Smrt ve snu - já ji viděla

24. ledna 2018 v 13:39 | Coneja |  Snář

Zdravíčko, milí conejáci,
dnes se mi zdál podivuhodný a dost děsivý sen. Řekla jsem si, že se o něj s vámi podělím, ve své zaprášené rubrice "Snář".

Nacházela jsem se uvnitř budovy naší katedry. Dveře sice byly jinde, než v realitě a dům měl i trochu jinou barvu, ale věděla jsem, že je to ona. Čekala jsem na to, až mě přivolají ke zkoušce. Z nějakého důvodu zde všechno bylo obráceně - židle na chodbě byly u opačné zdi, místo mých vrstevníků okusující papíry, kolem seděla spousta starších lidí - někteří už měli dokonce bílé vlasy. A k tomu všemu mě navíc doprovázeli mí rodiče.

< Nevím co se stalo mezi touto a následující části snu >

Najednou jsem se uviděla vybíhat ze dveří univerzity. Běžel za mnou celý dav těch starších lidí a moji rodiče byli hned za mnou a snažili se je odehnat. Dav mi nadával, křičel na mě zlé věci, smál se mi za moje nedostatky (o kterých nechci mluvit, navíc si pamatuju jen některé). Snažili se mě doběhnout a já jsem utíkala, co mi nohy stačily, ale přesto jsem je nemohla setřást, byli kolem mě. Nakonec jsem utekla do místní nemocnice. Překvapivě byla jen pár metrů od katedry a vypadala spíš jako kostel. Všechno bylo z kamene a mramoru, neměla ani dveře jen dva masivní sloupy zepředu, majestátní klenbu a po levém boku menší sloupořadí. Ze předu byla ulice, ze které jsem přiběhla, z levé strany pak hustě zarostlá zahrada s vysokými stromy. Vpravo budova pokračovala a konečně měla ze strany zeď. Přede mnou stál velký kamenný kruhovitý "bar", kde seděli lékaři. Bylo to něco, jako recepce, kam si lidé sednou, řeknou, co je trápí a jsou následně odvedeni k zahájení léčby.

Sedla jsem si k němu. Moji rodiče se posadili vedle mě - z každé strany jeden. Celý dav stál nebo seděl okolo a čekal, co přijde. Všimla jsem si, že mi postupně začínají padat vlasy (světle modré - teď nosím kombinaci růžové a tmavší modré). Vlasy mi padaly po velkých pramenech, až jsem si rukou nahmatala na zadní straně pleš. Vlasy ve předu mi zatím zůstaly. Lékaři se mě ptali na různé otázky, ptali se i mých rodičů a občas i někoho z davu. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, že teď asi vypadám dost ošklivě a směšně. Najednou přede mnou přistál kus papíru (asi takový ten, co si mládež posílá v lavicích). Bylo na něm napsáno "6.2.". Uvědomila jsem si, že jsem nestihla dojít na zkoušku a že mi už další šanci nedají. Že mě určitě vyhodí. Nahrnulo se mi do tváří veliké horko. Slyšela jsem věci kolem, jako bych byla pod vodou. Celkově jsem měla pocit, že se topím - dusila jsem se. Všem kolem došlo, že mi není dobře, a tak mi jeden z doktorů řekl, ať se jdu posadit k jednomu z těch velkých sloupů a koukám do ulice. A až se uklidním, mám se vrátit.

Když jsem se pokusila vstát, vše se točilo. Snažila jsem se znova utéct, ale tělo mě neposlouchalo a spadla jsem na kolena. Opírala jsem se dlaněmi o zem a otočila se zpět k "recepci". Všichni se bavili dál, bez povšimnutí. Otáčela jsem se pomalu zpět a zahlédla jsem dvě paní, které nevěřícně kroutily hlavou. Sklonila jsem hlavu a zavřela oči. Tlak v mém obličeji byl obrovský - byl to pocit, jako když zvracíte a všechno, co máte v sobě se snaží dostat ven. Naposled jsem zvedla oči vzhůru a nade mnou stála smrt. Viděla jsem jen černé boty, ale věděla jsem, že je to ona. Pomalu jsem se těch bot chtěla dotknout a "přitulit se" k nim, ale tady sen končí.

Vzbudila mě moje kočka, co mi olizovala hruď.

No .. Moje pocity po probuzení byly dost nepříjemné a hlavně intenzivní. Měla jsem opravdu horké tváře. Když jsem se podívala na předloktí, všude byly otlačeniny od peřin. Dlouho jsem se musela rozkoukávat kolem, než mi došlo, že jsem opravdu doma a v bezpečí. I teď, když píšu tento článek, mám stále v žaludku a na plicích nepříjemný pocit těžkosti. Obecně to tak nějak nedokážu dostat z hlavy.

Symboly bych pro dnešek nezveřejňovala, mám pocit, že jsou dost osobní i na tento anonymní blog. Spíš nechám na vás - co si myslíte?

Zatím se loučí,


Vaše CONEJA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 24. ledna 2018 v 14:00 | Reagovat

To byl tedy pěkně nepříjemný sen :-x

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 24. ledna 2018 v 20:19 | Reagovat

To byl dost drsný sen. Já ve snu, mám dojem zemřela úplně. Byla jsem v něm chlap. Něco jako Jan Hus. Prostě nějaký kazatel co taky měl sklony ke kritizování církve. Šla jsem po nějakém klášteře. A nějaký mnich ke mě zezadu přiskočil a začal ně škrtit strunou z nějakého strunného nástroje. Bránila jsem se. Potom jsou se vznášela v nějakém tichém, prázdném místě po tmě. Třeba jsem ve snu skutečně zemřela a objevila se v nějaké dimenzi pro mrtvé duše. Ale kdo ví, co to bylo...

3 smartly smartly | Web | 24. ledna 2018 v 21:25 | Reagovat

To hej, ale ten nový art je naj :))

4 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 25. ledna 2018 v 10:44 | Reagovat

Teda, žiě si to umím představit. A nejhorší na tem je většinou to, než zemřeš. Protože člověk to dokáže ve snu hodně reálně prožívat. Po mě ve snu například nedávno stříleli... taky nic příjemnýho.
Je dost možné, že sny zobrazují to, co si přejeme nebo v tomto případě spíš to, čeho se bojíme. Do symboliky se pouštět nebudu. :-)

5 Jeife Jeife | E-mail | Web | 25. ledna 2018 v 14:40 | Reagovat

Zajimavej sen ... jeden z mych nejintenzivnejsich snu posledni doby byl o tom, ze jsem si s pritelem, ktery uz nezije domluvila schuzku. V realite jsem v dany cas vystoupala na vez v lednickovaltickem arealu a prisahala bych, ze jsem tam nebyla jen ja a dalsi turiste ....

6 Allex Allex | E-mail | Web | 28. ledna 2018 v 17:43 | Reagovat

To je děsivé.. možná strach z neúspěchu?

Mně se nedávno zdál sen, kde mě chtěli asi tři lidi zabít, a když jsem se v noci probudila, bála jsem se i dojít si na záchod. :/

7 Damien Damien | Web | 29. ledna 2018 v 8:18 | Reagovat

No teda! O_O
Mne sa zvyknú snívať sny, kde takmer vždy zlyhám. Často v nich vystupujem ako človek, pred ktorým niekto umrie a potom to musím riešiť a zistiť, kto dotyčného zabil, ale nikdy sa mi to nepodarí.

8 Lenn Lenn | Web | 29. ledna 2018 v 12:08 | Reagovat

Brr, nemám ráda takové sny a bohužel se mi o smrti zdá celkem často. Pokud se mi o něčem zdá, většinou v tom snu zemřu a nebo se mi minimálně něco zlého stane (přijdu o nohu, vypadají mi všechny zuby apod.), nebo jsem pod vodou, nemůžu dýchat a v momentě co zemřu, tak se probudím. Je to hnusné, prý jsou za tím úzkosti, strachy z neúspěchu a tak, což u mě dokonale sedí. Nemám ráda své sny a ten tvůj mi úplně navodil husí kůži.

9 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 4. února 2018 v 15:28 | Reagovat

Nějaký, byť i menší a v době bdění zdá se nevýznamný stres, který jsi třeba měla už v minulosti a teď ani ne. Týká se strachu z toho, že v něčem nejsi dost dobrá (že neuděláš zkoušku, že nestačíš na svou práci a podobně) To znám. Ale já jsem obecně na noční můry velice zvyklá, protože je mám prakticky už osmnáct let, včetně těch, kde doopravdy umřu (protože tou smrtí to obvykle nekončí :D) a naopak se je vždycky snažím co nejlíp zachytit a vnímat je jako super zajímavý příběhy. Takže za mě super příběh :D

10 Simix Simix | Web | 7. února 2018 v 12:40 | Reagovat

Jojo, známá místa ve snech vypadají většinou trochu jinak :)
Takový to sen pro tebe musel být naprosto šokující. Psycho docela. Dlouho se mi nic takového nezdálo.
Ale ta kočička, jak ti ráno olizovala hruď to zpestřila.
Zajímavostí by bylo, co ten sen znamenal :)
Měj se.

11 Chloey Chloey | Web | 8. února 2018 v 11:57 | Reagovat

Tybláho, to zní vážně děsivě. Já si většinou sny moc nepamatuju, ale je pravda, že v nich mám taky vždycky známá místa trochu pozměněná. Koukám, že nás to zkouškové pěkně poznamenává :D Možná to bude z toho stresu a tlaku ze školy..

12 Melanie Melanie | Web | 16. února 2018 v 14:51 | Reagovat

Taky jsem ve snu několikrát umírala, jednou jsem i umřela - zdálo se mi, že byla ve škole, spolužák tam došel s pistolí a začal po nás střílet, střelil do mě na vrchu schodiště, spadla jsem dolů, ležela jsem na chodbě, nade mnou se někdo skláněl (už nevím, kdo) a snažil se mi pomoct. Pak jsem umřela a vím, že ještě něco bylo po tom, ale tu část snu si už nevybavuji. (Nejbizarnější na tom bylo, že já jsem v tom snu byla jediná, kdo panikařil, že nás můj spolužák chce zastřelit, ostatní byli v klidu.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama