Sny se plní, aneb nejlepší den v mém životě

30. ledna 2017 v 4:34 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

Zdravíčko milí conejáci :)!

Někteří z vás už pravděpodobně tuší, o čem dnes bude řeč, a pro ty, kteří stále ne, ráda vám téma dnešního článku představím. Dne 22. ledna 2017 (toto datum pravděpodobně nezapomenu do své smrti) jsem měla možnost vidět na živo svoji nejoblíbenější kapelu na světě - Green Day. V tomto článku se s vámi chci podělit o tento neuvěřitelný a úžasný zážitek a také vás třeba i trochu pobavit :).

Na kapelu Green Day jsem v průběhu života narážela několikrát - občas je poslouchal táta, někdy je hráli v rádiu, když jsem si hrála na schodech na chatě. Opravdu skalním fanouškem jsem se stala ale až v roce 2009, kdy jsem s rodiči jela v autě a v rádiu jsem uslyšela písničku 21 guns z jejich tehdy nového alba. Pamatuji si, že mě v tu dobu natolik uchvátila, že jsem se snažila zapamatovat si co nejvíc slov, abych je hned po příjezdu domů mohla zadat do Googlu. Když během svého turné v roce 2010 dorazili do České republiky, moc jsem chtěla koncert navštívit, ale jelikož mi tou dobou bylo tuším něco kolem 13, rodiče mi to rázně zamítli. Po následujícím zrušeném turné a "větší pauzičce" po roce 2012 jsem už ani nedoufala, že je někdy v životě uvidím. Naděje mi svitla, když v létě vydali nový singl a hned po té celé nové album. A jak říká název článku - sny se plní :).

Zpočátku mi naděje ale zase rychle uhasla. Nikdo z mého okolí totiž nechtěl jet se mnou. Tedy, našlo by se pár jedinců, ale znáte to - nechtěla jsem vedle sebe nikoho, kdo by vedle mě postával, občas zamával rukou a přežvýknul 2 písničky. Nemyslím to vůči nikomu zle, ale rozumějte - chtěla jsem parťáka, který si to užije aspoň z poloviny tak jako já ;).
Naštěstí mě zachránily stránky naší univerzity. Už jsem byla docela zoufalá, a tak jsem se jen zeptala, jestli tam někdo nejede a jestli bych se třeba nemohla připojit. Ozvala se mi jedna slečna a tím moje naděje opět začala trochu poblikávat.

Věřte tomu nebo ne, ale se slečnou Kefkou jsme si sedly úplně neskutečně. Omluvte opět jedno z mých dalších sofistikovaných krycích jmen, ale slečna je původem ze Slovenska (kde kefka znamená kartáček). Ne, že bych ji chtěla přirovnávat k onomu hygienickému udělátku, ale jelikož jsme si opravdu padly do noty a propovídaly jsme pomalu celé noci, připomnělo mi to české "kecka" a tak nějak .. vznikla tato kombinace. Před velkým dnem D jsme spolu byly na pivu jenom dvakrát, ale ta holčina je úžasná. Hned jsem věděla, že si ten koncert společně užijeme.

A když den D konečně přišel, celou noc jsem v podstatě nespala (jak moc jsem se těšila). Hned ráno nám stihl ujet vlak do Prahy, protože v Olomouci jaksi vypadl proud a žádná z cedulí ukazující vlakové spoje nefungovala. Naštěstí to byl jen jeden jediný zádrhel za celý náš pobyt. Cesta vlakem, ač přes 2 a půl hodiny, utekla rychle, na hostelu nás také vřele přivítali. Sotva jsme si stihly dát čaj, už jsme musely vyrážet vstříc TipSport aréně. Kontrola lístků před odchodem proběhla asi tisíckrát, ale stejně jsme je pořád hladily v kapse, když jsme šly tři kilometry procházkou do centra. Červenou na semaforech jsme proklínaly a tak nějak po celou dobu jsme se snažily uklidnit naše mlátící srdce.
Konečně jsme se dostaly před stadion a napjatě čekaly na otevření. Mráz byl po takové době čekání docela velký, ale stálo to za to. Když jsme se dostaly přes ochranku a prošly "bránou", můj mozek si pomalu začal uvědomovat, že možná za pár chvil dostanu srdeční infarkt.

Koncert konečně započal a na stagi se objevili předskokané - skupina The Interrupters. Popravdě jsem o ní nikdy neslyšela, ale svou hudbou mě mile překvapili. Lidi kolem trochu zpívali, kývali se do rytmu, někteří i trochu poskakovali, bylo to takové příjemné. Nikdy bych ale nečekala, jaké šílenství přijde po tom. Když kapela dohrála, nastala ta nejdelší půlhodina mého života. Zpočátku vše vypadalo docela klidně, ale pár minut před osmou už fanoušci šíleli a pomalu křičeli i na nebohého osvětlovače, co se šplhal po boku stage nahoru.

A pak .. prostě .. ach, asi jsem vážně vnitřně omdlela.



Tak zhruba takto blízko jsme stály ;)) .. Omluvte kvalitu - je to jen mobil

Na sepsání tohoto článku jsem potřebovala týden, abych vstřebala všechny ty emoce, ale mohu vám říct, bylo to něco neskutečného. Tři hodiny mi uběhly jako nic. Stála jsem relativně blízko a mohla jsem vidět všem chlapcům přímo do tváře. Bylo to .. bože .. stále nemám moc slov.

Prvních několik písniček (konkrétně Know your enemy, Bang Bang a Revolution radio) jsem stála pomalu jak opařená, skákala tři metry do vzduchu a neustále se mi v hlavě ozýval tenký hlásek "tohle není možné. Prostě ne. Oni nemůžou stát jen několik desítek metrů ode mě. Jakože cože? Bože!"
Hlásek byl ovšem převálcován dalšími peckami a já se jen nechávala unášet stoprocentně čistou euforií. Brečela jsem jako malá holka. Ano. Když mi došlo, že se to opravdu děje, slzy mi tekly úplně všude. Když zpěvák, kytarista a také frontman oné kapely řekl česky "děkuji", křičela jsem tak moc, že jsem fyzicky cítila, jak se mi obrací hrtan a hlasivky roztahují do nebeské šíře. A nebylo to jen jednou. Upřímně řečeno, nikdy v životě jsem tolik nekřičela. Ani nevím, jestli bych toho byla teď schopna, ale měla jsem pocit, že všechen ten jekot, skoky, slzy a nadšení vycházeli úplně odjinud než za běžných okolností. Neumím to popsat. Ale bylo to dokonalé. Po poslední písničce před přídavkem fanoušci opět buráceli, že málem zbourali celou halu. Když jsme své hrdiny vyvřískali zpět, opět jsem dostala pár malých zástaviček. Když Billie Joe zapomněl text během Ordinary world, brečela jsem, smála jsem se a koukala se kolem dokola, kde fanoušci svítili telefony a jak sám pan BJ podotkl, vypadalo to jako hvězdné nebe. A já byla v nebi, opravdu.
Už ani nemůžu popsat, co všechno tato geniální kapela předvedla, protože to by chtělo asi samostatnou sérii článků. Přes vtipné klobouky během King for a Day, po známé "I said Heeyoo" a finální úklonu Billieho, Mika, Trého a doprovodných Big 3 .. asi se to prostě musí zažít. V kostce - zhruba tak deset milionů orgasmů ve třech hodinách.

Ve chvíli, kdy nás Green Day (bohužel) už natrvalo opustili, padla jsem Kefce kolem krku. A řekla bych, že to bylo opětované. Slzy, radost a slušná dehydratace. Po tom, co jsme do sebe hodily nějaké to pití, cesta zpátky vypadala, jak kdybychom strávily dvanáct hodin ve fitku. V podstatě jsme jenom šly. Protože to byla asi jediná věc, která nevyžadovala zapojení mozku. Protože ten zůstal ležet v hale. Po krátké sprše a hodince povídání si na téma "co se sakra právě stalo" jsem padla do postele jako zabitá.


Řeknu vám drazí, na pět dní jsem ztratila hlas (nebo jsem spíš ke konci zněla jako kombinace třináctiletýho kluka v období mutace, čtyřicetileté prostitutky s krabičkou cigaret za číslo a deadmetalového zpěváka po padesáti letech praxe). Jak už jsem zmínila - byla to taková nálož emocí, že jsem se přes týden sbírala a připravovala na to, že napíšu tento článek. Mozek, srdce, všechno zůstalo v Praze a jelikož je to do Brna celkem daleko, musela jsem pár dní počkat než dorazí zpět. Začínám mít tu Prahu snad i ráda :). Pro pobavení vám sem dávám svůj příspěvek ze Snapchatu, abyste si udělali obrázek, jak jsem se asi cítila. Jelikož mám hodně známých v cizině, je text anglicky, ale s radostí vám ho přeložím.
P.S. O tom, že jsem mámě napsala hned po koncertu zprávu (aby se nebála, že se mi něco stalo), která zněla "Ne, kámo ne.. Já, meh.. Jsem na hoatelu. Já jsem. Já žijem. TO BYLO MEGABOŽÍ.", bych asi neměla ani začínat.


Jsem mrtvá. Jakože. Vážně … to bylo tak úžasný. To bylo tak úžasný. Já nemůžu … Prostě .. do háje .. ne. CHCI TO JEŠTĚ JEDNOU. Bože. Prosím. Ne. Skvělé. Hotová. Jsem opravdu hotová. Jakože ahoj. Eh, Bože, já je tak kurevsky moc miluju.

Hehe, no .. takže takhle to asi vypadalo. Pevně doufám, že se Green Day do Česka brzy vrátí, protože čekat sedm dalších let by mě nejspíš zabilo. Jsem rozhodnutá, že je musím vidět ještě jednou, protože … tohle byl bez diskuze nejlepší den mého života, který mi změnil život a zvednul mi náladu na minimálně dva, tři týdny dopředu. Úryvek, který jsem napsala na Instagram vám pravděpodobně řekne víc.


01/22/17
Tento den.
Musela jsem počkat několik hodin, abych mohla vůbec zveřejnit tuto fotku. Nemám slov. Doslova. Moje mysl zmizela. Můj mozek zamrzl. Mé srdce explodovalo. Takhle jsem se NIKDY ve svém šíleném životě necítila. Tahle show byla tím nejlepším zážitkem v mém životě. Pořád se třesu, pořád jsem tak šťastná. Billie Joe, Miku, Tré, Big 3 (a The Interrupters) … Změnili jste mi život. Díky vám budou moje dny skvělé po týdny.
Miluji vás. Opravdu vás miluji. Z celého svého srdce. DÍKY GREEN DAY!

Jsou to mí hrdinové. A jsem si jistá, že to nikdy nic nezmění.

Mějte se krásně!

Vaše nejšťastnější CONEJA ;))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 30. ledna 2017 v 15:02 | Reagovat

tak to je super :-)

2 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 30. ledna 2017 v 15:40 | Reagovat

[1]: Děkuji ^.^, naprosto souhlasím

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. ledna 2017 v 17:50 | Reagovat

Byla jsem ve svých dvanácti. Mrzí mě, že jsem se tam teď nedostala. Sice jsem je samozřejmě přestala tolik poslouchat, ale to nic nemění na tom, že mě tahle kapela baví a je mi pořád moc sympatická. Hlavně peníze, no. To byl muj problém.
Byli jsme na pivu a přišli kamarádi, který to štěstí měli. Naprosto. Nadšeně. Vyjetý. Prej to bylo opravdu tak dobrý, jako popisuješ. Byli jsme v jednom pajzlu do tří do rána a okupovali jubox jejich hitama. Sice jsem teda přišla o extatickou atmosféru koncertu (sakra, dlouho jsem jí nezažila), ale tahle kompenzace mojí ztráty byla taky fajn. Vožralý zpívání a vzpomínání na začátky puberty s kamarádama je super. Stejně ti závidim.

4 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 30. ledna 2017 v 19:27 | Reagovat

[3]: Tak já se musím přiznat, že je poslouchám od těch 13 skoro denně. Respektive - najdou se dny, kdy chci klid a hudbu si nepustím, ale i když si třeba pouštím jiné interprety, vždycky minimálně jeden hit od Green Day zde má své místo :)).
Můžeme jen doufat, že sem znovu brzy přijedou a budeš mít tou dobou našetřeno :).
Musím se přiznat, že jsem za svůj život byla na několika koncertech, ale atmosféra, jaká panovala tam .. to je absolutně nesrovnatelné :). Jsem ráda, že jsi se mohla aspoň pobavit v té hospodě. Protože jejich hudba prostě nikdy neomrzí :) <3.

5 Allex Allex | E-mail | Web | 30. ledna 2017 v 21:02 | Reagovat

Začínám litovat, že jsem tam taky nebyla a to je ani moc neposlouchám. :-D
Jsem moc ráda, že sis to užila :))

6 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 30. ledna 2017 v 21:22 | Reagovat

[5]: Jako musím říct, že to byl fakt zážitek :).. Naprostý top všech zážitků ;) ... Ale tak každý máme svoje ;)... Moc ti děkuju, opravdu jsem si to nesmírně užila :)

7 Baryn Baryn | Web | 31. ledna 2017 v 1:56 | Reagovat

Koncerty josu vždycky super. :) A s tím parťákem to chápu. Taky potřebuju někoho, kdo to bude prožívat jako já. :D Naštětsí přítel je na tohle docela expert, na hudbu máme stejný vkus, a tak vymetáme koncerty spolu, jak to jde. :D
Ale tohle, že ses seznámila s někým novým a našla si novou kámšku,t o je pdole mě ještě lepší. Prostě úžasná akce. :)
Hrozěn se mi líbí tvůj popis... Ta euforie a pocit, že jsou tak blízko, to je prostě přesné. :D Vážně jsem se u tvého článku pobavila. :)

8 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 31. ledna 2017 v 2:24 | Reagovat

[7]: Souhlasím :)). Přítel má právě trochu jiný hudbení vkus, což by obvykle tolik nevadilo, ale na tento zážitek jsem vážně chtěla někoho, kdo tam se mnou zboří halu ;). A seznámení se s Kefkou bylo jenom velké plus ;).
A moc ti děkuji za pochvalu, vychází to přímo ze srdce :))!

9 Ú-čárka Ú-čárka | 31. ledna 2017 v 11:08 | Reagovat

Krásný nadpis. Určitě není někdo koho by aspoň trošku skupina Green Days nebrala. :)
[7]:: Jééé Baryn. Ahoj. :D

10 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 31. ledna 2017 v 14:40 | Reagovat

[9]: Díky :)

11 Gabriel Decay Gabriel Decay | E-mail | Web | 2. února 2017 v 13:20 | Reagovat

Neskutečně jsem si to užil. Taky mi trvalo nějakou dobu než jsem to rozdýchal, abych o tom mohl psát.
Byli jsme na tribunách, chtěl jsem dobře vidět a hlavně slyšet, což v kotly není úplně ono (vím z koncertu Linkin Park).
Byl jsem to vážně zážitek. Ta stage a to všechno...prostě úžasné

12 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 3. února 2017 v 1:13 | Reagovat

[11]: To mám velkou radost! :) ...A viděl jsi dobře? Je fakt, že já se svými 165 cm jsem měla občas problém, ale nakonec to celkem šlo ;) ...

13 emma1990 emma1990 | Web | 3. února 2017 v 20:29 | Reagovat

Skutocne dobre sa mi cital tento tvoj clanok, aj som sa pobavila uplne z neho srsi ta radost a nadsenie, hadam budeme mat takychto moznosti do buducna viacej :)

14 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 4. února 2017 v 17:37 | Reagovat

[13]: Děkuji :) .. psala jsem to s láskou a slzami v očích :) .. Opravdu v to doufám, rozhodně je nevidím naposled ;).

15 L. L. | 5. února 2017 v 20:58 | Reagovat

Toto byl můj první jejich koncert a naprostá senzace! Poslouchám je +- 11 let a konečně přišla zasloužená odměna. :D A jak říkáš, musím je ještě alespoň jednou vidět. A je jedno jestli v ČR, nebo někde mimo (prosím, když nebudou u nás, ať jsou aspoň ve Vídni). :D

16 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 5. února 2017 v 21:15 | Reagovat

[15]: Také to byl můj první koncert :) .. A u mě je to tedy 8 let, co je poslouchám vyloženě pravidelně a ve velkém množství :) ... Tak jsem ráda, že ses taky bavila ^.^ (i když, do by ne, že ;))... Taky mám v plánu klidně cestovat trochu dál, protože tohle je naprosto nenahraditelné <3.

17 Terfinne Terfinne | Web | 17. února 2017 v 13:35 | Reagovat

Green Day mám také ráda, jsou fajn. ;) :)

Já jsem nedávno byla na koncertu Pixiesm jestli znáš... ;) :) Musím říci, že také byli skvělý, navíc jsem na nich byla hned v první řadě, takže neskutečnej zážitek!! ;) :)

A také musím pochválit jejich předkapelu, kterou byli FEWS, fakt pecka..... ;) :)

Na Green day jsem chtěla jít taky, ale bohužel jsem si nestihla koupit lístky.... :/ Naštěstí mám ale v plánu Anti-flag v Brně, tak se taky těším.. ;) :P :)))))

18 Terfinne Terfinne | Web | 17. února 2017 v 13:36 | Reagovat

^ * Pixies

sorry za ty moje překlepy, to je fakt hrůza!!! ;)  :D :D

19 cincina cincina | Web | 5. března 2017 v 19:40 | Reagovat

Nádherný článek napsaný od srdce:) Green Day mám moc ráda a jejich písničky jsou úžasné:) Ale nejsem skalní fanda jako ty:D Ale úplně ti rozumím o tom plnění snů:D Tak by to mělo být:)

20 xxx xxx | Web | 12. března 2017 v 10:44 | Reagovat

Verim ze to musel byt pre teba nezabudnutelny zazitok. Sama to poznam ked som mala moznost vidiet jednu zo svojich oblubenych kapiel. ^^

21 comeongirl comeongirl | E-mail | Web | 13. března 2017 v 8:18 | Reagovat

Taky jsem na koncertu byla, musím uznat, že teda rozhodně ne tak blízko stagi jako ty, ale ještě jsem je pořád viděla :D Musím přiznat, že jsem zažívala stejné pocity, jako tady vypisuješ.. Prostě jsem tam jenom stála s otevřenou pusou, když se objevili na pódiu a nemohla tomu uvěřit.. Když jsem se pak z koncertu vrátila, ještě dlouhou chvíli to pro mě byl dost šok, vrátit se zase do "reálného" života :-D

22 Samantha Samantha | 13. března 2017 v 20:32 | Reagovat

Panejo, můžu říct, že těžce závidím. Green Day je taktéž moje snad nejoblíbenější kapela a strašně moc mě mrzí, že jsem se na koncert nedostala - nikdo se mnou nechtěl a rodiče by mě samotnou nepustili. Ta atmosféra musela být úžasná, já bych se ale asi nervově zhroutila. Opravdu závist, velká :D Doufám, že se mi snad jednoho krásnýho dne taky poštěstí jít na jejich koncert, protože Green Day jsou prostě úžasní.

23 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 2. dubna 2017 v 13:55 | Reagovat

Díky všem za pozitivní komentáře! Odpovídám tak hromadně, protože většině bych řekla to stejné - bylo to naprosto geniální. Jestli se naskytne možnost je potkat znovu, neváhám :)).

24 Kim Lula Kim Lula | Web | Pondělí v 12:34 | Reagovat

Je to strašně pěkné, číst si tyto zážitky lidí, kteří se dostanou na vysněný koncert - vždycky se jen potěšeně usmívám a mám radost s vámi všemi :D Green day znám spíš jen tak jako okrajově + pár jejich skladeb (a taky je poznám i vizuálně, když je někde zmerčím, což je u mě zázrak...), hudbu mají moc pěknou, ale spíš se vyskytuju opačným směrem na mapě. Musí to být opravdu úžasné, nejspíš si to ani neumím představit, tu atmosféru tam, jelikož jsem nikdy na žádném koncertu nebyla, ale když občas nějaký sleduju v televizi nebo na počítači, je to... wau.

Občas si říkám, že bych měla asi závidět, bylo by to... přirozené, obzvláště když se sama na vysněné koncerty nejspíš nikdy nedostanu, a pokud ano, pravděpodobně bych si je stejně neužila, protože trpím silnými migrénami při jakémkoli zvýšeném hluku, takže koncert fakt není nic pro mě. A kdybych už se nakrásně sfetovala osmi brufeny (a vykradla banku, protože vstupenky stojí - pokud chci být blízko a něco vidět s mou slepotou - tak 6 000-13 000,-), stejně by to nedopadlo dobře, protože bývám značně agresivní, když mi někdo překřikuje hudbu (a psychpati - pardon, ale fans skupin, které poslouchám, prostě nejsou psychicky v pořádku - na jejich koncertech fakt ječí tak moc i během songů, že ty kluky není vůbec slyšet, takže ve výsledku by kluci z podia viděli v davu asi dvumetrový prázdný kruh a uprostřed něj bych stála já...)

Když do toho započítám značné náběhy na sociofóbii v přílišném davu lidí... nope, koncert asi fakt nope. Ale vždycky mě fascinuje sledovat, jak to tam vypadá a jak se z toho lidé těší (pokud zrovna nerozkrádají končetiny komukoli z podia, kdo nešťastnou náhodou přiskočil příliš blízko k okraji...). Věřím, že to musí být fakt nezapomenutelné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama