Sebepoškozování

19. dubna 2017 v 8:45 | Coneja |  Téma týdne

Zdravíčko milí conejáci,

Zaujalo mě téma tohoto týdne, čímž jsou Hloupí lidé. Jak vám titulek napovídá, budu mluvit o sebepoškozování. Nebudu ale obhajovat většinový názor, že sebepoškozující jsou hloupí, nýbrž naopak. Budu mluvit o lidech, kteří to o nich tvrdí.
Ráda bych se odvolala i na svoji zkušenost a na některé poznatky, které mi dodalo studium psychologie.

Co je vlastně sebepoškozování
Potkala jsem člověka, který mi jednou řekl "neřež se, je to píčovina" a pak si strčil cigaretu do pusy. Jak mnozí vědí, sebepoškozování není jen o řezání. Jde o to, že si člověk dobrovolně z vlastního usouzení ničí tělo. Na druhou stranu - mohlo by být i kouření bráno jako sebepoškozování? Úmyslné hladovění nebo naopak přejídání? Pití alkoholu, což je v podstatě jed? Vede to minimálně k zamyšlení.

Děláš to kvůli pozornosti
Já jsem ten případ, který se řezal žiletkou, takže patřím asi do té nejobecnější skupiny, kterou si lidé pod tímto pojmem představí. Lidé toho pro pozornost udělají mnoho, o tom žádná. Na druhou stranu - opravdu si někdo myslí, že většina sebepoškozujících se opravdu prořízne hluboko do ruky jen proto, že je zde nějaká šance, že si toho někdo všimne? Nehledě na to, že většina takto postižených lidí nosí dlouhé rukávy, náramky, později se i řežou na místech, která jsou méně nápadná (zezadu kolen, na břiše, spodek krku, atd.). Opravdu je to kvůli pozornosti? Nehledě na to, že kvůli těmto stupidním názorům ohledně "pozornosti" většina těchto lidí trpí ještě větším komplexem. Což prohlubuje jejich nutkání si ublížit. Tleskám všem, kteří tyhle názory podporují.

Budeš mít ošklivé tělo
Ano, je to pravda. Komu by se líbily zjizvené ruce. Ale upřímně, když je člověk natolik na dně, pochybuje sám o sobě, o světě, o životě, někdy dokonce uvažuje o sebevraždě… může si snad někdo myslet, že je v tu chvíli podstatné, jestli bude příští mezinárodní miss? Je to jako líčit se doma. Jednoduše je vám krása v tu chvíli úplně ukradená, protože vás ten pocit naprosto ovládne.
Když mě vezla sanitka s pořezanými předloktími, jeden z řidičů mi řekl "taková mladá holka, copak vám nevadí, když budete mít jizvy na rukou?". Měla jsem chuť ho praštit. Já krvácela, měla jsem mdloby, sotva jsem chodila, odvezli mě ještě v pyžamu, ale ano … v tu chvíli mi jde přesně o to, abych sbalila místního doktora.

Nevyřeší to tvé problémy
Tohle je velmi spekulativní věc. Na jednu stranu je pravda, že když vás doma mlátí a vy se pořežete, asi vás budou mlátit dál. Jenže většina lidí vidí jen ty vnější problémy a vůbec se nesoustřední na vnitřní osobnostní smýšlení.
Několikrát se mi stalo, že jsem uvažovala o smrti. Měla jsem na stole flašku alkoholu a pokukovala jsem po lékárničce nacpanou vším možným. Věděla jsem, že bych tím ublížila rodině, a proto jsem to nemohla udělat. Ale ty myšlenky byly silnější než já. Cítila jsem se mizerně. A ještě hůř mi bylo, protože jsem věděla, že kvůli tomu, že se cítím mizerně, se cítí mizerně i druzí. Zamotaný kruh. Bolest způsobená žiletkou mě vytrhla z těchto myšlenek. Dostala mě ven. Zachránila mě před sebevraždou.
Takže ano, neřeší to vnější problémy. Ale pomoct to určitým zvrácený způsobem může.

Není to v pořádku!
Ano, není to v pořádku. Tímto článkem nechci obhajovat sebepoškozování jako super fajn činnost na nedělní večer pro celou rodinu.
Prosím, to opravdu ne.
Jen jsem více chtěla nastínit onu problematiku z pohledu lidí, kteří si tímto procházejí. Samozřejmě, že sebepoškozování není dobrá věc a je potřeba ji řešit. Ale řeči typu "jsou to magoři, psychopati, odpad lidské společnosti…" (opravdový psychopat si vydloubne oči - to je pravá šílenost), ty opravdu umí jen ubližovat. Ubližovat víc, než samotné pořezání svojí ruky.

Tento článek má vést k zamyšlení lidí, kteří tyto stupidní názory šíří (nebudu vás přemlouvat, jen argumentuji), nikoliv proto, aby si teď všichni čtenáři vyryli do ruky deset jizev.

Nebuďme krutí, přemýšlejme.

Vaše CONEJA


Téma týdne: Hloupí lidé
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ančísek Ančísek | Web | 19. dubna 2017 v 9:46 | Reagovat

Tenhle článek mě už zaujal pouze z toho názvu, když jsem si článek otevírala, říkala jsem si, že tahle blogerka měla skvělý nápad, ale překvapilo mě, že si to psala nejen z vlastní zkušenosti. Souhlasím s tím, že k zamyšlení k sebepoškozování je používání cigaret, alkoholu, myslím si, že si tím člověk daleko víc ubližuje, než žiletkou, i já jsem se ocitla v situaci, kdy jsem přemýšlela o smrti, dokonce jsem na smrt přehlížela, tak, že je to vykoupení, ale nikdy jsem k tomu nenašla odvahu to udělat, nejen kvůli rodině, přátelům, ale protože věřím, že i když je nejhůř, pořád člověk má naději na šťastný život, i když to třeba, tak nevypadá... Moc povedený článek :-) a nádherný blog!!! :-P

2 K. K. | E-mail | Web | 19. dubna 2017 v 10:18 | Reagovat

"fajn činnost na nedělní večer pro celou rodinu" :-D  :-D

Nevysmívám se. Asi od 4 let jsem měla sebemučící myšlenky, které jsem o pár let později začala realizovat. Za měsíc mi bude 25 a nutkání mívám i dnes.

Problém to nevyřeší, jen to na chvíli zmírní tu psychickou bolest a člověk je až potom schopný racionálněji uvažovat. Kdysi, když ještě byly starý lide.cz, jsme tam měli forum, které docela dobře fungovalo - podnázev byl "nezdravé vypořádání se s emocemi"... Celkem to sedí.

Souhlasím. Nikdy tyhle lidi neodsuzujte. Třeba o sobě si nemyslím že bych byla úplnej debil, přesto mám tělo plné jizev. A divili byste se, kdo všechno to má za sebou, jen o tom třeba ani nevíte.

3 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 19. dubna 2017 v 11:00 | Reagovat

[1]: Moc ti děkuju za krásný komentář. Celkově jsou v životě různá období a někdy je dost náročné se s nimi vypořádat. Moc děkuju za pochvalu :)

[2]: Hehe, jo, trochu nadhledu člověk potřebuje a to bych nebyla já, abych neřekla něco srandovního :).
Mrzí mě, že jsi si tím prošla, ale zase tě to asi posílilo, když jsi stále tady s námi. Překonala jsi to, to je super :). V dnešní době to dělají i dospělí, jen se o tom málo mluví.

4 Daisy Daisy | Web | 19. dubna 2017 v 11:44 | Reagovat

Tak určitě to není v pořádku, je to prostě určitá psychická porucha... Lidé jsou hloupí a ke všemu se staví rýpavě... Ježiš ta má anorexii, ten je feťák, ta se řeže, ale neví jak pomoct... Oni totiž ani nemají zakódované to, že by pomoct měli a to je podle mě ta zásadní chyba :/...

5 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 19. dubna 2017 v 11:54 | Reagovat

[4]: To jsi řekla moc pěkně. Bohužel máš pravdu.

6 flower-of-gardenia flower-of-gardenia | Web | 19. dubna 2017 v 12:22 | Reagovat

Konečně to někdo řekl nahlas. Moc děkuju za tento článek, je fakt skvělý a výstižný, a pro člověka, co se sebepoškozováním v té "neojobecnější" podobě, to je fakt top, jako bys mi četla myšlenky. c:

7 Ortie Ortie | Web | 19. dubna 2017 v 12:44 | Reagovat

Moc hezký a pravdivý článek... Samozřejmě, že takovéto věci nejsou v pořádku, ale lidé by je neměli odsuzovat, ale měli by se snažit zjistit, co zatím stojí a třeba pomoci, pokusit se pochopit a ne jen odsoudit, označit za odpad...
Já jsem se sebepoškozováním měla problém, nakonec problémy se vyřešily jiným a krásnějším způsobem... Ale s tímto článkem naprosto souhlasím :-)

8 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 19. dubna 2017 v 13:39 | Reagovat

Tak nadávat bych nikdy nikomu za to, co dělá nedokázala, je ale pravda, že tomu i po pečlivém přečtení tvého článku moc nerozumím.  Je to asi pro člověka, který se bojí žiletky dost nepochopitelné.

Je asi dobře, že jsi ten článek zveřejnila.

9 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 19. dubna 2017 v 15:40 | Reagovat

[6]: Děkuju moc za pozitivní ohlasy :).

[7]: Přesně tak. Mám radost, že jsi se z toho dostala :)

[8]: Jasně, ne každý toho je schopen a také je to o tom prožívání. Ono je dobře, že jsi to nezažila a chápu, že to pro tebe musí být náročné pochopit. On někdy stačí jen ten respekt, který ale máš a čehož si moc vážím :).

10 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 19. dubna 2017 v 16:48 | Reagovat

Tvůj článek mě velice potěšil. Ono je hrozně jednoduchý podívat se na člověka s jizvami a říct si "ježiš on je určitě emař". Alespoň s tím jsem se já setkávala. Vtipné je, že jsem se pořezala na předloktí, když mi bylo čtrnáct. Bylo to období, kdy jsem každý večer upadala do té typické pubertální hormonové depky. V té době jsem to kolem sebe hodně viděla a prostě mi bylo tak bídně, že jsem to zkusila. Nepomohlo mi to. Od té doby jsem to už ale nikdy neudělala. Nějak jsem dospěla do toho stádia sebelásky, kdy prostě cítím, že si to nezasloužím. Že si nechci ubližovat. Občas přemýšlím, jestli si těch pár jizev mám nechat odstranit. Vždycky mám strach, že mě lidi hned bleskurychle odsoudí. Nebaví mě jim vysvětlovat, že to bylo moje frustrované čtrnáctileté já. Na druhou stranu, jsou lidé, kteří to dokážou pochopit, smutně se usmějou a obejmou tě a doufají, že už tě nic nedožene k tomu to opakovat.
S jakými reakcemi ses potýkala ty?
Ještě jednou moc díky za skvělý článek.

11 Eliss Eliss | Web | 19. dubna 2017 v 17:27 | Reagovat

Každý má nějakou bolest, ale řešit to zrovna takhle... I když jsi napsala hezké srovnání s tím alkoholem a cigaretami...

12 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 19. dubna 2017 v 17:28 | Reagovat

[10]: To mám radost, že to dopadlo dobře. No, u mě je to právě o sebenenávisti a trestech, ale jsem ráda, že jsi to zvládla.
U mě reakce byly většinou podpůrné, ale těžko říct, mluvím pouze o posledních pár měsících.

13 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 19. dubna 2017 v 17:29 | Reagovat

[11]: Jasně, řešení to není dobré, neobhajuji to. Jen se to snažím nastínit lidem, kteří to nezažili.
Jinak děkuji :)

14 *** *** | 19. dubna 2017 v 20:39 | Reagovat

Konečně po dlouhé době článek, který měl cenu číst. Já jsem si sebepoškozováním prošla i když ne v tak velké míře a ze všeho nejvíc jsem se bála,že někdo zahlédne jizvy a bude se mě ptát odkud pochází. Naopak mě uráží když se někdo pořeže a "výtvor" potom sdílí na sociálních sítí, myslím, že to zhoršuje všem, kteří mají OPRAVDOVÝ problém (to neplatí jen pro sebepoškozování, ale i pro např deprese, poruchy přijmu potravy apod.) lidé je pak neberou vážně. Ohledně toho jestli to má cenu- Nemá, samozřejmě ,že nemá všichni to víme věděla jsem to, i když jsem se řezala ale nijak mě to od toho nezastavilo. Od rané puberty jsem měla problémy sama se sebou a někdy jsem měla stavy kdy jsem byla opravdu na dně a v řezání jsem nacházela jakousi úlevu, mnohdy jsem se pořezala jen abych byla schopná dále fungovat určitým způsobem mi to dodávalo klid. Racionálně to nedokážu vysvětlit, ale bylo to tak. Přestala jsem s tím postupně ale zároven se tím zvýšila konzumace alkoholu a cigaret. Každopádně celá pointa tohoto komentáře, kromě vylití mého těžkého srdíčka, je vyjádřit ti pochvalu nad článkem :D

15 Kiara Kiara | E-mail | Web | 19. dubna 2017 v 22:34 | Reagovat

Opravdu nechápu, jak někdo může sebepoškozování nazývat hloupostí, co dělají jen lidi, kteří prahnou po pozornosti. Někdo je prostě tak zoufalý, že si sám sobě ublíží, a pak je z toho ještě víc zoufalý, tak to schová. A tyhle hloupé kecy mu v jeho počínání fakt nepomůžou.
Jak říkáš, rozhodně to není o obraně sebepoškozování, ale spousta lidí prostě asi nikdy nedokáže pochopit, proč něco takového člověk dělá, dokud si to sám nezažije a neporozumí.
Kouření i alkohol beru jako sebepoškozování, jen zase jiným způsobem než řezání třeba. Taky to lidi dělají proto, aby si ulevili od bolesti, nebo minimálně někteří.

16 Kory Kory | Web | 20. dubna 2017 v 10:18 | Reagovat

Myslím, že názor, že lidé, co sami sebe poškozují, jsou hloupí, rozšiřují převážně pitomé holky na facebooku, případně blogu atd, kteří sdílejí pitomé citáty ve stylu "Jedna žiletka, jedna žíla, jeden život, jedna chvíla", a jsou ve strašné depresi kvůli tomu, že se s nimi rozešel jejich kluk, se kterým byly už tři týdny.
Já mám pak sklon všechny lidi, co něco takovýho dělají, házet do jednoho pytle s těmihle pitomými emařkami, co se opravdu snaží na sebe touto cestou jen upozornit. Což je pak rozhodně špatně...

17 Lúmenn Lúmenn | Web | 20. dubna 2017 v 13:17 | Reagovat

Dík za tenhle článek, mám podobné zkušenosti jako ty a jizev na předloktí už se taky nikdy nezbavím. Jen bych asi dodala, že do jisté míry může být sebepoškozování voláním po pozornosti - člověk je hrozně na dně, ubližuje si, ale ve skrytu duše doufá, že si toho někdo všimne a nabídne mu pomocnou ruku. POkud ale místo pochopení a touhy pomoct uslyší jen "ty seš blbá, že se řežeš", tak to nadělá spíš víc škody, než užitku a může to končit mnohem tragičtěji, než pár jizvami.
Nabízím k přečtení mé dva články na tohle téma, ačkoli jsou již staršího data:
http://lumenn.blog.cz/0906/kouzlo-fyzicke-bolesti
http://lumenn.blog.cz/1001/druhy-sebeposkozovani

18 Barb Barb | Web | 20. dubna 2017 v 13:54 | Reagovat

Moc děkuji za tento článek! Znám lidi, kteří se řežou a jinak sebepoškozují třeba i tím, že nejí.. apod.. Každá mince má dvě strany.

19 Any Any | E-mail | 20. dubna 2017 v 15:36 | Reagovat

Po žiletce jsem prvně šáhla v 15ti letech a bylo to po nějaké velké hádce s  tátou. Dneska už si ani nepamatuju kvůli čemu. Ale zjistila jsem, že když se říznu, tak bolest na chvíli odplaví ten nahromaděnej stres a mnohem silnější psychickou bolest smutku a sebepohordání... Nikdy mě nenapadlo tím poutat pozornost, byl to můj lék a  nechtěla jsem o něj přijít a snažila jsem se to sebevíc tajit a schovávat... A dařilo se mi to tak dobře, že o tom nikdo neměl tušení... dneska je mi 28 ruku s jizvama už dávno neschovávám. Chodím přes dva roky k psychyatričce, beru antidepresiva a mám diagnozu středně těžké deprese s panickými ataky... Kéž bych to tehdy dělala jen proto, aby si mě někdo všiml, protože kdybych k té doktorce šla už v těch patnácti, možná bych teď nebrala prášky a nebojovala s depresivními stavy, které jsou silně fyzické a mají daleko k obyčejné "depce".

20 shiruba shiruba | E-mail | Web | 20. dubna 2017 v 16:32 | Reagovat

Jako jedna z těch jež si dlouhé roky ubližoval musím říct že s Tebou snad ve všem souhlasím. Nejvíc mě zaujalo Tvé přirovnání ke kouření. Cigarety jsou drogy, že ano, a i sebepoškozování je jistým způsobem droga. Taky se na tom někdy vybuduje závislost a je nadmíru těžké se jí zbavit. Sama s tím mám problémy. Už od ledna se mi podařilo neudělat si nic, ale touha je tu stále, zoufalá a někdy dost těžce zkrotitelná touha.
Upřímně mě dost rozčilují lidé, co nám za to ještě nedávají. Většinou potřebujeme pomoc, ne výčitky.

Dekuji za skvělý článek. Jsem ráda, že ještě někteří lidé používají hlavu správným způsobem :-)

21 Rea Rea | 20. dubna 2017 v 17:37 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím. Vždycky mi tvrdili, že řezání je špatný, a pak se šli nad cigárkem vožrat. Tehdy jsem si říkala to samý, ale nejsem konfliktní člověk, tak jsem radši držela pusu. Jsem ráda, že někdo uvažuje podobně. Taky jsem se řezala a někdy, když jsem opravdu v koncích a už nevidím východisko a nemůžu spát, udělám to znova. Rozhodně ale na sebe nepoutám pozornost... přesně, jak píšeš... neřežu se nikde, kde je to na první pohled vidět a spíš je mi trapně, že jsem to zase nezvládla.
Myslím, že tohle pochopí málokdo, kdo si tím neprošel. Tohle pochopí člověk, co to zkusil a pomáhá mu to. Pro mě je to jako lék tišící bolest. Pořád mi to přijde lepší než polykat hladu antidepresiv.

22 Jane Redress Jane Redress | Web | 20. dubna 2017 v 18:11 | Reagovat

Sebepoškozování je u mě psychická porucha nebo problém :-( !!!

23 Aa'esha Aa'esha | Web | 20. dubna 2017 v 18:26 | Reagovat

Skvělý článek!
Ještě bych zmínila názory typu "jaké může mít problémy, vždyť je to dítě a jeho největším problémem je, že nemá nejnovější Iphone." Protože samozřejmě existují děti se skutečnými problémy - týrané, šikanované, sexuálně obtěžované a vydírané, děti alkoholiků nebo rozvádějících se rodičů, děti, jimž zemřela blízká osoba nebo které žádnou rodinu nemají... Také existuje endogenní deprese,, která žádnými vnějšími příčinami podmíněná není. A pak, nezáleží doopravdy na závažnosti problému, skutečným faktorem je, nakolik to daná osoba prožívá, a komentáře typu "tak se na to vykašli, vždyť to není důležitý" tomu nijak nepomohou, pouze to způsobí, že se daná osoba bude cítit ještě hůř, protože nikdo nevyjadřuje pochopení neb zájem o její pocity.

24 K. K. | E-mail | Web | 20. dubna 2017 v 18:44 | Reagovat

[23]: Tohle je moc hezký komentář. Kéž by takhle smýšleli všichni.

25 Nigredo Nigredo | Web | 20. dubna 2017 v 20:05 | Reagovat

Taky mám po těle pár jizev, který jsem si kdysi sám způsobil. Taky jsem si vyslechl v článku zmíněné komentáře. Mně to ale docela pomáhalo. Později jsem přešel na alkohol a různý prášky, nad kterýma se lidi paradoxně tolik nepozastavují, ale o nic zdravěji si teda nepřipadám. Je to zvláštní svět :)

26 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. dubna 2017 v 23:16 | Reagovat

Není to jen o žiletkách a není to jen o poškozování těla...
Kolik ženskejch fakt jde a cíleně (podvědomě?) si najde chlapa, co je bude řezat, ponižovat, zneužívat...
Je to taky sebepoškozování, jen cizí rukou :-(

27 Aa'esha Aa'esha | 21. dubna 2017 v 2:50 | Reagovat

[16]: Samozřejmě existují děcka, co tohle dělají vyloženě z nudy. Ale občas i takoví, co se chlubí na fb fotkami svojí rozřezané ruky, mají skutečný problém. Ano, hledají pozornost. Zoufale. Protože třeba mají nějaký problém, třeba se jejich rodiče rozvádí a pak si stres vylívají na tom dítěti, nebo má drogově závislého bratra a trápí se tím, nebo zrovna zemřel milovaný dědeček... Nebo je jednoduše trápí samotný fakt, že jim nikdo nevěnuje pozornost. A namísto soucitu, po kterém prahnou natolik, že se takto veřejně ponižují, se jim dostane jen urážek. Zoufale křičí o pomoc, touží po tom, aby se jich někdo zeptal, co se stalo, ale místo toho jsou jen ponižováni. Ovšemže to není případ všech, a řekla bych, že jsou to spíše výjimky, ale i tak je dobré nesoudit předem. Ono ani to hledání pozornosti nemusí být hned odsouzeníhodné, třeba ji zrovna opravdu potřebují. Ale samozřejmě lidi, co si fb zaplavují srdcervoucími citáty, přestože se ve skutečnosti cítí skvěle a dělají to jen pro zpestření, jsou opravdu hloupí.

28 M M | Web | 21. dubna 2017 v 8:44 | Reagovat

Stručně a pravdivě sepsáno.
Mě sice nikam neodvezli, jeden učitel na základce si toho tehdy všiml a snažil se mě dotlačit k psychologovi. Ani to se mu nepovedlo. Vědělo to pár lidí, většina se to dozvěděla až když viděli zahojené jizvy. A rodiče se to dozvěděli asi až tak dva roky po tom, což byla výhra - rozhodně jsem se uměla kvalitně skrývat. Krom pruhovaného levého předloktí mám i jakési popáleniny na stehně (jako by mě to nemohlo napadnout dřív, že?). A nyní kromě vlezlých otázek některých lidí typu "Co to máš na ruce?!" s tím nemám žádný problém. Každý muž, který mě viděl nahou mi nikdy neřekl nic špatného ohledně mého vzhledu, vždy se zajímal o psychologii této věci (to jest možná tím, že si nejvíce rozumím s muži, co to nemají v hlavě v pořádku, stejně jako já :D ).
Je to úplně stejná závislost jako chlast, cigára nebo jiné drogy. A popravdě, zbavila jsem se toho díky alkoholu a cigaretám. Jsem člověk se slabou vůlí, vím to, snažila jsem se tolikrát, ale nemá to cenu. Pořád mi něco chybí. Užívání si bolesti už poměrně vymizelo, ale je pravda, že ve zlosti kolikrát tajně kopu do zdi nebo se koušu do ruky - možná nějaké zbylé pozůstatky v závislosti na bolesti - bolest fyzická tišící bolest psychickou.

Nyní jsem se oprostila od i alkoholu, nejlepším lékem je pro mě joint. Tráva je nejen mojí medikací, ale i inspirací a dokonce koníčkem. Jen je třeba si dávat pozor na uživatele, kteří mají zkušenosti i s jinými drogami - sama už vím, že propadnu čemukoli a můžu si nalhávat, co chci, ale uvnitř mám stále nutkání, že musí existovat něco, co mi dá ten pocit, co mi chybí... něco a někdo mi tehdy v pubertě udělalo díru do hlavy a do srdce (netřeba rozvádět, každému se dějí v životě věci, které člověka nějakým způsobem ovlivní). A to prázdné místo se časem rozšiřuje a není nic, co by ho zaplnilo. Snad jen ta láska je jedinou náplastí. Jenže povídej to člověku, který žije s člověkem, co má stejný problém. Jsme si náplastí a zároveň spolu hledáme to víc, co by naše rány zaplnilo.

A stejně zase budu kopat kolem sebe. Stejně zase půjdeme na pivo. Stejně si zase zapálíme cigáro a špeka. Stejně zase jednou sfouknu bílý prášek ze stolu. To už se nezahojí, stejně jako jizvy na ruce.

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. dubna 2017 v 10:33 | Reagovat

Vím o této oblasti příliš málo, můžu se jen intuitivně domnívat a intuice je často špatný rádce. Právě proto nemám důvod ani právo nikoho soudit, ostatně důvody pro něco takového mohou být velmi různé - od projevu závažného zdravotního problému přes utajené problémy v soužití s blízkými lidmi až po docela občejnou touhu po něčem odlišném, zvláštním nebo snad dokonce módním. Co je ale, myslím, zřejmé, že jednak to v důsledcích nic dobrého nepřináší a ty závažnější problémy, které v podobném jednání probleskují, to nijak nevyřeší.

30 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 21. dubna 2017 v 10:58 | Reagovat

Úvaha nad kouřením a alkoholem mne přivádí k tomu, že takto bychom to mohli maximalizovat a označit za sebepoškozování úplně každou činnost, která prokazatelně nepřispívá lidskému zdraví, například i život ve městě a ve stresu, což je také uvědomělá činnost.

Řidič v sanitce by si neměl dovolit absolutně žádný komentáře a prostě si svoje dementní poznámky nechat pro sebe. Takový lidé by měli dělat nějakou práci pro kokoty, třeba revizora nebo sekuriťáka, ne řidiče sanitky. Doufam, že se takovej hajzl tejden nevysere.

Oškilivý tělo je špatnej následek. Mě se kvůli anorexii zničily vlasy, ne uplně, resp. pořád je mam dlouhý a hezký, ale předtim jsem je měla kvalitnější a hezčí, prostě viditelně zdravější. To mě strašně jebe, asi nejvíc ze všeho. Naštěstí jsou to pořád jenom vlasy, zničený kusy odrůstaj a nahrazujou je nový.

31 Lavande Lavande | Web | 21. dubna 2017 v 12:30 | Reagovat

Bolestí v životě jsem měla mnoho, bohužel jsem si zažila některé věci, co většina vrstevníků nikdy naštěstí nepozná. Ale k řezání jsem se nikdy neuchýlila, bojím se bolesti, na krev se nechci dívat, ale rozumím ti. Často jsem se prala s myšlenkou, že jsem zbytečná, nenáviděná a ubližovala jsem si tím, že jsem nejedla. Nebyla to vyloženě anorexie, ale vtloukala jsem si do hlavy, že jsem tak k ničemu a nebudu ostatním důležitým brát jídlo a jedla jsem skutečně jen málo, až mi bylo zle :-x  lidská psychika je hodně křehká a málokdo je tak silný, aby některé problémy sám zvládnul.

32 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 22. dubna 2017 v 17:32 | Reagovat

Znám to, procházím obdobím kdy se snažím s řezáním přestat. Ale to jak mě lidé za to obviňují a říkají mi neustále že jsem blbá a nemám důvod proč to dělat, ať s tím hned přestanu a kdesi cosi, mí občas ubírá sílu. Dokonce i rodina místo podpory jen nadávají jak jsem blbá a že nemám důvod...
Řezání není dobrý, jenže když potkáte takové člověka, mnohdy zjistíte jak moc bolesti se za tím vším skrývá.
Vím že to není správné, že sem hloupá a jen je to horší, o to víc horší to je ale když vám to neustále připomíná i okolí.
Jako bych to sama nevěděla, nezajímá je to, že se snažím, vidí jen to co provádím. Mám ruku plnou jizev, stydím se za to, bojím se reakce okolí, už tak to bolí. A jednou až to bude za mnou, pořád na rukou ale i v duši bude připomínka toho všeho.
Taky jsem párkrát přemýšlela nad smrtí, ale vždy jsem se zastavila, buď pořezáním nebo myšlenkou toho že tento svět přes to všechno opustit nechci.

Hodně lidí tohle odsuzuje, pokud si tím samy neprojdou, nepochopí to. Kolikrát to díky jejich reakci je jen horší.

33 Switch Switch | E-mail | Web | 22. dubna 2017 v 20:36 | Reagovat

Někdy člověk prostě má pocit, že to někeří dělají kvůli pozornosti. A já ten pocit u většiny mám. Jo. Protože já jsem to kvůli pozornosti nedělala, řezala jsem se na nohou, které jsem neodhalovala. Když se vám po třídě producíruje člověk s vyhrnutými rukávy a pruhovaným předloktím, je to napřesdržku. Spousta lidí to navíc fotí. Ti to TAKY nedělají kvůli pozornosti?! Sorry, ale pro mě je každej, kterej se to nesnažil skrýt, prostě pičus, co na sebe upozorňuje.

34 Reb Reb | 23. dubna 2017 v 13:47 | Reagovat

Já třeba vím ze zkušenosti, že lidé se neřežou nejen na rukou. Lidé se třeba řežou na noze, na vnitřní straně stehen, člověk si tím uleví a nikdo o tom neví.. :-( Člověk si toho nemá ani šanci všimnout protože to není na rukou, na zápěstí, a pokud onen dotyčný/á nežijí v páru nebo se nesvlékají na veřejnosti (což ne právě proto aby to nikdo neviděl) nedělají to pro pozornost.  Člověk by se mohl občas zamyslet a zeptat se sám sebe, kolik lidí kolem něj/ní chodí s jizvami po sebepoškozování a ani o tom neví protože jizvy na stehnech vidět nemohou.

A občas bych ani nekoukal špatně na ty, co to ukazují. Nemyslím teď ty, co se řežou a pak to všem ukazují, schválně si vytahují rukávy a dávají to ostatní před nos.  Ale myslím si, že občas člověk co se pořeže o tu pozornost stojí (ne v tom špatném slova smyslu) ale člověk co se řeže si prostě s někým popovídat musí, nemůže to téma sám/sama nakousnout - třeba na to nemá odvahu a tak prostě občas povytáhne rukáv a dá lidem najevo - aneb takové tiché volání o pomoc, - že by si rád popovídal/a.

35 Niela Niela | E-mail | Web | 23. dubna 2017 v 14:37 | Reagovat

Po shlédnutí titulku jsem si říkala, co to jako je? Ale obsah je naprosto jiný. Takže autorce děkuji, že je takto rozumná a píše, rozumné věci. Děkuji 👌🏼

Niela

Btw: Souhlasím s tím, co je tu napsané, protože množí lidé to takto skutečně vidí, jako pro pozornost a tak..
(Můžete se to domnívat, ale pak můžete začít taky a pochopit)

niela-s-blog.blog.cz

36 R. R. | Web | 23. dubna 2017 v 16:43 | Reagovat

já to vždycky hrozně odsuzovala... a najednou s tím sama mám už dva roky problém. a musím říct, že neznám moc horších věcí, než stydět se sám před sebou.

jinak, já se řezala v oblasti bikin. normálně jsem nosila plavky a nikdo o ničem nevěděl... ale dlouhodobě je to dost neudržitelný. názor, že to někdo dělá kvůli pozornosti nesdílím. on člověk totiž občas už neví, kam. občas už prostě nemáte energii v třiceti stupních nosit dlouhý kalhoty. občas si taky chcete jít zaplavat.

37 smartly smartly | E-mail | 24. dubna 2017 v 15:39 | Reagovat

Rezala by si svoju mamu? Alebo brata? A keby ti povedali, že im to pomáha, rezala by si ich potom? Prečo máme na seba iný meter, ako na druhých?

Včera som si zmazal blog, ktorý som budoval 1,5 roka, a mal som k nemu naozaj silný vzťah. Zničil som aj ostatné veci, na ktorých mi záleží. Bol to skrat? Bol. Ľutujem to? Ľutujem. A predsa sa nečudujem, že som to urobil. Čudujem sa, že som to urobil až teraz.

Včera som na Facebook hodil status "Difference between god and human is, that god doesn't have to honor his end of the bargain." Hádaj, koľko odpovedí alebo lajkov som dostal? Ani jeden. Obvykle sa to pohybuje okolo desiatky. Žijeme v kultúre zbabelosti, kde je prikázané byť šťastný, a zakázané byť nešťastný.

"Inside my heart is breaking
My make-up may be flaking
But my smile still stays on."
(Queen / Show must go on)

A tak, s dovolením nebohého génia,
by som si dovolil jeho verš trochu poupraviť:

"Inside my veins are draining
My razor may be reigning
But my smile still stays on."

38 Joina Joina | Web | 20. května 2017 v 8:13 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem tak hluboko nemusela klesnou, abych něco podobného mohla vykonávat.
A je pravda, že já takové lidi asi nechápu, že to musí dělat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama