Svodidla - 24. díl

31. března 2018 v 15:30 | Coneja |  Svodidla

24. díl Svodidel :)



Setkání po tak dlouhé době opravdu probíhalo zvláštně. Ani Veronika ani Tomáš moc nevěděli, jak se chovat, a tak si povídali o všech neutrálních věcech. Procházeli se po centru města a pomalu bloudili k lesům, které se nachází na západní straně.
"Dneska je moc hezky, že?" Špitla Veronika po dlouhé chvíli ticha.
"Jo, docela jo." Řekl Tomáš táhnoucí se za ní.
"Je u tebe něco nového?"
"Ani ne. A u tebe?"
"Taky ne." Odpověděla Veronika a nastala opět dlouhá chvíle ticha.
Pomalu došli k lesům, oba moc nemluvili a jediné, co bylo slyšet okolo, bylo křupání větviček pod nohama.
"Au, kruci!" Sykl Tomáš.
"Co se stalo?" Otočila se Veronika která vedla tuto němou výpravu.
"Zaklínil se mi kotník mezi kořeny a když jsem ho trhnutím vytáhnul, tak mi tam něco křuplo." Odpověděl Tomáš a jemně se pokoušel došlápnout.
Veronika se rozhlížela kolem.
"Zvládneš dojít támhle?" Ukázala na malý skalní výklenek asi sto metrů od nich.
"Snad ano."
Tomáš se belhal a Veronika ho podpírala. Došli až ke skále a posadili se na kameny uvnitř.
"Nateklo to." Řekl po chvíli Tomáš.
"Ukaž," přiklekla k němu Veronika, "bolí tě tohle?" Jemně se dotkla vnější strany Tomášovy nohy.
"Jo!" Zaúpěl.
"To bude výron. Máma to taky měla, když jsem byla malá."
"Jsi doktor?" Zasmál se Tomáš.
Veronika se jen usmála zpátky. Tušila, že ten správný Tomáš je zpět. Po chvíli, kdy jen tiše seděli a přemýšleli, co teď, se strhla prudká bouřka.
"Paráda." Odfrkla si Veronika.
"V klidu, aspoň jsme schovaní pod tou skalkou." Řekl Tomáš prohlížeje si dál svůj kotník.
Opět jen seděli a mlčeli. Veronika vstala a vylezla ven zpod skály.
"Kam jdeš?" Vytřeštěně na ni hleděl Tomáš.
"Jdu najít dřevo. Na ten tvůj kotník."
"Neblázni, není to tak hrozný. Vždyť budeš nemocná!" Volal na ni.
Veronika ho ale neposlouchala. Celé tohle odpoledne bylo trapné a zvláštní. Chtěla být co nejrychleji pryč a s Tomášovou nateklou nohou to jen tak jednoduše nepůjde. Vrátila se asi o čtvrt hodiny později s různými klacky a větvemi.
"Jsi šílená." Podíval se na ni Tomáš. Veronika byla kompletně promočená. Z vlasů jí tekla voda a oblečení by se dalo ždímat.
"Ukaž to." Řekla rázně. Chvíli si nohu prohlížela a přeměřovala ji různými klacky.
"Sundej si pásek." Řekla stále koukajíc na Tomášovu nohu.
"Co prosím?" Zeptal se přičemž sledoval Veroniku, jak se pomalu svléká.
"Ale ne, ty pako. Potřebuji dva pásky, abych mohla ty větvě něčím přivázat."
"Aha." Tomáš trochu zrudnul a podal Veronice pásek ze svých kalhot.
Veronika k jeho noze přiložila několik dřívek a obmotala je páskem. Tomáš tiše syčel, když utáhla oba pásky.
"Na, tohle máš na chození," podala mu dvě delší bytelné větve, "ale můžeš se o mě opírat," mrkla, "odvedu tě do nemocnice."
Políbil ji. Z ničeho nic popadl Veroniku za ruce a trochu neomaleně si ji přitáhl k sobě. Veronika stála skloněná, ale jelikož byl Tomáš opravdu vysoký i v sedě, nebyla jí tato poloha nijak zvlášť nepohodlná. Svoji dlaň táhl podél jejích zad až ke krku. Držel ji pevně a vášnivě ji líbal. Celé to divné odpoledne jako by zmizelo. Každou trapnou chvíli, kdy se střetli jejich pohledy, nebo je oba sžíralo řvoucí ticho, přebil tento hluboký polibek. Jejich rty se konečně odlepily od sebe. Oba se usmáli. Tohle bylo jiné. Už to nebyla hra.

Pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama