Otrok - 5. díl

15. května 2017 v 10:19 | Coneja |  Otrok

Zdravíčko milí conejáci :)!

Dnes jsem se odhodlala a konečně dopsala tuhle dávno zapomenuou povídku s názvem Otrok. Toto je předposlední díl, tudíž se v brzké době můžete těšit na úplný závěr ;). Užijte si ji!


Několik týdnů jsem strávil prací. Měl jsem obavy, abych Claudia ještě více nevyplašil. Dafné se o něj mezitím pečlivě starala.
Jednoho dne za mnou přišla do mého pokoje.
"Čemu vděčím za tvoji návštěvu? Víš, že do mého pokoje nikdo nesmí, pokud to nenařídím." Řekl jsem chladně, ale přesto mne sestřin příchod potěšil.
"Omlouvám se, pane," řekla pokorně, "jen mě napadlo, že bys chtěl vidět Claudia. Ač němý, ptá se po tobě." Chvíli mlčela. "V horečkách, které jej postihly, mu do úst Múzy vložily jediné slovo, Lucie. Bylo to tvé jméno."
Celým tělem mi projel silný pocit nadšení. Okamžitě jsem vstal a zamířil ke dveřím. Dafné však položila svou útlou dlaň na mou hruď.
"Buď opatrný, bratře. Ještě stále je velmi nemocen."
Pokýval jsem hlavou a rychle zamířil k pokoji, který patřil Claudiovi. Jemně jsem otevřel dveře a spatřil otroka, jak bezvládně leží v posteli. Byl jiný. Skelné oči zíraly na zdobený strop, ruce mu volně padaly podél boků. Měl jsem pocit, že jeho tělo těžce leží v měkkých dekách a vše se boří do nitra jeho duše. Přišel jsem k němu a posadil se na okraj jeho lože. Cladius sebou cukl, protože mě pravděpodobně nečekal, ale v momentě, kdy mě spatřil se mu jeho prázdný pohled okamžitě rozzářil.
"Bál jsem se, abych tě nevyděsil. Proto jsem tě nenavštěvoval." Řekl jsem posmutněle a jemně pohladil hřbet jeho ruky. Claudius uchopil mou dlaň a s pokorou a obrovským vděkem ji několikrát políbil. Stočil svůj zrak ke mně. Několikrát zatěkal očima a zoufale se podíval do mé tváře.
"Lu… Luci … Lucius." Vyřkl s velkými obtížemi. Pohled mu ještě více ztěžkl neskrývaným zoufalstvím.
"Pr.. Pro.." Nedokázal vyslovit další slovo. Se vztekem se svalil do postele a nešťastně si promnul oči.
"Nepotřebuješ slova, abys cítil vinu, Claudie. Vím, že se mi chceš omluvit. Cítím to. Ale není důvod, aby ses takto cítil. Trpěl jsi, bůh Hádés tě volal ke svým branám. Není divu, že ses obával."
Claudius zvedl své zvlhlé oči a znovu políbil mou dlaň. Tentokrát jsem však propletl svoje prsty s jeho a několikrát jsem promnul kloubky jeho ruky. Zdvihl jsem ji a také ji něžně políbil. Lehce jsem přejel svými zuby okolo bříška ukazováčku a Claudius na mě pohlédl v očekávání. Neváhal jsem. Nečekal jsem ani minutu. Věděl jsem, že teď je ta správná chvíle. Naklonil jsem se ke Claudiovi a přitáhl jej k sobě blíž. Políbil jsem ho. Cítil jsem ještě trochu suchost jeho rtů po četných zraněních, která na nich měl. Ale ani ona mě nemohla donutit přestat. Líbal jsem Claudia a nechal se unášet návaly štěstí, které mi proudilo krví. Tu noc jsem u něj zůstal až do svítání. Poprvé jsme se pomilovali. Nikdy v životě jsem nebyl tolik šťastný jako v onu noc. Svíral jsem Claudia v náručí a vískal jej v jeho černých vlasech.

Pokračování příště

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama