Změna je život? Ne, život je změna

5. září 2016 v 14:12 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka
Zdravíčko, milí conejáci,
po extrémně dlouhé době (ehm, ehm - tři týdny) se vám opět ozývám. V poslední době mám takový pocit, že se děje všechno a zároveň nic. Ačkoliv by tento článek mohl obsáhnout pomalu pětisetstránkový román, pojďme si shrnout několik bodů.


Prázdniny
Asi čekáte, jak budu nadšeně a vroucně popisovat své nejdokonalejší léto a nezapomenutelné zážitky pěkně do detailů. Asi vás lehce zklamu. Ty nejdelší a "nejúžasnější" prázdniny, které mi nabídl pomaturitní relax se v podstatě ani nekonaly. Mám takový neblahý dojem, že se ze mě stal během léta neuvěřitelný skeptit.
Nicméně - nějaké světlé chvilky se tu vždycky najdou a popravdě, moc ráda na ně vzpomínám.
Téměř celý červen jsem prožila ve víru ohňostrojů brněnských Ignis Brunensis - jestli bydlíte v Brně nebo poblíž, běžte se tam podívat, je to nádherná podívaná. Když jsem s pár známými vyšla ven zhlédnout úžasnou ohňostrojovou show, dala si džus u baru, vyhýbala se zvracejícím teenegerkám v tramvaji a poznala pár lidí, které už v životě neuvidím, měla jsem dojem, že konečně začínám trochu žít. Během maturity jsem totiž byla zavřená doma 24/7 a červen pro mě vypadal docela nadějně.
Koncem června se mi většina přátel tak nějak vytratila z dohledu. Všichni odjížděli na dovolenou, za brigádami, nebo se nějakým záhadným způsobem ztratili z povrchu zemského. Rodiče v práci, přítel v práci, kamarádi zmizelí a Coneja najednou zůstala úplně sama. Zpočátku to bylo docela osvobozující - měla jsem spoustu času pro sebe, nemusela jsem se na nikoho ohlížet a mohla jsem si svůj den udělat podle sebe. Ale časem jsem zjistila, že sice mohu být na vrcholku světa, ale když je člověk osamělý, stejně z toho nic nemá. Proto jsem se během většiny července držela doma, koukala na seriály a ještě trochu rozcházela tu maturitu.
Co čert nechtěl, den před čtyřletým výročím mého vztahu s Grúfem jsem nešťastně zakopla a způsobila si výron na kotníku. Paráda! Doktor na mě nevěřícně zíral, sestra mi necitlivě nacpala nohu do ortézy, hodili po mě berle a s větou "tak za tři týdny, slečno" jsem skončila zase tam, kde jsem začala - sama doma v posteli a ještě s bolavou nohou.
Z mojí nevrlosti mě povytáhl Grúf, který mě vzal na skvělou pouť, kde mi vystřelil růžičku a plyšáka - no koho by to nepotěšilo :). Se třemi nohami se mi sice těžko bloudilo životem, ale zvládla jsem i nějaké ty cesty na chatu za rodiči a pár vycházek po okolí.


Nejlepší přítel?
Během svého dlouhého rozjímání jsem zjistila, že mnoho věcí se dá dělat o samotě. Začala jsem kreslit, tvořit různé prkotinky, jako dózy na šperky nebo záložky do knih, začala jsem trochu psát (nebojte, Svodidla zase vyjdou) a dokonce jsem začala i plést - dečku (nekecám, už je to větší než má hlava). Naučila jsem se žít sama se sebou. Přemýšleli jste někdy o tom, jak je to těžké? Zároveň jsem v sobě našla nejlepší kamarádku a doufám, že mě to trochu rozvine. No tak, aspoň trochu.


Hurá na univerzitu
Došlo mi, že jsem vás vlastně vůbec neinformovala o tom, jak probíhají má studia. Momentálně vůbec nijak, jelikož jsem ještě pořád v režimu "proplouvání životem", ale nějaké bližší informace tu jsou. Jak asi víte, už dlouho toužím po tom se dostat na psychologii. Je můj sen pracovat právě v tomto oboru a vysokoškolské vzdělání je zde konkrétně nezbytné. Hlásila jsem se do Brna, kde jsem prošla pouze prvním kolem a do Olomouce, kde jsem prošla i kolem druhým, ale dle komise nemám asi dostatek talentu ;). Tak zatím čekám na odvolání…
Nicméně. Přijali mě na kulturní antropologii. Je to takový malý obůrek a věda o kulturách, tak si říkám, že to třeba bude zajímavé, tak uvidíme. Pokud mě přijmou na placenou formu studia psychologie, budu ráda, ale budu si muset během roku dost slušně máknout ;).
S tím souvisí i fakt, že opouštím své milované rodné Brno a stěhuji se do hanácké metropole - do Olomouce :). Nechť je mi krásným domovem (a taky doufám, že spolubydlící budou tolerantní).
Co se týče mých počátků vysokoškolského života, mohu jen říct, že jsem ztracena v úplně cizím světě, ničemu nerozumím a budu se modlit, že mě nevyhodí. Hlavně to chce odvahu a optimismus :D (s mou povahou introverta to ještě bude docela sranda).

Vize hodna marcipánu
Jelikož budoucnost vůbec nevychází podle mých plánů, asi je na místě ji předat osudu a jen sledovat, kam mě vítr odvane. Nechám se sebou cloumat hurikánem a občas roztáhnu ruce, aby ten dopad na zem nebyl tak tvrdý. A asi začnu jíst víc sýru. No znáte to s tím "zdar a sílu" ;).

A mimochodem - dneska mám narozeniny! ^^

Vaše CONEJA ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zaretka Zaretka | Web | 5. září 2016 v 14:28 | Reagovat

Tak budu držet palce, aby to s tím odvoláním vyšlo, ale i kdyby ne, tak kulturní antropolgie není tak špatný obor, ale bohužel z hlediska uplatnění je to horší, na druhou stranu se můžeš zkusit přihlásit na psychologii za rok, kdyby to odvolání nevyšlo :-)A všechno nejlepší k narozeninám :-)

2 Opica Opica | Web | 5. září 2016 v 14:48 | Reagovat

Olomouc je přátelská a prťavá :) vyznáš se v ní už po dvou týdnech, není kam se ztratit :D. Já chtěla po maturitě nejvíc do Brna, kam jsem se na jednu školu nedostala, skončila úplně jinde a dneska s odstupem času za to jsem vážně ráda. Tak snad to celé dopadne happy endem i tobě :)) držím palce

3 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 5. září 2016 v 15:14 | Reagovat

Pěkný článek, hodně mě pobavil ten první obrázek :-D.
Jinak přeju všechno nejlepší :-)!

4 Damien is online... Damien is online... | Web | 5. září 2016 v 17:03 | Reagovat

Zo všetkého najskôr si neodpustím a musím ti popriať všetko len najlepšie k narodeninám, veľa síl pri učení, veľa zážitkov, tolerantných spolubývajúcich... (a zdravie, šťastie a to čo želá každý :D)!
Náhodou, žiť chvíľu sám pre seba nie je vôbec zlé. Ja to zažívam bežne a som spokojný. Našiel som si čas na mnohé záľuby cez toto leto. Preto neviem, čomu mám venovať viac času :D  #introvert
Nepochybujem, že zvládneš všetko, do čoho sa pustíš ;) Držím palce!

5 Alex, Saša, Sašenka Alex, Saša, Sašenka | E-mail | Web | 5. září 2016 v 17:30 | Reagovat

Jsem ráda, že ses zase ozvala. :)
Je super, že jsi v sobě našla kamarádku, musí to být skvělý pocit.
Na univerzitě to určitě zvládneš, ale asi Ti rozumím. Introvert. :D :-D
Nejsi jediná komu nevychází budoucnost, neboj ;))

A všechno nejlepší, Conejo :)

6 Dobby Dobby | Web | 5. září 2016 v 20:58 | Reagovat

Všechno nejlepší, Conejo, už jsem se docela nedočkavý těšil na tvůj článek - potěšil mě:)

Rychle se uzdrav a neunuď se k smrti! To radši pleť dečku až k sousedům, měj se hezky a užij si narozeniny - je hrozně důležité je slavit, ač si to dost lidí neuvědomuje:x

Ahoj, Dobby')

7 Ariel Ariel | Web | 6. září 2016 v 15:51 | Reagovat

Opožděně vše nej! :)
Prázdniny proležené v posteli jsou taky super, kdo ví, kdy budeš mít zase příležitost si takhle pořádně odpočinout, když začne škola. Já jsem to v létě přeháněla a furt jsem někde lítala, takže mi přesně tenhle relax se seriály moc chybí.

A anketě: U mě vedou koktejly (Mojito, Sex on the Beach nebo B52- ale bacha, ať ti neshoří obočí tak jako mě!)

8 Kimi Kimi | Web | 6. září 2016 v 17:05 | Reagovat

Taky vše nejlepší, nechť se všechno podaří.....a Holomóc je krásná.....

9 Kris Kris | E-mail | Web | 6. září 2016 v 19:16 | Reagovat

Introvert jde poprvé studovat sám do cizího města :-D hrozně mi to připomnělo mě před třemi lety :D také jsem měla obavy.. ale vše se časem naučíš ;-)

10 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 7. září 2016 v 8:46 | Reagovat

[1]: Moc ti děkuji! :) .. Za palce i za blahopřání :)

[2]: To je taky fakt, že někdy si ani člověk neuvědomí, že budoucnost je nevyzpytatelná :)

[3]: Jojo, výstižné :D. Děkuju :)

[4]: Moc ti děkuju za všechno! :)

[5]: Děkuju ti moc za podporu i za přání :)

[6]: Díky, rádo se stalo:). Pokusím se :D :)

[7]: Přesně to jsem si říkala :D .. až tak krutá párty to byla, jo? :D

[8]: Děkuji, souhlasím :)

[9]: No ... budu doufat :D .. a děkuji :)

11 Heaven Heaven | Web | 7. září 2016 v 11:15 | Reagovat

Žít sama se sebou je velké umění, taky se to učím :D Psychologie mně taky docela zajímá, ale když jsem se dívala, kolik lidí se tam hlásí a kolik jich berou, ještě víc mně to odradilo :D Hodně štěstí na vysoké a v dalším budoucím životě :) A taky opožděně všechno nejlepší! :)

12 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 7. září 2016 v 12:01 | Reagovat

[11]: Moc ti děkuju :) .. no, já to asi budu pořád zkoušet .. ale ta šance je fakt mrňavá :( .. A ještě jednou díky:)

13 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 19. září 2016 v 21:19 | Reagovat

Nám se maturitní ročník právě rozjíždí a už teď je to drsný, děsím se co bude u maturity :D ale četla jsem tvé předchozí články a myslím, že se k ním asi brzy vrátím :)
Zajímavě prožité prázdniny. Háčkování, pletení, šití, odedávna to byli mí nepřátelé, jsem schopná si háčkem či jehlicí vypíchnout oko :-D ale ať se ti daří.

Ohledně té psychologie, ono je to těžký, dneska na to jdou všichni, všichni to vystudujou a uplatnění nenajde nikdo. Bude to válka. Pokud se tam dostaneš budeš tam s lidmi, kteří si půjdou jenom pro titul. A pak... zamyslela ses nad tím, proč zrovna ty si myslíš, že by ses v tom uplatnila. Určitě jsi chytrá a šikovná, ale co přesně na té práci vidíš, čím si myslíš, že bys do této humanitní disciplíny mohla přispět. Protože, nalijme si čistého vína, vysokou mají všichni, ale inteligence mnohých podle toho nevypadá. Tím nenarážím nijak na tebe, přijdeš mi jako chytrá a fajn holka, ale spíš mě zajímá, co čeho bys tím studiem chtěla dosáhnout, jestli přijít na způsob jak hojit lidské dušičky nebo dělat nějaké převratné objevy, které se objeví jenom na papírech a v učebnicích, nebo jestli bys to jednou chtěla vyučovat nebo cokoliv jiného co má s tím oborem něco společného. Abych to zkrátila, proč si myslíš, že u toho nebudeš (jako většina) páté kolo u vozu. Nic ve zlým. Jen mě to tak napadá.

14 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 21. září 2016 v 11:59 | Reagovat

[13]: Budu moc ráda a budu ti držet palce :) ^^.

Nakonec jsem se tam dostala. Napíšu o tom článek. Na rozdíl od velké většiny lidí, co si ani pořádně neví, co s tím a zatím je to "baví", já mám pevnou vizi do budoucnosti.

Moje maminka je také psycholog a ráda bych po ní časem převzala praxi. Hodně lidí se mýlí v tom, že psychologie je pouze humanitní věda. NENÍ. Je to něco na pomezí mezi humanitní vědou (směrem k filozofii) a přírodní vědou (směrem k medicíně). Já bych se chtěla věnovat klinice a věř mi, znám to přímo z AKP (asociace klinických psychologů), že poptávka je konkrétně u kliniky relativně velká. Problém je, že mnoho lidí ukončí vysokou a hned se žene do práce. V tomto ohledu to chce ještě mnoho kvatérního vzdělání. Ale já vím, jak na to ;). A samozřejmě také dost záleží na tom, jakým směrem se chce člověk dát (jestli chce být školní psycholog, forenzní, v práci..) je toho hromada. Ale já mám jasnou vizi a přesně vím, co chci. :)

Vím, že jsi to nemyslela nijak zle, jen hájím to, za čem si jdu a hlavně onen pohled, že oproti mnohým, já mám opravdu jasnou představu .. a není to pro mě "jenom koníček" ;).

15 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 23. září 2016 v 22:14 | Reagovat

[14]: Tak to pak jo :) Tvoje odpověď mě mile překvapila- ne, že bych tě měla v úmyslu nějak soudit nebo tak, ale jsem ráda, že tu jsou lidi, kteří v něco věří, něčeho chtějí dosáhnout atd. :)

Zle jsem to opravdu nemyslela, jen jsem byla zvědavá.

S tím, že je to nejen humanitní věda souhlasím, protože ono všechno tak nějak souvisí se vším.
Já studuji knihovnictví (ofiko Informační služby) a to je na jednu stranu pedagogika- práce s malými dětmi (např) a na druhou stranu to může být vysoká matematika na úrovni transcendentních systémů, můžu si vlastně vybrat cokoliv. Já bych se v tomto oboru chtěla uchytit někde uprostřed :-D

16 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 28. září 2016 v 11:29 | Reagovat

[15]: Jasně děkuji ti :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama