Tramvaj, vousy a policista

7. září 2016 v 10:14 | Coneja |  Snář
Zdravíčko, milí conejáci,
dnes během brzkého rána mě napadl takový spontánní nápad na novou rubriku a zároveň tematiku, která se na mém blogu ještě neobjevila (nevím, jak jinde, ale zatím jsem to neviděla).


Říká se, že lucidní snění (= sny, které může člověk ovládat) málokdo zažije. Pamatuji si, že se mi to stalo asi jedenkrát v životě, když jsem chodila zhruba na první stupeň základky. Sen už si po pravdě nepamatuji, ale vím, že to bylo neskutečně super. A proto jsem se rozhodla to zažít znovu.

Dozvěděla jsem se, že dosáhnout tohoto jevu není vůbec jednoduché, ale existuje několik "rad", jak se o to pokusit. Údajně pomáhá ležet na zádech a dlouho zírat do jednoho bodu a počkat, až se víčka sama zavřou. Zkoušela jsem to, ale asi nejsem schopna udržet oči tak dlouho otevřené. Také se toto snění dá trénovat i kontrolováním času nebo různých nápisů v pozadí, jelikož ve snu tyto věci bývají dost nerealistické a proměnné. Nicméně. Jedním z nejefektivnějších způsobů je prý si své sny zapisovat. Člověk se tím naučí "poznat" své sny a taky s nimi pracovat.

Zároveň si myslím, že mozek je neskutečně zajímavý orgán a dokáže vyprodukovat spoustu zvláštních věcí. Například spisovatel Robert Louis Stevenson napsal jedno ze svých nejznámějších děl - Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda - také podle snu. A to mi vnuklo myšlenku, že bych se mohla pokusit své sny také zformovat do nějaké zajímavé "povídky".

Rozhodla jsem se tedy představit novou rubriku Snář, která bude obsahovat některé z mých snů, které si ráno zapisuji. Nebudu nijak upravovat příběh (ať už z toho vznikne sebevětší blbost :D), akorát upravím formu (jelikož moje psaní po ránu, když jsem úplně rozespalá pochopí jen málokdo :D). Doufám, že vás tento nápad aspoň trochu zaujme a pojďme si tedy představit sen, který se mi zdál přímo tuto noc.
Pokud si pamatujete, když Vám babička s dědou četli pohádky ilustrované Ladovými obrázky, právě tak nějak vypadala krajina venku. Obrovské závěje lemovaly okraje ulic a v kupách sněhu by zabloudil i zkušený zálesák.
Prohlížela jsem si mapu Olomouce a čekala na zastávce spolu s ostatními studenty. Většina z nich jako já čekali na tramvaj číslo 1. Oslovil mě jeden kluk, který stál na zastávce se mnou.
"Taky pojedeš jedničkou?" V očích mu bleskl zkušený pohled a hned mi bylo jasné, že už tu určitě nějakou dobu žije. Zapředli jsme rozhovor. Zdál se být docela milý, ale pořád jsem si vedle něj připadala podřazená. Během několika minut se k nám připojil jeho kamarád. Na nose měl tenoučké brýle a neustále se za něčím ohlížel. Ihned objal svého kamaráda, ale vypadal pořád zmateně. Jejich konverzace se mi zdála nesmírně monotónní a měla jsem potíže udržet pozornost. Z mých pokusů o soustředění mě vytrhl až smích prvního kluka. Posmíval se svému známému, kvůli tomu, že neví, kudy se má dostat na kolej. Nesmál se nijak nepřátelsky. Naopak, měla jsem pocit, že je to spíš takové pousmání nad nezkušeným. Instinktivně jsem rozevřela svou mapu. První kluk řekl s úsměvem svému příteli, že musí jet s námi, jelikož tramvaj číslo 1 jede několik kilometrů "do civilizace" z tohoto opuštěného místa. Prstem přejížděl po lince na mapě. Trochu se mi ulevilo a doufala jsem, že se tady neztratím. Uspokojivě jsem založila ruce na prsa. V jedné ruce jsem mnula složenou mapu a druhou jsem se šimrala na bradě. Třeba to nebude tak zlé.
STŘIH
Vzbudila jsem se ve své posteli, doma v Brně, s bolestí na obličeji. Pálila mě kůže, jako když se člověk špatně oholí. Promnula jsem si napuchlý obličej a pod prsty ucítila ranní strniště. Cože? Ihned jsem se otočila na břicho, zapnula počítač a začala bombardovat internetový prohlížeč miliony zadání. Hormony, vousy u žen, nadměrné ochlupení, ženské vousy - oholit nebo ne? Podívala jsem se do zrcadla, které nám visí v předsíni. Byl ještě trochu tma, a tak jsem se hůř rozpoznávala. Vidím sebe se zarudlou tváří a s malou černou bradkou. Po stranách obličeje mám nepravidelné chomáče černých chlupů. Vyděsila jsem se k smrti. Popadla jsem do ruky telefon a vše napsala svému příteli. "Pošli mi fotku" bylo jediné, co odepsal. Stáhla jsem si vlasy do culíků a opět vzhlédla k zrcadlu. Opět vidím svůj obličej, ale je hustě zarostlý. Mám velký černý plnovous, co mi kryje půlku tváře.
STŘIH
Brodím se hustým sněhem ke gymnáziu, kam jsem chodívala. V náruči držím svou fialovou maturitní složku a tisknu se k ní, aby mi nebyla zima. Škola vypadá úplně jinak než v realitě. Připomíná mi moji školku, kam jsem chodívala, když jsme se s rodiči odstěhovali. Je jen kousek za domem a vchod do ní vypadá úplně stejně - mírný kopec se zatáčkou vlevo a stromy v pozadí. Vlezu do školy a hned ve vestibulu potkám svou bývalou profesorku společenských věd. Vypadá nadšeně, že mě vidí, ale jelikož znám její afektovanou povahu, nepřikládám tomu žádný význam. Bolí mě břicho. Zjišťuji, že mám určitě menstruaci. Sotva profesorku pozdravím a na zem mě povalí policejní strážník. Spoutá mi ruce a agresivně na mě křičí.
"Mám ji! Mám ji!"
Břicho mě začíná bolet čím dál víc a cítím, že si potřebuju odskočit. Strážník mě nechce pustit, ale zmíním mu své důvody a přemluvím ho.
Pouta mi najedou sama zmizela z rukou. Odcházím na záchod a celá místnost je pokryta modrými kachličkami. Vybírám si rohovou toaletu a sedám si na ni. Zjišťuji, že dveře od kabinky jsou moc krátké. Tělo mám schované u zdi a záchod je krytý druhou kabinou, ale škvíra pode dveřmi sahá až do výšky mých kolen. Vzápětí někdo vstupuje do umývárny. Vidím jen štíhlé ženské nohy v křiklavě růžových lodičkách. Po hlasu poznávám svoji profesorku společenských věd. Takhle se nikdy neobléká, pomyslím si. Mluví na mě a přes dveře mi podává mělkou růžovou nádobu ve tvaru plíce. Je na ní má peněženka, klíče, telefon, žvýkačky a říká, že tam musím položit i použitý tampon. Znechutí mě to a pohltí mě strach. Nechci to udělat. Spláchnu tampon do záchodu a tvrdím, že nic takového nepoužívám.
Jsem nervózní. Jsem stále v Brně a údajně za hodinu mám být na přednášce v Olomouci. Prostě to vím. Když vyjdu z umývárny, policista na mě čeká ve vestibulu. Kouká se na mě přátelsky, trochu mě to uklidní. Beze slova mi drasticky podtrhne nohy a já spadnu do sedu na zem. Překvapivě mě nic nebolí. Začne mi sundávat boty, ale něco mě nutí se bránit. Začnu kopat nohama, ale z úst nevypustím ani hlásku. Vezme obě moje boty do rukou a jednotlivě je přeměřuje pravítkem.
"Ale přece mi tu nebudeš fetovat." Podívá se na mě káravě.
Vyděšeně říkám, že nic takového jsem neudělala. Přesvědčuji ho, že se mýlí. Vzrůstá ve mně pocit bezmoci a nutím ho, aby mi věřil. Zapíchne do mě nenávistný pohled.
"Ty zasraná fetko!" Řve na mě a otáčí boty podrážkou vzhůru. Je na nich neonově žlutá barva.
Chce se mi brečet. Pláču a prosím, aby mě pustil. V slzách mu vysvětluji, že nestihnu svoji přednášku v Olomouci. Utvrzuji ho, že tam opravdu musím přijít. Neustále opakuje tu větu.
Docela psycho, co? :D
Vím, že když si člověk přeříká svůj sen nahlas, zní to velmi legračně. Na druhou stranu vzbudila jsem se pěkně vyděšená. Hned ráno mi bušilo srdce a byla jsem upřímně ráda, že jsem vzhůru (a bez vousů - seriózně, první, co jsem udělala bylo, že jsem si přejela rukou po tváři).

Symboly
Můžete na to mít vlastní pohled a dost mě zajímá váš názor. Každopádně vypsala jsem si nějaké symboly, co na mě v tom snu měly největší dopad a pokusila jsem se vyvodit, co by pro mě mohly znamenat v reálném životě. Ovšem jsou to pouze mé závěry. Klidně se podělte o ten svůj :).

Brno, Olomouc - pro mě nyní nejdůležitější města v životě. Pravděpodobně mi podvědomí říká, že mám strach se odstěhovat, žít sama a postavit se na vlastní nohy
Budova školky, gymnázium - opět se tu podle mě točíme kolem školy. Můj mozek se asi snaží rozvzpomenout, jaké to pro mě bylo, když jsem opouštěla první školku a nastupovala do nové a jak jsem opouštěla gymnázium. Možná se mě snaží psychicky připravit na tu změnu pracovního prostředí, a proto mi ukazuje "už jsi to tehdy zvládla, třeba to zvládneš taky".
Dva studenti - zpočátku jsem si myslela, že jde o to, že tak nějak toužím po tom najít si v Olomouci kamarády. Ale když jsem o tom víc přemýšlela - ti studenti jsou jenom symbol. Jejich role - zkušený a zmatený. A ten posměch. Asi ve mně převládá pocit, že se budu jevit ostatním lidem jako "idiot", co nic neumí a nic neví.
Tramvaj číslo 1 - dlouho jsem přemýšlela, co by mohla znamenat. Napadlo mě, že touto tramvají hodně mých bývalých spolužáků jezdilo na gympl. Sama jsem ji taky občas využila do školy. A také tak občas jezdívám za přítelem. Pořád v mé hlavě asi leží něco, co mě táhne zpátky. Zpátky domů.
Vousy - vůbec jsem nevěděla, co měly znamenat, ale byl to pro mě opravdu velmi silný symbol v tomto snu. Tuto noc jsem spala vedle přítele, který má momentálně trochu vousy (delší než strniště, ale v tom snu jsem byla vousatější já :D). Možná se s ním taky trochu "loučím" a můj mozek se nás snaží spojit do jednoho těla. Tak, abychom byli "pořád spolu".
Profesorka - nemohu říct, že bych tuto paní profesorku neměla ráda, ale byly mezi námi odlišné názory na některé věci. Ale nikdy jsem s ní neměla problém. Napadlo mě, že ale nejde o ni, nýbrž o předmět, který učí. Společenské vědy zahrnují také psychologii, kam jsem se letos moc chtěla dostat, ale nevyšlo mi to. Možná si má hlava tento obor ztělesnila do její podoby. Protože pokud by tato dáma měla představovat opravdu sama sebe, nezdá se mi, že by na sobě měla oblečení, které běžně nenosí (a že má sakra jiný vkus).
Strážník - jednoznačný symbol křivdy a strachu. Jsem si jista, že ztělesnil můj vztek a můj pocit křivdy nad tím, že mě nevzali na ten obor (P.S. Neříkám, že jsem nějaká světaznalá bohyně. Ale mluvím o tom, že tohle pravděpodobně leží v mém podvědomí. Které po tom toužilo). Proto mi neustále v něčem bránil, proto mě spoutával. Možná i to křivé obvinění znamenalo "ale já měla pocit, že jsem v tom dobrá a vy to nevidíte". Akorát nevím, proč mi bral boty. To mi nejde do hlavy.
Měsíčky - Ačkoliv je to takové hodně intimní téma, myslím si, že ve snu ukazuje zdraví. Protože zdravá žena zdravě menstruuje. Mám dojem, že mi zdraví už hodně dlouho chybí. Možná tak mé podvědomí žadoní a varuje, že je opět něco v nepořádku.

Doufám, že vás tento nápad zaujal. Budu moc vděčná za vaše názory!

Vaše CONEJA ;))

Líbí se vám tato nová rubrika?
Vidíte v mém snu vy nějaký podtext? Jaký?
Budu moc vděčná za vaše názory! :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ariel Ariel | Web | 7. září 2016 v 11:40 | Reagovat

Wow! Skvělá rubrika! Já jsem na sny trochu ulítlá. Nejednou se mi lucidní snění povedlo a dokonce jsem se tomuto tématu věnovala v seminárce. Těším se na další články z téhle rubriky! :)

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 7. září 2016 v 12:00 | Reagovat

[1]: Páni, děkuju ti moc! :) .. To ti závidím. Je fakt, že já se tomu až tak extra nevěnovala, ale ráda bych to zkusila :)..

3 Alex, Saša, Sašenka Alex, Saša, Sašenka | E-mail | Web | 7. září 2016 v 16:41 | Reagovat

Super nápad, já jsem nikdy takové sny neměla :)
Opravdu si nejsem jistá, jak bych to vyložila. Ale taky teď pojedeš do Olomouce (pokud jsem to pochopila) a možná proto ta mapa. Myslím, že Ty sama asi ale nejlíp pochopíš a víš, jak si to vyložit. :))

4 Allex Allex | E-mail | Web | 7. září 2016 v 16:42 | Reagovat

[3]: jejda, nenastavila jsem si tam správně jméno

5 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 17. září 2016 v 15:41 | Reagovat

[3]: Děkuju :). Asi ano, ale i tak mě zajímá názor ostatních :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama