadávat do ukňouraných blbců, ale nebojte se, vážně je to normální a každý si tím projde ;). Pokud si tedy tento článek někdy přečte nějaký maturant právě v tomto stádiu, řeknu jen - bude to dobrý, fakt je to normální.
Tohle vše vyvrcholí v den před zkouškou (já maturovala ve 2 dny - takže sem si to prožila 2x).

5) Smíření

V jednu chvíli, ani nevíte, jak rychle to přišlo, vám snaha bude připadat zbytečná. Zahodíte rozečtenou otázku na stůl a půjdete spát s tím, že už je to vlastně jedno. Udělali jste, co jste mohli, nějak to dopadne. Ráno vyrazíte do školy docela klidní, ty nervy přijdou, až budete v ní. Už se ani nesnažíte nic učit, protože to nemá cenu (ale vážně nemá, akorát byste v tom měli binec :)). Smíření je tu. Už neutečete.

6) Nepopsatelný pocit štěstí

Na rozdíl od smrti, maturita obvykle končí dobře :)! Když vyjdete ven ze zkoušky, najednou se vám ohromně uleví. Už je vám docela jedno, jestli máte 1, 4, nebo půjdete v září, ale je to za vámi. A víte, že teď na vás čekají ty nejdelší prázdniny na světě! Komise vám hrdě pogratuluje a vy se cítíte, jako naprostí géniové (vychutnejte si to, teď můžete ;)). Lusknutím prstu je z vás absolvent a je to krásné. Je to nádherné! :)

Pořád se tak moc bojíte? Ano, já vím, že bojíte. Taky jsem to nikomu nevěřila. Musíte si tím projít sami, ale slibte mi budoucí maturanti - jestli jste tohle četli před zkouškou, vraťte se sem i po ní a užijte si fázi 6! :))))

Zatím se loučí,

Vaše CONEJA ;)

Prožívali jste maturitu stejně?
Existuje podle vás ještě nějaký "mezistupeň"?
Za kolik jste maturovali? :)


Sedm typů maturantů

4. června 2016 v 11:00 | Coneja |  Názory
Zdravíčko milí conejáci!

Tuto první větu jsem přepisovala asi sedmkrát, protože vůbec nevím, jak se s vámi pořádně přivítat po tak šíleně dlouhé době :). Tak jsem se na to vykašlala a napsala tuhle větu.
Mám vám tolik co říct. Zažila jsem hromadu věcí během toho půl roku a občasné nutkání zasednout za notebook a psát bylo obrovské. Nicméně teď jsem tady, doufám, že již v plné síle a zase to můžeme rozjet na plný plyn!
Přemýšlela jsem, co napsat a nakonec jsem si řekla, co by to bylo za přivítání, kdybych nezačala něčím veselým a vtipným. Tento rok jsem si prožila peklo, cestu sanitkou, osm litrů energiťáků (bez nadsázky) a někdy i docela srandu - jo maturitní ročník. Nicméně během této směsice událostí jsem si tak nějak i povšimla chování svých spolužáků. Pojďme si je sepsat - někteří zavzpomínají, někteří uroní slzu soucitu a někteří aspoň budou vědět, na co se připravit ;).

Pan Mámvpíčismus

Tato osoba se vyskytuje v minimálním množství, ale zaručím vám, že v každé třídě aspoň někdo takový existuje. Je to člověk, který tak nějak ještě nepochopil, že na konci roku ho čeká zkouška (nervů, deprese, balance psychického zdraví, zadržování zvratků...) dospělosti. O škole nijak zvlášť nepřemýšlí a během hodin, kdy si celá třída rozedřela do krve svou dominantní paži usilovným zapisováním si poznámek, on tak nějak spí, svačí, nebo v lepším případě ani v té škole není. Co na to říct? RESPEKT.
Vlastnosti: Klidný, nepřítomný

Prudič génius

Pokud jste někdy měli chuť někoho zabít, byla přinejmenším tak poloviční oproti vzrůstajícímu vzteku k tomuto člověku. Všechno umí už v září a každému dává najevo, jak je maturita strašně primitivní, jak se vůbec není čeho bát, že není problém tam přijít po týdenním flámu s uřezanou nohou na jednorožci a že tento rok bude jenom ztráta času a nohy v teple. Pokud jsou to jenom kecy v lavici, řekněme, že byste si jako zbraň zvolili houbu na tabuli či židli, ale pokud jste zasypáni horami knih a někde v dáli na vás křičí telefon "pojď ven, neuč se", tak ani samopal ověšený granáty s ohňostrojem v hledáčku vám nepomůže.
Vlastnosti: Dávejte si pozor, pořád se usmívá!

Dříč

Tento člověk se opravdu poctivě připravuje, ale tím pádem je velká pravděpodobnost, že ho skoro neuvidíte. V hodinách je zabarikádován knihami, z jejichž pozadí svítí záře notebooku, a ihned po zvonění se ztratí rychlostí blesku s vypnutým telefonem. Časem na něj začnete zapomínat a někdy se divíte "co ten cizí člověk dělá v naší třídě". Nemluvě o tom, že přes víkendy si většina lidí myslí, že je mrtvej. No, teda ta, co si na něho vzpomene.
P. S. Otázky si od něj nepůjčujte - budete mít pocit, že nic nevíte a ještě budou tak na deset stránek.
Vlastnosti: Neviditelný, snaživý, in memoriam

Děvka

Věřte mi, nebo ne, ale nemám teď na mysli třídní královnu, ani místní "rozhoď-nožku" na podpatcích. Jedná se o osobu, která se rozhodla, že "na to má lidi". V praxi to znamená, že žádnou maturitní otázku nevypracovala sama a pořád se přiživuje na ostatních (dříči zpozorněte - budete to vy). Nelepším přípravkem na odpuzení tohoto člověka je slovo "NE". Pokud to ovšem neumíte stejně tak, jako já, utečte. Nebude to divný. V maturitním ročníku není divný vůbec nic.
Vlastnosti: Flákač, příživník

Všeuměl

Tento druh maturanta se vyskytuje v nejmenším procentu, ale za to má u mě největší respekt. Tento člověk si umí totiž zařídit čas tak, aby všechno stíhal. Je polepen denními plány, po rukách má vytetované rozvrhy a v hlavě seznam s fajfkami. Zvládá jíst, spát, sportovat, učit se a zároveň trávit čas s přáteli tak, jak je to jen společensky vhodné. Na všech akcích se zdrží do časných ranních hodin a druhý den ho potkáte naprosto svěžího s tím, že "už mu zbývá jen pět otázek na naučení". Vážně? JAK??
Vlastnosti: Robot, jinak to není možný

Ezoterik

"Ne, že bych se učil, já radši použiju woodoo." Motto všech maturantů, jež si zvolili tuto cestu. Začnou věřit v různá božstva, která jste předtím ani neznali, chodí ověšeni amulety, talismany a přívěsky a každou chvíli si vykládají karty, rozhazují runy, nebo čtou v květináčích. Pokud chodíte na oběd, budou vám tvrdit, že ve vaší krupičné kaši je vepsán celý váš osud (a taky, co si u maturity vytáhnete). Před onou hrůznou zkouškou se čtyřikrát otočí na jedné noze, chytí se za levý loket na pravé noze, třikrát zopakují slovo "hačuga", vyvolají duchy bývalých maturantů, pomyslí na číslo otázky a jdou. Když zkoušku udělají, spadne jim kámen ze srdce zhruba stejně nahlas, jako veškeré magické předměty později.
Vlastnosti: Čakra, aura, energie, síla mysli, hypnóza...

VY

Ano, ta malá nepodstatná součást systému, co doufá, že to všechno přežije. Celý rok se vám bude zdát, že všichni okolo vás se neustále učí a vy jediný jste ten idiot, co má sotva půlku otázek pohromadě. I ten nevětší čtyřkař se na vás bude dívat z pozice šprta a během onoho roku se budete modlit (podobně jako Ezoterici), že to nějak dáte. A zařídíte si letenku do Mexika (nekecám, každej zdrhá do Mexika), kdyby náhodou.
A potom? Dáte to. Vážně. I vy. Věřte mi!
Vlastnosti:Dle vašeho psychologického profilu

Doufám, že se vám článek líbil a jako vždy - nic osobního ;).
Plánuju o maturitě napsat ještě několik článků - zveřejním své deníky, popíšu vám, jak maturita probíhala u mě a taky pár rad a tipů, jak se na zkoušku dospělosti připravit (samý jedničky "bitžíz"!).
Budete se mít rozhodně na co těšit a konečně se vše zase vrátí do starých kolejí :).

Maturitě zdar! Loučí se s vámi,

Vaše CONEJA ;)