Svodidla - 20. díl

13. června 2017 v 11:16 | Coneja |  Svodidla

Než odjedu, připravila jsem si pro vás další díl Svodidel. Přeji příjemné čtení :)


Veronika jen nedočkavě seděla u stolu s několika kartami v ruce a čekala, než si Tomáš svůj hovor vyřídí. Tma už pokryla místní okolí a jediným zdrojem světla byl plápolající oheň v krbu.
"Kdo to byl?" Zeptala se Veronika.
"Volala sestra. Nikdo už sem nedorazí."
"Cože?" Veroniku polil pocit strachu. Jak nedorazí? To tu strávím s Tomášem tři dny úplně sama?
"Koukni se z okna."
Veronika zamžourala očima a vzápětí je vyvalila dokořán.
"Proboha. My tady umřeme." Řekla strnulým hlasem.
"Ale prosím tě. Vždyť je to docela dobrodružný ne? A když nám dojde jídlo, tak ti dovoluju sníst moje maso." Tomáš si jako vždy dokázal zachovat chladnou hlavu. Je ten člověk vůbec někdy nervózní?
"Ty seš blbec." Ohnala se po něm se smíchem Veronika.
"I když nevím, jestli by holka tvého vzrůstu vůbec unesla pořádnou kudlu." Hravá nálada byla zase zpátky.
"Hej! Přestaň si utahovat z mojí výšky!" Veronika zahodila karty na stůl a hodila po něm polštář z pohovky. Vzápětí jí ale došlo, že to byla chyba, jelikož onu naducanou zbraň plnou peří má nyní v rukou Tomáš.
"Ale vždyť je to tak komický, když se lidi pod sto sedmdesát rozčilují." Několikrát pohodil s polštářem v dlaních a chystal se na útok.
"Hlavně že ty třeš hlavou strop!" Vrátila mu úder Veronika a na podpoření svých slov si přejela dlaní po temeni. Tomáš napřáhl polštář a přetáhl jím Veroniku po rameni. Ta se jen smála a choulila na pohovce, aby se údery vyhnuly její tváři.
"A když už tě budu moct sníst, můžu si tvou hlavu vystavit nad tenhle krb?" Rukama se natahovala pro další polštář, ale byla jednoduše moc malá, a tak na něj stále nedosáhla. Tomáš se tomu neskutečně smál a s radostí ji odpověděl.
"To prosím nedělej, raději mě vykuchej a udělej si ze mě kabát."
"Fuj," prskla Veronika, "to je odporný!"
"Pche, mám krásně hebkou kůži." Pokračoval v provokaci Tomáš.
"To máš." Řekla Veronika už trochu klidně a vzdala snahu k dosažení na polštář. Tomáš jí ještě jednou přetáhl polštářem. Zaregistroval úbytek Veroničiny rozpustilosti a zahodil polštář na okraj gauče.
"Ještě trochu přiložím. A raději šetři dech." Vstal a z poličky vytáhl pár třísek a jedno poleno. Veronika ho pozorovala stále schoulená na sedačce. Byl k ní otočen zády. Sledovala každý jeho pohyb. Jak pomalu kleká k ohni a krbovým pohrabáčem urovnává jednotlivé kusy dřeva na sebe. Připadala si, jako by nyní žila v jiném vesmíru. Jako by sníh obepínající stěny chaty zvenku oddělovat toto místo od všední reality a ona byla uvězněna. Uvězněna s jediným člověkem na její vlastní planetě. Horkost jí naplňovala tváře a studené konečky prstů se jí už nezdály tolik studené. Vstala a bosé nohy v ponožkách tlumeně dopadaly na dřevěnou podlahu, když se pomalu blížila k Tomášovi. Došla k bílé kožešině před krbem a chvíli jí lehce vískala prsty na nohou. Sebrala veškerou odvahu a dotkla se Tomášova ramene.
"Tome." Započala rozhovor, ale Tomáš se stále přehraboval v krbu, aniž by k ní zdvihl svůj zrak. Poodstoupila kousek dozadu a snažila se sama sebe přesvědčit, že jí nezačíná být trapně. Tomáš se po chvíli zvedl a bez sebemenšího slova Veroniku pevně sevřel do svých paží. Než stačila cokoliv říct, probojoval se jazykem do nitra Veroničiných úst. Nebránila se. Nechtěla se bránit. Byla teď na jiné planetě. V jiném vesmíru. Pohlcena naprostou euforií. Tomáš si obtočil Veroničiny nohy kolem svého pasu a opatrně klesl na zem. Plamen ohně ozařoval obličej obou dvou a umocňoval červenou barvu v jejich lících. Jejich pohled byl zařezán přímo do pohledu toho druhého. Nespustili ze sebe oči do momentu, než byli vzájemně zproštěni svých oděvů. Tomáš se pevně zakousl do Veroničina ramene ve chvíli, kdy těsně propojil jejich těla navzájem. Mírné pálení na onom místě Veroniku donutilo sevřít svá kolena kolem Tomášových boků. Napětí ve Veronice stoupalo, až se v jednu chvíli silně opřela do Tomášovy paže a tím ho přetočila na záda. Zmatený Tomáš propletl své prsty do srsti bílé kožešiny a naskytl se mu nezapomenutelný výhled na naprosto odvázanou Veroniku. Uchopila ho za vystouplá ramena a zmítala svým tělem v pravidelných intervalech. Nedokázal se ani pohnout. Byl natolik omráčen tím, co vidí, že strnule ležel se zatnutými pěstmi a ústy dokořán. Zaryla své nehty do jeho slabé kůže a prohnula se hbitě v zádech. S lehkým výkřikem strnula v této pozici a Tomáš pochopil, že její tělo právě nabylo uspokojení. Veronika si odhrnula vlasy z tváře a laškovně se zasmála. Směle vstala a posadila se na paty vedle nehybného Tomáše. Zírala doprostřed plamene a nechala své vlasy spadnout na záda. Připadalo jí vtipné, jak tam tak Tomáš leží neukojen bez jediného pohybu, a tak si nenápadně zakryla ústa. Tomáš se stále vzpamatovával z toho, co se právě stalo. Zvedl hlavu a uviděl Veroničinu siluetu lemovanou plameny z krbu. Probudila se v něm drobná vlna vzteku. Chtěl potrestat tu drzou holku, která ho tu klidně nechá trpět potom, co si s ním zahrává. Klekl si a srazil Veroniku na podlahu. Vzplanula v něm ohromná síla a Veronika zaúpěla bolestí, když její lokty dopadly na tvrdou zem. Ucítila tlak ve svém rozkroku a její boky byly až bolestně drceny Tomášovými dlaněmi. Napřímil se a přitáhl ji za vlasy ke svým rtům. Klesl na paty, divoce ji líbal a tiskl její ňadra tak, aby ji u sebe měl co nejblíže. Když dosáhl svého, pustil ji a nechal ji přepadnout zpátky na všechny čtyři. Veronika byla vyčerpaná, a tak dopadla na břicho tak, že málem skončila hlavou v krbu. Tomáš se unaveně posadil a mnul si otisky Veroničiných nehtů na svých ramenou. Veronika ještě lehce oddychovala na podlaze. Tomáš vstal a přetáhl přes sebe první kus oblečení, co našel na zemi.
"Ještě čaj?"

Pokračkování příště

<<Předchozí díl | Následující díl: -
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 13. června 2017 v 11:31 | Reagovat

Doufám, že se nakonec z chaty v pořádku dostanou, a moc se mi líbí popsaná scéna toho milování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama