Přelud

16. dubna 2018 v 11:47 | Coneja |  Téma týdne

Je to jako bych se topila, jen všichni kolem mě dýchají.
Jako bych zírala přes vodní hladinu nad kterou stojí spousta lidí, co jen nechápavě sleduje moji smrt. Natahuju ruku a snažím se prsty rozříznout ten vodní proud a dostat se výš, ale s každým pohybem klesám. Oni to vidí, ale nic nedělají. Nerozumí. Nechápou. Koukají.
Snažím se křičet o pomoc, ale nikdo mě neslyší. A ti, co mě slyší mi nepomohou. Sledují moje poslední minuty života. Můj mozek bojuje o přežití, ale část něj má chuť to vzdát a oddat se vodě v mých plicích. Bojovat? Nebo vzdát se? Každá setina mého zaváhání mě přibližuje k nezvratnému konci. Nevím, co mám dělat, jsem zmatená. Chce se mi plakat, ale vím, že to teď nemohu udělat. Nemohu, protože bych se vysílila ještě víc a stále nedokážu uvěřit, že bych se teď měla úplně vzdát. Na konec se jeden z pozorovatelů nakloní. Rozlišuji jeho rysy přes vlnící se vodu. Podává mi ruku a když se mě konečně dotkne, sevře ji jen lehce. Vnímám svůj chlad, jak se mi krev odlévá z periferií těla. Je tolik klidný, tiše se modlím, aby mě zachránil. Stisk se postupně zpevňuje. Cítím pocit úlevy, radost.
"Přijďte příště, slečno." Usměje se a vmžiku mě pouští.
Potápím se zpátky do temnoty a s posledním výdechem sleduji jeho kamennou tvář.

Téma týdne: Když zavřu oči
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Allex Allex | E-mail | Web | 17. dubna 2018 v 20:01 | Reagovat

Och, ten závěr..

Mrazí mě z toho.

2 smartly smartly | 22. dubna 2018 v 22:56 | Reagovat

Uff, toto zarezonovalo.

3 hotmail.com hotmail.com | E-mail | Web | 12. července 2018 v 10:31 | Reagovat

I like that!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama