Svodidla - 18. díl

23. května 2017 v 18:28 | Coneja |  Svodidla

Zdravíčko milí conejáci.
Připravila jsem pro vás další, dnes již osmnáctý, díl Svodidel :). Užijte si ho.



Zima sotva začínala, ale její projevy měly Veroničin život zasáhnout až o něco později. Ondřej sice nebyl moc nadšen, že musí svoji lásku pustit na pár dní z domu, ale na druhou stranu byl rád, že během onoho víkendu bude moct maličký byt bez sebemenších překážek přestavět na pracovaní prostor.
Veronika si zabalila menší kufříček a v pátek ve dvanáct hodin čekala na smluveném místě. Přešlapujíc vyhlížela Tomášovu rozvrkočenou Felícii. Když Tomáš konečně dorazil, přepadl Veroniku pocit nadšení. Konečně si pořádně odpočine, pozná nové lidi, pobaví se a třeba si tam střihne i nějakou tu jógu.
"Taková Veronika se mi líbí!" Vyhrkl stejně nadšeně Tomáš místo pozdravu a objal Veroniku na přivítanou.
"Ahoj! Strašně se těším. Už asi vážně potřebuju vypadnout. Můžu si dát kufr do kufru?" Zachichotala se svým špatně zvoleným slovům.
Tomáš došel pomalým krokem ke kufru a elegantně ho otevřel. Vzápětí Veroniku přivítaly litry alkoholu precizně rozdělené do jednotlivých půllitrů.
"Takže do kufru asi ne. To chcete vypít za jeden jediný víkend?" Veronika zírala do kufru auta jako opařená.
"To víš, mnoho lidí, mnoho chutí. Musíme dodržovat pitný režim a správnou hladinku." Pohladil se po břiše Tomáš.
"Jasný." Řekla Veronika trochu nejistě. Doufala, že nebude nucena moc pít. Přece jenom během alkoholového hodování ztrácí svoje zábrany. Tomáš jí galantně vyjmul kufr z rukou a položil jej na zadní sedadlo.
"Tak jedem?" Usmál se na ni. Veronika mu odpověděla jen pokusem o mrknutí a uvelebila se na přední sedadlo. Cesta ubíhala nesmírně rychle. Ačkoliv hudba v rádiu lahodila oběma cestujícím, řeč se nezastavila ani na chvíli. S každým kilometrem Veronice ubývaly starosti a myšlenky na Ondřeje.
"Pověz mi o té chatě, kam pojedeme. Jak vypadá?" Prohodila zasněně Veronika a opřela se o bok dveří.
"No, je to takové ideální místečko pro zábavu. Elektřina tam není a vodu na mytí si musíme dovážet. Ale máme funkční záchod! Ale zbytek ti chci taky nechat jako překvapení." Uculil se Tomáš a stále koukal před sebe na silnici. Veroniku úplně zamrazilo.
"Děláš si ze mě srandu?!" Zakoulela očima.
"To se jako nebudu moct osprchovat? To jsi mi to nemohl říct dopředu?"
"Chtěl jsem vidět tu reakci." Zasmál se Tomáš.
"Kdybys neřídil, využila bych té možnosti na to dát ti facku." Řekla Veronika už trochu s lehkým úsměvem na tváři.
"Určitě se ti tam bude líbit."
Veronika se zahleděla na Tomášovu tvář. Samozřejmě, že bude. Bude moct poznat nové přátele a pozorovat Tomášovo chování ve skupině více lidí. A koukat na něj. Nestoudně si ho prohlížet. Oči jí opět sklouzly na Tomášovy ruce. Pevně držel volant a občas si prsty lehce poklepával do rytmu ztlumeného rádia. Veronika rádio zesílila, svlékla si bundu, protože v autě bylo docela příjemně, a opřela se celá na stranu auta. Zavřela oči, zachumlala se do šátku kolem krku a chystala se usnout. Tomáš zpozoroval svoji spící kamarádku, a tak ji nechtěl dál rušit svým mluvením. Veroničin svetr byl celkem přiléhavý a nesmírně lichotil jejím křivkám. Když už teď na sobě neměla bundu, odhaloval možná víc, než by bylo vhodné. Výstřih s nerovnostmi na silnici neustále klesal, až se příliš nebezpečně zastavil u Veroničina prsního dvorce. Zatímco Veronika podřimovala, Tomáše oči sváděly k oněm partiím a on sám se pomalu přestával soustředit na jízdu. Vzpomněl si na tu noc, kdy měl možnost držet tyto dva útvary ve svých rukou a připomínaly mu kopce, které se dmuly okolo chaty, kam právě měli namířeno. Toužil po další vymleté díře na silnici, aby poodhalil ještě kousíček, ale vymletá díra možná byla větší, než se původně zdála a tak menší náraz Veroniku probral.
"Promiň, ti silničáři jsou vážně nemožní." Nenápadně omluvil svou zvědavost. Veronika jenom mžourala očima kolem sebe a zeptala se, jestli už nejsou na místě. Tomáš jen zakroutil hlavou, ačkoliv dobře věděl, že na místě už téměř jsou, jen o mnoho zpomalil kvůli těm nepříjemným nerovnostem na silnici. Pootevřel okénko se záminkou výměny vzduchu a donutil tak Veroniku nasadit zpátky bundu. Je to přeci v rámci bezpečnosti, že.
O několik drncání později a špatně stavěné příjezdové cestě, přijeli konečně na místo. No páni. Opravdu samota jak dělaná.

Pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama