Svodidla - 14. díl

30. července 2016 v 23:53 | Coneja |  Svodidla

Zdravíčko, milí conejáci ;)!
Další díl Svodidel je tu (stihla jsem to ještě před půlnocí! :D). Je trochu delší, ale o to více peprnější :). Doufám, že se vám bude líbit :).


Tomášův byt nebyl na rozdíl od Veroničina v přízemí. Byla to roztomilá garsonka s jedním pokojem. Nad sedačkou s televizí Tomášovi visela postel a dokonce k ní měl malý otáčecí stoleček, který složil buď jako stolek do postele, nebo jako dekorace nad gaučem.
"Máš to tu fakt útulný." Řekla Veronika a vyzula si boty.
"Díky. Sedej, kam chceš, ale moc možností nemáš." Tomáš postavil vodu na čaj a Veronika se mezitím posadila na pohovku. Byla neskutečně maličká. To poznala obzvlášť, když si k ní Tomáš přisedl se dvěma šálky čaje.
"Utři si ty slzy." Natáhl se pro kapesníky. Jeho výraz byl takový soucitný. Veronice to opravdu pomáhalo.
"Řekni mi, proč jsi na mě tak hodný? Známe se pár týdnů." Veronika se trochu neesteticky vysmrkala do kapesníku a pak ho stydlivě zastrčila do kabelky.
"Já ti ani nevím. Moc lidí tady neznám a nikdy jsem se s nikým nesblížil tak rychle. A taky je s tebou docela sranda." Napil se čaje a položil si ho na koleno.
"To jsme na tom podobně. Vážně díky za pomoc. Omlouvám se, jak jsem byla protivná. Tento večer je vážně příšernej." Také se napila čaje a chtěla si ho položit na koleno jako Tomáš, ale jelikož měla holé nohy, dno hrníčku jí nepříjemně spálilo.
"Au!" vypískla Veronika a začala si mnout spálené místo.
"Pozor, ty trdlo." Tomáš raději položil oba hrnky na stůl.
"Já jsem strašný nemehlo." Vzdechla Veronika a udělalo se jí zase nějak smutno. Celkově byla tento večer strašně rozhozená. Během velmi krátké doby se v ní namíchalo několik pocitů úplně opačných směrů a byla z tohoto faktu nejen unavená, ale i dost emocionálně nestabilní.
"Pojď sem," objal ji Tomáš, "to bude dobrý. S Ondrou to nějak vyřešíte. Teď jste oba ve velkém citovém vypětí, a proto ty nálady skáčou z jedné strany na druhou. Hlavně se tím nesmíš trápit a nebrat si to tolik k srdci." Veronika se přitiskla na Tomášovo rameno a jenom vnímala hudbu jeho hlasu. Tomáš povídal něco o vztazích a o lidech, ale Veronika byla čím dál víc unavená. V bytě bylo krásné teplo a hřejivá atmosféra a Tomášův příjemný hlas Veroniku uspával. Tulila se k té veliké paži a vdechovala vůni jeho oblečení. Tomáš si po nějaké době monologu všiml, že mu Veronika skoro spí na ruce.
"Koukám, že jsi dost unavená, nechceš tady přespat?" Veronika se najednou rázem probudila.
"Ne, to je dobrý, asi bych měla jít domů." Vůbec se jí ale domů nechtělo. Buď by na ni čekal vzteklý Ondřej, nebo by byla úplně sama a to jí i v dvoupokojovém bytě přišlo dost strašidelné.
"Klidně si ustelu na gauči, můžeš spát nahoře. Dělám dobrý vafle." Pohodil hlavou směrem k vaflovači na kuchyňské lince. Veronika nějakou dobu mlčela, až nakonec souhlasila. Pomohla Tomášovi vytahat deky z úložného prostoru pod pohovkou. V tom teple a během pokusu vytáhnout všechno potřebné ze zaseknutého šuplíku se Veronika docela zpotila.
"Jsem jak čuně, ovívala se lehce. Mohla bych si u tebe dát sprchu?" Tomáš už před ní postavil ručník.
"S tím jsem počítal. Koupelna je támhle. Já tu mezitím rozestelu pro sebe." Veronika poděkovala a odebrala se do sprchy. Voda byla chvíli teplá a chvíli studená, ale zvládla to bez menších potíží. Vylezla ze sprchy ovinutá jen v ručníku. Tomáš na ni na okamžik toužebně koukal.
"Jo, něco na spaní." Došlo mu po chvíli zírání. Ze skříně vedle gauče vytáhl svoje dlouhé tričko a podal ho Veronice. Ta se otočila a bleskově si ho přetáhla přes hlavu. I tak Tomáš na moment zahlédl kousek kulaťoučkého ňadra.
"Dojdu zhasnout." Řekla Veronika. Tomáš mezitím zapojoval telefon do nabíječky, kterou měl dole u televize. Vypínač cvakl a Veronika šla pomalu zpátky k posteli. Čekala ji cesta nahoru po žebříku okolo pohovky, na které měl spát Tomáš. Tomáš se zvedl od nabíječky a taky zamířil do svého lože. Ve tmě, kde nebylo vidět ani na deset centimetrů, se na společné trase srazili. Zpočátku se tomu oba zasmáli, ale najednou je přepadlo něco zvláštního. A tentokrát v tom nebyl alkohol.
Jejich hrudníky se navzájem setkaly. Oba dva zvedli ruce v předloktí a konečky prstů přejeli po pažích toho druhého.
"Tome." Vypustila ze sebe Veronika nejistě. Táhlo jí to jako magnet. Přes své tenké tričko cítila Tomášův tep a jemné elektrické výboje, které mu proudily v oblasti břicha.
"Verunko." Naklonil se kousek blíž. Přivoněl si k Veroničině šíji a dýchal na její krk jen několik centimetrů vzdálený. Veronika toužila, aby se přisál, ale pořád jí tlačilo svědomí ohledně Ondřeje. Jen lehce se dotknul rty jejího krku a v onom momentě setkání těchto partií v obou dvou zelektrizoval impulz naprostého vzrušení. I přes velkou touhu, která Veronice zaplňovala prostor mezi stehny, Tomáše jemně odstrčila.
"Já nemůžu, Tome."
"Já ti rozumím." Zaúpěl chápavě Tomáš, ale své chtivé ruce z Veroniky nespustil. Přitiskl si ji k sobě a držel ji okolo pasu. Rukou ji hladil okolo beder, ale ani o centimetr níž. Věděl, že to Veroniku pořádně rozpaluje, jelikož by si určitě velice přála, aby klesnul dlaní ještě o kousek.
Začal jí něžně líbat na krku a dlaně nechával na jednom místě.
"Proč tohle děláš?" Vzdychala mezi slovy rozpolcená Veronika.
"Protože je to zábava." Tomáš se po ní chtivě vrhnul. Veronice se začaly podlamovat kolena. Tomášovo dobývání jí motalo hlavu a pletlo všechny možné smysly.
"Pojď nahoru." Zašeptala mu během vášnivých polibků do ucha. Tomáš si svlékl tričko a už dychtivě šplhal za Veronikou.
Lehli si spolu na úzkou postel.
"Asi děláme chybu." Zavzdychala po chvíli Veronika. Tomáš ji vůbec neposlouchal. Byl zabrán do prozkoumávání jejího těla, pomalu si zpátky vzal její vypůjčené tričko a zahodil ho dolů. Čím více Veroniku stimuloval na různých partiích, tím více mizely její výčitky.
Překvapivě se před sebou téměř vůbec nestyděli. Veronice trvávalo několik týdnů, než při sexu s jedním partnerem dokázala pořádně otevřít oči. U Tomáše neměla skoro žádný problém, i když byla příšerná tma.
Tomáš opatrně nalehl na Veroniku. Ta už byla v úplném transu a vůbec se nebránila jeho dotekům. Nechala se unášet uměním jeho úst a později i mnohem zajímavějších částí jeho těla. Stěny v pokoji zíraly na jejich láskyplné spojení a tiše záviděly, každá šeptajíc té druhé po boku. Propletení v sobě, držící se za ruce a roztouženě líbající se milenci vykřikovali svá přání elektrickými impulzy měnící se na uspokojivé a libozvučné tóny.
Když oba dva dosáhli vrcholu, uvelebili se vedle sebe.
"Bože, to bylo," Veronika se párkrát zhluboka nadechla, "skvělý." Řekla s jedním výdechem.
"To rozhodně." Smetával Tomáš z Veroniky zbytky svých chloupků, co jí během milování zůstaly na hrudi. Chvíli jen leželi a zírali do stropu.
"Co teď budeme dělat?" Zeptala se Veronika, která si pomalu začala uvědomovat, co právě teď proběhlo.
"Půjdeme spát." Řekl Tomáš s naprostým klidem a chystal se slézt dolů.
"Nechoď ještě." Chytila ho Veronika za zápěstí.
"Musím. Jestli mám vstát, abych ráno připravil ty dobrý vafle." Jemně se jí vytrhl z držení. Veronika jen smutně koukala na Tomášova záda, osvícená měsíčním světlem ve škvíře mezi žaluziemi.
"No, dobře, tak chvíli na pokec." Tomáš si zpátky lehl, ale tentokrát se už k Veronice netulil. Když se chtěla přitulit ona, kousek se poodsunul.
"Víš, že teď mám obrovskej průšvih." Řekla Veronika.
"No neboj se, já mu to neřeknu." Otočil se k ní Tomáš.
"Já vím, že ne. Ale mám hrozný výčitky svědomí. Udělala jsem něco hloupýho."
"Zas tak hloupej nejsem. A mimochodem mám jméno." Zasmál se Tomáš a cvrknul Veronice do čela. Veronice tento dvojsmysl přišel vtipný, ale neměla chuť se smát.
"Ale no tak." Plácla ho s úsměvem po ruce.
"Koukej," posadil se znovu Tomáš, "chtěla jsi to. Bylo to z tebe cítit už ten první den, kdy jsem tě poznal. I na józe jsem si všiml, že se během některých poloh až moc šibalsky usmíváš. Vnímej to jako ten polibek. Nic tomu nepředchází a nic nebude následovat. Užila sis chvíli uspokojení, udělalo ti to dobře a cítíš se fajn, nebo ne?"
"Fyzicky." Přerušila ho Veronika.
"Tak aspoň to. Zítra se v klidu vrátíš k Ondřejovi, já za něj jen jeden večer zaskočil. O nic nešlo." Veroniky se tato slova nepřímo dotýkala. Tomáš měl pravdu, nesmělo o nic jít. Ale ten kluk ji tak strašně rozčiloval. Měl by z ní být na větvi, měl by do ní být blázen. Sice si byla vědoma toho, jak moc jsou tato přání sobecká, ale bez nich se cítila jenom jako trochu zneužitá nafukovací panna.
Tomáš se nad ni naklonil a pohladil ji po tváři.
"Dobrou noc." Řekl a vlezl si k sobě na gauč.

Pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Julie Julie | Web | 31. července 2016 v 15:03 | Reagovat

Děkuji za další díl, vyvíjí se to zajímavě :-). Těším se na další! :D

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 31. července 2016 v 21:43 | Reagovat

[1]: Rádo se stalo. Já děkuji ^^. Bude brzy :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama