V pasti

18. července 2017 v 13:41 | Coneja |  Téma týdne

Zdravíčko milí conejáci,

Zaujalo mě nové téma týdne a ráda bych se s vámi podělila o problém, který v mojí hlavě leží už týdny. V čem mě omezuje moje nemoc? Vy, co chodíte na můj blog pravidelně, víte, že už delší dobu bojuji s "panicko-depresivní poruchou". V psychologii či v psychiatrii to ovšem funguje tak, že průběh jednotlivých onemocnění probíhá u každého dost odlišně. Není to jak v klasické medicíně, kde když máte zlomenou nohu, tak ji máte .. prostě zlomenou.
Píšu tento článek proto, že vám chci nastínit, které věci v mém životě fungují jinak, právě kvůli tomuto onemocnění.

1) Telefonování

Mluvím hlavně tedy o telefonování s cizími lidmi. Nikomu asi nepřijde divné si zavolat taxi nebo si objednat pizzu. Nicméně pro lidi s úzkostmi je telefonování obrovské peklo. Stáhne se vám žaludek do velikosti lískového oříšku, zrychlí se vám dech a potíte se už ve chvíli, kdy opačná strana zvedne sluchátko. Kdykoliv mi někdo řekne "nepiš tam mail, to ti neodpoví - radši tam zavolej", už běžím pro léky na uklidnění.

2) Neporozumění druhých

Tento bod je asi jeden z nejdůležitějších. Když se něčeho bojíte a někdo se vás zeptá čeho, většinou řeknete na zdi je pavouk, zítra mám test z matematiky nebo až přijdu domů, máma mě pěkně seřve. Nicméně u lidí s úzkostnou poruchou je tento pocit trvalý a bez zjevného důvodu. Ostatní se vyptávají, co se děje, z čeho máš strach… Často vás obviňují, že jim něco tajíte, nebo nechcete říct, ale prostě a jenom nevíte. Tyto pocity přicházejí samy. To tak jednoduše prostě je.

3) Samota

Když trpíte depresemi nebo úzkostmi, působíte na okolí často negativně. Myslíte na smrt, na to, jak je svět zkažený a zlý. A lidé kolem vás jen mávají rukou s nejpříšernější větou, která snad existuje, a to "nemysli na to". Jako bych mohla přestat.
Člověk se tak často dostává do izolace, protože nejste ten veselý a zábavný společník, který plácá své kamarády do zad a srší dobrou náladou. Můžete jen ležet v posteli a plakat. A někdy už ani to ne.

4) Trýzeň už od rána

Je to jako bolest hlavy. Když spíte, necítíte ji. Jakmile se ovšem vzbudíte, bodá vás a nedokážete na ni přestat myslet. Je s vámi všude, obtěžuje vás a vy do sebe cpete léky, abyste si aspoň na chvíli ulevili a dokázali se soustředit.
Nedokážete říct, co by vám udělalo radost, nechce se vám nic. Všechny vaše koníčky vás najednou přestaly bavit a jste nesmírně unavení. Cítíte se, jako by vás přejel parní válec. Váš mozek vás opustil a bolest se vám rozlévá po celém těle. A nemizí. A takto po celý den, každý den… a někdy je to lepší, někdy to vypadá, že už by mohla zmizet, ale ona .. se vrátí.

5) Vnitřní rozpolcenost

Deprese na vás dopadá a nemáte chuť žít. V hlavě se vám rodí plány, jak ukončit svůj život, který vás přestal téměř úplně naplňovat. Nemáte sílu bojovat a chcete to všechno vzdát. Úzkost vás ale naopak plní strachem a výčitkami. Raním všechny okolo, bojím se, že můj čin bude mít hluboké následky, co je po smrti, co když je to moc definitivní? Myšlenky na vás útočí z obou stran a každá se vás snaží přetáhnout na svojí stranu. A vy jen křičíte. Uvnitř.

6) Záchvaty paniky

Jak taková panická ataka vypadá, jsem vám již popsala v jiném článku. Problém je, že může přijít kdykoliv. Bojíte se už předem. Je to strach ze strachu. Můžete klidně řídit na dálnici, můžete zrovna mluvit před stovkou posluchačů, stát se to může kdykoliv. Bojíte se vůbec vyjít ven mezi lidi, což vás opět odsuzuje k samotě.

7) Dlouhé rukávy

Poslední položku na seznam uvádím oblečení. Je to spíše taková kosmetická záležitost, ale je tu. Stydím se za své jizvy na rukou. Moc se za ně stydím. když už na sebe musím v 35ti stupňovém vedru nasadit tričko s krátkým rukávem nebo nedej bože plavky, je to víc než jen nepříjemné. Takže nejraději všude chodím ve svetru. A proto mi to léto taky začíná pěkně lézt na nervy.

Možných omezení bych našla asi ještě víc, ale nechci článek zbytečně natahovat. Doufám, že jste si udělali trochu obrázek o tom, co všechno můžou úzkosti a deprese způsobovat. Nikomu z vás bych nepřála si to zažít :(.

Dneska se loučí,

Vaše CONEJA


Téma týdne: Kdybych tak mohla změnit svůj život
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sociálně neohrabaný Sociálně neohrabaný | Web | 18. července 2017 v 14:53 | Reagovat

Psychologie člověka je hold nevyzpytatelná mrcha a racionalita jde stranou. Nemůžu to asi úplně srovnávat, ale úzkost a tu rozpolcenost občas zažívám. Někdy je jednoduché říct, že změnit život můžeme kdykoliv budeme chtít...
Pěkný článek, přeji ti hodně štěstí s nástrahami běžného života :-)

2 Eliss Eliss | Web | 18. července 2017 v 17:21 | Reagovat

Já mám úzkostnou poruchu - bojím se seznamování, když je někde hodně lidí cítím se velmi nesvá. Jak jsou teď prázdniny a já skoro nikam nechodím, je to jen horší...

3 smartly smartly | Web | 18. července 2017 v 18:40 | Reagovat

Diagnóza sem, diagnóza tam. Ja mám na toto svoju teóriu, ale opísať si to na pár riadkoch netrúfam...

4 Krejdom Krejdom | Web | 18. července 2017 v 18:47 | Reagovat

Já jsem snad ještě nepotkala člověka, kterému by telefonování nedělalo problém. :D Možná je to tím, že druhého nevidíme - takže nemůžeme číst jeho neverbální komunikaci - a zároveň mluvíme v reálném čase, takže nemáme čas na rozmyšlenou. :)

5 Lady Lenna Lady Lenna | Web | 18. července 2017 v 18:53 | Reagovat

Až na sebepoškozování a deprese to mám stejné, někdy je to fakt hrozné :/ hlavně buď silná a drž se! Telefonování, někdy se k jednomu hovoru odhodlávám týden a pak se mi hrozně klepou a potí ruce. To že jsem nervózní z toho, že někam jdu, kamkoliv, nikdo nechápe. Deprese tedy nemám, ale ty úzkosti mi úplně stačí. Nedávno jsem o tom psala článek, tak kdyby sis to chtěla přečíst :) že v tom nejsi sama :)

http://ladylenna.blogspot.cz/2017/07/trpim-uzkosti-ale-bojuji.html

6 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 18. července 2017 v 19:32 | Reagovat

[1]: Děkuju moc, za pochvalu i za přání :)

[2]: Jojo, to je taky dost nepříjemné :/

[3]: A to by mě zrovna docela zajímalo :)

[4]: Tak "problém". Ono hodně záleží na míře :). Ale chápu :D

[5]: Moc ti děkuju. Určitě se podívám :)

7 NaTyy NaTyy | E-mail | Web | 18. července 2017 v 22:58 | Reagovat

Zajímavý článek :O znám pár lidí, kteří neradi telefonují :D ale v některých věcech bych se i našla :)

8 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 19. července 2017 v 10:14 | Reagovat

[7]: Díky :). Jak už jsem říkala, ono záleží na intenzitě :))

9 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 19. července 2017 v 18:34 | Reagovat

Uf, právě jsem si asi definovala něco, o čem jsem neměla ani tušení...
Tedy panickou hrůzu z telefonování cizím lidem jsem měla asi tak do 16 let. Dvojkou, trojkou a čtyřkou trpím odjakživa.
A na druhou stranu mám zase pocit, že jsem úplně zdravá a nikdy mi nic nebylo, možná že mi ale něco vážně je.
Promiň, že píšu o sobě. Jen nevím, co ti napsat, protože ty fráze typu "uklidni se", "co furt řešíš", "nemysli na to", "nic se neděje", "bude to dobrý" je to nejhorší co bych mohla udělat. A to nechci. A proto jen tak bezduše klapu do klávesnice a zaplňuji komentář jenom touhou se vyjádřit k tomuto tématu. Promiň.

10 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 7. srpna 2017 v 11:11 | Reagovat

[9]: Nemusíš se omlouvat. Já ráda vyslechnu i problémy druhých. Je mi líto, že jsi poznala tyto věci taky :(.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama