Duben 2017

Sebepoškozování

19. dubna 2017 v 8:45 | Coneja |  Téma týdne

Zdravíčko milí conejáci,

Zaujalo mě téma tohoto týdne, čímž jsou Hloupí lidé. Jak vám titulek napovídá, budu mluvit o sebepoškozování. Nebudu ale obhajovat většinový názor, že sebepoškozující jsou hloupí, nýbrž naopak. Budu mluvit o lidech, kteří to o nich tvrdí.
Ráda bych se odvolala i na svoji zkušenost a na některé poznatky, které mi dodalo studium psychologie.

Co je vlastně sebepoškozování
Potkala jsem člověka, který mi jednou řekl "neřež se, je to píčovina" a pak si strčil cigaretu do pusy. Jak mnozí vědí, sebepoškozování není jen o řezání. Jde o to, že si člověk dobrovolně z vlastního usouzení ničí tělo. Na druhou stranu - mohlo by být i kouření bráno jako sebepoškozování? Úmyslné hladovění nebo naopak přejídání? Pití alkoholu, což je v podstatě jed? Vede to minimálně k zamyšlení.

Děláš to kvůli pozornosti
Já jsem ten případ, který se řezal žiletkou, takže patřím asi do té nejobecnější skupiny, kterou si lidé pod tímto pojmem představí. Lidé toho pro pozornost udělají mnoho, o tom žádná. Na druhou stranu - opravdu si někdo myslí, že většina sebepoškozujících se opravdu prořízne hluboko do ruky jen proto, že je zde nějaká šance, že si toho někdo všimne? Nehledě na to, že většina takto postižených lidí nosí dlouhé rukávy, náramky, později se i řežou na místech, která jsou méně nápadná (zezadu kolen, na břiše, spodek krku, atd.). Opravdu je to kvůli pozornosti? Nehledě na to, že kvůli těmto stupidním názorům ohledně "pozornosti" většina těchto lidí trpí ještě větším komplexem. Což prohlubuje jejich nutkání si ublížit. Tleskám všem, kteří tyhle názory podporují.

Budeš mít ošklivé tělo
Ano, je to pravda. Komu by se líbily zjizvené ruce. Ale upřímně, když je člověk natolik na dně, pochybuje sám o sobě, o světě, o životě, někdy dokonce uvažuje o sebevraždě… může si snad někdo myslet, že je v tu chvíli podstatné, jestli bude příští mezinárodní miss? Je to jako líčit se doma. Jednoduše je vám krása v tu chvíli úplně ukradená, protože vás ten pocit naprosto ovládne.
Když mě vezla sanitka s pořezanými předloktími, jeden z řidičů mi řekl "taková mladá holka, copak vám nevadí, když budete mít jizvy na rukou?". Měla jsem chuť ho praštit. Já krvácela, měla jsem mdloby, sotva jsem chodila, odvezli mě ještě v pyžamu, ale ano … v tu chvíli mi jde přesně o to, abych sbalila místního doktora.

Nevyřeší to tvé problémy
Tohle je velmi spekulativní věc. Na jednu stranu je pravda, že když vás doma mlátí a vy se pořežete, asi vás budou mlátit dál. Jenže většina lidí vidí jen ty vnější problémy a vůbec se nesoustřední na vnitřní osobnostní smýšlení.
Několikrát se mi stalo, že jsem uvažovala o smrti. Měla jsem na stole flašku alkoholu a pokukovala jsem po lékárničce nacpanou vším možným. Věděla jsem, že bych tím ublížila rodině, a proto jsem to nemohla udělat. Ale ty myšlenky byly silnější než já. Cítila jsem se mizerně. A ještě hůř mi bylo, protože jsem věděla, že kvůli tomu, že se cítím mizerně, se cítí mizerně i druzí. Zamotaný kruh. Bolest způsobená žiletkou mě vytrhla z těchto myšlenek. Dostala mě ven. Zachránila mě před sebevraždou.
Takže ano, neřeší to vnější problémy. Ale pomoct to určitým zvrácený způsobem může.

Není to v pořádku!
Ano, není to v pořádku. Tímto článkem nechci obhajovat sebepoškozování jako super fajn činnost na nedělní večer pro celou rodinu.
Prosím, to opravdu ne.
Jen jsem více chtěla nastínit onu problematiku z pohledu lidí, kteří si tímto procházejí. Samozřejmě, že sebepoškozování není dobrá věc a je potřeba ji řešit. Ale řeči typu "jsou to magoři, psychopati, odpad lidské společnosti…" (opravdový psychopat si vydloubne oči - to je pravá šílenost), ty opravdu umí jen ubližovat. Ubližovat víc, než samotné pořezání svojí ruky.

Tento článek má vést k zamyšlení lidí, kteří tyto stupidní názory šíří (nebudu vás přemlouvat, jen argumentuji), nikoliv proto, aby si teď všichni čtenáři vyryli do ruky deset jizev.

Nebuďme krutí, přemýšlejme.

Vaše CONEJA


Téma týdne: Hloupí lidé

Zážitky z blázince

16. dubna 2017 v 11:11 | Coneja |  Názory

Tak jo, dlouho jsme se nezasmáli.

Zdravíčko, milí conejáci,

Coneja se rozhodla mít trochu nadhled. Jak mnozí víte, strávila jsem 6 týdnů v psychiatrické léčebně - naštěstí na oddělení, kde jsou všichni svéprávní. Nicméně i přes to se zde stalo několik přinejmenším zajímavých věcí (nevím, jak jinak to nazvat), o kterých vám chci povědět v tomto článku.

1) Za co sedíš?

Když jsem v osm ráno, "lehce" vytřeštěná, po dvouhodinovém rozhovoru se sestrou a s lékařkou o svém zdravotním stavu, který opakuji každému doktorovi jako básničku vylezla z ordinace, zastavil mě na chodbě chlapec s lehkou mentální retardací (bylo mu tak 23). Ihned namířil ukazováček na moje předloktí a spustil "ty seš tady za tohle, že?". Nezlobím se na něj, ostatně 'jo jsem'. Naopak mě to zpětně pobavilo. No upřímně, neříkají si tohle spíše ve věznici? :D

2) Slovenská kamarádka a drogově závislý schizofrenik

Nechci se nikomu posmívat, ale upřímně si i ze své poruchy ráda udělám srandu, tak to berte prosím s rezervou. V léčebně jsem si našla i pár přátel a jednou z nich je jedna holčina ze Slovenska trpící depresemi. Zároveň se s námi na oddělení pohyboval muž, který se příhodně nazýval "smažka", protože jaksi … drogy na něm zanechaly dost mentálních následků. Pokaždé, když chodil dolů kouřit, potkal s tam s onou slečnou, která tam také chodila. Po otázkách "a umíš něco slovensky? A ty jsi ze Slovenska?" (co slečnu asi tak prozradilo :)) nezbývá nic jiného než se pousmát.

3) Komunity a ranní rozcvičky

Nádherná věc, která vás zpočátku vyděsí a pak vám začne lézt na nervy. Samozřejmě - psychicky nemocní pacienti musí být aktivní. Nicméně ošetřovatel mlátící do dveří o půl sedmé ráno s řevem "rozvičkaaaa" není úplně to, co byste si nastavili na budík. O něco vtipnější je pak ranní komunita, což je taková vtipná slezina všech pacientů, sester i lékařky. A když se poštěstí, přijde nás zjebat i primář. Komunita má svůj průběh - předseda nás přivítá, přečte co je za den / měsíc / rok (kdyby někdo nevěděl), kdo má dnes svátek a předá slovo zprávám. To je další pacient s novinami, co přečte prvních pár článků, počasí a co večer dávají v televizi. Následně se odhlasuje, na co se kdo chce dívat a následuje příspěvek. POZOR! Je to obdoba domácího úkolu! Jeden z pacientů přečte článek, vyzve další dva na zpětnou vazbu a tradá sestra přečte program dne. Pak následuje jebací chvilka, kdy je možno slyšet, jak jsme líní, neaktivní, děláme bordel na záchodech, ale jinak docela sranda. Ke konci jeden z pacientů vybere písničku (Okolo Hradce je místní hit) a všichni zpívají jako ovečky :). Proč se necítit jako negramotný blbec už od rána :D.

4) Místní Kasanova, aneb "sněz limetku"

Pan "Smažka" je přímo lamač dívčích srdcí. Jednoho dne si tak pokojně ležím v posteli a čtu knihu. Spolupacientka je na procházce, a tak si užívám chvíle samoty. V tom mi do pokoje vtrhne Smažka s limetkou v ruce a tvrdí, že neodejde dokud ji nesním. Koukám na něj a nechápu. Z ničeho nic odejde. Uleví se mi. Za dvě minut je zpátky s tím, že to nakrájel (radši se neptám, kde tam vzal nůž). Opravdu neodešel, dokud jsem nesnědla limetku. Svůj odchod si zpříjemnil však tím, že mě přimáčkl na zeď a začal mě líbat. No fuj, chutnal jako popelník. Ale jinak dobrý, pár panických atak, noční můra a primářovo "nebojte, já s ním PROMLUVÍM" to přece smaže.

5) Sebevraždu prosím

Tady to zkrátím - moje spolupacietka se hned první den pokusila zabít přímo před mýma očima. No jo, je to docela uklidňující, když vidíte někoho, jak ho vedou na oddělení, kde jsou "klece" a člověk ztratí svéprávnost. Ano, hned první den. Vůbec jsem se nebála.

6) Likvidátor pokojů

Mladý muž, co rád mluví. Zní to hezky co? Znělo by to ještě líp, kdybych dodala, že tento ukecaný chlápek jednou chytl takvýho rapla, že roztřískal půlku oddělení. A napadl těhotnou doktorku. Jo .. odvezli ho přesně tam, kam slečnu v předešlém příspěvku. Celou dobu jsem byla strachy schovaná pod peřinou. Ale prý jsme tam údajně v bezpečí. Údajně.

7) Půlnoční lvice

Představte si mladou paní po třicítce s dlouhými černými vlasy. Kus, co? A představte si tuhle paní na všech čtyřech. Taky hezké? A taková paní klečí na čtyřech před vchodovými dveřmi, ve tři ráno s vlasy přes obličej. A sleduje vás. A vrčí. Ve tři ráno. Vrčí. Chápeme se.
Myslela jsem, že dostanu infarkt :), ale druhý den mě pozdravila.

Pokud se vám článek bude líbit, možná přidám pár dalších historek, protože měsíc a půl nacpat do pár řádků je docela náročné. Na závěr vám přidám pár hlášek z blázince.

· Začíná mi tu z toho hrabat / Asi mi tu brzo jebne.
· Koukal na mě jako na magora
· Vybral jsem písničku Bláznova ukolébavka
· Řezat si žíly je fakt pruda
· Já bych se taky zasmála, ale jsem tak nadopovaná práškama, že nemůžu.
· Já bych se přestala smát, ale jsem tak nadopovaná práškama, že nemůžu.
· Prodám hypnogen (může způsobit halucinace) - bazos.cz
· Dneska nám ke snídani dali plátkový sýr s marmeládou - a kdo pak by tu měl být zavřenej.
· Jsem sice blázen, ale ne zas tak moc.

Buďte silní, tam vážně nechcete :D.


Vaše Coneja ;))

Kresby - Green Day a Pokémon

2. dubna 2017 v 14:32 | Coneja |  Artsy
Zdravíčko, milí conejáci.

Během té doby, co jsem zveřejnila poslední kresby, jsem jich nakreslila opravdu dost. Některé ještě nemám naskenované, ale ráda se podělím aspoň o ty, které mám u sebe :). Většina z kreseb se týkají opět Green Day (pochopte, byla jsem natěšená ;)) a mám tu i jednu kresbu Charmandera. Pojďme si je ukázat :)


První kresba je kresba mé nekonečné inspirace - Billieho Joa Armstronga, který je kytaristou a zpěvákem ve skupině Green Day. Tento člověk pro mě představuje tolik, že by to snad na jeden článek nevyšlo ;).


Druhá kresba je věnována baskytaristovi Miku Dirntovi, členu již jmenované kapely. Mám ho neskutečně ráda a tento výraz jsem mu přikraslila právě proto, že se u hraní vždycky umí pekelně dobře soustředit (a skvěle pózovat).


A máme tu posledního člena! Toto je prosím Tré Cool! Snažila jsem se vystihnout jeho tvář, ale mám pocit, že tento člověk je prostě nenakreslitelný :D. Kombinace výrazných rysů jako velké oči a nos, ostrá čelist s jemnými jako je pohled v očích a úsměv - mission impossible.


Tento obrázek Billieho a Trého jsem si nemohla odpustit. Je nakreslen podle vánočního interview 2016. Musím říkat víc? Oni se na sebe prostě umí báječně dívat. Bohužel jsem to nevystihla úplně přesně.


Moje první barevná kresba! :) ... Kapelu opět nemusím představovat, spíš bych se měla zmínit, co se nachází uvnitř jejich siluety. Vše jsou to obaly od 12 studiových alb, které kdy vydali. Nejou po sobě, jen jsem prostě čmárala, které mě zrovna napadlo :).


Milovníci Pokémona se snad chytili za srdce. Tento obrázek jsem věnovala svému kamarádovi z USA, který na mě naléhal, ať pro něj něco nakreslím :). Charmander je jako jeho druhé jméno, tak jsem zvolila tuto oblíbenou postavičku :).

Doufám, že se vám kresby líbily!

Vaše Coneja ;)