Září 2017

Narozeniny

7. září 2017 v 19:38 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

Zdravíčko milí conejáci,

Nerada to přiznávám, ale za posledních několik měsíců se tento blog stal ze stránky plné humoru a abstraktního přemýšlení, které má "pohladit vaše duše", jen snůška smutku a špatné nálady. Na druhou stranu, je pro mě náročné psát vesele, když se tak sama necítím.

Nicméně nastal den - 5. září - kdy jsem se stala zase o rok starší a přijde mi docela na místě, abych se k této události nějak vyjádřila. Nebo minimálně informovala čtenáře o aktuálním stavu … tak nějak všeho.

Spojené státy
Hehe, nestěhuju se. Každopádně jsem momentálně za velkou louží, proto teď nevychází žádné články (tento je výjimkou ;)). Jsem tu s Grúfem na tři týdny a já tu rychle něco ťukám na jeho notebooku. Ačkoliv je tu nádherně, dostihla mě nějaká angína, a tak dnes celý den ležím v posteli u hostitele a snažím se dát dohromady. Grúf se zase osypal červenými flíčky, takže jsme docela vtipná dvojka.

Home, sweet home
Za necelý týden se vracím zpátky do Česka. Doufala jsem, že si trochu oddechnu od všech těch aktivit, které zahrnuje cestování, ale hned po příletu mě čeká nová práce. Budu vést kroužek kreslení pro děti. Ano. Já. Já a děti. HA! To bude legrace. Doufám, že mi ta malá stvoření nesežerou všechny nervy a já nedostanu vyhazov. Nicméně pointa je - po tři čtvrtě roce začínám něco dělat. Mám docela strach, ale na druhou stranu se cítím připravenější, než před tím tři čtvrtě rokem. Bůh se mnou.

Šílená hlava
Možná už váš nebaví neustále číst o mých psychických problémech, ale bohužel je to stále součást mě a článek by byl neúplný, kdybych se o aktuální situaci vůbec nezmínila.
Mám strach. Do školy se vracím někdy v lednu nebo v únoru, což je zatraceně blízko. Přijde stěhování, samostatnost, povinnosti a studium. Za celou tu dobu, co jsem doma, jsem do školy neudělala absolutně nic. Pořád jsem si říkala, jak je teď důležité se soustředit na svoje zdraví a zvládání základních životních situací, ale škola se blíží - to je prostě realita. Mám husí kůži z představy, že se zase vrátím do studentského života. Jak jsem to proboha před rokem zvládala?
Proto jsem se rozhodla najít si aspoň na ten půl rok práci. Sice mě bude okrádat o čas, který bych se mohla věnovat přípravě do školy (ale jak jsem zjistila, stejně ho jenom prokrastinuju), ale aspoň mě to donutí zase trochu normálně fungovat. A třeba ten nástup pak nebude tak hrozný.

Doufám, že jsem vás aspoň trochu potěšila tím, že tento článek není plný neštěstí a zároveň, že jsem vám dala trochu naději, že to tu třeba nějak ještě bude fungovat (odcházet z blogu se mi totiž vůbec nechce :)). Mějte se krásně!


Vaše CONEJA ;)