Září 2016

Fan Art - New Girl

27. září 2016 v 21:01 | Coneja |  Artsy
Zdravíčko, milí conejáci! :)

Dnes se ozývám s trochu netradičním obsahem. Jak jsem už zmiňovala v minulých článcích z Trudného života, v létě jsem se hodně věnovala kreslení. Jelikož jsem obrovským fanouškem seriálu Nová holka (New girl), zaměřila jsem se na portréty některých hlavních postav tohoto seriálu. Zatím jsem tento koncept článků nevydávala, tak mě zajímá váš názor, zda byste o další obrázky stáli (ať už o fan art i z jiných seriálů / filmů, nebo celkově jiná tematika).

Doufám, že se vám kresby budou líbit. Vše kreslím obyčejnou tužkou (většinou typem 2) a následně obrázky skenuji do PC. Občas je ztmavuji, aby byl větší kontrast mezi černou a bílou (tak nějak miluji černobílý svět :)). Prosím jen o nekopírování, ale to platí v podstatě u veškeré tvorby ;).






Líbily se vám kresby?
Která nejvíce?
Stáli byste o další? Jaké?
Za každý názor budu nesmírně vděčná! :))


Spěšný život vysokoškoláka

21. září 2016 v 12:42 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

Zdravíčko milí conejáci,
opět se ozývám do rubriky Trudný život malého Fňuka, jelikož se teď kolem mě děje tolik (nových) věcí, že mám neustále o čem mluvit.

Směšný (ú)spěšný život vysokoškoláka
Tak a je to, už si tak můžu říkat. Nicméně mám spíš takový dojem, že je to něco, jako když Eskymákům nesmíte říkat Eskymáci, ale "pojídači studených ryb" nebo Inuité. Abych hned do začátku článku nevnesla trochu té skepse, začnu něčím pozitivním. A to velmi pozitivním. S naprosto tupým úsměvem na tváři mohu říct "jupí hurá, dostala jsem se na psychologii do Olomouce". Ano, je to pravda :). Tak docela. Ale rozvedu to.
Přijímačky mi utekly jen o pár bodů, a tak mě nevzali ani v Brně ani v Olomouci. Dokonce i odvolání mi bylo zamítnuto (no, nedivme se - když už projdete dvěma koly a "porazíte" sedm set lidí, kdo by to vzdával). Nicméně! Přijali mě na placenou formu tohoto oboru, což znamená, že se absolutně nic nemění (člověk chodí na stejné předměty a dělá stejné zkoušky), až na to, že škole vyplácnete několik desítek tisíc a ještě vám k tomu zpřísní pravidla (jak taky jinak ;)). A pokud zvládnu splnit podmínky studia (nějaké ty kredity, známky, absolvování předmětů atd.), příští rok přestoupím do řádného studia rovnou do druháku a škole už nebudu muset nic vyplácet.
Aby to nebylo zas tak jednoduché, nastoupila jsem i do prvního ročníku kulturní antropologie (jak jsem zmínila v minulém článku), tudíž momentálně studuji vysoké školy dvě. Co vám budu povídat - fakt se nenudím.

Studijní agenda
Neboli náš parádní online systém. Když jsem ho viděla poprvé, chtělo se mi brečet. Milion odkazů a linků na všechny možné povinnosti, které musíte zvládnout za minimum daného času. Rozvrh si sestavuji ještě teď (ach, ty kredity), ale musím říct, že už jsem se se trochu "stagem" skamarádila. Jelikož jsem ten typ člověka, který když si otevře nějaký odkaz a po nějaké době ho zavře - už ho nikdy neotevře. Tudíž mám STAG permanentně otevřený a pokaždé když ho uvidím, mám nutkání se na něj zašklebit.



Že by .. dospělost?
Mnohokrát jsem během těchto krátkých dvou týdnů uvažovala o tom, že bych měla napsat dlouhý dopis svým rodičům o tom, aby si rozhodnutí o početí jejich jediné dcery rozmysleli. Jelikož bych se teď nejraději vrátila mámě do břicha. No, asi ne doslova, ale malá místnost s postelí, kde bych mohla věčně spát by mi stačila. Teď jsem asi popsala rakev. Každopádně sebevražedné sklony se mi zatím úspěšně vyhýbají :D.
Abych se dostala k pointě - bydlím na koleji se dvěma zkušenými spolubydlícími a zatím si to docela užívám. Člověk si přijde a zmizí, kdy a kam chce a co se týče volného času, je to všechno v jeho moci (vyjma školy, samozřejmě). Vyhovuje mi to a mám vážně radost, že mám teď dostatek svobody. Občas mi sice chybí, když nemám doma uvařeno, nebo objetí od mého Grúfa (který zůstal v Brně), ale musím opravdu uznat, že "dospělost" je docela sranda.

Takže až na to, že na nás první týden vyučující chrlí, kolik máme načíst knih, vypracovat seminárek, co všechno se naučit, kolik věcí si připravit na další přednášku a taky pocit, že se musím začít učit už teď, se mám docela dobře. Protože konečně studuji něco, co miluji, ačkoliv to letos bude velmi náročné. A já miluji, když něco miluji :). A ještě víc když je mi umožněno to naplno projevit. Třeba mi osud jenom dává takové facičky, abych se posunula dopředu, ale nechtěl mě srazit na zem. Byla to pouze netrpělivost a špatný interpretace.

Děkuji za vaši přízeň, protože ani letos vás nebudu zanedbávat! :)


Vaše CONEJA ;)

Svodidla - 16. díl

17. září 2016 v 16:10 | Coneja |  Svodidla

Zdravíčko, milí conejáci! :) Další díl Svodidel už je konečně tu :). Bavte se!

Tramvaj, vousy a policista

7. září 2016 v 10:14 | Coneja |  Snář
Zdravíčko, milí conejáci,
dnes během brzkého rána mě napadl takový spontánní nápad na novou rubriku a zároveň tematiku, která se na mém blogu ještě neobjevila (nevím, jak jinde, ale zatím jsem to neviděla).


Říká se, že lucidní snění (= sny, které může člověk ovládat) málokdo zažije. Pamatuji si, že se mi to stalo asi jedenkrát v životě, když jsem chodila zhruba na první stupeň základky. Sen už si po pravdě nepamatuji, ale vím, že to bylo neskutečně super. A proto jsem se rozhodla to zažít znovu.

Dozvěděla jsem se, že dosáhnout tohoto jevu není vůbec jednoduché, ale existuje několik "rad", jak se o to pokusit. Údajně pomáhá ležet na zádech a dlouho zírat do jednoho bodu a počkat, až se víčka sama zavřou. Zkoušela jsem to, ale asi nejsem schopna udržet oči tak dlouho otevřené. Také se toto snění dá trénovat i kontrolováním času nebo různých nápisů v pozadí, jelikož ve snu tyto věci bývají dost nerealistické a proměnné. Nicméně. Jedním z nejefektivnějších způsobů je prý si své sny zapisovat. Člověk se tím naučí "poznat" své sny a taky s nimi pracovat.

Zároveň si myslím, že mozek je neskutečně zajímavý orgán a dokáže vyprodukovat spoustu zvláštních věcí. Například spisovatel Robert Louis Stevenson napsal jedno ze svých nejznámějších děl - Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda - také podle snu. A to mi vnuklo myšlenku, že bych se mohla pokusit své sny také zformovat do nějaké zajímavé "povídky".

Rozhodla jsem se tedy představit novou rubriku Snář, která bude obsahovat některé z mých snů, které si ráno zapisuji. Nebudu nijak upravovat příběh (ať už z toho vznikne sebevětší blbost :D), akorát upravím formu (jelikož moje psaní po ránu, když jsem úplně rozespalá pochopí jen málokdo :D). Doufám, že vás tento nápad aspoň trochu zaujme a pojďme si tedy představit sen, který se mi zdál přímo tuto noc.
Pokud si pamatujete, když Vám babička s dědou četli pohádky ilustrované Ladovými obrázky, právě tak nějak vypadala krajina venku. Obrovské závěje lemovaly okraje ulic a v kupách sněhu by zabloudil i zkušený zálesák.
Prohlížela jsem si mapu Olomouce a čekala na zastávce spolu s ostatními studenty. Většina z nich jako já čekali na tramvaj číslo 1. Oslovil mě jeden kluk, který stál na zastávce se mnou.
"Taky pojedeš jedničkou?" V očích mu bleskl zkušený pohled a hned mi bylo jasné, že už tu určitě nějakou dobu žije. Zapředli jsme rozhovor. Zdál se být docela milý, ale pořád jsem si vedle něj připadala podřazená. Během několika minut se k nám připojil jeho kamarád. Na nose měl tenoučké brýle a neustále se za něčím ohlížel. Ihned objal svého kamaráda, ale vypadal pořád zmateně. Jejich konverzace se mi zdála nesmírně monotónní a měla jsem potíže udržet pozornost. Z mých pokusů o soustředění mě vytrhl až smích prvního kluka. Posmíval se svému známému, kvůli tomu, že neví, kudy se má dostat na kolej. Nesmál se nijak nepřátelsky. Naopak, měla jsem pocit, že je to spíš takové pousmání nad nezkušeným. Instinktivně jsem rozevřela svou mapu. První kluk řekl s úsměvem svému příteli, že musí jet s námi, jelikož tramvaj číslo 1 jede několik kilometrů "do civilizace" z tohoto opuštěného místa. Prstem přejížděl po lince na mapě. Trochu se mi ulevilo a doufala jsem, že se tady neztratím. Uspokojivě jsem založila ruce na prsa. V jedné ruce jsem mnula složenou mapu a druhou jsem se šimrala na bradě. Třeba to nebude tak zlé.
STŘIH
Vzbudila jsem se ve své posteli, doma v Brně, s bolestí na obličeji. Pálila mě kůže, jako když se člověk špatně oholí. Promnula jsem si napuchlý obličej a pod prsty ucítila ranní strniště. Cože? Ihned jsem se otočila na břicho, zapnula počítač a začala bombardovat internetový prohlížeč miliony zadání. Hormony, vousy u žen, nadměrné ochlupení, ženské vousy - oholit nebo ne? Podívala jsem se do zrcadla, které nám visí v předsíni. Byl ještě trochu tma, a tak jsem se hůř rozpoznávala. Vidím sebe se zarudlou tváří a s malou černou bradkou. Po stranách obličeje mám nepravidelné chomáče černých chlupů. Vyděsila jsem se k smrti. Popadla jsem do ruky telefon a vše napsala svému příteli. "Pošli mi fotku" bylo jediné, co odepsal. Stáhla jsem si vlasy do culíků a opět vzhlédla k zrcadlu. Opět vidím svůj obličej, ale je hustě zarostlý. Mám velký černý plnovous, co mi kryje půlku tváře.
STŘIH
Brodím se hustým sněhem ke gymnáziu, kam jsem chodívala. V náruči držím svou fialovou maturitní složku a tisknu se k ní, aby mi nebyla zima. Škola vypadá úplně jinak než v realitě. Připomíná mi moji školku, kam jsem chodívala, když jsme se s rodiči odstěhovali. Je jen kousek za domem a vchod do ní vypadá úplně stejně - mírný kopec se zatáčkou vlevo a stromy v pozadí. Vlezu do školy a hned ve vestibulu potkám svou bývalou profesorku společenských věd. Vypadá nadšeně, že mě vidí, ale jelikož znám její afektovanou povahu, nepřikládám tomu žádný význam. Bolí mě břicho. Zjišťuji, že mám určitě menstruaci. Sotva profesorku pozdravím a na zem mě povalí policejní strážník. Spoutá mi ruce a agresivně na mě křičí.
"Mám ji! Mám ji!"
Břicho mě začíná bolet čím dál víc a cítím, že si potřebuju odskočit. Strážník mě nechce pustit, ale zmíním mu své důvody a přemluvím ho.
Pouta mi najedou sama zmizela z rukou. Odcházím na záchod a celá místnost je pokryta modrými kachličkami. Vybírám si rohovou toaletu a sedám si na ni. Zjišťuji, že dveře od kabinky jsou moc krátké. Tělo mám schované u zdi a záchod je krytý druhou kabinou, ale škvíra pode dveřmi sahá až do výšky mých kolen. Vzápětí někdo vstupuje do umývárny. Vidím jen štíhlé ženské nohy v křiklavě růžových lodičkách. Po hlasu poznávám svoji profesorku společenských věd. Takhle se nikdy neobléká, pomyslím si. Mluví na mě a přes dveře mi podává mělkou růžovou nádobu ve tvaru plíce. Je na ní má peněženka, klíče, telefon, žvýkačky a říká, že tam musím položit i použitý tampon. Znechutí mě to a pohltí mě strach. Nechci to udělat. Spláchnu tampon do záchodu a tvrdím, že nic takového nepoužívám.
Jsem nervózní. Jsem stále v Brně a údajně za hodinu mám být na přednášce v Olomouci. Prostě to vím. Když vyjdu z umývárny, policista na mě čeká ve vestibulu. Kouká se na mě přátelsky, trochu mě to uklidní. Beze slova mi drasticky podtrhne nohy a já spadnu do sedu na zem. Překvapivě mě nic nebolí. Začne mi sundávat boty, ale něco mě nutí se bránit. Začnu kopat nohama, ale z úst nevypustím ani hlásku. Vezme obě moje boty do rukou a jednotlivě je přeměřuje pravítkem.
"Ale přece mi tu nebudeš fetovat." Podívá se na mě káravě.
Vyděšeně říkám, že nic takového jsem neudělala. Přesvědčuji ho, že se mýlí. Vzrůstá ve mně pocit bezmoci a nutím ho, aby mi věřil. Zapíchne do mě nenávistný pohled.
"Ty zasraná fetko!" Řve na mě a otáčí boty podrážkou vzhůru. Je na nich neonově žlutá barva.
Chce se mi brečet. Pláču a prosím, aby mě pustil. V slzách mu vysvětluji, že nestihnu svoji přednášku v Olomouci. Utvrzuji ho, že tam opravdu musím přijít. Neustále opakuje tu větu.
Docela psycho, co? :D
Vím, že když si člověk přeříká svůj sen nahlas, zní to velmi legračně. Na druhou stranu vzbudila jsem se pěkně vyděšená. Hned ráno mi bušilo srdce a byla jsem upřímně ráda, že jsem vzhůru (a bez vousů - seriózně, první, co jsem udělala bylo, že jsem si přejela rukou po tváři).

Symboly
Můžete na to mít vlastní pohled a dost mě zajímá váš názor. Každopádně vypsala jsem si nějaké symboly, co na mě v tom snu měly největší dopad a pokusila jsem se vyvodit, co by pro mě mohly znamenat v reálném životě. Ovšem jsou to pouze mé závěry. Klidně se podělte o ten svůj :).

Brno, Olomouc - pro mě nyní nejdůležitější města v životě. Pravděpodobně mi podvědomí říká, že mám strach se odstěhovat, žít sama a postavit se na vlastní nohy
Budova školky, gymnázium - opět se tu podle mě točíme kolem školy. Můj mozek se asi snaží rozvzpomenout, jaké to pro mě bylo, když jsem opouštěla první školku a nastupovala do nové a jak jsem opouštěla gymnázium. Možná se mě snaží psychicky připravit na tu změnu pracovního prostředí, a proto mi ukazuje "už jsi to tehdy zvládla, třeba to zvládneš taky".
Dva studenti - zpočátku jsem si myslela, že jde o to, že tak nějak toužím po tom najít si v Olomouci kamarády. Ale když jsem o tom víc přemýšlela - ti studenti jsou jenom symbol. Jejich role - zkušený a zmatený. A ten posměch. Asi ve mně převládá pocit, že se budu jevit ostatním lidem jako "idiot", co nic neumí a nic neví.
Tramvaj číslo 1 - dlouho jsem přemýšlela, co by mohla znamenat. Napadlo mě, že touto tramvají hodně mých bývalých spolužáků jezdilo na gympl. Sama jsem ji taky občas využila do školy. A také tak občas jezdívám za přítelem. Pořád v mé hlavě asi leží něco, co mě táhne zpátky. Zpátky domů.
Vousy - vůbec jsem nevěděla, co měly znamenat, ale byl to pro mě opravdu velmi silný symbol v tomto snu. Tuto noc jsem spala vedle přítele, který má momentálně trochu vousy (delší než strniště, ale v tom snu jsem byla vousatější já :D). Možná se s ním taky trochu "loučím" a můj mozek se nás snaží spojit do jednoho těla. Tak, abychom byli "pořád spolu".
Profesorka - nemohu říct, že bych tuto paní profesorku neměla ráda, ale byly mezi námi odlišné názory na některé věci. Ale nikdy jsem s ní neměla problém. Napadlo mě, že ale nejde o ni, nýbrž o předmět, který učí. Společenské vědy zahrnují také psychologii, kam jsem se letos moc chtěla dostat, ale nevyšlo mi to. Možná si má hlava tento obor ztělesnila do její podoby. Protože pokud by tato dáma měla představovat opravdu sama sebe, nezdá se mi, že by na sobě měla oblečení, které běžně nenosí (a že má sakra jiný vkus).
Strážník - jednoznačný symbol křivdy a strachu. Jsem si jista, že ztělesnil můj vztek a můj pocit křivdy nad tím, že mě nevzali na ten obor (P.S. Neříkám, že jsem nějaká světaznalá bohyně. Ale mluvím o tom, že tohle pravděpodobně leží v mém podvědomí. Které po tom toužilo). Proto mi neustále v něčem bránil, proto mě spoutával. Možná i to křivé obvinění znamenalo "ale já měla pocit, že jsem v tom dobrá a vy to nevidíte". Akorát nevím, proč mi bral boty. To mi nejde do hlavy.
Měsíčky - Ačkoliv je to takové hodně intimní téma, myslím si, že ve snu ukazuje zdraví. Protože zdravá žena zdravě menstruuje. Mám dojem, že mi zdraví už hodně dlouho chybí. Možná tak mé podvědomí žadoní a varuje, že je opět něco v nepořádku.

Doufám, že vás tento nápad zaujal. Budu moc vděčná za vaše názory!

Vaše CONEJA ;))

Líbí se vám tato nová rubrika?
Vidíte v mém snu vy nějaký podtext? Jaký?
Budu moc vděčná za vaše názory! :)


Změna je život? Ne, život je změna

5. září 2016 v 14:12 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka
Zdravíčko, milí conejáci,
po extrémně dlouhé době (ehm, ehm - tři týdny) se vám opět ozývám. V poslední době mám takový pocit, že se děje všechno a zároveň nic. Ačkoliv by tento článek mohl obsáhnout pomalu pětisetstránkový román, pojďme si shrnout několik bodů.


Prázdniny
Asi čekáte, jak budu nadšeně a vroucně popisovat své nejdokonalejší léto a nezapomenutelné zážitky pěkně do detailů. Asi vás lehce zklamu. Ty nejdelší a "nejúžasnější" prázdniny, které mi nabídl pomaturitní relax se v podstatě ani nekonaly. Mám takový neblahý dojem, že se ze mě stal během léta neuvěřitelný skeptit.
Nicméně - nějaké světlé chvilky se tu vždycky najdou a popravdě, moc ráda na ně vzpomínám.
Téměř celý červen jsem prožila ve víru ohňostrojů brněnských Ignis Brunensis - jestli bydlíte v Brně nebo poblíž, běžte se tam podívat, je to nádherná podívaná. Když jsem s pár známými vyšla ven zhlédnout úžasnou ohňostrojovou show, dala si džus u baru, vyhýbala se zvracejícím teenegerkám v tramvaji a poznala pár lidí, které už v životě neuvidím, měla jsem dojem, že konečně začínám trochu žít. Během maturity jsem totiž byla zavřená doma 24/7 a červen pro mě vypadal docela nadějně.
Koncem června se mi většina přátel tak nějak vytratila z dohledu. Všichni odjížděli na dovolenou, za brigádami, nebo se nějakým záhadným způsobem ztratili z povrchu zemského. Rodiče v práci, přítel v práci, kamarádi zmizelí a Coneja najednou zůstala úplně sama. Zpočátku to bylo docela osvobozující - měla jsem spoustu času pro sebe, nemusela jsem se na nikoho ohlížet a mohla jsem si svůj den udělat podle sebe. Ale časem jsem zjistila, že sice mohu být na vrcholku světa, ale když je člověk osamělý, stejně z toho nic nemá. Proto jsem se během většiny července držela doma, koukala na seriály a ještě trochu rozcházela tu maturitu.
Co čert nechtěl, den před čtyřletým výročím mého vztahu s Grúfem jsem nešťastně zakopla a způsobila si výron na kotníku. Paráda! Doktor na mě nevěřícně zíral, sestra mi necitlivě nacpala nohu do ortézy, hodili po mě berle a s větou "tak za tři týdny, slečno" jsem skončila zase tam, kde jsem začala - sama doma v posteli a ještě s bolavou nohou.
Z mojí nevrlosti mě povytáhl Grúf, který mě vzal na skvělou pouť, kde mi vystřelil růžičku a plyšáka - no koho by to nepotěšilo :). Se třemi nohami se mi sice těžko bloudilo životem, ale zvládla jsem i nějaké ty cesty na chatu za rodiči a pár vycházek po okolí.


Nejlepší přítel?
Během svého dlouhého rozjímání jsem zjistila, že mnoho věcí se dá dělat o samotě. Začala jsem kreslit, tvořit různé prkotinky, jako dózy na šperky nebo záložky do knih, začala jsem trochu psát (nebojte, Svodidla zase vyjdou) a dokonce jsem začala i plést - dečku (nekecám, už je to větší než má hlava). Naučila jsem se žít sama se sebou. Přemýšleli jste někdy o tom, jak je to těžké? Zároveň jsem v sobě našla nejlepší kamarádku a doufám, že mě to trochu rozvine. No tak, aspoň trochu.


Hurá na univerzitu
Došlo mi, že jsem vás vlastně vůbec neinformovala o tom, jak probíhají má studia. Momentálně vůbec nijak, jelikož jsem ještě pořád v režimu "proplouvání životem", ale nějaké bližší informace tu jsou. Jak asi víte, už dlouho toužím po tom se dostat na psychologii. Je můj sen pracovat právě v tomto oboru a vysokoškolské vzdělání je zde konkrétně nezbytné. Hlásila jsem se do Brna, kde jsem prošla pouze prvním kolem a do Olomouce, kde jsem prošla i kolem druhým, ale dle komise nemám asi dostatek talentu ;). Tak zatím čekám na odvolání…
Nicméně. Přijali mě na kulturní antropologii. Je to takový malý obůrek a věda o kulturách, tak si říkám, že to třeba bude zajímavé, tak uvidíme. Pokud mě přijmou na placenou formu studia psychologie, budu ráda, ale budu si muset během roku dost slušně máknout ;).
S tím souvisí i fakt, že opouštím své milované rodné Brno a stěhuji se do hanácké metropole - do Olomouce :). Nechť je mi krásným domovem (a taky doufám, že spolubydlící budou tolerantní).
Co se týče mých počátků vysokoškolského života, mohu jen říct, že jsem ztracena v úplně cizím světě, ničemu nerozumím a budu se modlit, že mě nevyhodí. Hlavně to chce odvahu a optimismus :D (s mou povahou introverta to ještě bude docela sranda).

Vize hodna marcipánu
Jelikož budoucnost vůbec nevychází podle mých plánů, asi je na místě ji předat osudu a jen sledovat, kam mě vítr odvane. Nechám se sebou cloumat hurikánem a občas roztáhnu ruce, aby ten dopad na zem nebyl tak tvrdý. A asi začnu jíst víc sýru. No znáte to s tím "zdar a sílu" ;).

A mimochodem - dneska mám narozeniny! ^^

Vaše CONEJA ;)