Halucinace

25. března 2018 v 9:45 | Coneja |  Trudný život malého Fňuka

Zdravíčko, milí conejáci,
Tento článek píši už fakt dlouho, asi rok. Každopádně rozhodla jsem se, že se s Vámi o tuto zkušenost podělím.
Pro vás, co jste na můj blog přišli poprvé, nebo si jen špatně vzpomínáte - léčím se s úzkostmi, depresí, sebepoškozováním, nespavostí, a tak dále. Právě nespavost mi jednoho večera přivedla velice zvláštní zkušenost, kterou si umí představit asi jen někdo závislý na LSD. Nicméně pojďme si přednést celý příběh - měla jsem halucinace, na které nikdy nezapomenu.

Ve zkouškovém mi moje tělo nedovolilo spát - učila jsem se, plakala jsem, prošla jsem si několika záchvaty paniky a občas buď vůbec nejedla, nebo jedla až moc. Moje doktorka mi proto předepsala Hypnogen - prášek na spaní. Jednoho poklidného večera jsem tento lék užila. Moje máma si sedla na mou postel a řekla mi, že tu se mnou počká, jak dlouho budu chtít, hlavně aby mi bylo dobře.

"Mami, proč mi na skříni visí ty tři černý vesty? Nic takového ani nemám." Zněla moje otázka po pár minutách.
"Jaké vesty? To jsou jenom stíny na skříni." Řekla máma. Z vest se postupně staly tři osoby v černém. Dvě ženy a jeden muž. Zírali na mě bez pohnutí. Vypadalo to, jako kdybych ležela v rakvi a oni chladně hleděli na moje mrtvé tělo. Podívala jsem se na knihovnu - místo ní jsem spatřila pouze několik květináčů. U postele mám nakreslenou kytičku, která se najednou začala hýbat a běhat po zdi.

"Mami, co se to děje? Proč se to děje?" začala jsem brečet a přišla na mě další panická ataka. Bála jsem se, strašně. Zle se mi dýchalo a třásla jsem se. Můj pokoj zezelenal a z mámy se stal kus dřeva. Najednou jsem ležela v trojúhelníku mezi třemi stěnami. Slyším mámu, jak volá své kamarádce doktorce, že pláču a halucinuji. Rychle mě vzali na pohotovost. Na autě byly včely a z okna jsem viděla tančící baletky. Do nemocnice jsem s bála vejít, protože tam stál velký černý kůň se žlutýma očima. Vrátný na mě hleděl jako na blázna.

Doktorka se mě později ptala, jestli užívám nějaké drogy. Ne, neužívám, jen jsem si šlehla Hypnogen. Když jsem jí oznámila, že má místo prstů větve, s klidem mi řekla, ať se koukám jinam. Když jsem viděla stůl, ve kterém plavaly lodě, poslali mě domů a řekli mi, že to vyprchá.

Vzhledem k tomu, že jsem si ten lék dávala v jedenáct a domů jsme jeli ve čtyři ráno, byla to náročná noc. Takže pokud hledáte drogy, moji čtenáři, jedině Hypnogen - je to fakt zážitek (-_-).

Vaše Coneja
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 25. března 2018 v 12:22 | Reagovat

Jsem ráda že jsem se antidepresiv zbavila a že se mi podobná věc jako tobě nikdy nestala :-(

2 Allex Allex | E-mail | Web | 25. března 2018 v 15:34 | Reagovat

To zní příšerně, cítila jsem hroznou úzkost jen při čtení.. :-(

3 Coneja^^ Coneja^^ | 25. března 2018 v 21:12 | Reagovat

[1]: To jsem taky ráda za tebe :)

[2]: Bylo to zvláštní, ale naštěstí jenom jednou

4 Natas Natas | Web | 26. března 2018 v 9:49 | Reagovat

Neznám tyhle věci, takže nemohu soudit, radit, co ale mohu, je popřát ti hodně štěstí, aby si byla spokojená se sebou a se životem. ;-)

5 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 26. března 2018 v 11:04 | Reagovat

[4]: Děkuji ti moc :)

6 smartly smartly | 31. března 2018 v 23:20 | Reagovat

Podobné stavy mávam z paralenoidných liekov, to som si zas predstavoval, že ležím v rakvi a každý kto sa priblížil mi prišiel dať posledné pomazanie :D Nj, niektorí ľudia drogy holt nepotrebujú :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama