Svodidla - 16. díl

17. září 2016 v 16:10 | Coneja |  Svodidla

Zdravíčko, milí conejáci! :) Další díl Svodidel už je konečně tu :). Bavte se!



Během několika týdnů se Veronika stáhla do ústraní. Byla zabarikádovaná ve svém bytě a žila dál svůj stereotypní život jako před tím, než poznala Tomáše. Ten ji zpočátku bombardoval esemeskami, ale čím víc mu neodpovídala, tím méně ji psával. Tomášovi to bylo strašně líto. I během té krátké doby, co se s Veronikou znal, k ní strašně přimkl. Byla to dívka, jakou nikdy v životě nepoznal. Měli identický humor, společné zájmy, trávení času s ní mu připadalo neskutečně výjimečné. Byl to typ člověka, který když s někým někam šel, a že to bylo časté, vždycky to bylo za nějakým účelem. Popít s kamarády, zajít si se starým známým na koncert, získat nějaké to pohlazení od své bývalé spolužačky ze střední nebo se proběhnout se sestrou kolem rybníka. S Veronikou to bylo něco jiného. Nepotřeboval důvod pro to, aby ji viděl. Když byli spolu, neměli nouzi o téma k povídání nebo o směru jejich cesty. Nikdy nezáleželo na tom, kam spolu půjdou nebo jestli vůbec budou mluvit. I jejich společné mlčení bylo nepopsatelné a intelektuální. Jednoduše řečeno se mezi nimi vytvořil tak specifický vztah, že už ho nikdo jiný nemohl nahradit.
Veronika to cítila stejně. Nicméně neustále jí v hlavě ležela ona noc, kdy se jejich přátelství přehouplo přes určitou morální hranici. Ačkoliv nemohla říct, že by svého činu litovala, nechtěla jej opakovat. S Ondřejem vše směřovalo na lepší cestu. Sice jejich vztah pořád skákal nahoru a dolu - zhruba tak, jak se Ondřej zrovna probudil, ale stále ho milovala. Ondřej zatím vůbec nic netušil a zároveň byl rád, že jeho milá teď nikde moc necourá a může se starat o domácnost a o jeho pohodlí.
Jednoho večera se Veronika opět sešla s Pavlínou. Ta si mezi svými různorodými aktivitami a protesty zase jednou udělala čas a konečně se tak setkala se svou dlouholetou přítelkyní. Zašly spolu k Pavlíně do jejího rádoby bytu, respektive spíše "squatu", který sdílela společně s různými prapodivnými lidmi. Byt se nacházel ve staré opuštěné budově v horší části centra města a squatteři zde bydleli hlavně proto, že chtěli tento dům zachránit před nastávající demolicí, co měla způsobit novou stavbu obchodů s koženými výrobky.
"Hele Pájo, mohly bychom jít někam, kde budeme mít trochu soukromí? Ráda bych si s tebou po dlouhé době popovídala." Tiskla se Veronika k Pavlíně, když společně překračovaly různé typy lidí válející se na podlaze.
"Jo holka, tohle je moje soukromí," rozpřáhla Pavlína ruce k bandě lidí v místnosti, "ale neboj, většina z nich nebývá moc často při smyslech, a když už ano, tolerují úplně všechno." Veronika se zoufale rozhlédla okolo a nakonec se s Pavlínou posadily do hromady polštářů, co připomínala něco jako provizorní pohovku.
"Tak spusť, vím, že něco není v pořádku." Prohlédla Pavlína Veroniku svým zkušeným okem. Natáhla nohy dopředu a zapálila si silně aromatické kuřivo.
"Nesmrdí ti to? Když tak řekni." Popotáhla a slabý dým se linul s jejich úst přímo na Veroniku. Ta jenom zatřásla hlavou.
"Já jsem asi úplně zešílela," opřela se Veronika o svoji dlaň, "já udělala šílenou blbost."
"Je fakt, že nevypadáš zrovna moc klidně." Natáhla Pavlína další dým.
"Víš, jak už nějakou dobu chodím s Ondřejem." Zeptala se nejistě.
"Něco kolem pěti let jestli se nemýlím."
"Ano. Já," povzdechla si, "začal mě poslední dobou trochu zanedbávat."
"Posledních pět let?" Zasmála se Pavlína. "Víš, že ten jeho workoholismus jsme řešily už milionkrát."
"O to až tolik nejde," začervenala se Veronika, "potkala jsem někoho zvláštního."
"Ach zlato, vždycky sedíváš na tomto gauči, když povídáš o nových známostech a vždycky se rozplýváš jak cukrová vata a oči ti potichu cinkají. Páni, když si potáhnu, začnu být nějaká poetická!" Pavlína se začala opět usmívat.
"To tedy," pousmála se Veronika, "ale tohle je něco jiného. Našla jsem kluka, se kterým do sebe zapadáme jako dětská skládačka. Máme tolik společných vlastností a já jsem zjistila, že když na mě Ondra nemá čas, Tomáš, ten nový kluk, mi neskutečně vynahrazuje emocionální stránku našeho vztahu. Jen se teď mezi námi něco stalo. Rozumíš. No, prostě jsme se spolu vyspali. A já se za to cítím strašně špatně."
"A kde je ten problém?" Protáhla se Pavlína a zatřásla fialovou hřívou.
"Kde je ten problém? Haló, já jsem zadaná! Mám přítele a vyspala jsem se s cizím chlapem. To je ten problém!" Vyvalila na ni oči Veronika.
"To je úplně normální," zamáčkla Pavlína cigaretu do země, "myslíš si, že tady s těmi lidmi žijeme jako puritáni? Třeba támhle ten kluk. Před měsícem jsme to dělali asi dva metry od místa, kde sedíš," Veronika se trochu znechuceně poodsunula na stranu, "a teď koukej na něj, olizuje se běžně s tamtou holkou, co zrovna sedí u knihovny. Život je tak prostě nastavenej."
"Jo, jenže tohle není můj styl." Řekla Veronika.
"Zjevně ano." Mrkla na ni Pavlína.
"Víš, kdyby to byla jednorázová záležitost, možná bych nad tím časem dokázala mávnout rukou, ale tohle je blízký kamarád."
"Pokud to on nebere nijak vážně, myslím si, že to bude v pohodě. Máš nějakou fotku? Chci vidět, jak vypadá!!" Pavlína se zvědavě naklonila k Veronice a oči se jí úplně rozzářily.
Veronika chvíli hledala v telefonu a pak jej postavila Pavlíně před obličej.
"No to si děláš srandu," pootevřela ústa, "pokud se nepletu, tento kluk se zná tady s Klárou. Počkej, zavolám ji. Kláro!!" Otočila se Pavlína směrem do rohu.
"Ne, proboha, ne! Nechci, aby se o tom nikdo dozvěděl!" Drcla do ní Veronika. Ale už bylo pozdě. K Veronice se šourala drobná blondýnka s nádherným barevným tetováním na pažích.
"Děje se něco?" Přisedla si k holkám.
"Znáš tohoto kluka?" Namířila na ni Pavlína telefon.
"Jo, toho už jsem viděla. Před nějakou dobou jsme se poznali v baru. Proč?" Protřela si tvář, která ji lehce zčervenala.
"V tom, co je kousek od zastávky tanečního centra?" Zamrkala na ní překvapeně Veronika.
"Jo, asi jo. Ale nic moc o něm nevím. Je to všechno, co jste potřebovaly vědět? Dneska je na mě, abych sehnala něco k jídlu, a nemám u sebe moc peněz, tak musím jet kousek za město pro levnější jídlo."
"Jo jasně. Jsi zlatá, díky. Už teď mi kručí v žaludku." Pohladila ji Pavlína po předloktí a s rozloučením v podobě šibalského mrknutí drobná blondýnka zmizela.
"Tak vidíš, ten se s tím taky moc nemaže." Otočila se Pavlína zpátky k Veronice.
"Však to mi nevadí. Je mi jedno, s kým spí, já si na něm cením spíš tu citovou stránku."
"Takže ti v podstatě nahrazuje Ondřeje, akorát ty nechceš, aby ti ho nahrazoval i v posteli? To to bylo tak zlý?" Pavlína se sesunula na bok polštářů a zvědavě naslouchala. Veronika se rozhlédla okolo, jestli je nikdo neposlouchá a spustila.
"V podstatě. Ondra už na mě prostě nemá tolik času, kolik bych potřebovala. Ráno odejde, večer přijde a na mě zůstává vlastně jen to, abych mu udělala něco k jídlu a večer se s ním vyřádila v posteli. Ano, v intimním životě si sedneme dokonale. Po tak dlouhé době už oba víme, co máme rádi, a já si nemůžu stěžovat, že by v tomto směru něco neklapalo. Jenže se pořád hádáme. On je strašně výbušnej a vytratila se z jeho strany taková ta romantika. A to je přesně to, co mi chybí. Nemyslím tím teď nějaké kýče, jako kytky, plyšáky, drahé večeře. Ale spíš nějaká chvíle pro nás. Skoro spolu nemluvíme nebo nemáme o čem mluvit. Jediné, co od něj slyším je - šéf, práce, peníze a budoucnost. Jeho ani nezajímá, co celé dny dělám, a Tomáš je v tomto pravý opak. Já si tím vynahrazuji Ondřeje před několika lety a ten sex byl jenom nějaký důsledek toho, jak nám je spolu dobře. Ale nemiluji ho, ani k němu nic většího necítím. Jen je mi s ním strašně dobře. A proto mě tolik štve, že to přesáhlo určité hranice."
"Moc to řešíš," řekla Pavlína, "pokud chceš mít dál vztah s Ondrou, nespi s tímhle novým. Zas na druhou stranu odsuzuješ se k stereotypnímu životu s člověkem, který má úplně jinou vizi než ty."
"Ale já toho stereotypního troubu miluju." Protáhla Veronika obličej.
"Pokud ho opravdu miluješ, buď s ním. A s Tomášem se dál můžeš stýkat ve vši počestnosti. Je to jen na tobě."
"Díky, Pájo. Ty vždycky víš, jak mi poradit." Usmála se Veronika. Nicméně její srdce se sevřelo ukrutným způsobem.

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama